62 Ca 34/2009-144 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y  Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudc ů JUDr. J any Kubeno vé a Mgr. Petra Šebka v pr ávní věci žalobce: Lenoxa, a. s., se sídlem Liberec 12, Budko vs kého 222/4, zastoupeného Mgr. Alešem Miklem, advo kátem se sídlem Tur no v, P alacké ho 211, proti žal ované mu: Energetický regulační úřad, se sídlem Jihlava, Mas aryko vo nám. 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Energetického regul ační ho úř adu ze dne 8. 6. 2009, č. j. 03799-15/2008-ERU, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalo vaném u s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í :  Vč as podanou žalo bou se žalobce do máhá u Krajského soudu v Brně zr ušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (žalo vané ho) ze dne 1. 4. 2009, č. j. 03799-12/2008-ERU, které bylo pot vr zeno rozhodnutím předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 8. 6. 2009, č. j. 03799-15/2008-ERU. I. Podstata věci  Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2009, č. j. 03799-15/2008-ERU, předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce směřující proti rozhodnutí žalo vaného ze dne 1. 4. 2009, kterým žalo vaný rozhodl, že žalobce porušil § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1999 pokračování - 2 - 62 Ca 34/2009  Sb., o cenách, tím, že nerespektoval ceno vými orgány stano vený závazný postup při tvor bě ceny tepelné energie a při její kalkulaci podle § 6 záko na o cenách při sjednávání předběžných cen tepelné energie pro rok 2008, uplat ňo vanýc h na s vých odběratelích v jednotli výc h ceno výc h lokalitách od 1. 1. 2008 do 31. 7. 2008, a to a) neoprávněným zahnutím nákladů na mzdy a záko nné pojištění do předbě žné kalkulace ceny tepelné energie pro rok 2008 v ceno vé lokalitě „Liberec- Ječmínkova“, a tím porušení bodu 1.1 ceno vé ho rozhodnutí žalo vané ho č. 5/2007 ze dne 17. 9. 2007, k cenám tepelné energie, (dále též „ceno vé ro zho dnutí č. 5/2007“) b) neoprávněným zahrnutím nákladů na opravu a údržbu do předbě žné kal kul ace ceny tepelné energie pro rok 2008 v ceno vé lokalitě „Staré “, a tím porušení bodu 2.1 přílohy č. 1 cenového rozhodnutí č. 5/2007, c) neoprávněným zahrnutím nákladů na leasing do předběžné kal kul ace ceny tepelné energie pro rok 2008 v ceno výc h lokalitách „No vá Ves “, „Kuřim“, „Br no- Kolaříkova“ a „Jiříkov“, a tím porušení bodu 2.4 přílohy č. 1 ceno vého rozhodnutí č. 5/2007,  d) neoprávněným zahrnutím nákladů na nájem do předběžné kalkulace ceny tepelné energie pro rok 2008 v ce no vých lokalitách „Liberec-Ječmínko va“, „Br no-Rubín“ a „Do ksy“, a tím porušení bodu 2.3 přílohy č. 1 ceno vé ho rozhodnutí č. 5/2007, e) neoprávněným zahrnutím nákladů na správní režii do předbě žné kal kul ace ceny tepelné energie pro rok 2008 souhrnně ve všech ceno vých lokalitách, a tím porušení bodu 1.1 ceno vé ho rozhodnutí č. 5/2007,  f) nedodr žení m závazné podmínky bodu 2.5 přílohy č. 1 ceno vého rozhodnutí č. 5/2007 pro dělení režijních nákl adů mezi jednotlivými ceno vými lokalitami nesprávným rozdělo váním správní režie mezi jednotli vé ceno vé lokality, g) nedodr žení m závazné po dmí nky pro předběžnou kalkulaci ceny tepelné energie pro rok 2008 při stanove ní m axim ál ní možné výš e stálých nákladů a zisku pro rok 2008 podle bodů 4.1 a 4.2 cenové ho rozhodnutí č. 5/2007, a to postupem, kdy nevycházel ze skutečně uplatněné výše stálých nákladů a zisku v předchozím kalendářním roce. Za to uložil žalo vaný po dle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách žalobci po kut u ve výši 750 000,-Kč. II. Shrnutí procesních stano visek účastníků  Žalobce pře dně namítá ne záko nnost správního řízení. Opr ávně nost žalo vaného jako „ceno vé ho kontrolního orgánu“ se odvíjí od § 14 zákona o cenách. Cena je definována v § 1 zákona o cenách. Žalo vaný však kontrolu zaměřil na tzv. pře dbě žné ceny, resp. předbě žné kalkulace. Tako vé pojmy však záko n o cenách vůbec nezná. Cena za kontrolované období vzni ká po dle pr avi del uvede nýc h v platném ceno vé m rozhodnutí žalo vaného až po uko nčení tohoto období. Podle žalobce tak nelze kontrolovat a napadat cenu v průběhu roku 2008, ne boť ta vzniká až po 31. 12. 2008. Žalo vaný tedy neměl v dané oblasti kontrolní oprávnění, které by bylo lze do vodit ze zákona o ce nác h. Z pojmu předbě žná cena a z toho, že ceno vá rozhodnutí žalo vaného ho voří i o ceně „výsledné“, má žalobce za to, že se skutečně jedná o cenu pře dbě žno u, která může být změ něna. Nejedná se tedy o cenu defino vano u záko nem o cenách. Pojem „předběžná cena“ stano vil žalo vaný nad r ámec zákona o cenách, přičemž se jedná o pojem „zmateční“, který zakrývá skutečnost, že do dávky uskutečňované pokračování - 3 - 62 Ca 34/2009-  v průběhu roku na základě tzv. předbě žnýc h cen jsou hrazeny systémem záloh z ceny. Tvorba pře dbě žných cen tak souvisí výlučně se způsobem t vorby záloh na cenu. Žalobce tak má za to, že žalo vaný ne ní oprávněn zahajo vat řízení podle zákona o cenách v oblasti záloh z ceny, resp. pře dbě žných cen a kalkulací. Žalo vaný je k ceno vé kontrole oprávněn až po uplynutí kalendářního roku, přičemž předmětem kontroly může být výlučně do držení pravidel věcného usměrňování cen jako tako vých (defino vaných záko nem o cenách), podle pojmoslo ví žalo vaného „ce n výsledných“. Kontrola pro vádě ná v průběhu roku má toliko charakter poskytování ceno vých informací ze strany kontrolo vané osoby a metodických pokynů ze strany žalovaného. Přesně tak také žalobce dano u kontrolu chápal, a proto také ne podal proti závěrům v protokolu odvol ání.  Žalobce ro vněž poukazuje na to, že z jeho strany nedošlo k neoprávněnému majetko vé mu prospěchu ani k jakékoli míře poškoze ní kupujícího (§ 17 odst. 1 a 2 zákona o cenách). I z tohoto důvodu po važuje s právní řízení o uložení pokuty za nezáko nné. Žalobce dále namítá, že bylo půvo dní rozhodnutí žalovaného (aniž by uve dl jaké) zr ušeno rozhodnutím jeho předsedy ze dne 18. 12. 2008, č.j. 03799- 7/2008-ERU, a vr áceno k no vé mu projednání. Podle žalo bce pak no vé rozhodnutí ve věci (tj. to ze dne 1. 4. 2009) obsahuje tytéž vady, které vytkl předseda ve zrušovacím rozhodnutí původnímu pr vost upňo vému rozhodnutí. Žalobce tedy namítá, že z tohoto rozhodnutí ne ní zřejmé, k porušení jakých právních ust ano ve ní jednáním žalobce mělo dojít, dále to, že rozhodnutí neobsahuje specifikaci právních ustano vení , podle nichž bylo rozho do váno, a že pokuta je zdůvo dně na vel mi obecně. Žalo bce proto navrhuje, aby soud rozhodnutí žalo vaného pot vr zené rozhodnutím předsedy žalo vaného zr ušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Na svém procesním stano vis ku setrval po dobu celého řízení před soudem.  Žalo vaný s podano u žalobou nesouhlasí. Uvedl, že žalobce s hodné námitky uplatnil i ve s právní m říze ní a žalo vaný se k nim vyjádřil ve svýc h rozhodnutích, na něž t aké odkázal. Dále doplnil, že záko n o cenách umo žňuje ceno vému kontrolnímu orgánu sankcionovat nedo drže ní závazné ho postupu při t vorbě ceny nebo při její kalkulaci a nelze tak souhlasit s tím, že by porušení tohoto zákona nemo hlo spočívat v porušení závazné ho postupu při tvor bě pře dbě žné ce ny tepelné energie. Má tak za to, že byl oprávněn ceno vo u kontrolu pro vádět. Ani další procesní námitky neshledal žalo vaný důvodnými. Závěrem po ukázal na to, že by žalo ba měla být o dmítnut a, neboť žalobce označil jako žalo vaného Energetický regulační úř ad a nikoli jeho předsedu, navíc žalobou nebrojí proti rozhodnutí druhostupňo vému, ale navr huje, aby soud zr ušil rozhodnutí žalovaného, pot vr zené rozhodnutím o rozkladu. Žalo vaný proto navrhl žalobu zamítnout (po kud by nebyla so udem odmítnuta) a na s vém procesním stano vis ku setrval po do bu celého řízení před soudem. III. Posouzení věci  Žaloba byl a podána vč as (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., so udní řád správní – dále též „s. ř. s.“), osobou k tomu opr ávně nou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), přitom jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). pokračování - 4 - 62 Ca 34/2009  Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bo dů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a shledal, že žaloba není důvo dná. Ve věci přitom rozho dl bez jednání za podmínek stano vených v § 51 odst. 1 s. ř. s.  Krajský soud - s ohledem na vyjádření žalo vaného - po važuje za nezbytné předně vyjasnit otázku, kdo je v daném říze ní žalovaným. Tuto otázku vš ak postavil najisto již dří ve Nejvyšší správní soud. Učinil tak sice ve vzt ahu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kdy posuzoval, zda je žalo vaným úřad ne bo jeho předseda, nicméně závěry zde zaujaté jsou pl ně aplikovatelné i na danou situaci (zda je žalo vaným Energetický regulační úř ad ne bo jeho předseda). Nej vyšší správní so ud ve své m rozsudku ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 7 Afs 87/2007, www.nssoud.cz, uve dl, že označo vat jako žalo vané ho předsedu Úř adu pro ochranu hospodářské soutěže a nikoliv úřad je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (poukázal k tomu např. na rozsudky Nejvyššího s právní ho soudu ze dne 25. 8. 2006, č. j. 4 As 57/2005 – 64, a ze dne 15. 1. 2004, č. j. 6 A 11/2002 – 26, dostupné na www.nssoud.cz). Upozornil dále, že „[v]ždy je třeba rozlišovat, proti jakému rozhodnutí je žaloba podávána a kdo je účastníkem řízení. V dané věci je nepochybné, že žaloba byla podaná proti rozhodnutí předsedy Úřadu, ale tato skutečnost nezakládá jeho pasivní legitimaci v řízení o žalobě. Předseda Úřadu není samostatným správním orgánem, ale pouze funkční složkou Úřadu, která mimo jiné přezkoumává v rozkladovém řízení rozhodnutí v případě, že Úřad vydal jako ústřední orgán státní správy správní rozhodnutí v I. stupni. Správní orgán rozhodující o rozkladu i správní orgán I. stupně představují stejný správní orgán vymezený zákonným rámcem jeho věcné příslušnosti. Rozdílné je pouze to, komu z hlediska vnitřního organizačního uspořádání správního orgánu zákon zakládá funkční příslušnost rozhodovat o rozkladu. Proto je žalovaným ve smyslu § 69 s. ř. s. Úřad, byť je žalobou napadáno rozhodnutí jeho předsedy (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 – 56, č. 534/2005 Sb. NSS)“.  Soud se dále neztotožňuje se žalovaným, že by měla být žaloba o dmít nut a proto, že se žalobce v žalo bě nedomáhá zrušení rozhodnutí druhostupňo vé ho, jak by podle s. ř. s. měl, ale zrušení rozhodnutí žalo vané ho, pot vrze ného rozhodnutím o rozkladu. Jak vyplynulo ze žalo by, žalo bce v ní skutečně tuto formulaci použil, nicméně z o bsahu žalo by je patrné , že brojí proti oběma rozhodnutím. Je třeba totiž poukázat na to, že správní řízení obou stupňů t voří jeden celek a jako na jede n celek je třeba nahlížet i na ro zho dnutí pr vostupňo vé a druhostupňo vé, po kud dr uhostupňo vým rozhodnutím bylo rozhodnutí pr vostupňo vé pot vrze no a zamítnut proti němu podaný rozklad. V tako vém případě totiž tepr ve zamítnutím rozkladu a pot vrze ním pr vostupňo vé ho rozhodnutí nabývá toto pr vostupňo vé rozhodnutí právní moci a stává se zás adně vykonatelným. Je to zpravidla výro k (e ve nt. výroky) rozhodnutí pr vostupňo vé ho, který ukládá žalobci konkrétní po vi nnosti, a je tedy zřejmé, že proti tomuto výroku (pot vr zenému rozhodnutím dr uhostupňo vým) žalobce brojí. Pokud vš ak proti pr vostupňo vé mu rozhodnutí vyčerpal opr avné prostředky, které mu příslušný předpis ve správním řízení umožňoval, je třeba posuzo vat žalobu, v níž se domáhá zr ušení rozhodnutí pr vostupňo vé ho, pot vr zené ho rozhodnutím pokračování - 5 - 62 Ca 34/2009-  druhostupňovým, j ako žalobu, v níž žalobce nesouhlasí s rozhodnutím ko nečným (tj. tím, kterým byl a pot vr zena záko nnost a správnost rozhodnutí pr vostupňo vého). Opačný postup by podle názoru zdejšího soudu byl nepřípustným formalismem, kterým by mo hlo docházet k ome zo vání přístupu žalobců k soudu. Pokud tedy žalo bce v dané věci ř ádně proti prvostupňo vé mu rozhodnutí žalo vaného podal rozklad, vyčkal rozhodnutí o rozkladu, a následně po dal žalobu, v níž se domáhal zrušení rozhodnutí pr vostupňo vého, které bylo pot vrze no rozhodnutím o rozkladu, a je tedy zřejmé, že žalo bce po važuje za nezákonná obě po sobě jdo ucí rozhodnutí, neshledává v tomto postupu soud žádný důvod, pro který by měla být jeho žaloba odmítnuta. Soud proto přistoupil k posouzení důvo dnosti žaloby.  Žalobce pře dně namítá, že žalo vaný nebyl oprávně n ceno vo u kontrolu pro vádět a následně správní říze ní vést, neboť předmětem kontroly ani správního řízení nebyl a cena, nýbr ž „pře dbě žná cena“, resp. její kal kul ace.  Podle § 1 odst. 1 zákona o cenách se tento zákon vztahuje na uplat ňo vání, regulaci a kontrolu cen výrobků, výko nů, pr ací a služe b (dále jen "zboží ") pro tuzemský trh, včetně cen zboží z do vozu a cen zboží určeného pro vývo z. Podle odstavce 2 tohoto ustano ve ní je cena pe něžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zbo ží podle § 2 až 13 záko na o cenách ne bo zjištěná podle zvl áštní ho předpisu k jiným účelům než k prodeji. Ustano ve ní § 3 odst. 1 zákona o cenách stano ví, že se regulací cen rozumí stano ve ní ne bo přímé us měrňo vání výše cen cenovými orgány a místními orgány.  Podle § 4 odst. 1 zákona o cenác h existují čtyři způsoby re gul ace cen podle tohoto zákona: a) stano vení cen ( "úře dně stano vené ceny"), b) usměrňování vývoje cen v návaznosti na věcné po dmí nky ( "věcné usměrňování cen"), c) usměrňování cenových pohybů v č ase (dále jen "časo vě usměrňované ceny") a d) ceno vé moratorium.  V souladu s § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách s počívá věcné usměrňování cen ve stano ve ní podmínek ceno vými orgány pro sjednání cen. Mezi t yto po dmí nky mj. patří závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci.  Podle § 15 odst. 1 písm. c) záko na o cenách por uší prodávající ceno vé předpisy, jestliže nerespektuje ceno vými orgány stano ve ný maximální rozsah mo žné ho zvýšení cen, maxi mál ní podíl promítnutí změny cen určených vst upů nebo závazný postup při tvor bě ceny nebo při její kalkulaci podle § 6, nejde-li o prodej ve lhůtě uvede né v § 7 odst. 1 zákona o cenách.  V souladu s § 14 odst. 1 zákona o cenách spočívá ceno vá kontrola ve zjišťování, zda prodávající nebo kupující neporušují ustano ve ní tohoto záko na a cenové předpisy, a v o věřo vání správnosti předkládaných podkladů pro potřeby vyhodnoco vání vývoje cen, regulace cen a pro řízení o porušení ceno výc h předpisů. pokračování - 6 - 62 Ca 34/2009  Z uve dených ustano ve ní tedy plyne, že záko n o cenách poruší prodávající mj. i tehdy, pokud nerespektuje cenovými orgány stano vený závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci podle § 6 zákona o cenách.  V daném případě je žalo vaný ceno vým orgánem ve smyslu zákona o cenách, neboť podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, vykonává půso bnost při upl atňo vání, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky, vydává právní předpisy pro regulaci, sjednávání a kontrolu cen v oblasti energetiky, vydává rozhodnutí o regulaci cen včetně pr avi del pro klíčo vání nákladů, výnosů a hospodářského výsledku re gulo vanýc h a neregulo vanýc h činností.  Ceno vým rozhodnutím č. 5/2007 ze dne 17. 9. 2007, k ce nám tepelné energie, stano vil žalo vaný podmínky pro sjednání cen tepelné energie. Mj. zde stano vil závazný postup při kalkulaci ceny tepelné energie a sjednávání ceny tepelné energie. Žalo vaným vydané ceno vé rozhodnutí je tak podle názoru soudu ceno vým orgánem (žalovaným) stano ve ný závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci (tak, jak má na mysli § 6 odst. 1 písm. c/ zákona o cenách). Pokud by tedy žalobce uve dené cenové rozhodnutí nerespektoval, dopustil by se deliktu podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Vzhledem k tomu, že v dané m případě ne ní sporu o tom, že žalo bce podmínky stano ve né v tomto ceno vém rozhodnutí žalo vaného při kalkulaci předbě žnýc h cen ne dodr žel, ne zabýval se soud to uto otázkou ( neposuzo val tedy, zda žalo bce skutečně neoprávněně zahr no val zakázané nákl ady do předbě žné kalkulace ceny).  Žalobce má vš ak za to, že žalo vaný ne byl vůbec oprávně n ceno vo u kontrolu ve vzt ahu k t zv. předběžným cenám provádět, ne boť „pře dbě žné ceny“ nejsou cenami ve smyslu zákona o cenách.  Ze spisu k tomu vyplynulo, že žalo vaný skutečně nej pr ve kontroloval, následně ve dl správní řízení a v něm nakonec sankcionoval žalo bce za porušení § 15 odst. 1 písm. c) zákona o cenách „při sjednávání předbě žnýc h cen tepelné energie pro rok 2008, uplat ňo vanýc h na s vých odběratelích v jednotlivých ceno vých lokalitách v období od 1. 1. 2008 do 31. 7. 2008“.  V bodu 1.1 cenové ho rozhodnutí č. 5/2007 je uvede no, že ceny tepelné energie, kterou se rozumí energie tepla nebo chladu, se regulují způsobem věcného usměrňování cen. Do ceny tepelné energie lze v kalendářním roce promítnout po uze ekonomicky opr ávně né náklady podle zvl áštní ho pr ávní ho pře dpis u, které bezprostředně souvisejí s výrobo u a rozvo dem tepelné energie, přiměřený zisk a daň z přidané ho dnoty podle zvl áštní ho právního předpisu. V bodu 1.4 ceno vého rozhodnutí je uve deno, že předběžná cena tepelné energie vyc hází z pře dbě žné kalkulace, která obsahuje předpokládané ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a předpokládané množst ví tepelné energie v kalendářním roce. Výsledná cena je pak upravena v bo du 1.5 cenového rozhodnutí tak, že vychází z výsledné kalkulace, která obsahuje skutečné ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zis k a skutečné pokračování - 7 - 62 Ca 34/2009-  mno žst ví tepelné energie za kalendářní rok, a odpo ví dá výnosům za tepelnou energii v kale ndářní m roce. Podle bodu 1.6 mají předběžná i výsledná kalkulace ceny tepelné energie za daný kalendářní rok stejné členění ekonomicky oprávněných nákladů, jejichž celko vá výše může být omezena podle č ásti 4 tohoto cenové ho rozhodnutí.  Soud tedy pod pojmem „pře dbě žné ceny“ rozumí ceny, na zákl adě nichž jsou placeny do dávky tepelné energie us kutečňo vané v průběhu roku (v daném případě tedy roku 2008).  Je tedy třeba posoudit, zda je z hlediska ceno vé kontroly, resp. o právně ní žalo vaného k jejímu pro vádě ní, rozdíl me zi cenou „předběžnou“, jejíž kal kul ace byl a v daném případě kontrolována, a ceno u ve smyslu § 1 zákona o cenách, k jejíž kontrole je žalo vaný zákonem o cenách o právně n.  Žádný t ako vý rozdíl vš ak soud neshledal. Vyšel přitom z toho, že i předběžná cena, tak jak ji popisuje shora cito vané ceno vé rozhodnutí žalo vané ho, je cenou ve smyslu obecné terminologie českého jazyka. Podle názor u soudu je přitom cenou v obecném slo va smyslu třeba rozumět směnnou ho dnotu statku nebo služby, tj. protihodnotu potřebnou pro získání zboží nebo služby, jež je vyj ádřena peněžitou částkou, kterou je třeba při získání zboží (služeb) zaplatit za jednotku množst ví (shodně viz např. http://cs.wikipedia.org/). Předběžná cena podle názoru soudu přitom současně be ze zbyt ku splňuje též definici pro cenu zakot veno u v § 1 zákona o cenác h, neboť se stále jedná o cenu, tj. pe něžní částku sjednanou při prodeji zboží (tj. výrobků, výkonů, pr ací a služeb - v daném případě tepelné energie) podle § 2 až 13 zákona o cenách. Právě předběžnou cenu totiž odběratelé za tepelnou energii v průběhu kale ndářní ho roku platí, aby mo hl plnění v po době dodáve k tepelné energie zís kat .  Nic na tom nemění f akt, že cena předběžná může být v průběhu kalendářního roku změ něna, a že se tedy nejedná o cenu konečnou, ale toliko o cenu zás adně platnou pouze v určité fázi zúčtovacího období; právě v této fázi je přitom plnění za předběžnou cenu poskytováno. Předběžná cena totiž stále zůstává ceno u, tj. peněžní částkou sjednanou při prodeji zboží (tepelné energie), a je tedy ne zbyt né, aby byl a sjednávána v souladu se zákonem o cenách a ceno vými rozhodnutími. Ostatně i případné změny předběžných cen musejí být v souladu se záko nem o cenách a cenovými rozhodnutími žalo vané ho.  Soud má přitom za to, že je zcela v souladu se smyslem regulace pro ve dené zákone m o cenách i ceno vá kontrola kalkulace předběžných cen. I ceny v této fázi totiž dopadají na kupující (odběratele) tepelné energie, a to zejména v tom smyslu, že jsou na základě nich stano ve ny zálohy (jak uvádí sho dně žalo vaný i žalobce). Nelze přitom připustit, aby žalobce předbě žné ceny sjednával a případně měnil zcela libo volně a bez jakékoli kontroly, a tepr ve na konci příslušného kalendářního o bdo bí, případně po jeho skončení, by ceny uvedl do souladu s příslušným ceno vým rozhodnutím. Tako vý postup by ro zho dně nebyl v souladu se smyslem regulace cen, jako žto institutu, prostřednictvím ně hož stát stanovuje nebo přímo usměrňuje ceny určitého zboží a služeb (v daném případě tepelné energie). pokračování - 8 - 62 Ca 34/2009  Není možné tak se žalobcem so uhl asit v tom, že ce na vzniká až po ukončení příslušného kalendářního obdo bí, ne boť i předběžná cena je cenou ve smyslu zákona o cenách.  Podle soudu přitom nemá na shora uve dený závěr žádný vli v žalobco vo t vrze ní, že tvorba předběžných cen souvisí se způsobe m tvor by záloh na cenu. Žalo vaným totiž není kontrolován způso b stano ve ní záloh, ale závazným ceno vým rozhodnutím určený způsob kal kul ace předběžné ceny. Jakým způsobem jsou pak stano ve ny zálohy, resp. jejich plat ba a výše, je vě c jiná.  Soud se tedy ztotožňuje se žalo vaným v tom, že ceno vým rozhodnutím stano ve né podmínky pro kalkulaci pře dbě žné ceny tepelné energie je třeba podřadit pod „závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkul aci“ ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, a žalo vaný tak byl oprávněn k pro vádě ní ceno vé kontroly (a následnému vede ní spr ávní ho řízení) i ve vzt ahu k předběžným cenám a jejich kalkulaci.  Jak správně žalo vaný upozorňuje, shodný závěr lze do vodit i z rozsudku Vrc hní ho soudu v Praze ze dne 4. 12. 2000, čj. 6 A 116/99-53, publikovaného in Soudní judikatura pod č. 860/2001. Vrchní soud zde totiž uvedl, že k porušení cenových předpisů [§ 15 odst. 1 písm. c) zákona o cenách] při dodávce tepelné energie za věcně usměrňované ceny dochází nejen při stano ve ní nesprávné ceny v závěru roku předcházejícího pro rok běžný, ale také upl atňo váním t ako véto ceny v po době záloh v průběhu bě žného roku a konečně i při vyúčto vání spotřeby energie a zaplacených zálo h počátkem roku následujícího.  Pokud tedy soud dospěl k závěru, že lze ceno vo u kontrolou podle zákona o cenách kontrolovat kal kul aci předběžných cen, je možné tak činit i v průběhu kale ndářní ho roku, k němuž se předbě žné ceny vážo u. Nelze tedy souhlasit se žalobcem, že by kontrola pro váděná v průběhu roku měla toliko charakter poskyto vání cenových informací ze strany kontrolované osoby a metodických po kynů ze strany žalovaného. Naopak jedná se o standardní ceno vou kontrolu podle § 14 zákona o cenách, na základě níž může dojít k zaháje ní spr ávní ho řízení.  Jestliže žalobce dále poukazuje na to, že z jeho strany nedošlo k neoprávněnému majetkovému prospěchu, nemá tato skutečnost na zákonnost postupu žalo vaného a na je ho oprávnění správní říze ní vést žádný vli v. Existence majetko vé ho prospěchu totiž není ne zbyt nou po dmí nko u pro to, aby mo hl žalo vaný dodržo vání zákona o cenách a ceno výc h rozhodnutí kontrolo vat a případně sankcionovat. Ostatně na možnost, že porušením ceno vých předpisů ne dojde ke vzniku neoprávněně získaného m ajetko vého prospěchu, výslo vně pam at uje § 17 odst. 1 písm. b) záko na o cenách, který stano ví m axim ál ní výš i po kut y mj. pr ávě v případě, že neoprávněně získaný majetko vý prospěch nelze vyčíslit, nebo neoprávněně získaný majetkový prospěch ne vznikl. pokračování - 9 - 62 Ca 34/2009-  Poukazuje-li žalobce na to, že nedošlo k žádnému poškoze ní kupujících, tak ani toto jeho tvrze ní, i kdyby bylo pr avdi vé, nemá žádný vli v na zákonnost postupu žalo vaného a na jeho oprávnění správní řízení vést. Otázka rozsahu poško zení kupujících má být žalovaným toliko zo hledněna při ukládání po kut y a stano ve ní její výše. Nijak se vš ak neodr áží na oprávnění žalo vané ho správní řízení o porušení cenových předpisů vést ani je v rozhodnutí ko nstato vat. Soud zde vš ak souhlasí se žalovaným, že po kud by se kupující necítili být poškoze ni, jistě by se neobraceli na žalo vaného se stížnostmi. Ve s hodě se žalovaným soud spatřuje možné poško zení kupujících již v tom, že na základě protiprávní pře dbě žné ceny jsou jim stano veny nepřiměřeně vysoké zálohy. Ani další žalobcem v obecné ro vině uve dené procesní námitky soud důvo dnými neshledal.  Jestliže žalobce namítá, že není zřejmé, k porušení jakýc h právních ust ano ve ní jeho jednáním mělo dojít, poukazuje soud na výrok pr vost upňo vé ho rozhodnutí, kde je jednoznačně uvede no, že bylo shledáno porušení zakot vené v § 15 odst. 1 písm. c) zákona o cenác h, a tedy porušení povinnosti zakot vené v § 6 zákona o cenách, který ukl ádá po vi nnost dodr žo vat ceno vým orgánem stano ve né podmínky pro sjednání cen, konkrétně závazný postup při t vorbě ceny nebo při její kalkulaci. Ten byl v daném případě stano ve n žalo vaným v ceno vém rozhodnutí č. 5/2007.  Ro vněž nelze souhlasit s tím, že by rozhodnutí neobsahovalo specifikaci právních ust ano ve ní, podle nic hž bylo rozhodováno. V záhl aví pr vostupňo vého rozhodnutí je totiž jednoznačně uvede no, že žalo vaný je k rozhodnutí příslušný podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb. a § 17 odst. 8 písm. d) záko na č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvět víc h a o změ ně některých záko nů (energetický záko n). Ro vněž je zde uve deno, že žalo vaný rozhodl podle § 16 zákona o cenách a v souladu s § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ve výroku rozhodnutí je pak řádně uve deno, že se žalobce dopustil porušení cenových pře dpis ů podle § 15 odst. 1 písm. c) záko na o cenách a pokuta je mu ukládána podle § 17 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Nelze tedy souhlasit se žalobcem, že by v ro zho dnutí nebylo uve deno, podle jakých právních ustano ve ní bylo rozhodováno.  Pokud jde o námitku, že byla „po kut a odůvo dně na velmi obecně“, tak ani tu soud důvodnou neshledal. Žalobce přitom touto námitkou nebrojí proti samotné výši pokuty ani nenamítá, že by žalo vaný opomenul ne bo nesprávně posoudil některé okolnosti nezbytné pro stano vení výše po kut y. Soud proto tyto otázky ne posuzo val a zabýval se toliko tím, zda byl a výše po kut y odůvo dněna přezkoumatelně a zda ne byl a odůvo dněna „o becně “, jak žalobce namítal v žalobě. Předně je třeba uvést, že výše stano ve né po kut y je výsledkem správního uvážení žalo vané ho. Je-li rozhodnutí vydáváno s využitím záko nem ulože né diskrece správního orgánu, je po vinností správního orgánu předepsané vol né úvahy užít; to znamená, že se správní orgán musí zabývat vše mi hledisky, která jsou pro posouzení konkrétní výše pokuty nezbytná (zákonem předepsaná), nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na pokračování - 10 - 62 Ca 34/2009  konkrétní výši po kut y vli v. Klíčo vou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy ve dly správní orgán k ulo žení pokuty v příslušné výši, a aby výše po kut y s ohledem na zvažo vaná kritéria a zákonnou limitaci vyho věl a podmínce přiměřenosti. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že jakkoliv má s právní orgán při ukládání pokuty vol nost správního uváže ní, je vázán základními principy správního rozhodování ( viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2005, č. j. 8 As 5/2005 - 53, nebo ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 As 51/2007-68, oba dostupné na www.nssoud.cz). Mezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvo dněnost rozhodnutí správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přes vědči vost.  Soud ze správních rozhodnutí zjistil, že žalo vaný postupoval správně, pokud při stano ve ní pokuty postupoval podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, podle něhož zjistí-li ceno vé kontrolní orgány, že došlo k porušení ceno vých předpisů podle § 15, uloží prodávajícímu nebo kupujícímu pokutu do výš e 1 000 000 Kč, a to v případě, nedosáhne-li výš e neoprávněně získaného majetko vé ho prospěchu 1 000 000 Kč, nebo nelze-li neoprávně ně získaný majetko vý prospěch vyčíslit, nebo jestliže neoprávněně získaný majetko vý prospěch nevznikl.  Při stanove ní výš e po kut y pak byl žalo vaný po vi nen postupoval po dle § 17 odst. 2 záko na o cenách a přihlédnout zejmé na k době tr vání protiprávního jednání, míře zavi nění a rozsahu poško zení kupujících ne bo prodávajících.  Žalo vaný v odůvo dnění pr vostupňo vého ro zho dnutí poukázal mj. na to, že v daném případ nel ze zjistit, zda a případně v jaké výš i neoprávněný majetko vý prospěch vznikl a tuto skutečnost tedy zo hlednit nelze. V úvahu však vzal skutečnost, že žalobce neoprávněně zahr nul v předběžných kalkulacích cen náklady ve výší přesahující 9,5 milionů Kč. Ro vně ž po ukázal na to, že se nejedná o pochybe ní v je dné nákl ado vé položce, a te dy pochybe ní náhodné, nýbrž o pochybe ní ve větším množst ví případů. Podle žalovaného se tedy jedná o pochybení zavi něné. Ceno vé přepisy byl y přitom žalobci známy v dostatečném časo vém předstihu před kontrolovaným obdobím. Žalo vaný se rovně ž zabýval tím, že postupem žalobce byli kupující poškozeni, přičemž t aké uve dl, v čem toto poško zení spatřuje. Uzavřel s tím, že žalobce ceno vé předpisy porušo val po celé kontrolované období (tj. pr vní polo vinu roku 2008). Žalo vaný t aké pops al, jakým způsobem zohlednil opatření k nápr avě, která žalobce po pro vede né kontrole zaslal.  Z uve deného má soud za to, že se žalo vaný zabýval všemi okolnostmi, které mu zákon o cenách při stano ve ní výše po kut y ukládá zohlednit. Odůvodnění výše po kut y přitom soud po važuje za dostatečně konkrétní. Žalo vaný totiž v rozhodnutí řádně sdělil, jaké konkrétní okolnosti v daném případě zohlednil při stano ve ní výše po kut y i jakým způso bem tak učinil (tj. zda je zohlednil jako okolnosti přitěžující či polehčující). Ani tuto námitku te dy soud důvo dnou neshledal. pokračování - 11 - 62 Ca 34/2009- IV. Závěr  Soud tedy uzavír á, že se žalo vaný nedopustil žalobcem namítané nezákonnosti. Apli ko val správný pr ávní předpis, v jeho rámci správno u pr ávní normu a nedopustil se při jejím výkl adu ani interpretačního pochybení. So ud neshledal důvodnou žádnou ze žalo bcem uve dených námitek a žalobu proto jako nedůvo dnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. V. Náklady řízení  Výrok o nákladech řízení o žalobě se opírá o § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Žalobce ve věci ús pěšný nebyl, proto mu náhrada nákladů říze ní nepřísluší. Ta by příslušela žalo vaném u, který měl ve věci pl ný úspěch. So ud vš ak neshledal, že by žalo vanému vznikly náklady, jež by pře vyšo valy nákl ady jeho jinak bě žné administrativní činnosti, a proto rozhodl, že se žalo vanému náhr ada nákladů řízení nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto ro zho dnutí je přípustná kas ační stížnost za po dmí nek podle § 102 a násl. s. ř. s., kterou lze podat do dvo u týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu s právní mu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Br ně. Podmínkou řízení o kas ační stížnosti je po vi nné zastoupení stěžovatele advo kátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). V Br ně dne 19.4.2011 David Raus, v.r. předseda senátu Za správnost vyhoto ve ní: Lucie Gazdo vá