Varianta a) Zásadě proporcionality a rovnosti stran v řízení neodporuje, byla-li žalovanému v řízení o tzv. formulářové žalobě, v němž vzal žalobce žalobu zpět nikoliv pro chování žalovaného, přiznána plná náhrada nákladů řízení. Varianta b) Zásadě proporcionality a rovnosti stran v řízení neodporuje, byla-li žalovanému v řízení o tzv. formulářové žalobě přiznána podle procesního výsledku plná náhrada nákladů řízení.

13 Co 249/2012-34 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavly Lamichové a soudců JUDr. Dagmar Vondálové a Mgr. Petra Mišianika ve věci žalobce společnosti WLG Invest a.s., se sídlem ve Zlíně, Zárámí 4077, identifikační číslo 26289636, zastoupeného JUDr. Petrem Gallatem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Filištínská 145, adresa pro doručování Vážní 906, Hradec Králové, proti žalovanému A.B., narozenému XXXXX, bytem XXXXX, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 51, adresa pro doručování Masarykovo nám. 103, Valašské Klobouky, o 388,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11.5.2012 č.j. 4 EC 355/2011-22, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se v napadené části, ve výroku II., m ě n í tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6.120,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Zdeňka Rumplíka. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 1.920,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Zdeňka Rumplíka. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 388,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 62,- Kč (výrok I.), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 3.120,- Kč, k rukám jeho zástupce Mgr. Zdeňka Rumplíka (výrok II.) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácen soudní poplatek ve výši 300,- Kč (výrok III.). O nákladech řízení rozhodl soud za použití § 146 odst. 2, věty první o.s.ř. a přiznal je žalovanému za použití § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. Usnesení soudu I. stupně, jeho nákladový výrok (výrok II.), napadl odvoláním žalovaný. Podle jeho názoru soud I. stupně postupoval při rozhodování o nákladech řízení, spočívajících v odměně za zastupování advokátem, nesprávně podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.3.2012, neboť pominul přechodné ustanovení k novele tohoto předpisu, provedené vyhláškou č. 64/2012 Sb., podle něhož „Při určení výše paušální odměny za zastupování účastníka advokátem v jednotlivém stupni občanského soudního řízení, které nebylo v tomto stupni ukončeno ke dni nabytí účinnosti vyhlášky, se postupuje podle dosavadních právních předpisů“. Z uvedených důvodů se žalovaný domáhal změny napadeného nákladového výroku tak, aby žalobci byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení ve výši 6.120,- Kč. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného připustil, že soud I. stupně nesprávně aplikoval přechodné ustanovení zmíněné novely vyhlášky č. 484/2000 Sb., nicméně současně upozornil na tendenci snižování nákladů řízení v typových, právním zástupcem žalovaného tradičně zpracovávaných kauzách, kde namítl toliko promlčení nároku, které je každému právnímu zástupci zřejmé. Poukázal na mnoho – blíže neoznačených – rozhodnutí, kdy i žalovaný, v případě, že byl úspěšný s námitkou promlčení, dostal pouze ponížené náklady řízení s tím, že hlavním argumentem pro takový postup byla právě proporcionalita a rovnost stran řízení. Pokud by soud přiznával klasicky žalobci formulářových žalob ponížené náklady a žalovanému s pouhou námitkou promlčení (výrazně jednodušší právní i faktický úkon než vyhotovení žaloby) je přiznával „celé“, byla by rovnost stran porušena. Žalobce dodal, že odměna advokáta v této věci mohla být vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., nebo podle nálezu Ústavního soudu, ve výši žalované jistiny. V takovém případě je aplikace zvolená soudem I. stupně pro žalovaného ještě příznivější, neboť na nákladech řízení obdrží více než je dnes obvyklé. Žalobce zdůraznil, že náklady odvolacího řízení nijak nezapříčinil a že dokonce na základě dosud nepravomocného rozhodnutí povinnost k jejich náhradě již splnil. Z uvedených důvodů je toho názoru, že odvolání žalovaného je nedůvodné. Žalovaný v reakci na vyjádření žalobce namítal, že v této věci nelze aplikovat nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011. Ten totiž reagoval na zvyšující se problémy tisíců žalovaných, vůči kterým byly uplatňovány nominálně nízké pohledávky v řádech stokorun společně s vysokými náklady soudního řízení formálně počítanými podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., což bylo veřejností kritizováno jako zdroj neúměrného obohacování se některých inkasních společností, většinou v případech hromadně skupovaných pohledávek od původních věřitelů a následně hromadně uplatňovaných tzv. formulářovými žalobami. Žalovaný připomněl, že podmínkou pro snížení nákladů řízení podle zmíněného ústavního nálezu je podání formulářové žaloby, která je více administrativním úkonem než úkonem právní služby, především ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, k čemuž slouží řada zjednodušujících softwarových programů - řada obdobných případů téhož žalobce, který pouze mění částku, data a jiné obdobné konkretizace, tedy částky uplatňované hromadně proti spotřebitelům, kteří mají být jednoznačně více chráněni, zvláště v případě smluv o pojištění, k nimž mají přistupovat v tom stavu, v jakém jsou jim předloženy - a skutečnost, že právo na peněžní plnění je vymáháno žalobcem – odlišným obchodním subjektem od původního věřitele, jehož zisk primárně tvoří paušálně stanovená náhrada nákladů řízení, zvláště za situace, kdy pohledávky od původního věřitele skoupil hromadně. Žalovaný dále uvedl, že na jeho straně nejsou naplněny podmínky, které citovaný nález Ústavního soudu předvídá na žalující straně, a v tomto směru není postavení žalobce a žalovaného z hlediska odůvodnění uvedeného nálezu rovnocenné. Nález se týká ochrany spotřebitele ve spotřebitelských smluvních vztazích, nikoliv ochrany obchodních společností jako žalobců v těchto typech sporů. Z uvedených důvodů navrhl stejně jako ve svém odvolání. Protože odvolání žalovaného směřovalo pouze proti výroku o nákladech řízení, nebyla jím dotčena právní moc výroků o zastavení řízení a o vrácení soudního poplatku (§ 206 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Odvolací soud, po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou a že směřovalo proti rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal usnesení soudu I. stupně v rozsahu napadeném odvoláním, jakož i řízení předcházející jeho vydání (§ 212 věta první o.s.ř.) a aniž musel v této věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zcela důvodné. V posuzované věci se jedná již pouze o náhradu nákladů řízení, které skončilo zastavením po zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 2 o.s.ř.), tedy bez vydání meritorního rozhodnutí o sporném nároku. V takovém případě se musí soud při rozhodování o nákladech řízení zabývat vždy především tím, zda zde není důvod pro rozhodnutí podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Podle věty první zmíněného ustanovení, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle věty druhé téhož ustanovení, byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Není sporu o tom, že za situace, kdy žalobce vzal zpět žalobu, aniž by žalovaný vyhověl požadavku uplatněnému v tomto řízení žalobcem, je žalobce povinen nahradit žalovanému náklady, které vynaložil k účelné obraně svého práva, v souladu s ustanovením § 146 odst. 2, větou první o.s.ř., neboť to byl on, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Z obsahu spisu je zřejmé, že řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 1.8.2011, tedy před nabytím účinnosti vyhlášky č. 64/2012 Sb., kterou se s účinností od 1.3.2012 mění vyhláška č. 484/2000 Sb. Za této situace a s přihlédnutím k přechodným ustanovením vyhlášky č. 64/2012 Sb. je třeba při určení výše paušální odměny za zastupování účastníka v jednotlivém stupni občanského soudního řízení, které nebylo v tomto stupni ke dni účinnosti vyhlášky skončeno, postupovat podle dosavadních právních předpisů. Jak správně namítá žalovaný v podaném odvolání (a žalobce se s ním v tomto rozsahu ztotožňuje), je z obsahu napadeného usnesení patrno, že soud I. stupně při určení výše odměny zástupce žalovaného citované přechodné ustanovení neaplikoval, eventuelně aplikoval nesprávně, a odměnu určil podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.3.2012. Ve sporu účastníků řízení o způsob aplikace nálezu Ústavního soudu ze dne 29.3.2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, odvolací soud přisvědčil názorům žalovaného. Argumentuje-li žalobce zmíněným nálezem, připomínajícím zásadu rovnosti stran v řízení a zásadu proporcionality, je třeba upřesnit, že Ústavní soud měl v tomto nálezu na zřeteli princip proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů v tzv. bagatelních věcech (tj. ve sporech o peněžité plnění do částky10.000,- Kč), v nichž bylo řízení zahájeno „formulářovou žalobou“, přičemž dovodil, že v takových sporech se jeví spravedlivým určit výši odměny za zastupování advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny. Pod pojem „formulářová žaloba“ zahrnul Ústavní soud žaloby ve věcech, v nichž proti rozsudku vydanému nalézacím soudem není přípustné odvolání, přičemž se jedná „…o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude vždy totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej „odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce, nebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby…“. Jak správně namítá žalovaný, uvedený nález Ústavního soudu nelze na danou procesní situaci aplikovat. V něm totiž Ústavní soud determinuje podmínky, za nichž se jeví odměna za právní služby poskytnuté advokátem žalobci, vycházející striktně z vyhlášky č. 484/2000 Sb., nepřiměřenou výši vymáhané částky a způsobu uplatnění nároku na peněžité plnění u soudu. V této věci se ovšem nejedná o náklady řízení žalobce, jehož žaloba naplňuje všechny znaky „formulářové žaloby“, jakou má na zřeteli Ústavní soud v citovaném nálezu, ale o náklady procesně úspěšného žalovaného, který je ve zcela jiném postavení. Je totiž účastníkem řízení, který právě v tomto – z jeho pohledu zjevně ojedinělém – případu čelí „formulářové“ žalobě, je aktivitou žalobce (podáním žaloby) nucen bránit se uplatněnému nároku a za tím účelem si zajistit právní pomoc, za níž náleží odměna, která je zcela nepochybně součástí jím účelně vynaložených nákladů řízení. K námitce žalobce, že procesní obrana žalovaného spočívala v pouhé námitce promlčení „…které je každému právnímu zástupci zřejmé…“ s tím, že taková námitka „…je výrazně jednodušší právní i faktický úkon než vyhotovení žaloby…“ nelze než poznamenat, že bylo tedy na zástupci žalobce, aby si prověřil „všechny relevantní údaje“ týkající se nároku uplatněného v tomto řízení, a to i z pohledu možného promlčení pohledávky. Jestliže tak učinil až po podání žaloby a na základě žalovaným vznesené námitky (k tomu srovnej obsah zpětvzetí žaloby na č.l. 20 spisu), nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby nesl ze svého náklady řízení, které by mu jinak nevznikly. Je tomu tak tím spíše, že žalobce uplatnil nárok na zaplacení peněžitého plnění v době, kdy tento nárok byl promlčen zjevně již déle než tři roky. Z uvedených důvodů náleží žalovanému náhrada nákladů řízení, včetně odměny za zastupování advokátem podle vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012. Náklady žalovaného v řízení před soudem I. stupně, spočívaly v odměně za zastoupení advokátem ve výši 4.500,- Kč, v náhradě hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastupování a písemné podání soudu týkající se věci samé – odpor proti platebnímu rozkazu) po 300,- Kč, tj. 600,- Kč, a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % z částky 5.100,- Kč (součet odměny a náhrady hotových výdajů advokáta), tj. ve výši 1.020,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29.2.2012, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady žalovaného v řízení před soudem I. stupně činily celkem 6.120,- Kč. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil, za přiměřeného použití ustanovení § 220 o.s.ř., usnesení soudu I. stupně v jeho odvoláním napadeném nákladovém výroku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů, které v tomto stadiu řízení vynaložil na obranu svého práva (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Jeho náklady spočívaly v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.000,- Kč, v náhradě hotových výdajů zástupce za dva úkony právní služby (dvě písemná podání soudu týkající se věci samé) po 300,- Kč, tj. 600,- Kč, a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % z částky 1.600 Kč (součet odměny a hotových výdajů advokáta), tj. ve výši 320,- Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.3.2012, § 11 odst. 1 písm. d) a odst. 3 a § 137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady žalovaného v odvolacím řízení tak činily celkem 1.920,- Kč. Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalobce povinen nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce Mgr. Zdeňka Rumplíka (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Brně dne 24.8.2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Pavla Lamichová,v.r. Dagmar Lapčíková předsedkyně senátu