Jestliže panuje stav, kdy do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, ještě nebyl jmenován nový exekutor, potom má oprávněný právo exekučnímu soudu navrhnout jiného soudního exekutora k provedení exekuce. Soud musí (s jedinou výhradou) takovému návrhu vždy vyhovět. Překážkou vyhovění takovému návrhu může být toliko to, že osoba v návrhu označená není opráv­něna k výkonu exekuční činnosti podle exekučního řádu. Pokud v mezidobí - od podání návrhu do rozhodnutí o něm - již byl do úřadu jmenován nový soudní exekutor, bude exekuční soud rozhodovat o zproštění k provedení exekuce tohoto nového exekutora a pověření exekutora navrhovaného. Při rozhodování o návrhu na změnu exekutora dle ust. § 15 odst. 5, věta druhá ex.ř. se principy vymezené v ust. § 44b ex.ř. neuplatní.“

12Co 142/2011 Usnesení Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Bilíka a soudců Mgr. Radky Hajdové a Mgr. Stanislava Zatloukala ve věci oprávněné Euroclaim Praha, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Vinohrady, Korunní 810/104A, identifikační číslo 27380050, proti povinné A.S., nar. XXXXX, bytem XXXXX, o exekuci dle zák. č. 120/2001 Sb., o odvolání Mgr. Romana Vytejčka, Praha 10, Hostivařská 1109, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 11.11.2010, č.j. ENc 1643/2004-45, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se v jeho části o zproštění soudního exekutora Mgr. Romana Vytejčka pověření k provedení předmětné exekuce zrušuje. II. V části o pověření soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise provedením předmětné exekuce se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. Odůvodnění: Soud prvního stupně usnesením zprostil soudního exekutora Mgr. Romana Vytejčka, Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem v Praze 10, Hostivařská 1109, pověření k provedení předmětné exekuce a provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem v Zábřehu, Masarykovo náměstí 4/44. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání Mgr. Roman Vytejček. Navrhl (podle obsahu), aby bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno. V důvodech odvolání zpochybňoval okolnosti, které vedly soud prvního stupně k jeho zproštění provedení předmětné exekuce a k pověření jiného exekutora s tím, že nebyl odvolán z funkce exekutora. Soudu prvního stupně pak dále kromě jiného vytýkal, že ho nevyzval k tomu, aby se vyjádřil k návrhu oprávněné na jeho změnu. Oprávněná v písemném vyjádření k odvolání navrhla, aby bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Povinná se k odvolání nevyjádřila. Krajský soud v Brně jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas [ust. § 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů (občanský soudní řád – dále i jen „o.s.ř.“)], že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.) a že směřuje proti usnesení, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. à contr.), přezkoumal bez nutnosti nařízení jednání (ust. § 254 odst. 8, věta před středníkem o.s.ř.) usnesení soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a nakonec rozhodl, jak je ve výroku uvedeno. V předmětné věci byla usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 2.5.2004, č.j. ENc 1643/2004-29, nařízena exekuce proti povinné podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 6.4.1992, sp.zn. Ro 85/92, k uspokojení pohledávky oprávněné (původní) A.O.L., spol. s r.o., se sídlem v Praze 4, Steinerova 608, IČ 26127661, ve výši 30.458,-Kč a pro náklady nalézacího řízení 3.276,-Kč, přičemž provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Roman Vytejček, Exekutorský úřad Praha 4, tehdy se sídlem v Praze 4, Táboritská 23. Usnesení nabylo právní moci dne 6.4.2005. Poté, co původní oprávněná k datu 1.5.2006 zanikla bez likvidace, rozhodl pověřený soudní exekutor (usnesení ze dne 21.11.2006, č.j. 104EX 510/04-14) o tom, že v řízení bude pokračováno se společností Euroclaim Praha, s.r.o., IČ 27380050, tehdy se sídlem v Osečku 32. Usnesení nabylo právní moci dne 20.12.2006. Tato nová oprávněná pak v reakci na skutečnost, že pověřený soudní exekutor byl pravomocně odsouzen pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle ust. § 158 t.z. a kromě jiného mu byl uložen trest zákazu činnosti soudního exekutora na dobu čtyř roků, navrhla, aby prováděním exekuce byl dále pověřen nový soudní exekutor, a to Mgr. Marcel Kubis, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem v Zábřehu, Masarykovo náměstí 4/44. Na toto podání nové oprávněné reagoval soud prvního stupně zde přezkoumávaným usnesením. Vzhledem k tomu, že se v mezidobí od rozhodnutí soudu prvního stupně podstatně změnily skutečnosti významné pro rozhodnutí v předmětné věci, považuje odvolací soud za nadbytečné zabývat se samotným postupem soudu prvního stupně, a tedy tím, zda jsou správné důvody, které ho k takovému rozhodnutí vedly, i samotné jeho rozhodnutí. Podstatnou skutečností je tu pak zjištění, že ve věci dříve pověřený soudní exekutor byl ministrem spravedlnosti k datu 23.2.2011 z důvodů předpokládaných v ust. § 15 odst. 2, písm. b/ zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád – dále i jen „ex.ř.“) odvolán z funkce soudního exekutora, přičemž v důsledku této skutečnosti zanikl výkon jeho exekutorského úřadu (ust. § 15 odst. 1, písm. c/ ex.ř.). Takto nastalou situaci pak exekuční řád v jeho znění po novele zák. č. 286/2009 Sb. řeší v ust. § 15 odst. 5 o.s.ř. Z tohoto novelizovaného ustanovení je zřejmé, že aktuální právní úprava předpokládá (takto byly do určité míry odstraněny nejasnosti vyplývající z dosavadní zcela vágní úpravy), že v okamžiku, kdy nastane situace, s níž zákon spojuje zánik výkonu exekutorského úřadu (ust. § 15 odst. 1 ex.ř.), bude do takového úřadu jmenován jiný exekutor, jenž bude dále provádět nejen exekuční, ale i další činnost exekutora podle exekučního řádu. Výše uvedené řešení, však samo o sobě již nedává odpověď na otázku, zda pro takový případ musí oprávněný nutně vyčkat, až bude nový exekutor do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, jmenován, a teprve následně uvážit možnost jeho konkrétní volby v té podobě, že využije svého práva navrhnout změnu exekutora (nově ustanoveného), jak to nyní předpokládá ust. § 15 odst. 5, věta druhá ex.ř., či naopak je mu možno přiznat právo, aby sám bez dalšího označil jiného exekutora, který bude tu konkrétní, dříve nařízenou exekuci provádět v situaci, kdy není (pomineme-li tzv. „zástupce“), exekutor, jenž by byl oprávněn danou exekuci realizovat. Pro výše popsanou situaci se pak odvolací soud přiklání k řešení naposledy zmíněnému. Je to právě a pouze oprávněný, kdo určuje osobu exekutora, jenž bude pro případ vyhovění návrhu na nařízení exekuce provedením exekuce pověřen (ust. § 44 odst. 2, odst. 3 a odst. 6, písm. b/ ex.ř.). Omezení je mu v tomto ohledu dáno jen v souvislosti s případnou změnou exekutora ve smyslu ust. § 44b ex.ř. (předpokladem zproštění původně ustanoveného exekutora a pověření nového, jak byl oprávněným označen, přichází do úvahy rozhodnutím soudu toliko za předpokladu existence důvodů pro takový postup, jež zákon kvalifikuje jako důvody zvláštního zřetele hodné, přičemž se současně předpokládá předchozí vyjádření původně ustanoveného exekutora). Jestliže tedy panuje stav, kdy ještě nedošlo k naplnění předpokladů vymezených v ust. § 15 odst. 5, věta první ex.ř., potom má oprávněný právo určit (sám), který exekutor v jeho věci bude exekuční činnost provádět, a to právě tím způsobem, že označí jiného exekutora a navrhne soudu, aby byl pověřen provedením již dříve nařízené exekuce. Soud musí (s jedinou výhradou) takovému návrhu vždy vyhovět. Překážkou vyhovění takovému návrhu může být toliko to, že osoba v návrhu označená není oprávněna k výkonu exekuční činnosti podle exekučního řádu. Pokud však v mezidobí, než o návrhu rozhodne soud, jmenuje ministr do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, jiného exekutora ve smyslu ust. § 15 odst. 5, věta první ex.ř., potom musí soud, pakliže oprávněný na svém návrhu setrvá, postupovat již ve smyslu ust. § 15 odst. 5, věta druhá ex.ř. (zprostí „pověření“ k provedení exekuce nově jmenovaného exekutora a současně provedením exekuce pověří toho exekutora, jehož navrhl oprávněný). Při rozhodování o návrhu na změnu exekutora dle ust. § 15 odst. 5, věta druhá ex.ř. se principy vymezené v ust. § 44b ex.ř. neuplatní, a to z důvodů níže rozvedených. Za výše popsaných podmínek plně autonomní vůle oprávněného, týkající se určení osoby exekutora, jenž má být prováděním exekuce pověřen, není narušena ani postupem ministra spravedlnosti, který v zákonem předvídaných případech musí rozhodnout o jmenování exekutora do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl. Ministr tímto postupem současně v konečném důsledku fakticky určuje, který exekutor bude nově pověřen prováděním exekucí, jejichž realizací byl postupem dle ust. § 44 odst. 3 ex.ř. dříve ustanoven jiný exekutor (exekutor, jehož oprávnění k výkonu této funkce v mezidobí zaniklo). Naopak je to opět oprávněný, který sám uváží, zda akceptuje pro další provádění dříve nařízené exekuce toho soudního exekutora, kterého nově do exekutorského úřadu, jehož výkon předtím zanikl, ministr spravedlnosti jmenuje, nebo v intencích ust. § 15 odst. 2 ex.ř. bude požadovat změnu takto nově jmenovaného exekutora. Uplatnění limitů daných ust. § 44b o.s.ř. (dříve ust. § 44 odst. 9 ex.ř.) je pak při rozhodování o návrhu na změnu exekutora ve smyslu ust. § 15 odst. 5, věta druhá ex.ř. vyloučeno, neboť z principů, na nichž je úprava exekucí realizovaných dle exekučního řádu zřetelně vystavěna, vyplývá, že není nikoho jiného než právě oprávněného, kdo s konečnou platností rozhodne, který exekutor jím vyvolanou exekuci provede. Význam ust. § 44b ex.ř. je ve smyslu výše uvedeného zřetelně „preventivní“, když vedle zakotvení práva oprávněného změnit v průběhu exekuce osobu exekutora současně zcela evidentně směřuje i k zamezení případného zneužívání zákonné možnosti volby kon­krétního exekutora. O nic takového ovšem v případě postupu oprávněného ve smyslu ust. § 15 odst. 5, věta druhá ex.ř. logicky jít nemůže. Po zohlednění všech shora uvedených skutečností a zejména pak s přihlédnutím k tomu, že do zaniklého exekutorského úřadu soudního exekutora Mgr. Romana Vytejčka nebyl již po dobu takřka jednoho roku jmenován nový exekutor, dospěl odvolací soud k závěru, že je důvodný požadavek oprávněné, aby prováděním exekuce byl pověřen jiný exekutor. Tento závěr pak vedl odvolací soud k potvrzení (ust. § 219 o.s.ř.) výroku II. usnesení soudu prvního stupně. Pokud pak jde o výrok I. usnesení soudu prvního stupně, zde musí odvolací soud upozornit, že v okamžiku, kdy ve věci rozhodoval, nemohl být ani teoreticky možný postup představující zproštění původně pověřeného soudního exekutora provedení exekuce, neboť toto jeho pověření zaniklo ze zákona současně s tím, jak došlo k naplnění ust. § 15 odst. 1 ex.ř. Z těchto důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil, když se v konečném důsledku jedná o jeho změnu za přiměřeného použití ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. Poučení:Proti tomuto usnesení neníodvolání ani dovolání přípustné. V Brně dne 31.1.2012 Helena Fillová JUDr. Jiří Bilík, v.r. za správnost vyhotovení : předseda senátu