62 Ca 86/2008- ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y  Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců JUDr. Jaroslavy Sko umalo vé a Mgr. Petra Šebka v pr ávní věci žalo bců: a) HAVEL & HOLÁSEK s.r.o., advo kát ní kancelář, se sídlem Praha 1, Týn 1049/3, zastoupená Mgr. Alešem Roztočilem, LL.M. advo kátem, se sídlem Brno, Hilleho 1863/6, b) Česká republika – Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludví ka Svobo dy 1222/12, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem, se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, proti žalo vaném u: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt . Jaroše 7, zastoupený JUDr. Kristinou Škampo vo u, advokátkou se sídlem Brno, Pellicova 8a, o žalo bác h proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7. 10. 2008, č. j. R082,083/2008/02-20137/2008/310-Hr, t a k t o : I. Žaloby s e z a m í t a j í. II. Žalo vaném u s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. III. Žalobci b) s e v r a c í z účtu Krajského soudu v Br ně zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč. O d ů v o d n ě n í :  Vč as podanými žalobami se žalobci u Krajského soudu v Brně domáhali zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7. 10. 2008, č. j. R082,083/2008/02-20137/2008/310-Hr, jakož i jemu předcházejícího pokračování - 2 - 62 Ca 86/2008 rozhodnutí Úř adu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 3. 2008, č. j. S010/2008-04988/2008/540/Šm. I. Podstata věci  Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže svým rozho dnutím ze dne 7. 10. 2008, č. j. R082,083/2008/02-20137/2008/310-Hr, ne vyho věl rozkladům žalo bců po daným proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospo dářs ké soutěže (žalovaného) ze dne 12. 3. 2008, č. j. S010/2008-04988/2008/540/Šm, jímž bylo rozhodnuto, že se žalo bce b) jako zadavatel při uzavír ání smluv o poskyto vání právních služeb (konkrétně ze dne 30. 6. 2005, č. S-200-192/2005, ze dne 10. 8. 2005, č. S-200-269/2005, ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005 ve znění dodatku č. 1 ze dne 14. 11. 2005 a ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005) dopustil správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách (dále též „ZVZ“), ne boť nedo držel postup stano ve ný v § 25 ZVZ, jelikož veřejnou zakázku na poskytování právních služeb, na níž uzavřel se žalobcem a) shora zmíněné smlouvy, nezadal v některém ze zadávacích řízení uve dených v § 25 odst. 2 ZVZ a tento postup mohl podstatně o vli vnit hodnocení nabídek. Za spáchání tohoto deliktu byla žalobci b) uložena pokuta 50 000,- Kč a po vi nnost zaplatit náklady říze ní 1000,- Kč.  Předseda žalo vané ho pot vrdil názor žalovaného, že všechny smlouvy tvořily jednu veřejnou zakázku, nebo ť na sebe jak věcně tak časo vě navazují. Právní služby, na něž byly smlouvy uzavře ny, totiž byly pos kyto vány (zadavateli) žalobci b) na zákl adě jeho postupných potřeb souvisejících se splněním ekonomicko-právních akti vit České s právy letišť, s. p. (dále též „ČSL“) před privatizací. II. Shrnutí procesních stano visek účastníků  Žalobce a) nesouhlasí s tím, že by spolu smlouvy o poskytování právních služe b natolik souvisely, že se jedná o jednu veřejno u zakázku. Popisuje proto podro bně předmět plně ní smluv o poskyto vání právních služe b (jedná se o smlouvu ze dne 30. 6. 2005, č. S-200-192/2005, smlouvu ze dne 10. 8. 2005, č. S-200-269/2005, smlouvu ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005 ve znění do datku č. 1 ze dne 14. 11. 2005 a smlouvu ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005). Žalobce a) dále zdůraznil, že po uze smlouva ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005, která nahrazuje smlouvu ze dne 8. 9. 2005, č. S-200-198/2005, se vztaho val a k tehdy zvažo vané transformaci a pri vati zaci ČSL. Ostatní smlouvy se týkaly odlišného předmětu plnění a navzájem spolu nesouvisely.  Podle žalobce a) je třeba při posuzo vání předmětu a účelu smlouvy vyc házet z celého jejího textu, zejmé na z těch částí, které specifikují předmět plně ní smlouvy. Nesouhlasí přitom se závěrem žalovaného, že by text obsažený v preambuli smlouvy byl s vou po vahou a obsahem nadřazen ostatním podrobným ustano vení m smlouvy. Z preambule nelze do vozo vat účel smlouvy samotné, případně její vazbu na smlouvy ostatní. Žalobce proto nesouhlasí se závěr y obs aže nými v bo dě 24 a 26 rozhodnutí, které postrádají odůvo dně ní. pokračování - 3 - 62 Ca 86/2008-  Žalobce a) uzavír á s tím, že smlouvy spolu nesouvisely a nelze je tedy po važo vat za jednu zakázku. Vzhledem k tomu nemohl zadavatel uměle rozdělovat předmět veřejné zakázky a porušit tak § 18 odst. 3 ZVZ. Zakázky je třeba posuzo vat samostatně a ani je dna pak nepřesáhla zákonem stano ve nou hranici 2 000 000,- Kč. K porušení ZVZ a spáchání spr ávní ho deliktu tedy v dané m případě nedošlo. Žalobce a) proto navr huje napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí žalo vané ho zrušit.  Žalobce b) ve své žalobě rovněž nesouhlasí s tím, že by všechny smlouvy souvisely s budoucí zamýšlenou privatizací ČSL a že tedy t voří jednu veřejnou zakázku. Naopak podle jeho názor u se jednalo o samostatné spolu nijak nesouvisející zakázky. Poukázal dále na to, že žalo vaný ve s vém rozhodnutí definuje předmět této veřejné zakázky pokaždé jinak, ani ž by se detailně zabýval ko nkrétní mi předměty jednotli výc h smluv. Ro vně ž zdůraznil, že ve dvo u smlouvách preambule naznačující spojitost s pri vati zací zcela chyběla a žalo vaný je bez jakéhokoli šetření zařadil mezi ostatní, u nichž do vo zuje společný pr ávní předmět pr ávě z te xtu preambulí.  Podle žalobce b) žalo vaný zavádí vl astní o becný termín „ekonomicko-právní akti vit y ČSL“, pod něj ž zařazuje předmětné smlouvy. Podle žalobce b) ale ani tento pojem nemůže zastřešovat smlouvu č. S-200-273/2005, neboť ta se žádných akti vit ČSL netýká.  Nelze souhlasit ani s tím, že by smlouvy byl y uzavírány s cílem „reali zace postupných kroků ke splnění záměru privatizace“, ne boť o privatizaci se tehdy uvažo valo pouze v teoretické rovině a rozhodnuto o ní bylo až téměř o dva roky později. Krom jedné smlouvy s touto budoucí transformací ostatní smlouvy vůbec nesouvisely. Potřeba jejich zadání vznikla vždy aktuálně v rámci fungo vání ČSL, resp. výkonu pr avomoci dozorčí rady, přičemž nebylo možné tyto potřeby předvídat.  Te xty pre am bule pak vys větl ují toliko postave ní a cíle žalobce b) ve vztahu k ČSL a důvo dy, proč je zakázka zadávána pr ávě žalo bcem b). Nelze vš ak z nich vyc házet při určo vání toho, co mělo být předmětem plně ní jednotlivých smluv. Ty pak byl y v jednotlivých s mlouvác h jednoznačně specifikovány. Společné mají smlouvy (až na jednu) toliko to, že se týkají ČSL.  Pokud žalo vaný uvádí, že poskytování právních služeb vedoucích k vylepšování hospodářských výsledků a zvyšo vání tržní ceny je třeba ho dnotit jako společný předmět, je tako vé t vrze ní absurdní. Podle žalobce b) totiž každé poskytování právních služeb směřuje de facto ke zlepšení fungování, resp. postavení dané ho subjektu a tedy i jeho tržní ceny. Vylepšo vání tržních výsledků a zvyšo vání tržní ceny by mělo být cílem každé společnosti, a te dy i ČSL, a to bez ohledu na pl áno vano u privatizaci.  Žalobce b) v žalobě ro vně ž ze vr ubně popsal jednotli vé smlouvy o poskytování právních služe b a po ukázal na to, že z nich ( až na jednu smlouvu) žádná souvislost s plánovanou pri vati zací ČSL neplyne. K jednotlivým smlouvám také zmínil důvo dy, pokračování - 4 - 62 Ca 86/2008 které ho k jejich uzavření ve dly. Ve vzt ahu ke smlouvě ze dne 30. 6. 2005, č. S-200- 192/2005, poukázal také na to, že měl-li žalo vaný pochybnosti o žalobco vě t vrze ní, měl vyslechnout žalobcem b) navrženého s vě dka.  Pokud šlo o smlouvu ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005, tak ta se ČSL vůbec netýkala, nýbrž se vzt aho valo k posouze ní postupu Pozemko vé ho fondu ČR při vydávání „bloko vanýc h“ pozemků určených pro účely výstavby nové dr áhy. K tomuto bodu se přitom předseda žalo vané ho ve s vém rozhodnutí nij ak nevyjádřil. Žalo bce uzavřel, že nemo hl jednotli vé zakázky (smlouvy) zadat jako celek, ne boť jejich potřebu nemo hl předem předvídat.  Poukázal též na to, že žalo vaný porušil § 3 a § 52 záko na č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nezjistil dostatečně stav věci a nepro ve dl důkazy potřebné ke zjištění tohoto stavu. J ako ne pro vede né důkazy zmínil předmětné smlouvy spolu s dodatky, f akt ury, které se ke smlouvám vzt aho valy, výslech ing. Jiřího Kubínka a usnesení vlády ze dne 12. 9. 2007 č. 1035).  Žalobce b) dále poukázal na to, že žalo vaný nesprávně sečetl celkovou částku zaplacenou za poskytnuté pr ávní služby (namísto 3 117 574,95 Kč včetně DPH žalo vaný uve dl 3 153 574,95 Kč včetně DPH). I žalobce b) navr huje napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí žalo vané ho zrušit.  Žalo vaný podal vyj ádře ní toliko k žalobě žalobce a) a uvedl v ně m, že s podano u žalobou nesouhlasí. Zo pako val důvo dy, obs aže né v napade ném rozhodnutí a na jeho odůvo dně ní v bližším odkázal. Zdůraznil, že preambuli je třeba chápat jako významnou a zavazující část smlouvy. Předmětné smlouvy proto posuzo val z hlediska jejich účelu a základních principů. Žalobu navr hl zamítnout. Při jednání konaném dne 13. 1. 2010 poukázal na to, že žalo by obo u žalobců jsou obdobné, a proto se vyj adřo val pouze k žalobě jedné. Zamítnout vš ak navrhuje žaloby obě. na svém Na své m procesním stanovisku setr val po celou dobu říze ní před soudem  K tomu žalobce a) ve své replice uve dl, že s názorem žalo vané ho nesouhlasí a nao pak má za to, že mezi jednotlivými smlouvami nebyla věcná ani č aso vá souvislost a o jednu veřejnou zakázku se tedy nejedná. Zdůraznil, že v do bě uzavír ání smluv byl proces transformace a pri vati zace ČSL toliko ve fázi hr ubé ho návr hu, ani ž by byl y řešeny či zvažo vány jakékoli podrobnosti týkající se případné realizace tohoto procesu. Usnesení vl ády o transformaci bylo přijato až dne 12. 9. 2007. Předmětné smlouvy se týkal y vyřešení odlišných aktuálních právních problémů ČSL. Poukázal na to, že účelem preambule smlouvy je pouze obecné a stručné shrnutí postave ní obou smluvních stran a základních východisek smlouvy. Nelze z ní do vozo vat účel smlouvy samotné, případně její vazbu na smlouvy ostatní. Navíc ve dvo u pos uzovaných smlouvách výslo vná zmínka v preambuli chybí. Na s vém procesním stano vis ku setrval po celou do bu řízení před soudem. pokračování - 5 - 62 Ca 86/2008-  Ro vněž žalo bce b) po dal k vyjádření žalovaného repliku, v níž setrval na svýc h závěrech. Zdůraznil, že me zi jednotlivými smlouvami nelze do vodit žádnou věc nou ani č aso vou souvislost a jednalo se tak o samostatné zakázky. Poukázal dále na to, že aktuální potřeba jednotli výc h právních služe b vzni kal a vždy ad hoc bez ohledu na zamýšlenou pri vatizaci ČSL. Při posuzo vání smluv je třeba vždy vyc házet z jejich předmětu a účelu. Tě mi se pak žalo vaný vůbec nezabýval, ale spokojil se pouze s obecným ko nstato vání m obsaženým v preambulích. Nezabýval se ani výstupy zpr aco vanými žalobcem a) na základě jednotlivých smluv, které zcela korespondují s předměty jednotli výc h smluv a zamýšlené privatizace se netýkaly. III. Podstatné skutečnosti  Ze správního a soudního spisu vyplynulo, že žalobce a) spolu se žalobcem b) uzavřel v o bdo bí od 30. 6. 2005 do 14. 11. 2005 několik smluv o poskyto vání právních služeb. Tyto smlouvy ve správním spisu obsaže ny nejsou (je zde po uze poznámka o tom, že dokumentace byl a vr ácena). Žalobce a) soudu předmětné smlouvy o právních službách ve fotokopii předložil, přičemž žalo vaný nezpochybnil, že se jedná o tytéž smlouvy, ohledně nichž bylo vede no správní řízení. Soud proto prove dl těmito smlouvami důkaz.  Smlouva ze dne 30. 6. 2005, č. S-200-192/2005, obsahuje preambuli, v níž je uve deno, že žalobce b), který je zři zo vatelem ČSL, má zájem na tom, aby ČSL ř ádně hospodařila s určeným majetkem a aby s ohledem na zvažo vano u pri vati zaci ČSL, plánovanou v krát kodo bém či střednědobém horizontu, fungovala jako funkční podnik. Ro vně ž zde bylo po ukázáno na to, že žalobce b) má zájem o poskytnutí právního poradenství v dílčích otázkách spojených s činností ČSL, které by mohlo pomoci k dosažení tohoto cíle. V čl. I. této smlouvy (nazvaném „Poskyto vané služby“) se žalobce a) zavazuje poskytovat pr ávní služby v souvislosti s řešením dílčích otázek spojených s procesem přípravy ČSL na zvažo vanou privatizaci, s tím, že t yto služby jsou podrobněji vyme zeny v příloze č. 1 smlouvy. Do ba trvání smluvního vztahu byl a vymeze na nejpozději do 30. 6. 2006. V příloze č. 1 smlouvy pak bylo uve de no, že ihne d po podpisu smlouvy žalobce a) posoudí budoucí nájemní smlouvu mezi ČSL a FAST FOOD SERVICE a. s. ze dne 2. 7. 2003 a smlouvu o smlouvě budo ucí nájemní mezi ČSL a BUBA s. r. o. ze dne 24. 7. 2003 (bod 1) a poskytne právní podporu při personální obmě ně do zorčí rady ČSL a zvažovaných změnách ve struktuře dozorčí rady (bo d 2). Dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne 27. 1. 2006 byl mj. bod 2 v příloze č. 1 smlouvy zr ušen a nahrazen tak, že žalobce a) poskytne právní služby v souvislosti s pro vede ným šetřením postupu býval ýc h ve doucích pracovníků Letiště Praha, s. p. (dří ve ČSL) při uzavír ání smluv o smlouvě budoucí me zi ČSL a budoucími nájemci nebytových prostor v Ter minálu Se ver 2 mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, zejména s FAST FOOD SERVICE a. s. Výše předpokládané odměny byla určena v rozmezí mezi 320 000,-Kč a 480 000,-Kč.  Smlouva ze dne 10. 8. 2005, č. S-200-269/2005, obsahovala preambuli, v níž bylo uvede no, že žalo bce b), jakožto zři zo vatel ČSL má zájem na poskytnutí právního porade nst ví v dílčích otázkách za účelem zajištění efektivní kontroly zakladatele nad pokračování - 6 - 62 Ca 86/2008  hospodařením tohoto státního po dni ku. V čl. I smlouvy (nazvaném „Poskyto vané služby“) bylo uve de no takřka totéž, s tím, že služby budo u specifikovány v příloze č. 1. Do ba tr vání smluvního vztahu byl a vymezena nejpozději do 30. 6. 2006. V příloze č. 1 smlouvy pak bylo uve deno, že pr ávní služby se budou t ýkat re vize akt uální ho stavu výkonu kontrolních pravomocí žalobce b), jako zakladatele ČSL, a jednotli výc h orgánů ČSL (zejména dozorčí rady) za účelem zajištění efektivní kontroly zakladatele nad hospodařením ČSL. Výše předpokládané o dmě ny byla určena v rozmezí mezi 340 000,-Kč a 480 000,-Kč.  Smlouva ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005, v preambuli obs aho val a sdělení, že žalobce b) je zřizovatelem Letiště Praha, s. p. ( dále též „LP “) a má zájem o poskytnutí právních služeb v souvislosti s řešením vybraných dílčích otázek spojených s procesem přípravy LP na jeho zvažovanou privatizaci. Shodně to bylo uve deno i v čl. I. smlouvy (nazvaném „Pos kyto vané služby“). V příloze č. 1 smlouvy, která obsahovala bližší konkretizaci služe b, pak bylo zmíně no poskytování právních služeb v souvislosti s právní a finanční/ekonomickou analýzou v úvahu připadajících variant transformace a následné privatizace LP. Do ba trvání smluvního vzt ahu byl a vymeze na nejpozději do 30. 6. 2006. Výše předpokládané odměny byla určena v rozmezí mezi 500 000,-Kč a 650 000,-Kč. Dodatek č. 1 ze dne 14. 11. 2005 rozšířil mno žst ví konkrétních úkonů ko naných v r ámci pr ávní služby a zvýšil předpokládanou odměnu pro žalobce a) na ro zmezí 540 000,-Kč až 720 000,-Kč.  Smlouva ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005, preambuli neobs aho val a a v čl. I. (nazvaném „Poskyto vané služby“) bylo uve deno, že žalobce a) poskytne pr ávní posouzení postupu pozemko vého úř adu při vydávání náhradních pozemků. Tyto služby budou s pecifiko vány blíže v příloze č. 1 smlouvy. Zde bylo uve deno, že se právní služby mají týkat vydávaných náhradních pozemků, jež měly zasaho vat do pláno vané výstavby leto vé přistávací dráhy na letišti Praha-Ruzyně. Doba tr vání smluvního vzt ahu byla vyme zena nejpozději do 30. 6. 2006. Výše předpokládané odměny byla určena v rozmezí mezi 40 000,-Kč a 60 000,-Kč. IV. Posouzení věci  Žaloby byl y podány vč as (§ 72 odst. 1 záko na č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále též „s. ř. s.“) , osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), přitom jde o žaloby přípustné (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).  Soud napade né rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a shledal, že žaloby nejsou důvo dné. Vyšel přitom zejména z níže uve dených ustano vení ZVZ, jako ž i ze smyslu ZVZ a samotné předepsané procedury zadávání veřejných zakáze k.  Podle § 6 o dst. 1 ZVZ je veřejnou zakázkou zakázka na do dávky, služby nebo stavební pr áce, jejímž zadavatelem je osoba uve dená v § 2 a u níž předpokládaná cena předmětu veřejné zakázky přesáhne 2 000 000,- Kč. pokračování - 7 - 62 Ca 86/2008-  V souladu s § 18 odst. 2 ZVZ je v případě, kdy je předmět veřejné zakázky rozdělen na části, pro určení pře dpo kládané ceny předmětu rozhodující součet předpokládaných cen všech jeho částí. Odst. 3 tohoto ustano ve ní pak zadavateli zapo ví dá rozdělit předmět veřejné zakázky, jestliže by tím došlo ke snížení jeho předpokládané ce ny pod finanční limity stano ve né pro jednotli vé dr uhy veřejných zakáze k (§ 14) nebo pod finanční limit stano vený v § 6 odst. 1 ZVZ. Podle § 20 odst. 1 ZVZ je předpokládanou ceno u předmětu veřejné zakázky na služby celko vá cena za poskytnuté služby.  Podle § 22 odst. 1 písm. a) ZVZ jde-li o veřejnou zakázku na do dávky nebo veřejno u zakázku na služby, která má být realizována na základě smlouvy, jejímž předmětem je závaze k na opakující se plnění, a nel ze předpo kládano u cenu předmětu veřejné zakázky určit postupem po dle § 19 a 20, určí se předpokládaná cena předmětu veřejné zakázky na základě skutečné celko vé ceny obdobného zbo ží nebo služe b, které byl y zadány v předcházejícím kalendářním roce ane bo v předcházejících 12 měsících, upr ave né o očekávané změny v množství ane bo ceně v následujících 12 měsících.  V souladu s § 102 odst. 1 písm. b) ZVZ se právnická ne bo fyzic ká osoba, která je zadavatelem, dopustí správního deliktu tím, že uzavře smlouvu (§ 65 a 66) s uchazečem, při jehož výběru ne dodr ží postup stano vený ZVZ pro přidělení veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně o vli vnil nebo mo hl o vli vnit ho dnocení nabídek.  Ustano ve ní § 25 odst. 1 ZVZ stano ví zadavateli po vi nnost zadat nadlimitní i podlimitní veřejnou zakázku v zadávacím řízení, po kud tento záko n nestano ví jinak. V zadávacím řízení je zadavatel po vi nen do držo vat zásady stejného zac házení se vše mi zájemci a uc hazeči s výjimkami uvedenými v § 87, zákazu diskriminace a transparentnosti.  Mezi oběma žalobci a žalo vaným je sporná v podstatě po uze jedna pr ávní otázka, a to zda předmět smluv o poskytování právních služeb uzavřených me zi oběma žalo bci spolu časo vě a věcně souvisí natolik, že t vořil jednu veřejnou zakázku. Pokud by tomu tak bylo, je nepochybné, že by se žalobce b) dopustil správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) ZVZ, ne boť by předpokládaná cena tohoto celého předmětu plně ní přesáhla hranici 2 mil. Kč stano veno u v § 6 odst. 1 ZVZ a žalobce b) by tedy měl tuto zakázku zadat v zadávacím řízení podle § 25 ZVZ. Jestliže by tomu tak nebylo a předmět každé smlouvy by byl zakázko u samostatnou, nepřesáhla by předpokládaná cena plně ní u jednotlivých smluv shora uve denou hranici a žalo bce b) by tedy, podle názoru žalobc ů i žalovaného, ZVZ neporušil.  Žalo vaný přitom za předmět veřejné zakázky po važuje pr ávní služby, které měl žalo bce a) na základě předmětných smluv poskytnout žalobci b) v souvislosti s budoucí zamýšlenou transformací ČSL. Podle žalo vaného totiž předmětné smlouvy spojovalo právě to, že se týkal y ekonomicko-právních aktivit ČSL jako žto subjektu, který si byl vě dom to ho, že musí činit postupné kroky k privatizaci za souběžného pokračování - 8 - 62 Ca 86/2008 vyle pšo vání hospodářských výsledků a tím zvyšo vání s vé tr žní ceny (str. 12 pr vostupňo vé ho rozhodnutí). Předseda žalo vaného pak uzavřel s tím, že předmětný komplex smluv ve svém souhrnu řešil problematiku právního zabezpečení potřeb zadavatele, které souvisely s budoucí zamýšlenou transformací ČSL.  Posuzuje-li soud záko nnost tohoto názoru žalo vané ho, nemůže se se žalovaným ztotožnit v tom, že by všechny posuzo vané smlouvy řešily potřeby související se zamýšlenou transformací ČSL. Ze všec h předmětných smluv totiž podle názoru soudu nelze do vo dit, že by se požado vané právní služby měly, byť okr ajo vě, týkat samotné transformace ČSL, jak do vo zuje žalo vaný. Soud po važuje za nadbytečné zabývat se zde o bsahem všech posuzovaných smluv, ne boť pro vyvr ácení tohoto závěru žalovaného je postačující smlouva jediná, a to smlouva ze dne 20. 10. 2005, č. S-200- 273/2005. Již z obsahu této smlouvy totiž zdejšímu soudu skutečně neplyne, že by se jakkoli vzt aho val a k transformaci ČSL či zabezpečení potřeb, které by s ní souvisely. Z předmětu této smlouvy, jímž bylo posouzení postupu pozemko vé ho úřadu (fondu) ve vztahu k vydávání po zemků, na nichž měla být vybudována přistávací dr áha, nelze žádný vzt ah k pl áno vané transformaci ČSL do vodit. Zákonnost (správnost) vydávání tako výc h po zemků nepochybně žalobce b), jako zřizovatele ČSL, který hodl á na předmětných pozemcích v budoucnu stavět přistávací dráhu, zajímá bez ohledu na plánovanou transformaci ČSL. Zmíněná smlouva ostatně neobsahuje ani preambuli, v níž by pl áno vaná transformace ČSL byla proklamována. Zdejší soud tedy uzavír á, že nejméně tato smlouva nemůže být po važo vána za smlouvu, která řeší potřeby zadavatele, jež souvisely s budoucí zamýšlenou transformací ČSL. Pokud by měl soud za správný po važo vat názor opačný, tj. že i tato smlouva souvisí s budoucí zamýšlenou transformací ČSL, pak by to znamenalo, že by jakákoli smlouva uzavíraná v době „pře d us kutečně ním transformace“, ať už by se týkala čehokoli, mo hla být uměle dávána do souvislosti s transformací, a tedy podřazována pod společný předmět všech tako výc h smluv, ani ž by to po dstatě jednotlivých smluvních vztahů věc ně odpo ví dalo.  S ohledem na pr ávě pops aný závěr se zdejší soud ne zabýval námitkami žalobce a), které zpochybňovaly zákonnost a dostatečnou odůvodněnost závěru žalovaného, který se týkal preambule smlouvy a jejího vli vu na předmět a účel smlouvy, neboť tato otázka ne ní pro dané řízení podstatná.  Shora uvede né tedy znamená, že všechny posuzo vané smlouvy se pl áno vané transformace netýkaly a plánovaná transformace tak nemůže být oním spojujícím činitelem, který z předmět nýc h smluv činí jednu veřejno u zakázku.  Podle názor u soudu vš ak tento nesprávný dílčí závěr nijak neo vli vňuje zákonnost výro ku napadeného rozhodnutí. Soud se totiž se žalovaným ztotožňuje v tom, že předmětné smlouvy o právních službách t vořily jednu veřejnou zakázku a žalo bce b) je tak byl po vi nen zadat v některém ze zadávacích řízení uve dených v § 25 ZVZ, přestože nepovažuje za podstatné, zda se předmětné smlouvy vzt aho val y k zabezpečení potřeb zadavatele, které souvisely s budoucí transformací ČSL či nikoli. Podstatným se totiž soudu je ví fakt, že se jednalo o smlouvy o poskytování právních pokračování - 9 - 62 Ca 86/2008-  služeb, které žalobce b) jako veřejný zadavatel uzavír al v o bdo bí časo vě blízkém (několika měsíců) a plně ní mělo být poskytnuto v rámci téhož o bdo bí (do 30. 6. 2006).  Zdejší soud přitom vyšel ze samotného smyslu „práva veřejných zakázek“, jak jej opako vaně akcentuje ve svýc h rozhodnutích Nejvyšší správní soud (z posledních  rozhodnutí viz např. rozs udek ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010-159,  www.nssoud.cz). Podle Nej vyššího správního soudu je hlavním cílem ZVZ zajistit hospodárnost, efekti vnost a účelnost nakládání s veřejnými prostředky, kterého má být dosaže no uzavíráním smluv při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí. Totožný cíl (tj. hospodárnost, efektivnost a účelnost nakládání s veřejnými prostředky) vyplývá i z důvodo vé zprávy k ZVZ. V souladu s tímto cílem je pak třeba vykládat ZVZ i jeho jednotlivá ustano vení a nahlížet na veškeré činnosti veřejný zadavatelů. Shodně se k tomuto způso bu výkladu vyslo vil i Ústavní soud ve věci Pl. ÚS 66/04, kde poukázal na to, že při výkladu právních předpisů je třeba vycházet z jejich účelu a smyslu.  Není pochyb, že žalo bce b) je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 ZVZ a že tedy nakládá s veřejnými prostředky. Ro vně ž není sporu o tom, že je jeho povinností s veřejnými prostředky nakl ádat účelně a hospodárně. V případě zadávání veřejných zakáze k, u nichž předpokládaná cena jejich předmětu přesáhne 2 000 000,- Kč, je pak po vi nen vyhlásit zadávací řízení podle ZVZ. Podle zdejšího soudu přitom v daném případě, kdy zadavatel hodl al uzavírat smlouvy o poskyto vání právních sl uže b, ne bylo rozhodné, zda se všechny smlouvy t ýkal y budo ucí transformace ČSL, nýbrž to, že se všechny týkaly právního porade nst ví pro žalobce b) ( veřejného zadavatele) a byl y uzavírány v časo vě blízkém o bdo bí (od června do listopadu 2005). Právě pr ávní porade nst ví je totiž třeba po važo vat za službu ve smyslu § 6 ZVZ. Zás adně přitom není podstatné, jakých konkrétních otáze k či problémů se mělo právní poradenst ví týkat. Ať už by se pr ávní poradenst ví vzt aho valo k řešení budo ucí pri vati zace ČSL či otázek jiných, např. s ČSL či její transformací ani okrajo vě nesouvisejících, stále by se jednalo o prá vní poradenství poskytované žalobci b), a tedy službu ve smyslu § 6 odst. 1 ZVZ. Pokud pak předpokládaná cena této služby přesáhla v citovaném ustano vení zmíněnou hranici, byl zadavatel po vine n vyhlásit zadávací řízení, neboť právní poradenst ví, které poptával a na základě předmětných smluv dostal, t vořilo jednu veřejnou zakázku s předpokládanou cenou, která pře vyšo val a částku 2 000 000,- Kč. V souladu se shora uve deným smyslem práva veřejných zakáze k jistě není, po kud jsou na jednotlivé právní problémy veřejného zadavatele uzavírány zcela netransparentně samostatné smlouvy bez jakékoli kontroly. V tako vém případě totiž nelze hospodárné nakládání s veřejnými prostředky ani maxi mál ní míru efektivní hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí při uzavír ání těchto smluv garantovat. Nao pak v so uladu se smyslem zákono dárst ví v oblasti veřejnýc h zakázek je, aby veřejný zadavatel poptával pr ávní porade nst ví zás adně na určité časo vé obdo bí a v rámci řádného zadávacího řízení podle ZVZ.  Zdejší soud dospěl k závěr u, že pro zo dpo vě zení otázky, zda poskytování právních služe b v dané m případě t voří jednu veřejnou zakázku či nikoli, je rozhodující posouzení celko vé ho charakteru předmětu plně ní. Určení toho, zda jde o více pokračování - 10 - 62 Ca 86/2008  předmětů veřejných zakázek (a jde tak o více veřejných zakáze k) nebo zda jde o více částí téhož předmětu veřejné zakázky, je v praxi problémem. ZVZ navíc ne podává jasný návo d k určení, j aké plně ní má být jedinou veřejnou zakázkou. Proto je třeba vystačit s obecným pravidlem, po dle ně hož j de-li o plnění, jež má být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, s vým charakterem totožné či obdobné, pak jde o plnění stejného nebo sro vnatelného druhu, a tedy jde o plně ní, které je jedinou veřejnou zakázkou. Pravidlo totožnosti či obdobnosti pl nění založené na posouzení toho, zda jde o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, vyplývalo z § 67 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakáze k, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „pr vní ZVZ“), který ho vořil o peněžitém závazku, který zadavateli ze zadání veřejné zakázky s počí vající v pl nění stejného nebo sro vnatelného druhu vznikl. Následná pr ávní úprava (ZVZ) již t uto otázku výslo vně neřeší. Nelze přitom ze žádné ho ustano ve ní ZVZ do vo zo vat, že by za veřejnou zakázku mělo být po važo váno co do charakteru jiné plně ní, než které za ně bylo po važo váno pr vním ZVZ, tedy že by se mělo ohledně této otázky apli ko vat jiné pravidlo, než které bylo podáváno z pr vní ho ZVZ. O jedinou veřejnou zakázku se po dle pr vní ho ZVZ tedy jednalo tehdy, po kud plnění, jež v ní byl a zahrnuta, byla plněními s vým c har akterem vzájemně neodlišujícími se – stejného nebo srovnatelného druhu, tedy totožnými, obdobnými. Tu lze využít prejudikatury Nejvyššího správního soudu, který ve věci sp. zn. 2 Afs 198/2006 (ve vztahu k § 67 odst. 1 prvního ZVZ) judi ko val, že zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v pl nění stejného nebo srovnatelného druhu, je nut no rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plně ní, týkají-li se tato zadání pl nění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časo výc h nebo technologických (tento rozsudek se t ýkal zakázky na st ave bní práce, nicméně zmíněná hlediska byl a judi ko vána obecně). Podle zdejšího soudu te dy v případě, kdy funkč ní hledisko nelze s o hledem na charakter veřejné zakázky aplikovat, přichází namísto něho v úvahu hledisko „věcné “. Právě věc ný charakter pl nění je pak zpravidla pro posouzení této otázky rozhodující.  Pokud jde o totožnost z hlediska časo vého, tak ta v daném případě byla s plně na, neboť všechny smlouvy byl y uzavír ány v do bě blízké (jednalo se o rozmezí několika měsíců), navíc doba trvání smluvního vztahu byla u všech smluv vymezena sho dně (nejpozději měl smluvní vzt ah sko nčit 30. 6. 2006).  Totožnost z hlediska místního po važuje zdejší soud rovněž za nespornou. S ohledem na charakter pl nění (právní služby, které byl y t vořeny pře vážně právními analýzami) je podstatné a z tohoto hlediska v daném případě zcela postačující, že se jednalo o pr ávní služby poskytované na území České republiky.  Pokud jde pak o hledisko nejpodstatnější, a to o hledisko věcné, tak i z tohoto hlediska má soud pl nění za totožné. Jak již je uve deno výše, za předmět plně ní je třeba po važo vat v případě všec h smluv o poskytování právních služeb pr ávě „poskyto vání právních služe b“. V případě všech smluv tedy měla být poskyto vána tatáž činnost – právní por ade nst ví, ať už ve formě tvorby právních anal ýz, posouzení, návr hů smluv či účasti na jednání. Právní por ade nst ví v této podobě je pak podle názor u soudu plně ním svým charakterem „totožným či obdobným“ a tedy plně ním stejného nebo pokračování - 11 - 62 Ca 86/2008- srovnatelného druhu. Smlouvy, které byly na toto plnění uzavír ány, tak t vořily jedinou veřejno u zakázku.  Jestliže by soud přis vě dčil opačné mu názor u, tedy že každá ze smluv t voří zakázku samostatnou, umožnil by tak uzavírání smluv na právní služby mimo jako ukoli kontrolu. Té měř vždy by totiž bylo možné poptávané právní služby atomizovat na jednotli vé dílčí případy ne bo dokonce na jednotli vé úkony či poradenské kro ky ve vzt ahu k potřebám zadavatele, uměle tak konstruovat jednotli vé dílčí zakázky, jejichž podstatou by bylo poskytování věc ně týchž ( právníc h) služeb týmž dodavatelem ve prospěch tého ž zadavatele - a tím tak snížit předpokládanou hodnotu zakázky a všechny smlouvy uzavírat mimo režim a kontrolu ZVZ. Jak ukazuje právě daný případ, k t ako vé pr axi v uvede né oblasti také dochází.  Pomine-li zdejší soud, že si žalobce b) coby ústřední správní orgán, který disponuje jistě desítkami odborně zdatných zaměstnanců s právnickým vzděl ání m, najímá na právní služby externí advokátní kancelář a vydává tak z veřejných prostředků částky v ř ádech milionů korun, nelze v žádném případě akceptovat, aby tak činil mimo zadávací řízení - a tedy netransparentně a zpětně zcela nekontrolovatelně. Zdejší soud tedy uzavír á, že pokud ho dlal žalobce b), jako veřejný zadavatel, poptávat pl nění spočívající v poskytování právních služe b, byl po vi nen tak zás adně činit v r ámci jedné veřejné zakázky zadávané na určité obdo bí (zpravidla jednoho roku). Nebylo-li možné určit předpo kládano u cenu tako vé ho předmětu veřejné zakázky postupem podle § 19 a 20 Z VZ, byl po vine n zadavatel při určení výše předpokládané ceny postupovat podle § 22 odst. 1 písm. a) ZVZ, neboť se jednalo o veřejnou zakázku na služby, která má být realizována na zákl adě smlouvy, jejímž předmětem je závazek na opakující se pl nění ( závaze k poskyto vat pr ávní služby pro veřejné ho zadavatele po určité časové o bdo bí). Předpokládanou cenu předmětu veřejné zakázky tedy zadavatel určí na základě skutečné celko vé ceny obdobných služe b, které byl y zadány v předcházejícím kalendářním roce ane bo v předcházejících 12 měsících, upr ave né o očekávané změny v množství ane bo ceně v následujících 12 měsících.  Jestliže tak žalobce b) nepostupoval a zadávací řízení podle § 25 ZVZ na celý předmět veřejné zakázky, jak je výše pops án, ne zadal, a jednotlivé smlouvy uzavíral bez zadávacího řízení, nedodržel postup stano ve ný ZVZ pro přidělení veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně mohl o vli vnit hodnocení nabídek. Soud se tedy ztotožňuje se žalovaným, že se žalobce b) dopustil správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) ZVZ.  Soud přitom důvo dnou neshledal ani námitku žalobce a) uplatněnou při ústní m jednání, že s ohledem na specifické okolnosti poskytování právních služeb a na to, že podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/18/ES, o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakáze k na stavební práce, do dávky a služby, jsou právní služby zař aze ny me zi neprioritní služby, měl žalo vaný posuzo vat danou situaci „liberál něji “. Pokud jde o poměrně specifickou povahu poskytování právních služe b, tak té si je soud samozřejmě vědom. Je však přes vědčen o tom, že i při výběru poskytovatele těchto služe b v r ámci zadávacího řízení po dle ZVZ, lze tuto zvl áštní pokračování - 12 - 62 Ca 86/2008  po vahu dostatečně zohlednit; zejména st ano ve ním vhodných kriterií hodnocení nabídky. Ro vněž námitka, kterou žalobce a) vyvo zuje ze směrnice Evro pského parl ame ntu a Rady č. 2004/18/ES, nemůže na závěru o pochybe ní žalobce b) v dané věci nic změnit. Jestliže touto námitkou ho dlal poukázat na skutečnost, že pr ávní služby jsou obsaže ny v příloze II.B směrnice, a je tedy na ně třeba apliko vat čl. 21 směrnice, nemůže to jakkoli ovli vnit výše pops aný závěr zdejšího soudu. Zmíněnou směrnici totiž na dano u vě c po užít nelze, a to ani podpůrně, ne boť ZVZ, po dle ně hož bylo v daném případě správně postupováno, předmětnou otázku upravuje a pr ávní služby ze své působnosti ne vyjímá (pouze v příloze č. 1 stano ví , že ne ní třeba uveřejňo vat zadávací řízení na tyto služby v Úředním věstní ku Evro pských společenství). Žalobce b) j ako veřejný zadavatel tak byl po vi nen při zadávání zakázky na pr ávní služby podle ZVZ postupovat.  Na shora uve deném závěr u nic nemě ní ani žalobcem b) zmíněná početní chyba (že žalo vaný nesprávně sečetl celkovou částku zaplacenou za poskytnuté pr ávní služby, ne boť namísto 3 117 574,95 Kč žalo vaný uve dl 3 153 574,95 Kč). Není totiž sporu o tom, že celková cena veřejné zakázky byl a vyšší než 2 000 000 Kč a že tedy veřejná zakázka měla být zadávána podle § 25 ZVZ.  Pokud žalobce b) dále vytýká žalovanému, že nepro ve dl důkazy potřebné ke zjištění stavu, tak se s ním zdejší soud neztotožňuje. Podle názoru soudu žalo vaný dostatečně zjistil stav věci, ne boť je zřejmé jaké smlouvy, kdy, na j aké služby a mezi kým byly uzavír ány, přičemž žádné další důkazy v dané m řízení potřeba ne byl y (a to ani důkaz výslechem ing. J. K. či usnesením vlády ze dne 12. 9. 2007, č. 1035). Ze stejných důvodů ne pro váděl zmíněné důkazy ani zdejší soud.  Žalobce a) dále navrhl pro vede ní důkazu fakturami vztahujícími se k předmětným smlouvám. Ani pro ve dení tohoto důkazu však zdejší soud nepo važo val za potřebné. Není totiž sporu o tom, že součet cen za předmětné pr ávní služby (ať už předpokládaných, tj. uve dených ve smlouvách ne bo skutečně zaplacených podle faktur) přesahuje hranici 2 milionů Kč, která je zakot ve na v § 6 ZVZ. Právě tato skutečnost je v dané věci podstatná a není tedy třeba, aby soud měl postave no na jisto, kolik přesně bylo žalobcem a) vyúčtováno.  Namítá-li žalobce b), že se předseda žalo vané ho výslo vně ne vyj ádřil k tomu, že smlouva ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005, se ČSL vůbec netýkala, je třeba s ním souhlasit. Jak totiž vyplynulo z napadeného rozhodnutí, předseda žalo vané ho se k této smlouvě skutečně výslo vně nevyjádřil. Na dr uho u stranu vš ak uvedl, že ve smlouvách ze dne 30. 6. 2005 a 5. 10. 2005 zadavatel jednoznačně poukázal na potřebu řešit právní otázky související se zvažo vano u privatizací ČSL. Předseda žalo vaného následně do vo dil, že i když zbývající dvě smlouvy (tedy i smlouva ze dne 20. 10. 2005) výslovný o dkaz na privatizaci ČSL neobsahují, neznamená to, že se potřeb s ní souvisejících netýkají, „ne boť není pr avděpo dobné, že by se bě hem dotčeného období zásadním způso bem měnily dlouhodobé záměry a potřeby zadavatele “. Z uve dené ho je pak zdejšímu soudu zřejmé, že předseda žalo vaného s ohledem na ostatní smlouvy a na blí zko u časo vo u souvislost mezi nimi po važuje i pokračování - 13 - 62 Ca 86/2008-  smlouvu ze dne 20. 10. 2005 za smlouvu týkající se privatizace ČSL. Z pr ávě popsaného, jakož i z kontextu jeho rozhodnutí je tedy zřejmé, jak se ke zmíněné námitce předseda žalo vaného vyjádřil.  Soud se následně zabýval tím, zda za situace, kdy výrok napadeného rozhodnutí obstojí, avš ak jeho odůvodnění v určité části nikoli, je namístě toto rozhodnutí zr ušit či nikoli. Vyšel přitom z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího spr ávní ho soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007-75, publikovaného ve Sb. NSS pod č. 1811/2009, které řešilo obdobnou otázku, nicméně ve vzt ahu k přezkumu zákonnosti rozhodnutí krajského soudu v říze ní o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud zde uve dl, že „zruší-li správně krajský soud rozhodnutí správního orgánu, ale výrok rozsudku stojí na nesprávných důvodech, Nejvyšší správní soud v kasačním řízení rozsudek krajského soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Obstojí-li však důvody v podstatné míře, Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítne a nesprávné důvody nahradí svými“. Zdejší soud má za to, že tyto úvahy Nejvyššího správního soudu lze v určitém rozsahu apliko vat i na přezkum s právní ho rozhodnutí prováděný krajským soudem, a tedy na dano u věc.  Soud vyšel tedy ro vněž z toho, že po kud výrok napadeného s právní ho rozhodnutí obstojí a spolu s ním i v podstatné míře důvo dy, o něž se opírá, není třeba tako vé s právní rozhodnutí rušit, nicméně je namístě žalo bu zamítnout a nesprávno u část odůvodnění napravit odůvo dněním rozsudkem krajského so udu. Právě tak tomu bylo i v daném případě. Pokud jde o výrok napadeného rozhodnutí (který plně pot vrzuje výrok rozhodnutí pr vní ho stupně), tak ten v pl ném rozsahu obstojí, neboť i zdejší soud má za to, že se žalobce b) coby zadavatel při uzavír ání smluv o poskytování právních služe b ze dne 30. 6. 2005, č. S-200-192/2005, ze dne 10. 8. 2005, č. S-200-269/2005, ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005 ve znění dodatku č. 1 ze dne 14. 11. 2005 a ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005, dopustil správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) ZVZ, neboť nedo držel postup stano vený v § 25 ZVZ, jelikož veřejnou zakázku na poskytování právních služeb, na níž uzavřel se žalobcem a) shora zmíněné smlouvy, ne zadal v některém ze zadávacích řízení uve dených v § 25 odst. 2 ZVZ a tento postup mo hl podstatně o vli vnit ho dnocení nabídek.  Podle názor u zdejšího soudu přitom v podstatné míře obstojí i důvo dy, o něž se tento výrok opírá. Klíčo vou skutečností totiž je, že žalobce b) nepostupoval při uzavírání předmětných smluv po dle ZVZ a ne zadal je v některém ze zadávacích řízení, přestože tyto smlouvy t vořily jednu veřejnou zakázku, ne boť měly totožný předmět. Na tomto závěr u se přitom shoduje žalo vaný i zdejší soud. Pokud pak žalo vaný totožnost předmětu smluv spatřuje v tom, že se jednalo o právní služby řešící problemati ku právního zabezpečení potřeb zadavatele, které souvisely s budoucí zamýšlenou transformací ČSL, a zdejší soud v tom, že se jednalo o právní služby poskytované zadavateli, nejedná se podle názor u soudu o názoro vou odlišnost natolik podstatnou, aby kvůli tomu bylo ruše no rozhodnutí, jehož výrok je v souladu se zákone m a jeho ž odůvo dnění v podstatné části t aké. pokračování - 14 - 62 Ca 86/2008 V. Závěr  Ze všech shora uve denýc h důvo dů tedy soud žaloby jako nedůvo dné podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. VI. Náklady říze ní  Výrok o nákl adech řízení se opírá o § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Žalobci ve věci úspěšní nebyli, proto jim náhr ada nákladů řízení nepřísluší. Ta by příslušela žalo vaném u, neboť ten měl ve věci pl ný úspěch. So ud však nes hledal , že by žalo vaném u vznikly náklady důvodně vynaložené , jejichž náhradu by mu mohl přiznat. Pokud jde o náklady na právní zastoupení, tak ty soud důvodně vynaloženými neshledal, ne boť žalo vaný j ako ústřední orgán státní správy je jistě schopen zákonnost jeho rozhodnutí vydané ho v rámci jeho pr avo moci obhajo vat prostřednictvím vlastních zaměstnanců. Soud proto rozhodl, že se žalo vaném u náhr ada nákladů řízení nepřiznává.  Žalobce b) zaplatil soudní poplatek za žalobu, přestože je od poplatku osvobo zen. Podle § 11 odst. 2 písm. a) záko na č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „z.s.p.“) , je totiž od placení soudního poplatku osvobo zena mj. Česká republika. Podle § 10 odst. 1 z.s.p. soud vr átí z účtu soudu poplatek, jestliže jej zaplatil někdo, kdo k tomu nebyl po vi nen. Vzhledem k tomu rozhodl soud t ak, že se žalobci b) vr ací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč.  P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí, je přípustná kasač ní stížnost za po dmí nek § 102 a násl. s. ř. s., kterou lze po dat do dvo u týdnů po jeho doručení k Nej vyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Br ně. Podmí nko u řízení o kas ační stížnosti je povi nné zastoupení stěžovatele advo kátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něho jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). V Br ně dne 13. 1. 2011 David Raus, v.r. předseda senátu Za správnost vyho to ve ní: Luc ie Ga zdo vá