Pokud vyživovaná osoba starší osmnácti let ukončí přípravu na své budoucí povolání tím, že o své vůli bezdůvodně ukončí docházku na střední školu, nenastoupí do zaměstnání a zaregistruje se na úřadu práce, tak i když vyživovaná osoba nedostává žádné sociální dávky, zákonná povinnost vyživovat jiného pro obžalovaného skončila.

8 To 246/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání, konaném dne 12.července 2011, o odvolání státního zástupce, proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 2.5.2011, č.j. 1T 60/2011 – 95, v trestní věci obžalovaného E. T., nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX, t.č. neznámého pobytu, t a k t o : Podle § 256 trestního řádu se odvolání státního zástupce z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění soudu I. stupně dopustil tím, že 1/ v období od 25.1.2010 do 9.3.2011, kdy bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, v B., v R., v K., okres B., ani jinde úmyslně neplnil svoji vyživovací povinnost na své dcery G. T., nar. XXXXX a K. T., nar. XXXXX, trvale bytem u matky, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona o rodině a její výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Blansku, č.j. Nc 144/2008-32 ze dne 30.9.2008, který nabyl právní moci dne 1.11.2008, na částku 600,- Kč měsíčně na dceru K. a na částku 400,- Kč měsíčně na dceru G., splatné vždy do každého 25. dne v měsíci předem k rukám matky L. T., nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX, a takto za uvedené období dluží na výživném částku 14.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil, přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Blansku, č.j. 3T 189/2006-63 ze dne 21.11.2006, který nabyl právní moci dne 8.12.2006, uznán vinným ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31.12.2009, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který byl usnesením ze dne 29.4.2008 přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 100 dnů, který vykonal dne 28.9.2008, a přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Blansku, č.j. 7T 9/2010-69 ze dne 3.2.2010, který nabyl právní moci dne 31.3.2010, uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31.12.2009, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Tyto výroky již nabyly právní moci, neboť ani státní zástupce ani obžalovaný resp. jeho obhájce proti nim odvolání nepodali. Obžalovaný byl podle § 226 písm. b) tr. řádu napadeným rozsudkem zproštěn obžaloby, pro skutek spočívající v tom, že 2/ v období od 5.11.2009 do 9.3.2011, kdy bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, v B., v K., okres B., ani jinde z nedbalosti neplnil svoji vyživovací povinnost na svoji dceru J. S., nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX, která je evidována na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nepobírá žádné sociální dávky, s výjimkou měsíců červen až srpen 2010, kdy se připravovala na budoucí povolání ve formě rekvalifikace a byla jí Úřadem práce v B. vyplácena podpora při rekvalifikaci, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona o rodině a její výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Blansku, sp. zn. P 118/2000 ze dne 18.10.2000, který nabyl právní moci dne 13.11.2000, na částku 800,- Kč měsíčně splatnou do každého 5. dne v měsíci předem k rukám oprávněné, a takto za uvedené období dluží na výživném částku 11.200,- Kč, a tohoto jednání se dopustil, přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Blansku, č.j. 3T 189/2006-63 ze dne 21.11.2006, který nabyl právní moci dne 8.12.2006, uznán vinným ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31.12.2009, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který byl usnesením ze dne 28.9.2008 přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 100 dnů, který vykonal dne 28.9.2008, a přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Blansku, č.j. 7T 9/2010-69 ze dne 3.2.2010, který nabyl právní moci dne 31.3.2010, uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31.12.2009, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, tedy že neplnil z nedbalosti svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán, ve kterém byl obžalobou spatřován přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, odst. 3 písm.b) tr. zákoníku. Proti tomuto zprošťujícímu výroku podal včas odvolání státní zástupce a to v neprospěch obžalovaného. Soud I. stupně dle jeho názoru ve věci neprovedl všechno potřebné dokazování, neboť u Úřadu práce nezjišťoval, jaká konkrétní zaměstnání byla J. S. nabídnuta, resp. z jakých důvodů byla případně odmítnuta. Je také poukazováno na to, že po ukončení studia dcera obžalovaného dobrovolně podstoupila rekvalifikační kurz, což je nutno považovat za součást vzdělání. Je navrhováno zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně s pokynem k doplnění dokazování, vyžádáním zprávy od Úřadu práce a výslechu matky J. S. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal Krajský soud v Brně v souladu s ustanovením § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost zprošťujícího výroku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že je nedůvodné. Předně je třeba konstatovat, že napadený rozsudek je výsledkem řízení, ve kterém bylo postupováno zcela v souladu s trestním řádem a nedošlo v něm k žádným procesním vadám, v důsledku kterých by bylo namístě tento zrušit z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Soud I. stupně nepochybil, pokud konal řízení jako proti uprchlému, když k tomuto postupu byly splněny všechny zákonem požadované skutečnosti, uvedené v § 305 a násl. trestního řádu. Soud I. stupně ve věci provedl všechno potřebné dokazování tak, jak mu to ukládá ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu a zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že obžalovaný v době kritické, tedy v období od 5.11.2009 do 9.3.2011, nepřispíval na výživu dcery J. S. Otázkou zůstává, zda toto jeho jednání lze podřadit pod skutkovou podstatu přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku. V tomto směru se odvolací soud zcela ztotožňuje s argumentací soudu I. stupně, jež je podrobně rozvedena na straně 4 odůvodnění napadeného rozsudku. Dcera obžalovaného J. S. dnem XXXXX nabyla zletilosti. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že na vlastní žádost jmenovaná ukončila dne 14.10.2009 studium. Poté se ihned nechala zaevidovat jako uchazečka o zaměstnání. Dle názoru odvolacího soudu, za situace, kdy vyživovaná osoba starší 18 let ukončí přípravu na své budoucí povolání tím, že o své vůli, bezdůvodně ukončí docházku na střední škole, nenastoupí následně do zaměstnání a zaregistruje se na Úřadu práce, pak i za situace, kdy nepobírá žádné sociální dávky, zákonná povinnost takovouto osobu vyživovat pro obžalovaného již skončila. Proto tedy závěr soudu I. stupně o tom, že jednání obžalovaného nenaplňuje zákonné znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku je správný a bylo namístě postupovat podle § 226 písm. b) tr. řádu. Odvolání státního zástupce proto bylo podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítnuto. Poučení o opravných prostředcích: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný, takže rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné (§ 139 odst. 1 písm.a), b)cc), § 140 odst.1 trestního řádu). Lze však proti němu podat dovolání (§ 265a odst. 1,2 trestního řádu). Dovolání mohou podat (§ 265d odst. 1 trestního řádu) - nejvyšší státní zástupce, který je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch či v neprospěch obviněného (§ 265d odst. 1 písm. a), § 265f odst.l trestního řádu). - obviněný pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno (§ 265d odst. 2 trestního řádu. - je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena může i proti vůli obviněného za něho v jeho prospěch dovolání podat též zákonný zástupce i jeho obhájce. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl v I. stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§ 265e odst. 1 trestního řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky (§ 265c trestního řádu). V dovolání, kromě obecných náležitostí uvedených v § 59 odst. 3 trestního řádu, musí být uvedeno (§ 265f odst. 1 trestního řádu) - proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, - který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán, - čeho se dovolatel domáhá, - konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, - odkaz na zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. a)-l), nebo § 265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá. Rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 trestního řádu). Krajský soud v Brně dne 12. července 2011 JUDr. Vlastimír Čech v. r. předseda senátu Vypracovala: Mgr. Markéta Jirsová Za správnost vyhotovení: Miroslava Havířová