V ustanovení § 174a odst. 1 o.s.ř. je zakotvena možnost a nikoliv povinnost soudu rozhodnout o návrhu elektronickým platebním rozkazem. Podle § 174a odst. 3 o.s.ř. lze návrh odmítnout jen tehdy, jestliže pro jeho nedostatky nelze pokračovat v řízení. Jiné nedostatky nebrání soudu v tom, aby pokračoval v řízení bez vydání elektronického platebního rozkazu.

27 Co 7/2012-16 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Stanislavy Krejčí a soudců Mgr. Marcely Vítkové a Mgr. Zory Komancové ve věci žalobce Alfa Inkaso s.r.o., sídlem Praha 4 - Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo 29050910, zast. Mgr. Lucií Tonikovou, advokátkou, AK Praha 4, Hráského 2231/25, PSČ 148 00, proti žalovanému L.Š., nar. XXXXX, bytem XXXXX, o 85.652,22 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29.11.2011, č.j. 41EC 409/2011-6, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu zpět k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením odmítl soud prvního stupně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu datovaný dne 19.10.2011, kterým se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 85.652,22 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřel dne 19.3.2007 předchůdce žalobce Česká spořitelna a.s. (úvěrový účet č. 3383014883/0800), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že podaný návrh trpěl nedostatkem neurčitého vylíčení rozhodujících skutečností, neboť z něj nebylo možno určit individualizovaný skutkový základ uplatňovaného nároku na zaplacení úroků z prodlení z částky 1.020,- Kč (poplatky nepřičtené k jistině) za dobu od 23.3.2010 do 18.10.2010. Po právní stránce poukázal na ustanovení § 174a odst. 3 o.s.ř. a dále na § 43 odst. 1 a 2 a § 79 odst. 1 o.s.ř. s dodatkem, že soudu nepřísluší dovozovat skutkový základ řízení z předložených listin či z jejich v žalobě učiněného výčtu. Vyslovil, že v návrhu na zahájení řízení musí být skutek zásadně určen tak, aby žaloba byla projednatelná, tedy aby skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi s tím, že nedostatek rozhodujících skutečností nelze hojit odkazem na přiložené důkazy, a že soudní praxí přijímaná možnost doplnění žalobních tvrzení na k žalobě připojenou listinu představuje výjimku z pravidla, že vylíčení rozhodných skutečností má být obsaženo výhradně v žalobních tvrzeních. Listinné důkazy předkládané se žalobou tak mohou působit jen subsidiárně a nemohou příslušná skutková tvrzení v podstatných skutkových znacích zcela nahrazovat, zejména za situace, kdy jde o skutečnosti vymezující skutkový rámec sporu. K vlastnímu žalobcem uplatněnému nároku uvedl, že ač úroky z prodlení coby příslušenství pohledávky představují z procesního hlediska samostatný nárok, je jeho existence vázána na vznik a trvání hlavní pohledávky, v souvislosti s níž je požadován. Pokud se tedy žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 1.020,- Kč odpovídající souhrnu pohledávek, jež jako poplatky měly předchůdci žalobce vzniknout na základě předmětné smlouvy o úvěru, bylo nezbytné vylíčit v žalobě skutečnosti rozhodující pro posouzení vzniku práva na zaplacení každého jednotlivého poplatku, z něhož byly úroky z prodlení požadovány. Pro dostatečně individualizované skutkové vymezení jednotlivých nároků na zaplacení poplatků bylo nutno uvést, na základě jakého právního důvodu (smluvního ujednání) žalobci právo na zaplacení vzniklo a současně kdy a jaká nastala skutečnost, jež právo na zaplacení založila (zpoplatněná skutečnost). Žaloba byla rovněž stižena vadou neurčitosti ohledně počtu a výše jednotlivých nároků na zaplacení poplatků, z nichž byly požadovány úroky z prodlení. Jednotlivé poplatky představují samostatné nároky, které jsou vymezeny důvodem jejich vzniku a jejich výší. Pro soudní přezkum jejich oprávněnosti je pak nezbytné, aby v průběhu řízení byly tyto samostatně vymezeny (individualizovány) tak, aby byly od sebe navzájem odlišitelné a aby soud mohl dospět k závěru, zda skutečně vznikly, příp. zda se po jejich vzniku změnily event. zcela zanikly. Pokud se tedy žalobce domáhá zaplacení úroků z prodlení z poplatků v celkové výši 1.020,- Kč, bylo nezbytné, aby v žalobě vymezil, z kolika jednotlivých nároků a v jaké výši uvedená částka sestává. Dovodil, že v souladu s gramatickým a zejména teleologickým výkladem § 174a odst. 3 o.s.ř. je třeba za důvod pro odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu považovat nedostatek vylíčení skutkových tvrzení ohledně byť jediného žalobou uplatněného nároku, neboť takový návrh nelze považovat za bezvadný a soud nemůže, aniž by žalobce před tím musel vyzývat k odstranění vady návrhu, bez dalšího přistoupit k vydání elektronického platebního rozkazu, jak bylo zavedením tohoto poplatkově zvýhodněného návrhu na zahájení řízení sledováno a odkazoval na důvodovou zprávu k zákonu č. 218/2011 Sb. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kdy pro soudem zvolený postup neexistuje zákonný důvod. Vyjádřil přesvědčení, že jím zaslaný návrh zcela splňuje zákonem požadované náležitosti. V rámci vylíčení skutečností významných pro rozhodnutí bylo uvedeno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, že úvěr čerpal a v jaké výši. Dále je uvedena výše a splatnost jednotlivých splátek, výše úroků a jakým konkrétním způsobem žalovaný porušil svoji povinnost. Co se týká poskytnutých plnění, resp. způsobu jejich započtení, odkazoval žalobce v žalobě na transakční historii, v níž jsou jednotlivé zápočty detailně rozebrány a „vtělení“ těchto údajů do vlastního textu žaloby by ji jen znepřehlednilo. Odkaz na obsah přiložených listinných důkazů, je dle názoru žalobce v souladu s ustálenou judikaturou. Všechny skutkové okolnosti byly tedy žalobou vylíčeny sice stručně, ale úplně tak, aby umožňovaly právní kvalifikaci nároku a jeho individualizaci, zákonné podmínky pro odmítnutí dle ustanovení § 174a odst. 3 o.s.ř tak splněny nebyly. Soud prvního stupně předmětnou normu aplikoval dle názoru žalobce překvapivým způsobem a nerespektoval vůli a záměr zákonodárce, jak je v tomto ustanovení zakotven, když smyslem zařazení tohoto odstavce bylo pokrýt především ty vady návrhů, které brání soudům zadávat jednoduše data v nich obsažená do svých informačních systémů a jež jim brání ve snadném vyhotovování elektronických platebních rozkazů. Zákonodárce tak měl patrně na mysli především údaje vyplňované např. v kolonkách návrhů jako je např. identifikace účastníků v bodě A a B návrhu. Tento závěr je dle žalobce zřejmý z použité formulace „jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení“. Nelze ale dojít k závěru, že na základě neúplných skutkových tvrzení je nutno žalobu odmítnout právě proto, že zde neexistuje překážka nemožnosti pokračování v řízení. Soud má několik možností postupu, jako např. nevydat platební rozkaz a vyzvat žalobce k doplnění skutkových tvrzení v rámci přípravy jednání, či ho k takovému doplnění vyzvat až v rámci ústního jednání. Soudem prvního stupně zvolený postup však žalobce považuje za zcela nesprávný. To, že v žalobě nejsou vylíčeny veškeré skutečnosti není dle stávající judikatury překážkou, pro kterou nelze v řízení dále pokračovat, obsahuje-li žaloba alespoň takové vylíčení rozhodujících skutečností, aby jimi byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Tomu skutková tvrzení žalobce odpovídala, byla dostatečně určitá a úplná, předmět řízení byl řádně vymezen a individualizován. Rozkazní řízení dle ustanovení § 174a o.s.ř. není žádným zvláštním a komplexně upraveným řízením a platí pro ně stejná pravidla jako pro nalézací řízení před soudem prvního stupně, tzn. že záleží pouze na úvaze soudu, zda elektronický platební rozkaz vydá či nikoli. Odmítnout návrh však může soud jen za podmínek stanovených zákonem. V daném řízení však podmínky pro odmítnutí žaloby rozhodně splněny nebyly, neboť, i kdyby žalobce připustil, že návrh na zahájení řízení neobsahoval úplně precizní vylíčení všech rozhodujících skutečností, nejednalo se o překážku, která by bránila v dalším pokračování v řízení. Zvoleným postupem soudu bylo dle názoru žalobce výrazně porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Ačkoliv soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že napadené usnesení nezakládá překážku věci rozhodnuté, může nicméně vyvolat velmi závažné hmotněprávní účinky, např. v nestavění promlčecí doby. Aplikaci ustanovení § 174a odst. 3 o.s.ř. způsobem, jak učinil soud prvního stupně označil žalobce za svévolnou, odporující účelu civilního soudního řízení i úmyslu zákonodárce vyjádřeného jak v ustanovení samotném, tak i v důvodové zprávě. Navrhl, aby odvolací soud změnil I. výrok odvoláním napadeného usnesení tak, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19.10.2011 se neodmítá, zrušil navazující II. a III. výrok a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o.s.ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k názoru, že odvolání je důvodné. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, jež byl soudu doručen dne 19.10.2011 domáhal se žalobce po žalovaném úhrady částky 85.652,22 Kč spolu s 9,4% úroky z částky 102.314,22 Kč od 19.10.2010 do 25.11.2010, z částky 97.897,22 Kč od 26.11.2010 do 22.12.2010, z částky 93.482,22 Kč od 23.12.2010 do 24.1.2011, z částky 89.067,22 Kč od 25.1.2011 do 24.2.2011 a z částky 85.652,22 Kč od 25.2.2011 do zaplacení, zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,75 % z částky 102.314,22 Kč od 19.10.2010 do 25.11.2010, z částky 97.897,22 Kč od 26.11.2010 do 22.12.2010, z částky 93.482,22 Kč od 23.12.2010 do 24.1.2011, z částky 89.067,22 Kč od 25.1.2011 do 24.2.2011 a z částky 85.652,22 Kč od 25.2.2011 do zaplacení a dále zákonných úroků z prodlení z částky 1.020,- Kč ve výši 8 % za dobu od 23.3.2010 do 30.6.2010 a ve výši 7,75 % za dobu od 1.7.2010 do 18.10.2010. V návrhu uvedl, že se jedná o nároky vzniklé na základě smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřel předchůdce žalobce Česká spořitelna a.s. dne 19.3.2007 (úvěrový účet č. 3383014883/0800), jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Na základě této smlouvy se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150.000,- Kč se sjednanými 9,4% úroky, žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr měsíčními splátkami po 2.746,- Kč počínaje 20.4.2007. Pokud jde o žalovaným poskytnutá plnění, tato byla započtena v souladu se smlouvou a žalobce v podrobnostech odkazoval na transakční historii. Úvěr byl v souladu se smluvním ujednáním z důvodu prodlení žalovaného s plněním zesplatněn k 22.3.2010, ode dne zesplatnění nebyly žalovanému účtovány žádné poplatky. Částky, jež žalovaný hradil po zesplatnění byly do doby postoupení pohledávky na žalobce započteny způsobem, který je uveden v dokumentu „platby uhrazené po zesplatnění“. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.9.2010 byla pohledávka za žalovaným k datu 1.9.2011 postoupena na žalobce, žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem předaným k poštovní přepravě dne 13.9.2011. Pokud jde o nárok na zákonné úroky z prodlení z částky 1.020,- Kč za dobu od 23.3.2010 do 18.10.2010 žalobce uvedl, že se jedná o úroky z prodlení z účtovaných poplatků, jež nebyly uhrazeny před zesplatněním úvěru, ale žalovaný je uhradil až po zesplatnění úvěru a odkázal na přílohu „platby uhrazené po zesplatnění úvěru“. Na to soud rozhodl odvoláním napadeným usnesením. Dle ustanovení § 174a odst. 1 o.s.ř., je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1,000.000,- Kč, soud může vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícícm dálkový přístup. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, ustanovení §§ 172 až 174 platí obdobně. Dle odstavce třetího téhož ustanovení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije. V daném případě odvolací soud souhlasí s veškerou argumentací žalobce tak, jak je uvedena v jeho odvolání. Především je nutno vyzdvihnout, že v ustanovení § 174a odst. 1 o.s.ř. je zakotvena možnost a nikoliv povinnost soudu rozhodnout o návrhu elektronickým platebním rozkazem, a pokud jde o vlastní aplikaci § 174a odst. 3 o.s.ř., je nasnadě, že stěžejním pro posouzení, zda postupovat právě podle tohoto ustanovení je, že „pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení“. V daném případě k takovému závěru rozhodně dojít nelze. Pro účely zahájení řízení byl skutek v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dostatečně skutkově identifikován a vytýkané nedostatky nedosahovaly takové intenzity, aby bylo nutno pro jejich odstranění vyhotovovat výzvu dle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. Bylo možno je odstranit v rámci přípravného jednání postupem dle ustanovení § 114c odst. 3 písm. b) o.s.ř., event. při jednání postupem dle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. Soudem prvního stupně zvolený postup se odvolacímu soudu jeví nepřiměřeně formalistickým tak, jak se o něm již několikráte zmiňoval Ústavní soud ve svých nálezech a lze předpokládat, že Ústavní soud by jej skutečně označil, jak uvádí odvolatel, za odepření spravedlnosti. Rovněž způsob, jakým žalobce do svých skutkových tvrzení zahrnul obsah připojených listin se odvolacímu soudu jeví přijatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000). Žalobu proto nelze označit za neprojednatelnou. Odvolací soud proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně i se všemi jeho souvisejícími výroky zrušil (§ 219a odst. 1 o.s.ř.), neboť pro jeho změnu není od 1.4.2011 dán zákonný podklad – nálezem Ústavního soudu ze dne 19.1.2010 sp.zn. Pl.ÚS 16/09 bylo zrušeno ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř. a zákonodárce doposud ústavně souladné ustanovení řešící otázku, jež byla zde zakotvena, nepřijal. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o nich bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí ve věci. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Brně dne 27.4.2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Stanislava Krejčí, v. r. Martina Válková předsedkyně senátu