„Soudní exekutor má postavení účastníka řízení v té části exekuce, pokud se jedná o jeho nároky na náhradu nákladů exekuce. Je-li oprávněný úspěšný v odvolacím řízení, kterým se domáhá změny rozhodnutí soudního exekutora o zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy na náklady exekuce a uložení povinnosti oprávněnému nahradit náklady exekuce soudnímu exekutorovi, lze uložit povinnost zaplatit oprávněnému účelně vynaložené náklady za odvolací řízení k tíži soudního exekutora.“

20 Co 5/2012 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta a soudců JUDr. Miroslavy Follové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci exekuce oprávněného V.P., nar. XXXXX, bytem XXXXX, zastoupeného JUDr. Marií Bučkovou, advokátkou se sídlem Otrokovice, třída Tomáše Bati 332, proti povinné Mitáš & Mitáš trans. s.r.o. v likvidaci, identifikační číslo 47905255, se sídlem Brno, Slavíčkova 1a, pro 11.900,- Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Víta Novozámského, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Bratislavská 73, ze dne 28.11.2011, č.j. 056 EX 6296/08-26, takto: I. Usnesení soudního exekutora se v napadeném výroku II. o nákladech exekuce soudního exekutora mění tak, že se soudnímu exekutorovi JUDr. Vítu Novozámskému, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Bratislavská 73, náhrada nákladů exekuce nepřiznává. II. Soudní exekutor JUDr. Vít Novozámský, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Bratislavská 73, je povinen nahradit oprávněnému na nákladech odvolacího řízení částku 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Marie Bučkové, advokátky. Odůvodnění: Soudní exekutor usnesením zastavil exekuci proti povinné (nařízenou usnesením Městského soudu v Brně ze dne 27.8.2008, č.j. 69 Nc 4602/2008-6). O nákladech exekuce soudního exekutora rozhodl tak, že oprávněnému stanovil povinnost nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. Vítu Novozámskému, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Bratislavská 73, náklady exekuce ve výši 7.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O nákladech exekuce ve vztahu mezi účastníky pak rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Proti tomuto usnesení podal odvolání oprávněný, kterým napadl jen výrok II. o nákladech exekuce soudního exekutora. Navrhl (posuzováno podle obsahu), aby bylo usnesení soudního exekutora v napadeném výroku zrušeno. Namítal, že exekuce byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 27.8.2008, č.j. 69 Nc 4602/2008-6. Teprve výzvou ze dne 27.5.2011 vyzval soudní exekutor oprávněného, aby zaplatil zálohu na náklady exekuce, a to přes tu skutečnost, že po třech letech trvání exekuce ničeho po povinné nevymohl a lze se tedy důvodně domáhat, že v době, kdy žádal zaplacení zálohy na náklady exekuce, bylo soudnímu exekutorovi jasné, že nic nevymůže a řešil pouze svoji odměnu. Dále namítal, že soudní exekutor vznik žádných nákladů exekuce neprokázal, neboť mu zřejmě ani nevznikly a proto považuje uložení takové povinnosti za nedůvodné. Povinná se k odvolání oprávněného písemně nevyjádřila. Soudní exekutor se k odvolání oprávněného vyjádřil tak, že oprávnění požadovat zálohu na náklady exekuce není vázáno v exekučním řádu na určitý časový okamžik a ani na konkrétní důvody. V daném případě prováděl na své náklady exekuční činnost směřující ke zjištění majetku povinné. Za tímto účelem provedl lustraci peněžních ústav, zdravotních pojišťoven, úřadů práce, centrálního registru vozidel, atd. V průběhu exekuce byly vydány dva exekuční příkazy postihující pohledávku z účtu povinné, bez kladného výsledku. Výše uvedená činnost je spojena s náklady, které doposud nesl exekutor. Dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady účastníků ten, který zastavení zavinil (§ 89 odst. 1 ex.ř.). V uvedeném řízení jednoznačně dle soudního exekutora zavinil zastavení exekuce oprávněný. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. à contr.), přezkoumal bez nutnosti nařízení jednání (ust. § 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.) usnesení soudního exekutora v rozsahu napadeném odvoláním i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Odvolání oprávněného směřovalo toliko do výroku II. o nákladech soudního exekutora a tedy pouze v tomto rozsahu (§ 212, věta první o.s.ř.) byl odvolací soud oprávněn věcnou správnost usnesení soudního exekutora přezkoumat. V zůstávající části zůstalo usnesení soudního exekutora odvoláním nedotčeno a je tudíž již pravomocné (ust. § 159, § 167 odst. 2 a § 254 odst. 1 o.s.ř. a § 52 odst. 1 ex.ř.). Pro účely rozhodnutí o otázce náhrady nákladů exekuce bylo zapotřebí vycházet z ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., účinného v době zahájení exekučního řízení. Podle věty první citovaného ustanovení § 89 dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Vzájemný vztah mezi exekučním řádem a občanským soudním řádem vyplývá z ust. § 52 odst. 1 ex.ř. Principy, na kterých je založena právní úprava nákladů exekuce v hlavě šesté exekučního řádu (ust. §§ 87 až 89), jsou v konečném důsledku totožné s principy úpravy nákladů výkonu rozhodnutí dle ust. §§ 270, 271 o.s.ř. Platí tedy, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci, neboť nařízením exekuce bylo návrhu oprávněného zcela vyhověno. Povinnost k náhradě nákladů soudního exekutora i nákladů oprávněného jde v takovém případě vždy k tíži povinného (ust. § 87 odst. 2, odst. 3 ex.ř.). Dojde-li k zastavení nařízené exekuce, rozhoduje soud o náhradě nákladů v závislosti na tom, z jaké příčiny či důvodu k zastavení exekuce došlo, posuzuje tedy procesní zavinění účastníků na zastavení exekuce (ust. § 89 ex.ř., ust. § 271 věta první o.s.ř.). Ve vztahu k oprávněnému jde v zásadě o hodnocení procesního postupu oprávněného především v tom směru, zda při náležité obezřetnosti, kterou lze od něho očekávat (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), mohl zastavení exekuce předejít či mu zabránit. Na straně povinného spočívá zavinění na zastavení exekuce tehdy, kdy k jejímu zastavení došlo v přímém důsledku jeho chování či kdy okolnosti, které k zastavení exekuce vedly, nutno z jiného důvodu klást k jeho tíži. V posuzovaném případě se ze spisového materiálu podává, že k návrhu oprávněného Městský soud v Brně usnesením ze dne 27.8.2008, č.j. 69 Nc 4602/2008-6, nařídil exekuci na majetek povinné, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 11.900,- Kč s příslušenstvím. Provedením exekuce pak pověřil soudního exekutora JUDr. Víta Novozámského, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Bratislavská 73. Přípisy ze dne 27.5.2011 (zasláno právní zástupkyni oprávněné) a ze dne 15.7.2011 (zasláno přímo oprávněnému) pak soudní exekutor vyzval oprávněného k zaplacení zálohy na úhradu nákladů exekuce ve výši 2.400,- Kč na účet zde specifikovaný. Z dalšího obsahu spisu vyplývá, že soudní exekutor činil úkony exekuční činnosti směřující k vymožení pohledávky oprávněného (vydával součinnostní dotazy ve smyslu ust. § 33 a § 34 ex.ř., dva bezúspěšné exekuční příkazy přikázáním pohledávky z účtu povinné), přičemž průběh exekuce ukazuje, že při dalších úkonech exekutora nebude dosaženo ani takového výtěžku, který by pokryl alespoň náklady provádění exekuce. Zde přezkoumávaným usnesením pak soudní exekutor zastavil dříve nařízenou exekuci pro nezaplacení zálohy oprávněným ve smyslu ust. § 55 odst. 5 ex.ř. Vzhledem k procesnímu zavinění, které shledal na straně oprávněného, pak s odkazem na ust. § 89 ex.ř. povinností k úhradě nákladů soudního exekutora zavázal právě oprávněného a to ve výši 3.000,- Kč na odměně (§ 11 odst. 4 vyhl.č. 330/2001 Sb., v platném znění) a 3.500,- Kč na paušálně určených hotových výdajích ve výši (§ 13 citované vyhlášky). Oprávěného tak zavázal k úhradě nákladů exekuce ve výši 6.500,- Kč + 20 % DPH, tj. celkem 7.800,- Kč. K nákladům povinné uvedl, že jí v tomto exekučním řízení žádné nevznikly, proto jí nebyla přiznána jejich náhrada. Ačkoliv k zastavení předmětné exekuce došlo z důvodu nezaplacení zálohy oprávněným, odvolací soud je toho názoru, že s ohledem na okolnosti případu nemůže jít z hlediska rozhodování o nákladech exekuce k tíži oprávněného to, že k zastavení exekuce nakonec došlo. Postup, který v předmětné exekuci pověřený soudní exekutor v konkrétním okamžiku zvolil, byl zcela jednoznačně ryze účelový a zaměřený výhradně a pouze na to, aby si zajistil podmínky pro lepší vymahatelnost svých nákladů exekuce. Z uvedeného je totiž zřejmé, že soudní exekutor vyzval oprávněného k úhradě zálohy na náklady exekuce v době, kdy zjistil, že výtěžek, kterého bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. Takto postupoval s vědomím toho, že vzhledem k ustálené judikatuře soudů včetně Ústavního soudu ČR, bude rozhodnutí o nákladech exekuce při zastavení exekuce z důvodů obmyšlených v ust. § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. pro něj zřejmě nevýhodné ve smyslu vymahatelnosti přiznaných nákladů. Požadavek na složení zálohy tak byl soudním exekutorem uplatněn při zjevném předpokladu neúspěšnosti exekuce. Takový postup je však v rozporu se smyslem a účelem samotného institutu zálohy, kterým je zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2010, sp.zn. 20 Cdo 3817/2010 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.2.2008 , sp. zn. 51 Co 572/2007). Za tohoto stavu věci lze uzavřít, že uvedený postup soudního exekutora za situace, kdy bylo zřejmé, že exekuce bude s největší pravděpodobností zastavena pro nemajetnost povinné ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. - čemuž nasvědčuje i ta skutečnost, že povinná následně vstoupila ke dni 31.3.2012 do likvidace, není správný, jeví se být zcela účelovým obcházením zákona a standardní judikatury týkající se nákladů exekuce v případě jejího zastavení pro nemajetnost povinné. Podle odvolacího soudu za výše popsaného stavu nelze po oprávněném spravedlivě požadovat, aby musel ze svého nést náklady soudního exekutora. Pokud pak současně i platí, že úhradou těchto nákladů pochopitelně nelze zavázat povinnou (zastavení exekuce nezavinila), odvolací soud i s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu (k tomu srovnej kromě jiného i stanovisko Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS-st. 23/06) dospěl k závěru, že jsou dány důvody, aby v tomto konkrétním a specifickém případě náklady soudnímu exekutorovi přiznány nebyly. Proto odvolací soud usnesení soudního exekutora v napadené části změnil (ust. § 220 odst. 3 o.s.ř.) a soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce nepřiznal. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšnému oprávněnému byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení ve vztahu k neúspěšnému soudnímu exekutorovi, který v části exekučního řízení, v níž se jedná o jeho nárocích na náklady exekuce, má postavení účastníka řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2008, sp.zn. 20Cdo 111/2008). Výše odměny advokátky činí podle ust. § 14 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012, částku 500,- Kč (odměna ve výši 1.000,- Kč se s ohledem na to, že advokátka vykonala v odvolacím řízení toliko jeden úkon právní služby, krátí na polovinu). K ní pak přísluší jeden režijní paušál v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis a podání odvolání) ve výši 300,- Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Náklady oprávněného v odvolacím řízení činí v součtu 800,- Kč, přičemž právě v této výši mu také byly přiznány. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání. V Brně dne 8.10.2012 JUDr. Jiří Zrůst předseda senátu