20 Co 892/2012 - 60 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zrůsta a soudců JUDr. Miroslavy Follové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce CP Inkaso s.r.o., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 78, identifikačí číslo 29027241, zastoupeného Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem Hráského 2231/25, Praha 4, proti žalovanému M.H. nar. XXXXX, státnímu občanu XXXXX, posledně bytem v XXXXX, o zaplacení částky 1.022,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27.9.2012, č.j. 7 EC 475/2011-54, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením soudu I. stupně bylo řízení zastaveno (výrok I.); dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že se žalobci zaplacený soudní poplatek za návrh na zahájení řízení nevrací (výrok III.). Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. Namítl, že soud I. stupně sice provedl šetření týkající se bydliště žalovaného, z odůvodnění napadeného usnesení však nevyplývá, že by žalovaný bydliště v obvodu soudu neměl, vyplývá z něj pouze to, že se soudu bydliště žalovaného nepodařilo dohledat. Tato skutečnost však ještě neznamená, že se žalovaný v obvodu soudu, resp. na území ČR nezdržuje, žádný takový pozitivní důkaz se ve spise nenachází. Za této situace měl soud vyjít z toho, že podle § 46b písm. a/ o.s.ř. je adresou pro doručování písemností u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel. Soud měl doručovat písemnosti, resp. vycházet z příslušnosti, podle adresy trvalého pobytu žalovaného. Není-li takové adresy, měl by soud pátrat po bydlišti žalovaného a teprve, když by bez pochyby zjistil, že žalovaný má bydliště mimo území ČR, by měl řízení zastavit, v opačném případě by měl stanovit žalovanému opatrovníka z důvodu neznámého pobytu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal usnesení soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Z obsahu spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že předmětem řízení v projednávané věci je zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD provozovaném právním předchůdcem žalobce, Dopravním podnikem města Brna, a.s., ke které došlo dne 4.4.2011. Žalovaný je státním příslušníkem XXXXX, v České republice má evidovaný trvalý pobyt na adrese XXXXX. Z místního šetření provedeného dožádaným Okresním soudem v Blansku dne 11.1.2012 vyplynulo, že se žalovaný na této adrese nezdržuje. Také podle sdělení obce XXXXX se žalovaný a jeho manželka v obci nikdy nezdržovali. Z registru ekonomických subjektů (ARES) soud I. stupně zjistil další adresu žalovaného XXXXX; rovněž na této adrese se žalovaný dle místního šetření nezdržuje. Žalovaný není na území České republiky ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody. Z přípisu Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 21.10.2011 vyplývá, že žalovaný je evidovaný jako osoba samostatně výdělečně činná, nicméně již za rok 2010 nebyl žalovaným podán přehled o příjmech a výdajích a kontaktní adresa žalovaného není známa. Na výzvu soudu I. stupně žalobce sdělil, že mu jiná adresa žalovaného není známa. Soud I. stupně poté usnesením řízení zastavil, když dospěl k závěru, že se žalovaný v České republice nezdržuje, proto nemůže být dána pravomoc českých soudů podle ustanovení § 37 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle § 103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jednou z podmínek řízení je i pravomoc soudu, tedy oprávnění soudu věc projednat a rozhodnout. V projednávané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je státním občanem XXXXX. Pravomoc soudu je třeba určit podle mezinárodní smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a XXXXX dne 28.5.2001, jež vstoupila v účinnost dne 8.11.2002 a byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv České republiky pod číslem 123/2002 Sb.m.s. Podle čl. 48 bod 5. této smlouvy má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Předmětem řízení je v daném případě nárok žalobce ze smlouvy o přepravě osob, která byla uzavřena mezi jeho právním předchůdcem, Dopravním podnikem města Brna, a.s., a žalovaným jako cestujícím, a to konkludentně, když žalovaný nastoupil do dopravního prostředku dopravce. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné, a v případě jejího porušení i povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Pravomoc českých soudů k projednání věci by byla dána pouze v případě, že by na území České republiky měl žalovaný bydliště či pobyt. Soud I. stupně provedl komplexní šetření týkající se bydliště žalovaného a jeho pobytu, aniž by bylo zjištěno, že žalovaný na území České republiky bydlí, anebo se zde zdržuje, tato skutečnost nebyla žalobcem žádným způsobem nezpochybněna. Z uvedeného plyne, že nebyly zjištěny předpoklady nezbytné pro založení pravomoci českých soudů, za této situace nezbývá než uzavřít, že pravomoc českých soudů k projednání věci není dána. Názor žalobce, že závěr o nedostatku pravomoci českých soudů nelze učinit, pokud se bydliště žalovaného nepodaří dohledat, ale pouze v případě, že by bylo jednoznačně zjištěno, že žalovaný má bydliště mimo území ČR, za správný považovat nelze. Soudy jsou státní orgány, které mohou vykonávat svou pravomoc jenom v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy). Civilní spory s mezinárodním prvkem mohou české soudy projednávat pouze tehdy, pokud je podle zákona založena jejich pravomoc, tedy pokud jsou naplněny konkrétní předpoklady, podle kterých se pravomoc českých soudů v případě každé konkrétní věci zakládá. Pokud tyto předpoklady naplněny nejsou, nemůže být ani založena pravomoc českých soudů a jejich oprávnění takovou věc projednat a rozhodnout. Pravomoc soudu patří mezi podmínky řízení, jejichž nedostatek nelze odstranit, v takovém případě je třeba řízení zastavit (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu I. stupně je ve výroku I. věcně správné, a proto je potvrdil. V souladu se zákonem rozhodl soud I. stupně také o náhradě nákladů řízení (§ 146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) i o tom, že se žalobci zaplacený soudní poplatek nevrací, protože nedosahuje částky 1.000,- Kč (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. V Brně dne 15. listopadu 2012 JUDr. Jiří Zrůst předseda senátu