Místo obvyklého bydliště dítěte je třeba vždy určit na základě fakticity pobytu dítěte v konkrétním členském státě Úmluvy. Místo obvyklého bydliště dítěte je založeno nejen na přítomnosti dítěte v tomto členském státě, ale také na určitém stupni integrace dítěte do společenského a rodinného prostředí, tzv. „aktuálním centru zájmů“ dítěte v tomto státě. K relevantním faktorům patří délka pobytu, pravidelnost pobytu, záměry a důvody pro předchozí stěhování a následný pobyt dítěte v daném členském státě, národnost dítěte, místo a podmínky návštěvy školy, jazykové znalosti, rodinné, společenské a kulturní vztahy a aktivity dítěte, úmysl rodičů usadit se v členském státě, sídlo ošetřujícího lékaře dítěte a v neposlední řadě i nákup, prodej či pronájem nemovitosti rodiči dítěte v daném členském státě nebo jejich další významnější majetkové dispozice.

20 Co 365/2012-411 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta a soudců JUDr. Miroslavy Follové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce J.G.H., nar. XXXXX, bytem XXXXX, zastoupeného JUDr. Kateřinou Sekaninovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jezuitská 13, proti žalované J.H., nar. XXXXX, t.č. již v XXXXX, zastoupené Mgr. Petrem Langem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, o žalobě na navrácení nezletilého T.J.H., nar. XXXXX, zastoupeného opatrovníkem Magistrátem města Jablonec nad Nisou ve věcech mezinárodních únosů dětí, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, o odvolání žalované a opatrovníka nezletilého proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1.3.2012, č.j. 40 Nc 2516/2011-200, t a k t o : I. Rozsudek soudu I.stupně se p o t v r z u j e. II. Účastníkům se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : V dané věci bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1.3.2012, č.j. 40 Nc 2516/2011-200 žalované nařízeno, aby navrátila nezletilého T.J.H., nar. XXXXX do místa jeho obvyklého bydliště na území XXXXX, v obci XXXXX, do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku, do jejích rukou (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že v případě, že žalovaná nezletilého v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku na území XXXXX nenavrátí, je žalobce oprávněn po uplynutí této lhůty nezletilého převzít za účelem jeho navrácení do místa obvyklého bydliště nezletilého na území XXXXX. Výrokem III. bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podali včas odvolání žalovaná a opatrovník nezletilého. Oběma odvoláními je požadováno, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně zpět k dalšímu řízení. Žalovaná vytýká soudu I. stupně, že nebyly provedeny všechny její důkazy a nebylo o nich nijak rozhodnuto. Zdůraznila, že v daném případě nejde o protiprávní přemístění, ale o návrat nezletilého do místa jeho obvyklého bydliště, kterým je Česká republika. V dalším podání doplnila, že šlo o chybu XXXXX úřadů, pokud jí byly vypláceny dávky sociální podpory, neboť neměla být brána jako resident, když XXXXX není jejím domovem s tím, že přijaté dávky bude muset navrátit. K tomu předložila přeložené vyjádření XXXXX úřadu, které navrhla k důkazu. Co se pak týká vyplněných XXXXX vstupních karet, na které je žalobcem poukazováno, tak zde neměla žalovaná jinou možnost nežli zaškrtnout variantu resident vracející se do země, neboť byla držitelem rezident visa,. Navíc tato varianta byla z její strany zvolena i z důvodu rychlého a bezproblémového průchodu přes vstupní kontrolu imigračních úředníků na letišti po 24 hodinovém letu s dítětem ve věku 6 měsíců. Uvedené skutečnosti tudíž nemohly podle ní konstituovat obvyklé bydliště nezletilého v XXXXX. Pověřená pracovnice Krajského státního zastupitelství přítomna u jednání odvolacího soudu považovala odvolání žalované za nedůvodné, nicméně také vytkla soudu I. stupně, že dokazování bylo neúplné, když nebyly některé důkazní návrhy provedeny a zejména v odůvodnění rozsudku nebyl tento postup zdůvodněn. Rovněž vytkla soudu I. stupně, že se nezabýval článkem 13 Úmluvy, a to zda nebude dítěti návratem způsobena psychická újma. Vyjádřila přesvědčení, že tato skutečnost vyžadovala záruky, které soud I. stupně žalované neposkytl a to přesto, že žalobce ve svém smíru navrhoval, že uhradí cestu i poskytne žalované a nezletilému v XXXXX byt. Pokud však již došlo k dobrovolnému návratu a je v XXXXX prozatímně upravena péče o nezletilého, není zde již dán prostor, aby bylo odvolacímu soudu navrženo, aby o těchto zárukách ve svém rozhodnutí rozhodl. Navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované nesouhlasí s jejím tvrzením, že doba rodinou strávená v XXXXX byla toliko pobytem na dovolené a rovněž nesouhlasí s tvrzením žalované, že se jednalo v souvislosti s žádostí o sociální dávku v XXXXX o omyl, neboť žalovaná musela jako žadatelka vyplnit podrobný formulář, čítající cca 50 stran, ve které jednoznačně musela deklarovat vztah k zemi, která dávky poskytuje, a že tato je jejím domovem. Rovněž pobírání rodičovského příspěvku v ČR, který žalovaná čerpala a nadále čerpá, není z povahy věci důkazem o tom, že je ČR jejím skutečným bydlištěm, neboť rodičovský příspěvek v právní úpravě, která platila pro žalovanou (tj. režim platný do 31.12.2011) byl koncipován na principu registrace k trvalému pobytu na území ČR. Navrhl potvrzení rozsudku soudu I.stupně. Odvolací soud především dospěl k závěru, že běží o odvolání podaná včas, osobami oprávněnými k podání odvolání a odvolání jsou objektivně přípustná. Odvolací soud proto nařídil ve věci ústní odvolací jednání. Přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející (§ 212 o.s.ř., § 212a odst. 1 o.s.ř., § 193 a násl. o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za opodstatněná. Odvolací soud především nesdílí názor odvolatelů v tom směru, že řízení před soudem I. stupně bylo stiženo vadami, které musí mít za následek zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. Vady řízení, tím méně tzv. vady zmatečnostní, nebyly odvolacím soudem v řízení shledány. Odvolací soud konečně nesdílí ani názor odvolatelů, že rozhodnutí soudu I. stupně není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. Odchylný právní názor odvolatele nemůže vadu řízení zakládat. Systém apelace pak akcentuje potvrzující a měnící rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž teprve tam, kde ani po doplnění důkazního řízení odvolacím soudem nejsou podmínky pro potvrzení či změnu napadeného rozhodnutí, má své místo zrušující (kasační) rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud tedy v režimu úplné apelace ve smyslu občanského soudního řádu ve znění platném ke dni rozhodnutí odvolacího soudu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.) věc projednal a meritorně rozhodl. S ohledem na tu skutečnost, že ze strany účastníků byla předložená celá řada důkazů, které nemají z pohledu hmotně-právního rozměru celé věci žádnou relevanci, byli účastníci odvolacím soudem poučeni, že dokazování je v dané věci třeba soustředit k vyřešení otázky obvyklého bydliště nezletilého bezprostředně před jeho přemístěním nebo zadržením a zda bylo právo žalobce péče o nezletilého v této době skutečně vykonáváno. Nebylo tudíž třeba provádět důkazy, které směřují k prokázání stavu po přemístění nezletilého a dále s ohledem na to, že žalovaná rozsudek soudu I. stupně respektovala a nezletilého navrátila, považoval odvolací soud též za nadbytečné zabývat se též zdravotním stavem nezletilého. V této souvislosti tedy bylo odvolacím soudem rozhodnuto, že nebudou prováděny listiny týkající se toho, jakým způsobem probíhal styk nezletilého se žalobcem po přemístění, resp. zadržení, listiny, fotografie, čestná prohlášení Ing. J.K., otce žalované ze dne 27.9.2011, M.K., matky žalované ze dne 22.9.2011 a svědecké výpovědi týkající se toho, jaké bylo v České republice vytvořeno nezletilému ze strany žalované a její rodiny zázemí a v jakém prostředí se nezl. nacházel, tzn. pokojíček, hračky, příbuzní, kamarádi, rovněž listiny, záznamy z jednání na OSPOD v Jablonci nad Nisou, potvrzení o návštěvě kroužků nezl. v ČR spolu s fotografiemi, zprávy z poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, svědecké výpovědi a jiné důkazy prokazující kvalitu péče každého z rodičů o nezletilého, jakož i jejich finanční možnosti, e-mailovou korespondenci pr. zástupců před samotným navrácením nezletilého do XXXXX, včetně rezervace letenek na pondělí 23.4.2012, notářský zápis sepsaný notářem Mgr. Pavlem Bernardem ze dne 23.3.2012 o zápisu SMS zpráv mezi žalobcem a žalovanou před odletem (návratem) do XXXXX, lékařské zprávy MUDr. Aleny Foglové, dětské lékařky, odborné znalecké stanovisko prof. MUDr. Hany Hrstkové ze dne 28.2.2012, znalecký posudek MUDr. Vítězslava Veselého ze dne 23.2.2012, zprávy Doc. MUDr. Jana Klozara, CSc., výsledky psychiatrického vyšetření nezletilého, jakož i výsledky dalších vyšetření v ambulancích ORL a pediatra, listiny ohledně plánování operačního zákroku nosní přepážky a nesouhlasu žalobce s tímto zákrokem na území ČR (notářský zápis ze dne 28.12.2011), e-mailová komunikace mezi právními zástupci ohledně zákroku na nose a očkování, jakož i mezi právní zástupkyní žalobce a žalobce samotného se zdravotnickým zařízením, psychologický posudek žalované od PhDr. Miroslava Schovance ze dne 24.8.2011, potvrzení o psychickém stavu žalobce od Dr. Luciano Diano ze dne 4.11.2011 a Dr. M. Frenche, policejní zprávy, úřední záznamy, svědecké výpovědi, jakož i audio nahrávky a fotografie týkající se fyzického napadání ze strany žalobce (na žalovanou a jejího otce). S ohledem na zásadu rychlosti daného řízení rozhodl odvolací soud, že nebudou prováděny výslechy svědků, jejichž písemná čestná prohlášení strany předložili a dále, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte ze dne 11.4.2012 a žaloba žalované na rozvod manželství ze dne 10.8.2011 jakož i listiny, které nebyly opatřeny autorizovaným překladem. Odvolacím soudem byly provedeny následující důkazy: formuláře XXXXX Centrálního imigračního úřadu z listopadu 2010 a června 2011 přeložené tlumočnicí, přeložená kopie vyjádření XXXXX úřadu k sociálním dávkám, vyplaceným žalované ze dne 4.4.2012, písemná výpověď žalované č.l. 299, přeložená XXXXX soudní rozhodnutí, listiny o rezervaci jednosměrných letenek pro žalobce, žalovanou a nezletilého z Prahy - ČR do XXXXX na 25.11.2010, listiny o rezervaci zpátečních letenek pro žalovanou a nezletilého ze XXXXX do Prahy - ČR na 21.6.2011 a zpět z Prahy - ČR do XXXXX na 26.7.2011, spolu s přeložením odletu z Prahy - ČR do XXXXX pro oba nejprve na 28.8.2011, následně na dřívější termín, a to na 10.8.2011, k návrhu žalobce čteny notářsky ověřené kopie písemných přísežných prohlášení, předložené žalobcem a opatřené autorizovaným překladem, a to pana S.W. ze dne 18.1.2012, pana Ch.H. ze dne 15.1.2012, paní E.S. ze dne 17.1.2012, paní F.B. ze dne 16.1.2012, pana J.J.R. ze dne 25.1.2012, pana A.P. ze dne 10.1.2012 a originál přísežného prohlášení opatřený autorizovaným překladem paní K.L.H., matky žalobce ze dne 21.2.2012 u honorárního konzulátu ČR v XXXXX a potvrzení J.B. ze dne 18.11.2011 a J.S.E., fotografie obytných a kuchyňských prostor, domu a dětského pokojíčku v XXXXX, přeložená kopie smlouvy o pronájmu bytu (žalobce a spol.) s datem zahájení 31.12.2011, přeložená kopie smlouvy o pronájmu bytu uzavřená žalobcem s datem zahájení 22.2.2012, přeložené potvrzení o uzavření nájemní smlouvy ze dne 21.11.2011, notářsky ověřená kopie potvrzení o zdravotním pojištění žalobce v ČR od VZP ze dne 9.1.2012, originál dopisu od Pražské správy soc. zabezpečení ze dne 9.1.2012 a potvrzení VZP o pojištění žalobce ze dne 9.1.2012, zpráva realitního konzultanta M.P. opatřená autorizovaným překladem ze dne 12.8.2011, překlad e-mailové komunikace mezi žalovanou a M. ohledně kroužku v XXXXX, zpráva lékařky Dr. Cathryn Archinal opatřená autorizovaným překladem ze dne 9.11.2011, dopis od dětského kroužku Svítící semínka opatřený autorizovaným překladem ze dne 9.6.2011, kopie oznámení o zapsání žalované do XXXXX obchodního rejstříku opatřené autorizovaným překladem ze dne 8.5.2005, zpráva Ministerstva práce a soc. věcí ze dne 14.3.2012, zpráva Úřadu pro pomoc rodinám ze dne 29.3.2012 a 11.5.2012, otázka č. 27 z informační brožury pro žadatele a formulář žádosti o přiznání dávky, dále k návrhu žalované čteny kopie písemných čestných prohlášení, a to paní I.P. ze dne 9.1.2012, L.S. ze dne 30.1.2012, 13.9.2011, 19.11.2011, T.Š. ze dne 27.1.2012, 27.10.2011, R.V. ze dne 1.2.2012, E.V. ze dne 31.10.2011, V.Č. ze dne 3.11.2011, J.Š. ze dne 2.11.2011, J.K. ze dne 27.10.2011, I.K. ze dne 4.11.2011, Š.V. ze dne 3.11.2011, J.K., babičky žalované ze dne 31.10.2011, dále kopie zprávy dětské lékařky MUDr. Martiny Haaseové ze dne 31.10.2011, kopie prohlášení XXXXX zaměstnavatele (ředitele L.M.) žalované, opatřené autorizovaným překladem ze dne 1.11.2011, zpráva pana L.M. opatřená autorizovaným překladem ze dne 28.3.2012, kopie smlouvy o stavebním spoření Wüstenrot, kopie zprávy UNIQA pojišťovny, a.s. o platnosti pojistné smlouvy, kopie evropského průkazu zdravotního pojištění nezletilého spolu s potvrzením o pojištění u zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ohledně nezl. a žalované ze dne 5.1.2012, kopie přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory žalované za období 5/2010 až 11/2011 v ČR a oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 11.3.2011, kopie pracovní smlouvy žalované se společností Quinn Hotels Praha a.s. ze dne 6.9. 2009 a potvrzení této společnosti o zaměstnání žalované v ČR ze dne 5.12.2011, kopie smlouvy o nájmu bytu v XXXXX žalované s pronajímatelem Ing. D.B. ze dne 7.10.2009 a e-mail tohoto pronajímatele o možném pokračování nájmu ze dne 5.12.2011, kopie potvrzení o udělení titulu žalované a o absolvování jejího studia obchodu v XXXXX dne 3.3.2006. Dále byly odvolacím soudem provedeny listinné důkazy předložené žalovanou při jednání odvolacího soudu, a to obálka obsahující listovní zásilku odeslanou XXXXX centrálními úřady na adresu žalobce XXXXX, potvrzení o rodinné daňové úlevě 2009/2010, potvrzení o podání žádosti o rodinnou asistenci žalovanou, potvrzení o platbách žalované u XXXXX finančního úřadu, splatný účet rodičovské dávky od 9.12.2010 do 16.3.2011, tentýž účet od 1.7.2010 do 21.8.2011, tentýž účet obsahující bonus za dítě od 10.1.2011 do 27.6.2011, dotaz ohledně možnosti zápisu údaje do karty přilétajícího pasažéra z úseku podpory provozu přechodu hranic, čestné prohlášení J.P. o převodu smlouvy k telefonnímu číslu, bod 83 autorizovaného překladu místopřísežného prohlášení J.H. učiněné před federálním soudem v XXXXX, pobočka XXXXX a listinné důkazy předložené žalobcem při jednání odvolacího soudu, a to daňové zvýhodnění rodiny, dlužná pohledávka oddělení sociálních služeb a dlužná pohledávka Centrlink – poslední upozornění. Z obsahu spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že předmětem řízení v projednávané věci je navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí, kdy se žalobce návrhem doručeným soudu I. stupně dne 15.11.2011 domáhá vydání rozhodnutí o navrácení nezletilého syna do místa jeho obvyklého bydliště na území XXXXX, v obci XXXXX. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je pak zřejmé, že tento návrhu žalobce vyhověl, když uzavřel, že ke změně pobytu nezletilého došlo jednostranným jednáním žalované ve smyslu čl. 3 písm. a), b) Úmluvy, čímž došlo k porušení práva žalobce při péči o syna, který se s nastolenou situací nesmířil, s přemístěním nezletilého a jeho dalším pobytem v České republice nesouhlasil. Proto nařídil návrat nezletilého do místa jeho obvyklého bydliště na území XXXXX v obci XXXXX. Na daný případ je třeba aplikovat hmotně-právní úpravu obsaženou v Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 34/1998 Sb.). Procesní reflexe těchto hmotně-právních ustanovení je pak vyjádřena v ust. § 193a a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění novel. Základními cíli shora uvedených právních nástrojů je zajistit bezodkladný návrat dětí protiprávně přemístěných nebo zadržovaných v některém smluvním státě. Přemístění nebo zadržení dítěte se považuje protiprávní tehdy, pokud jím dojde k porušení práv a péče o dítě, které má osoba, instituce nebo kterýkoliv jiný orgán podle právního řádu státu, v němž dítě mělo své obvyklé bydliště bezprostředně před přemístěním nebo zadržením. To však za předpokladu, že toto právo péče o dítě bylo v době přemístění nebo zadržení skutečně vykonáváno nebo by bylo takto vykonáváno, kdyby nedošlo k přemístění nebo zadržení. Co je však nutné zejména zdůraznit, je předmět zmíněného řízení. Soud rozhoduje v rámci řízení výlučně o tom, zda bude dítě do místa obvyklého bydliště navráceno či nikoliv. Nerozhoduje ani o výchově a výživě dítěte, ani o styku rodičů s dítětem. Právní úprava obsažená v Úmluvě je jinak poměrně jasná a striktní. Dojde-li k protiprávnímu přemístění nebo zadržení a je-li podán rodičem návrh na navrácení dítěte do jednoho roku od protiprávního zadržení nebo přemístění, musí soud nařídit navrácení dítěte do místa jeho obvyklého bydliště. Tuto povinnost nemá pouze tehdy, je-li dána některá z výjimek uvedených v článku 13 nebo článku 20 Haagské úmluvy. Tyto výjimky je však nutno vykládat restriktivně a mít při jejich aplikaci na paměti, že ve své podstatně jdou proti hlavním cílům Haagské úmluvy. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování o důkazy, které před soudem I. stupně nebyly, příp. nemohly být provedeny, neboť byly doloženy až v rámci odvolacího řízení, dospěl k závěru, že žalovaná protiprávně zadržela své nezletilé dítě v České republice (k tomu srov. další část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). K těmto závěrům odvolacího soudu je třeba uvést následující: Je třeba mít na zřeteli, že návratové řízení není svojí povahou řízením ve věci samé, tedy řízením o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilým dětem. Běží de facto o řízení předběžné (řízení o předběžné otázce sui generis), v němž je zkoumán konflikt jurisdikcí a má být s konečnou platností zodpovězena otázka, jurisdikci kterého státu má být nezletilé dítě podrobeno. Co se týká samotného pojmu „obvyklé bydliště“ (habitual residence, résidence habituelle, gewöhnliches Aufenthalt), tak tento je sice v Úmluvě často používán, avšak samotná Úmluva nikde neobsahuje jeho definici. K tomuto pojmu byla vydána rozsáhlá judikatura, která je přístupná z www.incadat.com. Pojem obvyklého bydliště je zpravidla vykládán jako faktický pojem, nikoli závislý na právním úkonu (např. zřízení trvalého bydliště), kterým se označuje místo, kde se dítě zdržuje obvykle delší dobu, vytvoří si zde sociální vazby apod. (např. rozhodnutí House of Lords (Anglie) ze dne 26.7.1990, název v databázi Incadat: HC/E/UKe 2). Na druhé straně je také třeba vzít na zřetel, že běží (zpravidla) o místo, v němž dítě pobývalo bezprostředně před přemístěním. Za účelem rozlišení mezi obvyklým bydlištěm a pouhou dočasnou přítomností je třeba zdůraznit, že pobyt musí určitou dobu trvat, aby vyznačoval dostatečnou míru stálosti. Prostředí dítěte nízkého věku je především rodinné prostředí tvořené osobou či osobami, s nimiž dítě žije, které jej skutečně opatrují a pečují o něj. V mnohých případech je těžké takové bydliště nalézt, když například rodiče dítěte cestují za prací apod. Dle judikatury soudů různých členských států, které rozhodovaly ve věci mezinárodních únosů dětí, se časová určení délky pobytu nutné pro vznikl „obvyklého bydliště“ liší (např. ve věci Cameron v. Cameron bylo dokonce konstatováno, že neexistuje minimální doba, po kterou je nutno v novém státě žít za účelem změny obvyklého bydliště - rozhodnutí Inner House of the Court of Session Skotsko ze dne 24.10.1995, název v databázi Incadat: HC/E/UKs 71). Problematikou záměru (úmyslu) změnit obvyklé bydliště se zabýval např. Court of Appeal (Anglie) otázkou, zda mezi rodiči byla dohoda či úmysl přestěhovat se do XXXXX trvale či tam pouze strávit prázdniny, a to na základě faktických skutečností, které záměr naznačovaly, např. zakoupením zpáteční letenky, ale i charakterem zavazadel, s nimiž rodina cestovala do XXXXX. Právě na základě toho, že obsahem zavazadel bylo značné množství osobních věcí apod., soud nakonec dospěl k závěru, že pravděpodobně existoval záměr do XXXXX se přestěhovat trvale, a tedy došlo ke změně obvyklého bydliště dítěte (ze dne 31.7.1991, název v databázi Incadat: HC/E/UKe 40). Odvolací soud si je samozřejmě vědom skutečnosti, že tato rozhodnutí ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu nemají precedenční charakter, je však na místě, aby jednotlivá ustanovení Úmluvy byla soudy smluvních států vykládána jednotně a aby rozhodnutí kteréhokoliv ze soudů členských států Úmluvy bylo pro účastníky, resp. jejich zástupce, předvídatelné. Vždy je ale kladen důraz na dosažení dostatečného stupně kontinuity bydlení/pobytu dítěte v určité zemi. Dítě musí mít k určitému místu vytvořen vztah „domova“, mít zde např. svého lékaře, chodit tam do školky či školy, mít zázemí kamarádů, popř. příbuzných, ztráta takového místa pro něho musí být určitým traumatem. Rozhodne-li se jeden z rodičů vyřešit situaci odchodem s dítětem od druhého rodiče bez jeho souhlasu do jiného státu, včetně státu, odkud pochází, může mít jeho jednání závažné právní následky. Může se tím dopustit protiprávního zásahu nejen do práv druhého rodiče k dítěti, ale i do práv dítěte. Úmluva o právech dítěte zaručuje každému dítěti mimo jiné právo na péči obou rodičů, právo na ochranu před oddělením od rodičů proti jejich vůli a před nezákonným přemísťováním do zahraničí a nenavracením zpět. I v rámci tohoto specifického řízení je na soudu, aby podle ust. § 132 o.s.ř. zhodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z dokazování provedeného soudem I. stupně a doplněného odvolacím soudem v předmětné věci vyplynulo, že žalobce je státním příslušníkem XXXXX, žalovaná je státním příslušníkem České republiky. Poznali se v roce 2009 v XXXXX, kam žalovaná po absolvování vysokoškolského studia na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2005 vycestovala a kde byla zaměstnána v době od května 2006 do června 2009 jako osobní asistentka pana L.M. ve společnosti Peachtree Management Pty. Žalobce zde pracoval od září 2008 do dubna 2009 jako kuchař. Následně oba tyto pracovní poměry v XXXXX ukončili a odletěli v říjnu 2009 do České republiky. Zde měli od 10.10.2009 (do 9.10.2010), tedy na dobu určitou pronajatý byt pana Ing. D.B. v XXXXX. Poté, a to až do odletu do XXXXX (listopad 2010) bydleli u rodičů žalované v XXXXX. V České republice byli oba zaměstnáni, žalobce u společnosti Hybernská Propriertes s.r.o., jako kuchař v hotelu Kempinski v Praze a žalovaná u společnosti Quinn Hotels Praha a.s. jako obchodní referentka. Žalobce získal dne 1.3.2010 povolení k pobytu na území České republiky do 1.3.2015. Dne 5.2.2010 uzavřeli v České republice sňatek a dne 18.5.2010 se jim zde narodil syn T. Narozením v České republice získal České občanství a stal se pojištěncem Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra. Následně se rodiče nezl. domluvili, že odletí do XXXXX. Úmysl rodiny přestěhovat se do XXXXX natrvalo je patrný z toho, že žalobce rozvázal v České republice pracovní poměr, který měl v hotelu Kempinsky v Praze (žalovaná je stále v pracovním poměru u společnosti Quinn Hotels Praha a.s., neboť čerpá rodičovskou dovolenou), rovněž zde již neměli zajištěno žádné samostatné bydlení. Pro všechny zakoupili z peněz, které jim poskytla matka žalobce, jednosměrnou letenku a dne 25.11.2010 odletěli z Prahy do XXXXX. Úmysl se v XXXXX zdržovat natrvalo je pak patrný z toho, že si zde v únoru 2011 prostřednictvím realitní kanceláře Raine a Horne Austinmer, jak vyplývá ze sdělení této kanceláře pronajali a nastěhovali se do nájemního bytu na adrese XXXXX. Toto vyplývá z nájemní smlouvy, s datem zahájení 31.12.2011, s tím, že následně byl dohodou žalobce s pronajímatelem nájem prodloužen do 22.2.2012. U této realitní kanceláře se též zaregistrovali do databáze zájemců o koupi nemovitostí lokalitě XXXXX a okolí. Na tomto místě začali žít standardní život mladé rodiny s malým dítětem, tzn. žalobce se v prosinci 2010 nejprve zaregistroval u XXXXX úřadu práce a požádal o vyplácení dávek v nezaměstnanosti. V měsíci dubnu 2012, si našel zaměstnání v místní restauraci, žalovaná byla s dítětem na rodičovské dovolené. V XXXXX měla povolený trvalý pobyt, v prosinci 2010 požádala XXXXX úřady o vyplácení pravidelných měsíčních dávek rodičovského příspěvku, které jí byly následně vypláceny (přičemž není podstatné zda oprávněně, či neoprávněně a bude je muset případně vrátit). S dítětem navštěvovala nejrůznější kursy pro rodiče s dětmi. Z e-mailové komunikace žalované pak vyplývá, že tato chtěla, i po návratu z České republiky, v návštěvách kroužku pokračovat a platit příspěvky. Nezletilý byl registrován u dětské lékařky Dr. Cathryn Archinal, jak vyplývá z její zprávy. Setkávali se s rodinou žalobce, zejm. s jeho sestrou a jejím manželem, u kterých na začátku krátkou dobu i bydleli, jakož i s nejrůznějšími přáteli. Žalovaná měla v úmyslu podnikat v oboru kosmetiky a vizážistiky, přičemž za tím účelem jí XXXXX úřady přidělily identifikační číslo, jak vyplývá z kopie oznámení o zapsání žalované do XXXXX obchodního rejstříku. Je nesporné, že si zde zařídila řidičský průkaz, uzavřela smlouvu s mobilním operátorem a zdravotní pojištění MEDICAR. Následně se rodiče domluvili, že žalovaná odletí sama s nezletilým na prázdniny do České republiky. Tato skutečnost vyplývá zejména z toho, že byla zakoupena zpáteční letenka s odletem do České republiky dne 21.6.2011 a s odletem zpět do XXXXX na den 26.7.2011, při odletu z XXXXX bylo žalovanou vyplněno dle formuláře XXXXX Centrálního imigračního úřadu, že je osobou trvale žijící v XXXXX, v XXXXX, s plánovanou dobou pobytu v České republice v trvání jednoho měsíce, z důvodu dovolené, jakož i z čestných prohlášení pana S.W. ze dne 18.1.2012, pana Ch.H. ze dne 15.1.2012, paní E.S. ze dne 17.1.2012, paní F.B. ze dne 16.1.2012, pana J.J.R. ze dne 25.1.2012, pana A.P. ze dne 10.1.2012 paní K.L.H., matky žalobce ze dne 21.2.2012 a potvrzení J.B. ze dne 18.11.2011 a J.S.E. V České republice pobývala s nezletilým v bytě svých rodičů. Za velice podstatnou skutečnost pak odvolací soud shledává to, že žalovaná po dobu pobytu v České republice žalobce prostřednictvím Skypu ujišťovala, že se s nezl. do XXXXX vrátí, následně odlet přeložila nejprve na 28.8.2011, poté co s téměř měsíčním odkladem příletu žalobce nesouhlasil, následně odlet posunula na dřívější termín, a to na 10.8.2011. S tímto odkladem jejich příletu do XXXXX žalobce souhlasil a z uvedeného je tak zřejmá jejich dohoda, že žalovaná s nezletilým dne 10.8.2011 nastoupí do letadla a vrátí se s nezletilým zpět k otci do XXXXX. Žalovaná, vědoma si této dohody a rovněž s vědomím, že tuto dohodu porušuje, bezprostředně před odletem žalobci sdělila, že se do XXXXX s nezletilým již nenavrátí. Žalobce se s chováním žalované nesmířil a prostřednictvím své právní zástupkyně podal 15.11.2011 návrh na navrácení nezletilého do XXXXX. Na základě dokazování, které bylo v předmětné věci provedeno, jakož i ze skutečností, které v jejím průběhu vyšly najevo, má odvolací soud za prokázáno, že obvyklým bydlištěm nezletilého byla v době jeho zadržení, a dosud je, XXXXX, do místa jejich obvyklého bydliště. Odvolací soud přitom provedl výčet jednotlivých důkazů, které měli pro zjištění skutkového stavu a jeho rozhodnutí zásadní význam. Ostatní důkazy, byť i odvolacím soudem provedené, nevyvracejí skutková zjištění, ke kterým odvolací soud dospěl, resp. nejsou s nimi nijak v rozporu. Co se pak týká čestných prohlášení předložených žalovanou, a to paní I.P. ze dne 9.1.2012, L.S. ze dne 30.1.2012, 13.9.2011, 19.11.2011, T.Š. ze dne 27.1.2012, 27.10.2011, R.V. ze dne 1.2.2012, E.V. ze dne 31.10.2011, V.Č. ze dne 3.11.2011, J.Š. ze dne 2.11.2011, J.K. ze dne 27.10.2011, I.K. ze dne 4.11.2011, Š.V. ze dne 3.11.2011, J.K., babičky žalované ze dne 31.10.2011, tak tyto, pokud v nich bylo uváděno, že cesta do XXXX byla pouhou dovolenou, tak v této jejich části je odvolací soud shledává jako nepravdivá, v rozporu se zejména listinnými důkazy, ze kterých vyplynul opak a je z nich také patrna silná snaha těchto osob žalované, v této pro ni zjevně nepříznivé situaci, pomoci. Místem obvyklého pobytu, tedy místem jurisdikce dítěte, je XXXXX, takže je třeba zdůraznit, že postup žalované, která dítě z místa jeho obvyklého pobytu přemístila, resp. zadržela a nevrátila zpět, byl neuvážený a současně protiprávní. Jakkoliv nepříznivě může tento závěr odvolacího soudu pro žalovanou vyznívat, je třeba uvážit následující aspekty celé věci: Je právem žalované zvolit si životního partnera podle svých představ, ale s tímto svobodným rozhodnutím však bere na sebe riziko odlišného sociokulturního prostředí partnera. V míře nikoliv zanedbatelné je zde dáno i riziko, že může dojít mezi rodiči nezletilého dítěte (dětí) k neshodám. Pak je ovšem nutné, aby bylo dosaženo úpravy práv a povinností k dítěti v domovském státě a není adekvátním ošetřením celé záležitosti přemístění nezletilého do České republiky. Žalovaná nezletilého T.J.H. z místa jeho obvyklého pobytu v XXXXX přemístila do České republiky, XXXXX, čímž bylo porušeno právo žalobce při péči o nezletilého. Žalobce přitom fakticky toto právo péče vykonával. Žalobce se s nastalou situaci nesmířil a s přemístěním nezletilého a jeho pobytem v České republice nevyjádřil souhlas, o čemž svědčí i samo podání návrhu a obsah spisu. Tento souhlas nebo smíření nelze v důsledku aktivního jednání žalobce a jeho postupu v řízení dovodit. Odvolací soud zde odkazuje na výkladová pravidla, která byla přijata Evropským společenstvím a detailní objasnění jednotlivých pojmů Úmluvy a zčásti také na odbornou literaturu, která se výkladem Úmluvy zabývá (srov. zejména příslušnou Guidance of good practice ve věcech únosů zpracovanou v anglickém jazyce). Podle článku 12 Úmluvy, jestliže dítě bylo protiprávně přemístěno nebo zadrženo podle článku 3 Úmluvy a v den zahájení řízení před soudním orgánem smluvního státu, v němž dítě je, uplynulo období kratší jednoho roku ode dne protiprávního přemístění nebo zadržení, nařídí příslušný orgán bezodkladně navrácení dítěte. Nezletilý T. byl žalovanou v České republice zadržen dne 10.8.2011, tedy na kdy bylo se souhlasem žalobce přeloženo datum odletu zpět z České republiky do XXXXX. Do dne zahájení řízení před soudním orgánem smluvního státu, v němž dítě pobývá, uplynulo období kratší jednoho roku ode dne protiprávního zadržení. Soudu I. stupně tedy nijak nepochybi,l pokud nařídil bezodkladné navrácení dítěte. Odvolací soud po provedení dokazování dospěl k závěru, že zde nejsou dány podmínky článku 13 písm. b) Úmluvy k zamítnutí návrhu na navrácení nezletilého. Článek 13 konstruuje pod písm. a) situaci, kdy bez ohledu na ustanovení článku 12 není soudní orgán povinen nařídit navrácení dítěte, jestliže osoba, která nesouhlasí s jeho navrácením prokáže, že osoba, která měla pečovat o osobu dítěte ve skutečnosti nevykonávala právo péče o dítě v době přemístění nebo zadržení nebo souhlasila či později se smířila s přemístěním nebo zadržením. Tyto podmínky podle názoru odvolacího soudu splněny nebyly a matka ani v řízení neprokázala, že by otec ve skutečnosti nevykonával právo péče o dítě v době před přemístěním, či zadržením. Navrácení dítěte do členského státu jeho obvyklého bydliště nezbytně neznamená ani jeho navrácení k opuštěnému rodiči a jeho oddělení od rodiče, který dítě přemístil, či zadržel. Soud vždy nařizuje navrácení dítěte do jeho obvyklého bydliště, nikoliv jeho navrácení do rukou druhého z rodičů. V této souvislosti je třeba rovněž poukázat na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, uveřejněné pod č. 104/1991 Sb., který je nutno vykládat v kontextu celé této mezinárodní úmluvy, neboť i ta v citovaných článcích 9 a 11 ukládá smluvním státům zajistit, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, a činit opatření k potírání nezákonného přemísťování dětí do zahraničí a jejich nenavrácení zpět. Úmluva o právech dítěte je tak zcela v souladu s Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. Došlo-li již k navrácení nezletilého, nebyly odvolacím soudem shledány důvody k vázání návratu dítěte na poskytnutí přiměřených záruk (ve smyslu ust. § 193e odst. 3 o.s.ř.), jakož i užití jiných ochranných opatření jako jsou zrcadlová rozhodnutí (mirror orders), či rozhodnutí zajišťující bezpečný přístav (safe harbour orders). Odvolací soud je tedy toho názoru, že podmínky pro nařízení navrácení dítěte jsou v tomto případě dány, a proto byl podle ust. § 219 o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení. O nákladech účastníků odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. K tomu ještě odvolací soud považuje za nutné uvést, že ustanovením § 146 odst. 1 písm. a), větou za středníkem o.s.ř. se odvolací soud v projednávané věci zabývat nemusel. Prakticky by to znamenalo zabývat se okolnostmi případu, které by mohly přiznání náhrady nákladů řízení odůvodnit. U žalované, která nezletilé dítě na území České republiky protiprávně zadržela, totiž přiznání náhrady nákladů řízení do úvahy nepřipadá. Zástupkyně žalobce se pak práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů u jednání odvolacího soudu výslovně vzdala. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í přípustné dovolání. V Brně dne 15.5.2012 JUDr. Jiří Zrůst předseda senátu