Pokud žaloba vlastníka neoprávněné stavby na zřízení věcného břemene podle § 135c odst. 3 o.z. a žaloba vlastníka pozemku dotčeného neoprávněnou stavbou na uspořádání poměrů podle § 135c odst. 1, 2 nebo 3 o.z. nejsou projednávány ve spojeném řízení, nepředstavuje vedení řízení o první z uvedených žalob ani zčásti překážku zahájeného řízení podle § 83 odst. 1 o.s.ř. pro řízení o druhé z uvedených žalob.

14 Co 2/2012-100 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Libora Daňhela a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce O.K., narozeného XXXXX, bytem XXXXX, zastoupeného JUDr. J.K., bytem XXXXX, proti žalovanému K.K., narozenému XXXXX, bytem XXXXX, zastoupenému Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem Břeclav, J. Palacha 8, o odstranění neoprávněné stavby, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24.5.2011, č. j. 8 C 166/2010-53, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21.6.2011, č. j. 8 C 166/2010-81, takto: Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že řízení se nezastavuje. O d ů v o d n ě n í : Soud I. stupně usnesením (ve znění opravného usnesení) zastavil řízení o žalobě podané dne 19.6.2010, kterou se žalobce domáhá povinnosti žalovaného odstranit stavbu na pozemku žalobce ve zjednodušené evidenci p.č. 2998 v katastrálním území Břeclav, a to z důvodu překážky litispendence podle § 83 o.s.ř., neboť u téhož soudu probíhá řízení o žalobě podané dne 9.5.2005 naopak žalovaným, který se domáhá proti žalobci (tam jako žalovanému) zřízení věcného břemene spočívajícího v právu užívání téhož pozemku v části oddělené uvedeným geometrickým plánem zastavěné předmětnou stavbou žalovaného (tam žalobce). Za těchto okolností nelze dle soudu I. stupně než učinit závěr o totožnosti věcí, které se zjevně překrývají, neboť žalovaný má jako vlastník neoprávněné stavby právo domáhat se úpravy vztahu k vlastníku dotčeného pozemku zřízením věcného břemene podle § 135c odst. 3 obč. zákoníku a v tamním řízení se bude soud zabývat i tím, zda není namístě postup podle § 135 odst. 1 či 2 obč. zákoníku, k němuž není žalovaný aktivně legitimován, a v takovém případě žalobu zamítne. Teprve poté odpadne podle soudu I. stupně překážka litispendence a žalobce bude moci v takovém případě uplatnit opětovně žalobu na odstranění stavby, čemuž nebrání ani promlčení, neboť toto právo se nepromlčuje. Proti usnesení podal odvolání žalobce, který navrhl (podle obsahu) jeho změnu tak, že řízení zastaveno nebude. Ve svém odvolání poukazuje na opakovaně uváděnou skutečnost, že stavba žalovaného je nejen neoprávněná, ale i „černá“, tedy postavená bez platného stavebního povolení, což brání tomu, aby bylo vyhověno žalobě na zřízení věcného břemene. Postup soudu I. stupně proto považuje žalobce za upření svého práva na projednání své věci u soudu, které nemůže být omezeno tím, zda bude žalovaný se svojí žalobou v druhém řízení úspěšný. Usnesením soudu I. stupně napadl i žalovaný, a to jen ve výroku II o nákladech řízení, jehož změnu navrhl tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů v požadované výši, neboť nespatřuje v této věci důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. a pro odnětí práva na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud po zjištění, že podaná odvolání jsou přípustná a včas podaná osobou k nim oprávněnými (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“), přezkoumal bez jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení mu předcházející (§ 212a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, byť jen z části důvodů v něm uvedených. Správná jsou zjištění soudu I. stupně, že ve zdejším řízení se žalobce domáhá žalobou podanou dne 24.6.2010 odstranění neoprávněné stavby (zahradní chatky) ve vlastnictví žalovaného ze svého pozemku č. 2998 (ve zjednodušené evidenci, původ pozemkový katastr) v katastrálním území Břeclav, a žalovaný se domáhá žalobou podanou již dne 9.5.2005 a projednávanou soudem I. stupně pod sp. zn. 7 C 136/2005 zřízení věcného břemene na tomtéž pozemku žalovaného „parc. č. 4422/1“, což je geometrickým plánem oddělená (podle žalobce neoprávněně) část pozemku č. 2998 (ve zjednodušená evidenci, původ pozemkový katastr) v katastrálním území Břeclav, a to spočívajícího v „užívání“ pozemku žalobce stavbou žalovaného, tedy strpění této stavby na tomto pozemku. K totožnosti pozemku odvolací soud jen doplňuje, že ze zde podané žaloby jednoznačně vyplývá, že předmětná stavba zahradní chatky žalovaného je na té části pozemku žalobce o výměře 11 m2, která byla označena geometrickým plánem R. Jaši jako z něj vydělený pozemek parc. č. 4422/1 o výměře 11 m2, který do katastru nemovitostí zapsán nebyl. Z hlediska „skutkové“ totožnosti je nutno uzavřít, že jde o tytéž účastníky v řízení a o úpravu jejich vzájemných vztahů daných toutéž neoprávněnou stavbou žalovaného na tomtéž pozemku žalobce, tedy o úpravu podle § 135c občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Odvolací soud se však neztotožňuje s tím právním závěrem soudu I. stupně, že úprava poměrů, jíž se domáhá v tamním dříve zahájeném řízení žalovaný podle § 135c odst. 3 o.z., je totožnou právní věcí jako ta úprava poměrů, jíž se domáhá ve zdejším řízení žalobce podle § 135c odst. 1, 2 nebo 3 o.z. Především je nutno uvést, že také odvolací soud při výkladu ustanovení § 135c o.z. respektuje názor Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 1090/2000 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod R 32/2002, které zjevně respektoval při vydání napadeného rozhodnutí i soud I. stupně, že k žalobě na uspořádání poměrů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby podle § 135c odst. 3 o.z. je věcně legitimován i vlastník neoprávněné stavby. Rozhodnout podle § 135c odst. 1 nebo 2 o.z., tedy o odstranění stavby nebo o jejím přikázání vlastníkovi pozemku, je přípustné jen na základě žaloby vlastníka pozemku, který jako jediný je k tomuto vypořádání neoprávněné stavby aktivně věcně legitimován, ale z dikce § 135c odst. 3 o.z. vyplývá, že tam uvedeného uspořádání poměrů, tedy i zřízení věcného břemene nezbytného k výkonu vlastnického práva ke stavbě, se může domáhat i vlastník stavby, a to nejen v rámci obrany proti žalobě vlastníka pozemku ale také samostatnou žalobou. Takové žalobě pak lze vyhovět jen v případě, že jsou splněny zákonné podmínky k vypořádání neoprávněné stavby způsobem uvedeným v § 135c odst. 3 o.z., avšak v ostatních případech, kdy jsou splněny podmínky k vypořádání podle § 135c odst. 1 nebo 2 o.z., soud žalobu vlastníka neoprávněné stavby zamítne. Uvedené publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR však neřeší situaci zde nastalou, kdy se vlastník neoprávněné stavby a vlastník dotčeného pozemku domáhají úpravy poměrů každý v jiném řízení, která nejsou spojena ke společnému projednání, v jehož rámci by soud mohl rozhodnout kterýmkoliv ze zákonem přípustných způsobů. Pokud je v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedeno, že vlastník pozemku se „v tomto případě může nadále domáhat odstranění stavby, případně jejího přikázání do svého vlastnictví“, nevyplývá z toho dle odvolacího soudu závěr, který učinil soud I. stupně, že v případě, kdy nejsou obě žaloby projednávány ve spojeném řízení, lze vlastníka dotčeného pozemku omezit při uplatnění jeho nároku na uspořádání těchto poměrů dle § 135c o.z. tím, jak bude rozhodnuto v soudním řízení (byť dříve zahájeném) o žalobě vlastníka neoprávněné stavby na zřízení věcného břemene. Rozdílnost postavení obou účastníků v řízeních o jimi podané žalobě vylučuje dle názoru odvolacího soudu závěr o totožnosti obou věcí, neboť vlastník neoprávněné stavby může svého práva na zřízení věcného břemene dosáhnout i jako žalovaný v řízení o žalobě vlastníka dotčeného pozemku, naopak vlastník dotčeného pozemku nemůže jako žalovaný v řízení o žalobě vlastníka neoprávněné stavby dosáhnout svého práva na uspořádání poměrů dle § 135c odst. 1 nebo 2 o.z., neboť v případě, že budou splněny zákonné podmínky k takovému vypořádání, dojde pouze k zamítnutí žaloby vlastníka stavby. Z komplexní úpravy vypořádání dle § 135c o.z. vyplývá, že ochrana vlastnického práva k pozemku neoprávněnou stavbou dotčeného je primární ve vztahu k ochraně vlastnického práva k neoprávněné stavbě, tudíž podle názoru odvolacího soudu nelze zohledněním jen „částečné totožnosti“ obou řízení, jejichž předměty se skutečně částečně překrývají, dospět k závěru o tom, že lze zastavit řízení o žalobě vlastníka pozemku dotčeného neoprávněnou stavbou jen proto, že řízení o žalobě vlastníka neoprávněné stavby na zřízení věcného břemene bylo zahájeno dříve. Navíc skutečnost, že v případech řízení o skutečně (zcela) totožných věcech jsou zastavována řízení později zahájená, vyplývá jen z toho, že nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 odst. 1 ve spojení s § 83 odst. 1 o.s.ř. je u těchto řízení dán už od počátku, avšak zákonná povinnost soudu zastavit jen to řízení, které bylo zahájeno později, ze zákonných ustanovení nevyplývá. Z toho ostatně vychází také publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 353/2002, podle něhož nebrání pokračování řízení překážka litispendence, pokud odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno. Podle názoru odvolacího soudu je od okamžiku, kdy bylo zahájeno druhé řízení o téže věci, dána tato vada nedostatku podmínky řízení u obou řízení a dojde-li k zastavení řízení dříve zahájeného, odpadne tato překážka pro řízení později zahájené, aniž je takový stav v rozporu se zákonem. Proto odvolací soud změnil (§ 220 o.s.ř.) usnesení soudu I. stupně tak, že řízení se nezastavuje. Tím je fakticky zrušeno rozhodnutí ve výroku II usnesení o nákladech zastaveného řízení a odvolání žalovaného proti němu se stalo bezpředmětným, neboť řízení o věci pokračuje a o jeho nákladech včetně těch, které vznikly v dosavadní fázi, bude rozhodnuto soudem I. stupně v konečném rozhodnutí dle výsledku řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Brně dne 3. února 2012 JUDr. Libor Daňhel, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Eva Mülerová