I když nedojde k uložení souhrnného trestu odnětí svobody, protože se odsouzený již osvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení a hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen, a to v trestní věci, ke které měl být uložen souhrnný trest za sbíhající se trestné činy, je třeba postupovat podle § 91 odst. 1, 2 trestního zákoníku a dobu strávenou ve vazbě v trestní věci, ve které se osvědčil, započíst do nově uloženého samostatného trestu odnětí svobody.

8 To 330/2011 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 9. srpna 2011, o stížnosti odsouzeného D. Z., nar. XXXXX, proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 29. 6. 2011, č. j. 17 T 458/2003 – 2433, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu se napadené usnesení z r u š u j e . Podle § 92 odst. 1, 2 trestního zákoníku, § 334 odst. 1, 2 trestního řádu se rozhoduje tak, že se odsouzenému D. Z. do trestu odnětí svobody, uloženého rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 11. 2007, č. j. 17 T 458/2003 – 2252, z a p o č í t á v á vazba ode dne 24. 4. 2001 v 6.15 hod. do 6. 9. 2001 v 15.15 hod., vykonaná v trestní věci Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 583/2002. O D Ů V O D N Ě N Í Napadeným usnesením Okresní soud ve Znojmě rozhodl tak, že podle § 92 odst. 1, 2 trestního zákoníku a § 334 odst. 1 trestního řádu se do trestu odnětí svobody, uloženého rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 11. 2007, č. j. 17 T 458/2003 – 2252, nezapočítává vazba ode dne 24. 4. 2001 v 6.15 hod. do 6. 9. 2001 v 15.15 hod., která byla vykonávána v trestní věci Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 583/2002. Proti tomuto usnesení podal ve lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 trestního řádu stížnost odsouzený, kterou odůvodnil tak, že dne 12. 11. 2007 byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, kdy u sbíhající trestné činnosti byl ve vazbě od 24. 4. 2001 do 6. 9. 2001 v jiné trestní věci, a to sp. zn. 17 T 583/2002 a dále v další trestní věci od října 1998 do března 2000 a soud k těmto vazbám nepřihlédl při stanovení druhu trestu nebo jeho výměry. Žádá tedy o její započtení. Krajský soud v Brně z podnětu podané stížnosti přezkoumal výrok napadeného usnesení, jakož i řízení, které tomuto předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Ze spisového materiálu vyplývá, že v této trestní věci byl obžalovaný uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona, kterého se dopustil v době od 22. 3. 1996 do 10. 1. 1997. Byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 trestního zákona zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek byl vyhlášen dne 12. 11. 2007. Ze spisu zn. 17 T 583/2002 je patrno, že D. Z. zde byl odsouzen za trestné činy pokusu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 k § 249 odst. 1 trestního zákona a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Rozsudek byl vyhlášen dne 21. 1. 2004 a nabyl právní moci dne 3. 6. 2004. Trestné činnosti se obžalovaný dopustil dne 24. 4. 2001. V této trestní věci byl obžalovaný ve vazbě od 24. 4. 2001 do 6. 9. 2001. Ve zkušební době podmíněného odsouzení se D. Z. osvědčil podle § 60 odst. 1 trestního zákona. Ze shora uvedeného je zřejmé, že trestná činnost, které se odsouzený dopustil ve věci zn. 17 T 583/2002, je v souhrnu k trestní věci zn. 17 T 458/2003. Souhrnný trest ve věci zn. 17 T 458/2003 pak v souladu se zákonem ukládán nebyl, neboť ve věci zn. 17 T 583/2002 se odsouzený ve zkušební době osvědčil a hledělo se jako by nebyl odsouzen. Okresní soud ve Znojmě odůvodnil to, že nezapočetl vykonanou vazbu tím, že ve věci nedošlo k uložení souhrnného trestu. S takovýmto právním názorem nelze souhlasit, neboť lze konstatovat, že pokud by se odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil, tak by mu byl ukládán souhrnný trest a vazba by mu započtena být musela. Bylo by krajně nespravedlivé, kdyby se tak vazba nezapočetla za situace, kdy odsouzený žil ve zkušební době řádným životem a ve zkušební době se osvědčil. Je možno odkázat i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to R 12/1999, kdy v tomto případě, za situace, kdy se zastaví trestní stíhání z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu, se musí doba, kterou pachatel v tomto řízení strávil ve vazbě, započít do trestu uloženého dřívějším rozsudkem, a to pokud je započtení možné. Ze shora uvedených důvodů bylo proto rozhodnuto podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu o zrušení napadeného usnesení a nově odvolací soud rozhodl tak, že se předmětná vazba ode dne 24. 4. 2001 v 6.15 hod. do 6. 9. 2001 v 15.15 hod., která byla vykonána v trestní věci Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 583/2002, započetla do trestu odnětí svobody, uloženého rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 11. 2007, č. j. 17 T 458/2003 – 2252. Pokud se odsouzený domáhá v podané stížnosti i dalšího zápočtu vazby, tak je třeba uvést, že z rejstříku trestů nevyplývá, že by došlo k dalšímu odsouzení mimo uznaného rozhodnutí Zemského soudu v Korneuburgu. V tomto případě však zápočet vazby, případně výkonu trestu, nepřipadá v úvahu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 9. srpna 2011 JUDr. Drahomír Drápal v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Požárová