Pokud nezúčastněná osoba v průběhu provádění domovní prohlídky odmítne této se dále účastnit, nemá tato skutečnost bez dalšího za následek procesní nepoužitelnost provedené domovní prohlídky jako celku.

8 To 39/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 8. února 2011, v trestní věci obžalovaného M. V., nar. XXXXX, bytem XXXXX, o odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13.12.2010, č.j. 7T 174/2010 – 136, t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. b),c) a § 259 odst. 1 trestního řádu se napadený rozsudek z r u š u je v celém rozsahu a věc se vrací soudu I. stupně ( § 163 odst. 1 písm. b) tr. řádu). O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13.12.2010, č.j. 7T 174/2010 – 136 byl M. V. podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, který spočívá v tom, že od přesně nezjištěné doby, nejméně však od ledna 2010 až do dne 8.7.2010, v prostorách objektu restaurace B. na ul. P. v B., vědomě a úmyslně, bez patřičného oprávnění, opakovaně vyrobil psychotropní látku metamfetamin-pervitin, a to pomocí věcí, surovin a látek, které si za tímto účelem průběžně opatřoval a zejména v uvedených prostorách v tomto období přechovával, přičemž při domovní prohlídce v tomto objektu dne 8.7.2010, bylo zajištěno celkem 25 věcí sloužících, určených a užitých při nezákonné výrobě pervitinu tzv. českou cestou, když takto vyrobený pervitin následně v uvedeném období jednak sám užil pro svoji potřebu, jednak jej bez patřičného oprávnění zejména v prostorách uvedeného objektu opakovaně distribuoval za úplatu, zdarma či za protislužbu dalším osobám z řad uživatelů této drogy, minimálně pak L. B., nar. XXXXX, které v tomto období prodal pervitin nejméně celkem ve 13 případech, a to zpravidla v množství 0,5 gramu v ceně 150,- Kč za 0,1 gramu a dále pak opakovaně poskytnul blíže nezjištěné množství pervitinu zdarma dalším, nejméně třem doposud neustanoveným osobám, přičemž věděl, že jde o metamfetamin-pervitin, který je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. a zařazen do seznamu II, čímž měl spáchat přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odstavec 1 trestního zákoníku, když v tomto skutku byl státním zástupce spatřován přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce včas odvolání, které směřuje do výroku o vině napadeného rozsudku a bylo podáno v neprospěch obžalovaného. V odůvodnění svého odvolání vytýká nalézacímu soudu, že nehodnotil správně provedené důkazy a nevyhodnotil z nich správná skutková zjištění, když hodnocení důkazů provedené soudem I. stupně je v rozporu se zásadami formální logiky. Odvolatel má za to, že nemůže obstát vysvětlení obžalovaného pokud jde o změnu jeho výpovědi od plného doznání směrem k absolutnímu popření žalované trestné činnosti. Dále se odvolatel neztotožňuje s názorem prvoinstančního soudu o procesní nepoužitelnosti provedené domovní prohlídky, kdy poukázal na to, že zúčastněné osobě není stanovena povinnost na místě úkonu setrvat, resp. není upravena možnost orgánů provádějícího takové úkony k setrvání na místě nějak nutit či v tomto směru omezovat. Navíc z výpovědi svědkyně M. Č. vyplynulo, že svědkyně H. jako nezúčastněná osoba s policisty na místě prakticky prošla všechny místnosti a až před sepisováním a fotografováním jednotlivých věci místo zcela bez adekvátního důvodu opustila. Státní zástupce je tak toho názoru, že právní argumentace soudu I. stupně v případě procesní použitelnosti provedené domovní prohlídky a s ní souvisejících úkonů je zcela lichá, přičemž na podkladě takto vadné argumentace činí soud I. stupně zjevně nesprávné rozhodnutí v podobě vyneseného rozsudku. Závěrem navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o vině zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Krajský soud v Brně z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uvedeného v § 254 odst. 1 tr. řádu, jakož i průběh řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům. V řízení, které napadenému rozsudku přecházelo, ať již ve stádiu přípravného řízení, nebo v řízení před soudem, byla zachována všechna zákonem stanovená procesní pravidla, zejména pak tak, která mají zabezpečit právo obžalovaného na obhajobu. Odvolací soud však zjistil, že napadený rozsudek vykazuje závažné vady, spočívající zejména v nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění, jakož i v tom, že se soud I. stupně důsledně nevypořádal se všemi okolnostmi, významnými pro rozhodnutí a vznikly rovněž pochybnosti o správnosti jeho skutkových zjištění, když k objasnění věci je nezbytné z hlediska rozhodnutí o vině a trestu provést další důkazy, jež byly soudem I. stupně pominuty, přičemž jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu I. stupně ( § 258 odst. 1 písm. b),c) tr. řádu). Rozhodnutí soudu I. stupně je díky těmto nedostatkům předčasné, proto musel být z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b),c) tr. řádu v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto, že se věc vrací soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Uvedené rozhodnutí mohl odvolací soud učinit v neveřejném zasedání, neboť pro takový postup byly splněny zákonné podmínky, uvedené v § 263 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť by došlo k nahrazování činnosti soudu I. stupně (§ 263 odst. 6 tr. řádu). V odůvodnění napadeného rozsudku nalézací soud dospěl k závěru, že byť se obžalovaný v řízení při vzetí do vazby k trestné činnosti doznal, nicméně v řízení před soudem toto doznání popřel, nabídl soudu vysvětlení, které není nelogické a které by muselo být v rámci provedeného dokazování, v návaznosti při rozhodování o vině, důkazy vyvráceno. Z protokolu ze dne 11.7.2010 na č.l. 14 – 16 spisu se podává, že obžalovaný mimo jiné uvedl, že to co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání je pravda, pervitin vyráběl jednou, dvakrát do měsíce, drogy vařil sám, nikdo mu s tím nepomáhal. Suroviny si obstaral, někde koupil po troškách, drogy spíše měnil, B. mu nosila oblečení na děti, neprodával jí to. Kromě paní B. pervitin dával lidem, kteří přišli na návštěvu, neprodával to. Pervitin vyráběl v místech, kde byla provedena domovní prohlídka. U hlavního líčení obžalovaný popřel trestnou činnost, která je mu kladena za vinu a nesouhlasí s tím, co vypověděl při výslechu k otázkám vazby. Byl zadržen, byl na CPZ, jeho žena byla v 9. měsíci rizikového těhotenství a chtěl být s ní a měl být u porodu. To vše ho vedlo k tomu, že se přiznal, navíc mu to poradil jeho bývalý advokát. Odvolací soud se v této části ztotožňuje s námitkou státního zástupce, že vysvětlení obžalovaného, pokud jde o změnu jeho výpovědi je zcela nelogické, neboť je nelogické, aby se obžalovaný domníval, že v případě, že se dozná k trestné činnosti, za situace, kdy byl v minulosti za obdobnou trestnou činnost odsouzen, bude rozhodnuto soudem o jeho propuštění ze zadržení. Nalézací soud dále dospívá k závěru, že pokud se týká provedené domovní prohlídky ze dne 8.7.2010, nelze tuto považovat zcela za nezákonný a procesně nepoužitelný důkaz z toho důvodu, že v průběhu této prohlídky zúčastněná osoba opustila prostor, kde byla prohlídka prováděna a odmítla podepsat protokol. Z výpovědi svědkyně M. Č., jejíž výpověď soud I. stupně hodnotí jako věrohodnou vyplynulo, že nezúčastněná osoba byla s nimi celou dobu a poté, co začali sepisovat věci na protokol o domovní prohlídce, tak v průběhu této činnosti někde v koupelně a dílně se nezúčastněná osoba zeptala co to je, a když jí bylo sděleno, že se jedná o věci, které se používají k výrobě pervitinu, tak prohlásila, že s drogami nechce nic mít a odešla z toho místa pryč. Svědkyně na opětovný dotaz uvedla, že nezúčastněná osoba došla až do koupelny, dílny a tam chvíli setrvala. Věci se nacházely mimo jiné i na stole, toto jí ukazovala. Z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 8.7.2010 se podává, jaké věci byly nalezeny v koupelně, jaké v dílně a na kterém místě se tyto věci nacházely. Z uvedeného je zřejmé, že podstatná část věcí byla zajištěna za přítomnosti nezúčastněné osoby. Z těchto důvodů nelze provedenou domovní prohlídku odmítnout a priori jako důkaz nezákonný a procesně nepoužitelný. Nelze pominout ani fakt, že sám obžalovaný se nikdy v průběhu trestního řízení nevyjádřil v tom směru, že věci, které byly zajištěny v rámci domovní prohlídky se v předmětné nemovitosti nenacházely. Nalézací soud přesto domovní prohlídku odmítl jako celek s odůvodněním, že tato byla provedena nezákonným způsobem a následně se tedy ani nezabýval důkazy odvozenými z této domovní prohlídky, kdy byla k dispozici odborná vyjádření z oboru kriminalistiky odvětví chemie, když předmětem bylo zkoumání věcí, které byly zajištěny v rámci domovní prohlídky. Podle názoru odvolacího soudu soud I. stupně při hodnocení důkazů nesplnil v celé míře svou zákonnou povinnost hodnotit důkazy podle § 2 odst. 6 tr. řádu podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu, jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, v níž je zobrazena zásada volného hodnocení důkazů, jež je založena na ústavním principu nezávislosti soudní moci. Tento princip je významný pro postup soudu, při kterém zváží které důkazy je třeba provést, příp. zda a na kolik se jeví nezbytným stav dokazování doplnit, a to z hlediska dosažení cíle zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí orgánů činného v trestním řízení v konkrétním stadiu takového řízení. Povinnost orgánu činného v trestním řízení při hodnocení provádění důkazů, založených na zásadě volného hodnocení důkazů tak, jak je zahrnuto v ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, spočívá v hodnocení důkazů orgánů činných v trestních řízení v tomto případě soudem, aniž by byl tento vázán zákonnými rigidními pravidly, vycházející z volného, tedy zákonem nevymezeného uvážení. Tato zásada nutí soud přihlédnout k okolnostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem, charakteristickým rysům a brání obecně mechanickému postupu při hodnocení důkazů. Zákon nestanoví a nepřikládá a priori k žádnému z důkazů zvláštní význam. Soud při hodnocení provedených důkazů musí postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž tyto důkazy hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu i jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. Hodnocení musí učinit z hlediska závažnosti důkazů, tedy vyloučit důkazy nepodstatné, takové z nichž nelze učinit poznatky o předmětu dokazování a důkazy posuzuje z hlediska zákonnosti, tedy zda důkazy nebyly provedeny v rozporu s procesními pravidly a zda nelze v důkazním řízení shledat pochybení, která by měla povahu podstatných vad řízení. Důkazy je třeba podrobit hodnocení z hlediska věrohodnosti a pravdivosti na základě analýzy jednotlivých poznatků, pocházejících jak ze samotného konkrétního důkazu, tak při hodnocení ve vztahu k dalším provedeným důkazním prostředkům. Ač tato zásada je vybudována na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení, není projevem libovůle, nebo neomezené svobody takového orgánu, ale musí být vytvářena na přísně logickém základě, opírajícím se o právní vědomí všestranné, hluboké a logické zhodnocení důkazů, v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Takové hodnocení musí být obsaženo v odůvodnění rozhodnutí. Jestliže splňuje hodnocení důkazů všechny uvedené předpoklady ve smyslu § 263 odst. 7 tr. řádu, je odvolací soud tímto hodnocením vázán. Dle názoru Krajského soudu v Brně, přesto že se soud I. stupně v odůvodnění zabýval hodnocením jednotlivých důkazů, vzhledem k samotným argumentům, na nichž je založena podstata obžaloby vůči obžalovanému, jež je rozvedena v odůvodnění odvolání, v současném stadiu nemohou závěry, o něž opřel nalézací soud své rozhodnutí o vině, obstát. Soud I. stupně se především bude při hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu zabývat celou výpovědí obžalovaného, kterou učinil jak u hlavního líčení, tak i v přípravném řízení, kde se k trestné činnosti v plném rozsahu doznal a to nikoliv pouze paušálním způsobem. Nalézací soud se bude opětovně zabývat důkazem – protokolem o provedení domovní prohlídky, když z výpovědi svědkyně Č. jednoznačně vyplynulo, že nezúčastněná osoba byla přítomna téměř ve všech místnostech nemovitosti, ve které byla prováděna domovní prohlídka a byly ukazovány věci, které byly viditelné. S ohledem na toto zjištění, vyplývající z výpovědi svědkyně Č., se bude nalézací soud opětovně zabývat procesní použitelností provedené domovní prohlídky, příp. její části a následně důkazy odvozenými z této domovní prohlídky. Za tohoto stavu věci a dokazování nemohl proto vyznít dostatečně přesvědčivě závěr, že se obžalovaný žalovaného skutku nedopustil. Shora uvedeným nesprávným postupem tak městský soud pochybil jednak tím, že se nevypořádal se všemi skutečnostmi pro objektivní a zákonné rozhodnutí významnými a konečně tím, že vznikly v jednoznačném směru pochybnosti o správnosti a úplnosti jeho skutkových zjištění, k jejichž odstranění bude třeba některé důkazy opakovat či doplnit. Provedení těchto důkazů odvolacím soudem by znamenalo nepřípustné nahrazování činnosti soudu I. stupně. Krajský soud v Brně proto z podnětu odvolání podaného státním zástupce napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu I. stupně. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 8. února 2011 JUDr. Vlastimír Čech v.r. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Dan KrátkýZa správnost vyhotovení: Miroslava Havířová