Povinnost zachovávat mlčenlivost podle ust. § 6 zák. č. 216/1994 Sb., v platném znění, neopravňuje rozhodčí soud odmítnout žádost soudu poskytnout rozhodčí spis pro řízení podle § 31 cit. zák. Neposkytnutí tohoto spisu soudu může být kvalifikováno jako hrubé ztěžování postupu soudu v řízení, za což lze rozhodčímu soudu uložit pořádkové opatření podle § 53 odst. 1 o.s.ř.

15 Co 144/2012-163 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zálešákové a soudců Mgr. Jiřího Vašíčka a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobců a) A.K., nar. XXXXX, bytem XXXXX a b) R.K., nar. XXXXX, bytem XXXXX, obou zastoupených Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Brno, Joštova 4, proti žalovanému Medinella s.r.o., identifikační číslo 60710349, se sídlem Brno, Dvořákova 44/14, o zrušení rozhodčího nálezu, o uložení pořádkové pokuty, o odvolání Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. února 2012, č.j. 35 C 54/2011-105, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Usnesením soudu I. stupně byla uložena Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, pořádková pokuta ve výši 35.000,- Kč, kterou byl zavázán zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně do 3 dnů od právní moci usnesení. Proti tomuto usnesení podal Rozhodčí soud odvolání. V něm uvedl, že soud I. stupně zcela nesprávně interpretuje povinnost mlčenlivosti uloženou zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Povinnost mlčenlivosti, které se dovolává Rozhodčí soud, je upravena v ust. § 6 zák. č. 216/1994. Podle tohoto ustanovení jsou rozhodci povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. Z ust. § 124 o.s.ř. pak vyplývá, že dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. Taková povinnost se vztahuje i na rozhodčí řízení. Z tohoto důvodu Rozhodčí soud ve svém přípise ze dne 24.10.2011 sdělil soudu, že není oprávněn rozhodčí spis předložit. Soud I. stupně však vytvořil nové právní pravidlo, podle kterého zákonná povinnost soudu projednat a rozhodnout spor týkající se zrušení rozhodčího nálezu prolamuje povinnost mlčenlivosti upravenou v ust. § 6 odst. 2 rozhodčího řádu. Poukazuje také na rozdílnou praxi senátů soudu I. stupně. Některé z nich zastávají názor, že Rozhodčí soud je vázán povinností mlčenlivosti, pokud je požádán obecným soudem o předložení rozhodčího spisu. Rozhodčí soud je připraven vyhovět žádosti obecného soudu, pokud bude zproštěn mlčenlivosti ve smyslu ust. § 6 rozhodčího řádu. K takovému zproštění však dosud v této věci nedošlo. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se pořádková pokuta neukládá. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.). Odvolací soud, aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání Rozhodčího soudu není důvodné. Soud I. stupně rozhodl o uložení pořádkové pokuty ve výši 35.000,- Kč Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, neboť ten ani po opakované výzvě soudu nepředložil rozhodčí spis RSP 1075/09 a přípisem ze dne 21.12.2011 sdělil, že tak není oprávněn učinit bez písemného souhlasu sporných stran s odkazem na ust. § 6 a § 19 odst. 3 zák. č. 216/1994 Sb. V přípise ze dne 13.2.2012 uvedl, že nemůže vyhovět žádosti soudu, neboť by porušil výslovný zákonný zákaz, obsažený v ust. § 6 zák. č. 216/1994. Soud I. stupně vycházel z toho, že základní předpoklad pro projednání a rozhodnutí v řízení o zrušení rozhodčího nálezu je znalost obsahu rozhodčího spisu. Je to nutné pro posouzení včasnosti podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. § 32 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb. Zjištění takových skutečností nemůže záviset na ochotě či neochotě účastníků rozhodčího řízení či třetí osoby udělit či neudělit souhlas k zapůjčení rozhodčího spisu pro účely řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že jeho zákonná povinnost projednat a rozhodnout spor týkající se zrušení rozhodčího nálezu z účastníkem namítaných důvodů zcela jednoznačně prolamuje případnou povinnost mlčenlivosti. Poukázal také na to, že zákon ukládá rozhodcům povinnost předávat do úschovy okresnímu soudu jak rozhodčí nález, tak všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení bez ohledu na povinnost mlčenlivosti ve smyslu ust. § 6 zák. č. 216/1994. Není pak dán důvod proč by měl pro stálý rozhodčí soud platit odlišný princip. Vzhledem k tomu, že rozhodčí soud hrubě ztěžoval postup řízení a zmařil nařízené jednání, byla mu uložena pořádková pokuta. Odvolací soud se s výše uvedenými závěry soudu I. stupně ztotožňuje. Z ust. § 124 o.s.ř. vyplývá, že dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích, chráněných zvláštním zákonem a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestli vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz jinak než výslechem. Ust. § 31 zák. č. 216/1994 Sb., v platném znění (dále také jen "zákona") zakotvuje procesní prostředek – podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu u soudu. Pravomoc soudů k projednání žaloby o zrušení rozhodčího nálezu je dána ustanovením § 7 odst. 3 o.s.ř., který zakotvuje, že jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Institut návrhu na zrušení rozhodčího nálezu neslouží jako opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu. Rozhodčí řízení je jednoinstanční, to znamená, že rozhodčí nález je konečný a není proti němu přípustný řádný opravný prostředek. Ust. § 27 zákona umožňuje přezkoumání rozhodčího nálezu k žádosti některé ze stran nebo obou jinými rozhodci, za podmínky, že se strany na takovéto možnosti písemně v rozhodčí smlouvě dohodnou. Pokud některá ze stran využije svého procesního práva podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, pak může uplatnit všechny námitky vedoucí ke zrušení rozhodčího nálezu procesního charakteru, musí se tedy týkat postupu rozhodčího soudu při projednávání sporu, nikoli správnosti skutkových nebo právních závěrů učiněných rozhodčím soudem (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2012, sp. zn. 23 Cdo 2950/2010). Základním předpokladem pro posouzení a přezkoumání procesních pochybení rozhodčího nálezu je znalost rozhodčího spisu. Pokud zákon 216/1994 Sb. svěřil pravomoc k projednání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudu, je podle odvolacího soudu správný názor soudu I. stupně, že nelze vázat postup obecného soudu na případnou ochotu jedné ze stran zprostit rozhodčí soud mlčenlivosti. Odvolací soud má za to, že poukaz odvolatele na ust. § 124 a § 129 o.s.ř. není přiléhavý, neboť tato ustanovení se vztahují na situace, kdy v soudním řízení výjimečně vzniká potřeba, aby se skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, staly předmětem dokazování. V takovém případě je před provedením důkazů nezbytné, aby ke zpřístupnění určitých údajů dala souhlas osoba, v jejímž zájmu jsou chráněny, nebo aby došlo ke zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost vůči té osobě, která má chráněné skutečnosti soudu zprostředkovat, ze strany dotčené osoby či instituce. To nemůže platit pro situace, kdy si obecný soud v řízení zahájeném v souladu s ust. § 31 zák. č. 216/1994 Sb. o zrušení rozhodčího nálezu vyžádá od rozhodce příslušný spis. Nemohl by tak v případě, že jeden z účastníků řízení rozhodce mlčenlivosti nezprostí, realizovat svou pravomoc a rozhodovat o věci, jejíž projednání mu bylo uloženo zákonem. Z výše uvedených důvodů odvolací soud za použití ust. § 219 o.s.ř. potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, neboť výše pořádkové pokuty byla shledána za přiměřenou charakteru a intenzitě porušené povinnosti. Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Brně dne 31. července 2012 JUDr. Eva Zálešáková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Vězdová