29 Af 123/2010-94 ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K  J M É N E M    R E P U B L I K Y                Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D.,  v právní věci žalobce Ing. J. K., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně,  se sídlem v Brně, nám. Svobody 4 , o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,   t a k t o :   I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6.9.2010, č.j. 11623/10-1400-704389,  s e  z a m í t á .   II. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6.9.2010, č.j. 11624/10-1400-704389,  s e  z a m í t á .   III. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6.9.2010, č.j. 11625/10-1400-704389,  s e  z a m í t á .   IV. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6.9.2010, č.j. 11626/10-1400-704389,  s e  z a m í t á .   V. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6.9.2010, č.j. 11627/10-1400-704389,  s e  z a m í t á .   VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í                                                                                                                      Žalovaný rozhodnutími ze dne 6.9.2010, č.j. 11623 - 11627/10-1400-704389, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Uherském Brodě ze dne 8.6.2010, č.j. 49593/10/338960703927, č.j.49575/10/338960703927, č.j.49458/10/338960703927, č.j. 49548/10/338960703927 a ze dne 9.6.2010, č.j. 50032/10/338960703927, o opravě zřejmých omylů a nesprávností, jimiž správce daně opravil dle § 56 zák.č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), zřejmé chyby v psaní ve výroku rozhodnutí ze dne 8.6.2009, č.j.52371/09/338960703927, č.j.52960/09/338960703927, č.j.52969/09/338960703927, č.j.52984/09/338960703927, č.j.52990/09/338960703927, na daň z nemovitostí za zdaňovací období roků 2004-2008. Z odůvodnění citovaných rozhodnutí vyplývá, že žalobce v odvolání namítal, že v napadených rozhodnutích mu správce daně stanovil základ daně a dodatečně vyměřil daň v nesprávné a rozdílné výši od podaného daňového přiznání. Žalovaný k tomu uvedl, že tato námitka v řízeních o opravě zřejmých omylů a nesprávnosti není důvodná, neboť se netýká výroků napadených rozhodnutí, ale směřuje proti samotným daňovým základům a daním vyměřeným rozhodnutími ze dne 8.6.2009. Stejně tak tomu je v případě námitky, která směřuje proti blíže neoznačené výzvě k podání daňového přiznání. K další námitce, která směřovala k samotným náležitostem rozhodnutí, žalovaný uvedl, že odvoláními napadenými rozhodnutími byly opraveny pouze zřejmé chyby v psaní, resp. v označení příslušného ustanovení ZSDP a ve formulaci výroku, které však neměly žádný vliv na stanovení základů daně a vyměření daní z nemovitostí za příslušná zdaňovací období. Navrhoval-li žalobce, aby žalovaný zrušil nejen rozhodnutí správce daně v 1.stupni (ze dne 8. a 9.6.2010), ale rovněž rozhodnutí ze dne 8.6.2009, těmto rozhodnutím předcházející, je tato žádost irelevantní. Rozhodnutí ze dne 8.6.2009 nabyla právní moci a jsou předmětem daňového řízení ve věci žádosti o přezkoumání daňového rozhodnutí ze dne 30.11.2009.               Proti těmto shora uvedeným rozhodnutím ze dne 6.9.2010, podal žalobce žalobu. Uvedl, že jimi jsou porušena příslušná ustanovení zákona o dani z nemovitostí a ZSDP, neboť mimořádným opravným prostředkem podle § 56 ZSDP mění výrok – režim obnovy řízení u rozhodnutí o opravném prostředku vydaná dne 8.6.2009 na daň z nemovitostí za roky 2004-2008, k němuž byl zavázán pěti rozsudky Krajského soudu v Brně  sp.zn. 29 Ca 187/2005 – 29 Ca 300/2005 a rozsudky Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Afs 34/2007-109 a 7 Afs 53/2007-53, na přezkoumávání daňových rozhodnutí, s nerespektováním rozsahu obnovy řízení v těchto rozsudcích stanovených, jenž v konečném důsledku jako vada řízení má podstatný vliv na stanovení základu daně a vyměření daně z nemovitostí za zdaňovací období roků 2004-2008. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí o opravném prostředku vydaná dne 8.6.2009 na daň z nemovitostí za předmětné roky byla vydána v režimu dle § 55 odst.1 ZSDP, postup při obnově řízení dle zák.č.338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitostí“) a na základě obdržených rozsudků. Přesto správce daně stanovil žalobci základ daně z nemovitostí za předmětná zdaňovací období v nesprávné a rozdílné výši od podaného přiznání a nerespektoval nové skutečnosti – závěry rozsudků, které zavázali správce daně správně stanovit předmět daně dle § 7 odst.1 a s kvalifikovaným odůvodněním výše daně. Žalobce prokázal nepravdivost tvrzení o nedoložení projektové dokumentace a namítal absenci jakéhokoliv odůvodnění stanovení základu daně. Žalobce žádal o přezkoumání daňových rozhodnutí a má za to, že  právě proto byla povolena a zahájena obnova řízení, aby  daňová povinnost byla stanovena správně postupem dle § 54 odst.1 písm.a),b),c) ZSDP. Dle žalobce oprava zřejmých omylů a nesprávností dle § 56 ZSDP je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze opravovat jenom omyly a nesprávnosti zřejmé, nelze jimi opravovat, nebo měnit vadná rozhodnutí vydaná v rozporu s právními předpisy. Dle názoru žalobce a jeho daňového zástupce napadená rozhodnutí a změněná rozhodnutí  o opravném prostředku, jsou po provedené změně výroku právně vadná a zmatečná. Tato rozhodnutí nesplňují náležitosti novelizace zákona o ZSDP (k 1.1.2010), stanovující povinnost řádného odůvodnění, kdy údajný zřejmý omyl v zahájení obnovy řízení rovněž nebyl prokázán. Žalobce proto navrhl soudu, aby rozhodnutí žalovaného i správce daně byla zrušena.               Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně tak, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že došlo k porušení zákona o dani z nemovitostí a ZSDP, kdy mimořádným opravným prostředkem dle § 56 ZSDP mění výrok – režim obnovy řízení u daně z nemovitostí za roky 2004-2008 na přezkoumávání daňových rozhodnutí. Dle žalovaného žalobce zaměňuje instituty obnovy řízení podle § 54 ZSDP a přezkum podle § 55b ZSDP. Na základě žádosti žalobce ze dne 29.12.2008 povolil v souladu s § 55b odst.4 a 5 ZSDP instančně vyšší správce daně přezkoumání daňových rozhodnutí, tedy samotné vyměření daně z nemovitostí za předmětné roky. V rámci přezkumného řízení dle § 55b ZSDP pak byla přezkoumána rozhodnutí, jimiž byla žalobci vyměřena daň z nemovitostí za roky 2004-2008 a v rámci tohoto řízení pak byla dne 8.6.2009 vydána rozhodnutí o výsledku přezkoumání, jimiž byl stanoven základ daně a vyměřena daň. Řízení tedy probíhalo v režimu ustanovení § 55b ZSDP - přezkumu daňových rozhodnutí, o obnovu řízení se nejednalo. Žalobce o povolení obnovy nežádal a nebyla nařízena z úřední povinnosti. V rozhodnutích o výsledku přezkumu byl žalobce poučen o možnosti odvolání, této možnosti však žalobce nevyužil. Proto všech pět rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.8.2009. V průběhu dalšího řízení správce daně zjistil, že v předmětných rozhodnutích došlo k chybě v psaní spočívající v nesprávně uvedeném ustanovení zákona, podle kterého bylo v řízení rozhodováno. Využil proto ustanovení § 56 ZSDP a vydal rozhodnutí, kterými rozhodnutí o výsledku přezkoumání  ze dne 8.6.2009 opravil.   Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 68 a § 70 s. ř. s.).   V souladu s § 75 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 51 s. ř. s.    Žaloba není důvodná.   Všech pět žalobou napadených rozhodnutí, jsou rozhodnutí, jimiž byly v souladu ustanovením § 56 ZSDP opravovány zřejmé omyly a nesprávnosti, a to rozhodnutí správce, která byla vydána v souladu s ustanovením § 55b odst.1 ZSDP. Oprava zřejmých omylů a nesprávností spočívala v tom, že správce daně v rozhodnutích ze dne 8.6.2009 jednak nesprávně označil ustanovení, podle něhož rozhodoval (uvedl ustanovení § 55 odst.1 ZSDP, správně však měl uvést ustanovení § 55b odst.1 ZSDP) a dále v těchto rozhodnutích nesprávně uvedl, že „stanovuje základ daně a dodatečně vyměřuje daň“, přitom správně měl uvést, že „pravomocné rozhodnutí mění“.   Podle ustanovení § 55b odst.1 ZSDP, na žádost daňového subjektu nebo z úřední povinnosti může být rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši, zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí.   Podle ustanovení § 56 odst.1 ZSDP, stanovenou daň správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší na žádost nebo z úřední povinnosti, pokud a) byla stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit, b) došlo při stanovení daňové povinnosti k zřejmé chybě v počítání, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení dvojí daňové povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu. Je-li v tomto případě stanovena dvojí daňová povinnost různě vysoká, zruší se daňová povinnost nižší.   Z citovaných ustanovení je zřejmé, že rozhodnutí vydaná podle ustanovení § 55b odst.1 ZSDP, jsou rozhodnutí vydaná na základě mimořádného opravného prostředku, která slouží k nápravě vad zákonnosti rozhodnutí správce daně, v tomto případě závažných vad, které mohou nebo dokonce mají vliv na stanovenou daň. Naproti tomu rozhodnutí vydaná podle ustanovení § 56 odst.1 ZSDP nejsou výsledkem přezkumného řízení, ale pouhou nápravou drobných vad, omylů, nesprávností, které v žádném případě nemají vliv na již stanovenou daň. V předmětné věci správce daně nejprve v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku napravoval vady podstatné a vydal rozhodnutí dne 8.6.2009, jimiž v souladu s ustanovením § 55b odst.1 ZSDP změnil původně stanovenou daň. Tato rozhodnutí nabyla právní moci, aniž by se proti nim žalobce odvolával. Následně správce  v souladu s ustanovením § 56 odst.1 ZSDP opravil zřejmé nesprávnosti. Skutečnost, že se jedná o zřejmé nesprávnosti je zřejmá z odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí, především však ze samotných rozhodnutí, které byly institutem opravy zřejmých omylů a nesprávností  opravovány.  V rozhodnutích  ze  dne  8.6.2009 správce daně uvedl ustanovení § 55 odst.1 ZSDP, přitom však z textu rozhodnutí není pochyb o tom, že byla vydána jako výsledek přezkoumávání daňových rozhodnutí podle ustanovení § 55b odst.1 ZSDP a dále správce daně nesprávně uvedl, že stanovuje základ daně, přitom v řízení o přezkoumání rozhodnutí podle § 55b odst.1 ZSDP mohl původní rozhodnutí pouze zrušit, nahradit jiným nebo změnit. Z textu rozhodnutí ze dne 8.6.2009 však není pochyb o tom, že původní daňová rozhodnutí na vyměření daně z nemovitostí na roky 2004-2008 byla k žádosti žalobce přezkoumána (na základě povolení žalovaného) a výsledkem přezkumu nebylo zrušení původních rozhodnutí, ani jejich nahrazení rozhodnutími jinými, nýbrž pouze změna, spočívající v jiném základu daně  a odlišném vyměření daně z nemovitostí za předmětná zdaňovací období. Odstranil-li správce daně uvedené zřejmé nesprávnosti, které neměly vliv na stanovený základ daně a vyměřenou daň,  postupem dle ustanovení § 56 odst.1 ZSDP, učinil tak v souladu se zákonem. K tomu lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.2.2008, č.j. 7 Afs 42/2007-142, přístupný na www.nssoud.cz, z něhož vyplývá, že „ Institut opravy zřejmých omylů a nesprávností (§ 56 zákona č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) lze správním orgánem aplikovat pouze na zjevné omyly ohledně údajů, které jsou jinak dostatečně podloženy zjištěními prokazujícími správné znění, tedy na opravy různých méně významných překlepů a zkomolenin, opravy dat a rodných čísel, ale  také na  opravy početních chyb. Správní orgán naopak nemůže – s odkazem na institut opravy zřejmých omylů a nesprávností – měnit vlastní skutková zjištění či jejich provedené právní hodnocení, na jejichž základě byla stanovena daňová povinnost.“   Námitky žalobce směřují především do samotných rozhodnutí ze dne 8.6.2009, která byla vydána po přezkumném řízení v souladu s ustanovením § 55b odst.1 ZSDP. V žádném případě se nejednalo o obnovu řízení, která je upravena v ustanovení § 54 a 55 ZSDP. Rozhodnutí ze dne 8.6.2009 byla vydána na základě žádosti žalobce o povolení přezkumu a žalovaný tento přezkum povolil. Podmínky pro nařízení obnovy jsou zcela odlišné od podmínek pro povolení přezkoumání daňových rozhodnutí. Nesouhlas žalobce s výsledkem přezkumu, tedy s rozhodnutími ze dne 8.6.2009, nelze řešit cestou přezkumu rozhodnutí, jimiž došlo k pouhé opravě zřejmých nesprávností.   Vzhledem k uvedenému, krajskému soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (§ 78 odst.7 s.ř.s.).    O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst.l s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl žalobce zcela neúspěšný a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.   P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. (Od 1.1.2012 v důsledku novely s.ř.s., provedené zákonem č.303/2011 Sb. platí,že kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal). Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něho jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (ust. § 105 odst. 2, § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).                        V Brně dne 31.1.2012       JUDr. Jana Jedličková, v.r.                                                                                                                   předsedkyně senátu