34 Ad 23/2012-14   ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K  J M É N E M    R E P U B L I K Y    Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobkyně R.O.,  bytem ……………………….,  proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o změnu výše invalidního důchodu,  o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5.4.2012, č. j. …………………..,     takto:     I. Žaloba se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na  náhradu  nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :    Rozhodnutím žalované ze dne 5.4.2012, č. j. ………………………. žalovaná rozhodla o námitkách proti rozhodnutí ČSSZ č.j. …………….. ze dne 2.3.2012 tak, že námitky účastnice řízení zamítla a rozhodnutí potvrdila. Potvrzeným rozhodnutím ČSSZ podle          ust.  § 39 odst. 2 písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon o důchodovém pojištění) přiznala účastnici řízení od 14.11.2011 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 5.261,-Kč měsíčně. Od ledna 2012 jí pak náleží 5.350,-Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podala účastnice řízení námitky z důvodu nesouhlasu s výší invalidního důchodu, který nebyl změněn s odůvodněním zákonem, který nabyl účinnosti od 1.1.2012, ale invalidita druhého stupně jí byla přiznána od 14.11.2011. Žalovaná přezkoumala napadené rozhodnutí a zjistila, že účastnice řízení byla shledána lékařem MěSSZ Brno – město ze dne 27.1.2012 invalidní pro invaliditu druhého stupně a podle ustanovení bodu 3 čl. II. zák. č. 220/2011 Sb., kterým se měnil zákon               o důchodovém pojištění, vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1.1.2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 je zjištěna invalidita druhého stupně, náleží invalidní důchod v dosavadní výši. Ze spisové dokumentace  žalovaná zjistila, že účastnice řízení byla již od 20.3.1990 uznána částečně invalidní od 16.1.1993 do 5.6.1998 plně invalidní a od 6.6.1998 částečně invalidní a do 31.12.2009 pobírala částečný invalidní důchod. Od 1.1.2010 byl tento důchod v souladu s odst. 8 čl. II. zák. č. 306/2008 Sb., změněn na invalidní pokračování                                                                                                           34 Ad 23/2012   důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť dle tohoto ustanovení se částečný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1.1.2010  považoval za invalidní důchod pro invaliditu prvého stupně, neboť účastnice řízení byla podle posudku do 31.12.2009 uznána částečně invalidní, neboť její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 40%.První KLP konaná po roce 2011 proběhla 27.1.2012 a na základě ní byla uznána invalidní druhého stupně od 14.11.2011.Vzhledem k čl. II. bodu 3 zák. č. 220/2011, který nabyl účinnosti         od 1.1.2012 a účastnice řízení byla uznána invalidní druhého stupně  již 14.11.2011, pak pro rozhodnutí ve věci je rozhodující fakt, že změna stupně invalidity byla stanovená při KLP konané po roce 2011, dne 27.1.2012. Do 31.12.2009 pobíraný částečný invalidní důchod pro pokles  soustavné výdělečné činnosti o 40% byl od 1.1.2010 transformován na invalidní důchod pro invaliditu prvního  stupně, což umožňuje aplikaci bodu 3 čl. II. zák. č. 220/2011 Sb.,  protože nárok na částečný invalidní důchod vznikl před 1.1.2010 a při KLP konané po roce 2011 byla zjištěna invalidita druhého stupně. Proto náleží invalidní důchod v dosavadní výši.    V žalobě žalobkyně vyslovila  nesouhlas  tím, že se nezměnila výše jejího důchodu přesto, že byla ode dne 14.11.2011 uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně a je přesvědčena, že nelze použít právní úpravu uvedenou v odůvodnění rozhodnutí v čl. II. bod 3 zák. č. 220/2011 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2012.     Žalovaná ve vyjádření k žalobě po citaci ust. § 39, § 41 zákona o důchodovém pojištění čl. II. bodu 3 věty první zák. č. 220/2011 Sb., dále uvedla jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že od 1.1.2010 byl vyplácený částečný invalidní důchod transformován na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle čl. II.                       zák. č. 306/2008 Sb. Dne 27.1.2012 provedena  KLP, při níž bylo zjištěno, že je žalobkyně z důvodů poklesu pracovní schopnosti  o 50% od 14.11.2011 invalidní pro invaliditu druhého stupně. Vzhledem k tomu, že měla nárok na částečný invalidní důchod před 1.1.2010, KLP se konala dne 27.1.2012, tj. po roce 2011 a byla zjištěna invalidita druhého stupně od 14.11.2011, z toho důvodu se ve smyslu čl. II.  bod 3 věty první zák. č. 220/2011 výše invalidního důchodu nemění, a proto rozhodnutím ze dne 2.3.2012 byl žalobkyni přiznán od 14.11.2011 invalidní  důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 5.261,-Kč měsíčně. Pro aplikaci čl. II. bodu 3 věty první je rozhodující skutečnost, že invalidita druhého stupně byla zjištěna při KLP konané po roce 2011. Datum uznání invalidity druhého stupně je nerozhodné. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.    Ze shora uvedeného vyplývá, že jediná a stěžejní žalobní námitka, kterou má soud posoudit je, zda došlo ke správné aplikaci čl. II. bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2012, když jiné rozhodné skutečnosti nebyly žalobkyní zpochybňovány.    Podle čl. II. bodu 3 věty první zák. č. 220/2011, vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1. lednem 2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 je zjištěna invalidita druhého stupně, náleží invalidní důchod v dosavadní výši, a je-li zjištěna invalidita třetího stupně, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu nejvýše koeficientu.    Pro aplikaci tohoto ustanovení je rozhodující to, že žalobkyni vznikl nárok na částečný invalidní důchod před 1.1.2010, který rovněž pobírala ke dni 1.1.2010, a který byl transformován na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a kontrolní lékařská pokračování                                                                                                      34 Ad 23/2012-15     prohlídka se konala po roce 2011 – dne 27.1.2012. Pak podle shora uvedeného ustanovení náleží žalobkyni invalidní důchod v dosavadní výši. Podle soudu jiný výklad tohoto zákonného ustanovení není možný, a proto rozhodla-li ČSSZ dne 2.3.2012 tak, že od 14.11.2011 žalobkyni  náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 5.261,-Kč a napadeným rozhodnutím námitky proti tomuto rozhodnutí zamítla, rozhodla v souladu se zákonem.    Soud proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítá.    Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst.  2 s.ř.s., podle něhož  úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Brně dne 31. října  2012                                                       JUDr. Milada Haplová, v.r.       samosoudkyně