36 A 14/2012-18 ČESKÁ REPUBLIKA  R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y    Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobce S.A.,   nar. …………., st. příslušnost …………,  t.č. zajištěn v  ………………………..,  zast. Asociací pro právní otázky imigrace, o.s., Moravská 9, P.O.Box 16, 120 00 Praha 2, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka, Havířská 514, 664 84 Zastávka u Brna,  o žalobě proti rozhodnutí č.j. ………………………… ze dne 22.2.2012, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :     Rozhodnutím ze dne 22.2.2012, č.j. ……………………………  žalovaná jako správní  orgán věcně příslušný podle ust. § 163 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění změn a doplnění (dále jen zákon o pobytu cizinců) rozhodla podle ust. § 124a zákona o pobytu cizinců o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění z území členských států Evropské unie a dobu trvání zajištění podle         § 124 odst. 3 téhož zákona stanovila na 90 dní, shodnou s dobou vykonatelností. Při rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 124a zákona o pobytu cizinců vycházela z toho, že se cizinec dne 22.2.2012 dostavil do Přijímacího střediska cizinců Zastávka bez platného cestovního průkazu a bez víza  a písemně učinil prohlášení                    o mezinárodní ochraně na území ČR. Uvedl, že na území ČR přicestoval naposledy dne 21.2.2012 osobním automobilem z Polska, pobývá zde neoprávněně bez platného cestovního dokladu a víza, v minulosti již jednou žádal o mezinárodní ochranu, řízení bylo zastaveno dle § 25 odst. 1 písm. d) zákon o azylu a pravomocně skončeno dne 7.7.2003.  Kontrolou bylo zjištěno, že prochází ENO  od 22.3.2003 do 22.3.2013,  neboť  mu  bylo OCP Rychnov nad   pokračování                                                                                                             36 A 14/2012   Kněžnou pod č.j. SCPP-181/HK-VII-2003 vydáno správní vyhoštění na dobu 10-ti let.  Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou byl dne 16.9.2003 vydán trestní příkaz, jímž byl uznán vinným mařením výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 tr.z. s trestem vyhoštění na dva roky a rozhodnutí nabylo právní moci dne 25.9.2003. Cizinec uvedl, že po vydání tohoto trestního příkazu z ČR v roce 2003 vycestoval a vrátil se dne 21.2.2012 za účelem podání žádosti o mezinárodní ochranu. Na základě  skutkového stavu shora dospěl správní orgán k závěru, že je dán důvod pro vydání rozhodnutí o zajištění, neboť z důvodu jeho jednání by mírnější donucovací opatření nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b  zákona o pobytu cizinců je podle jeho chování nedostačující a není záruka, že by z území ČR vycestoval. Uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by nebylo účelné. Doba trvání zajištění byla stanovena na 90 dnů a běží ode dne vykonatelnosti rozhodnutí.   Žalobce v žalobě namítá porušení ust. § 124a zákona o pobytu cizinců ve spojení         s     čl. 15 tzv. návratové  směrnice (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16.12.2008  o společných normách a postupech v členských státech při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí) ve spojení s § 2 správního řádu. Porušení těchto ustanovení spatřuje v tom, že zajištění v jeho případě nelze považovat za nezbytné vzhledem k uskutečnění cíle, k němuž má směřovat. Primárním předpokladem aplikace ust.  § 124a zákona o pobytu cizinců je kumulativní splnění dvou podmínek. Při jeho aplikaci je žalovaný správní orgán povinen dbát základních zásad správního řízení vyjádřených v § 2 - § 8 s.ř. – individualizace správního řízení a správního rozhodnutí, princip proporcionality. Správní orgán má zjistit rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch                   i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena a pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. K zajištění či prodloužení zajištění cizince pak může dojít pouze v případech, kdy je takový zásah nezbytný vzhledem ke všem okolnostem případu. K zajištění cizince může dojít pouze tehdy, nelze-li uplatnit jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, tj., kdy ze strany cizince hrozí nebezpečí ukrývání  se, pokud se cizinec vyhýbá přípravě návratu či uskutečňování vyhoštění. V posuzovaném případě se žalobce dostavil do  přijímacího střediska Zastávka dobrovolně a s úmyslem požádat v ČR o mezinárodní ochranu a byl zajištěn. Uvedl, že opustil Ukrajinu poté, co se jeho situace v zemi původu stala neúnosnou a hrozilo mu nebezpečí vážné újmy, tudíž přicestoval výlučně s úmyslem požádat zde o mezinárodní ochranu a pouze využil své právo v souladu s příslušným zákonem o azylu. Proto mu nemůže být přičítáno k tíži, že do ČR přicestoval v rozporu se zákonem o pobytu cizinců a bez platného cestovního dokladu. Závěr, že mírnější donucovací opatření by nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování je z hlediska jednání cizince nedostačující, není nikterak odůvodněn a napadené rozhodnutí správního orgánu je zcela nepřiměřené. Rozhodnutí je dále v rozporu s čl. 8 odst. 1 Evropské Úmluvy, podle kterého má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života. Omezení  soukromého     a rodinného života lze považovat za slučitelné s Úmluvou pouze tehdy, jedná-li se o omezení legitimní a přiměřené. Nepřiměřený zásah spatřuje v tom, že má na území ČR svou družku Ing. Marii Sázavskou, nar. 5.5.1948 a potýká se s psychickými problémy, které se omezením osobní svobody výrazně zhoršují. Daný zásah do rodinného života nelze považovat za nezbytný a z tohoto pohledu zajištění žalobce nemůže obstát. Žalobce navrhl, aby z těchto důvodů soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.   Žalovaná ve vyjádření uvedla k důvodům zajištění z hlediska skutkového jako v napadeném rozhodnutí a dodala, že žalobce dne 22.2.2012 napsal čestné prohlášení                pokračování                                                                                                        36 A 14/2012-19   o totožnosti s uvedením jména A.S.,  nar. …………………...., po ověření totožnosti                 i porovnáním otisků prstů v systému AFIS bylo zjištěno, že je veden v evidenci nežádoucích osob na jméno A.S.,  od 22.3.2003 do 22.3.2013, že bylo vydáno dne 8.10.2002 rozhodnutí o správním vyhoštění s plností do 8.10.2005, které nabylo právní moci 15.10.2002 a dne 22.3.2003 bylo vydáno další rozhodnutí o správním vyhoštění s platností do 22.3.2013, dále mu byl  vydán trestní příkaz dne 16.9.2003 pod sp. zn. 10 T 145/2003-48, kterým byl odsouzen k trestu vyhoštění na dva roky a nabyl právní moci dne 25.9.2003. Řízení                o mezinárodní ochraně bylo zahájeno dne 5.3.2012, 12.3.2012 bylo rozhodnuto o neudělení azylu a následně podal žalobce žalobu. V minulosti podal žádost o mezinárodní ochranu dne 5.3.2003, řízení bylo zastaveno dne 21.6.2003 a rozhodnutí nabylo právní moci dne 7.7.2003. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná postupovala v tomto případě zcela v souladu s ust. § 124a zákona o pobytu cizinců. Z výše uvedených skutečností je také zřejmé, že žalobce opakovaně, úmyslně porušoval právní předpisy tím, že i přes dvě vydaná rozhodnutí o správním  vyhoštění tato nerespektoval a vycestování z území ČR se opakovaně úmyslně vyhýbá.  Zajištění podle § 124a zákona    o pobytu cizinců není správním řízením, neboť policie posuzuje, zda byly splněny podmínky stanovené v uvedeném ustanovení.  Nedošlo ani k porušení čl. 15 návratové směrnice, neboť žalobce se v minulosti opakovaně  úmyslně vyhýbal vycestování z území ČR, ačkoliv byla vydána dvě rozhodnutí o správním vyhoštění, která nerespektoval a lze mít důvodnou obavu, že by v takovém jednání pokračoval. Pokud by cizinec přicestoval z domovského státu, musel by mít při překračování vnější hranice platný cestovní doklad opatřený vízem opravňujícího k pobytu na území ČR a otiskem přechodového razítka, což neměl. Pokud přicestoval rovnou z Ukrajiny, toto je možné pouze letecky a mohl o mezinárodní ochranu požádat na letišti. Pokud přicestoval z Polska, mohl      o mezinárodní ochranu požádat v Polsku, které je bezpečnou zemí a nemusel by tak porušovat zákon o pobytu cizinců, ale i k překročení hranice mezi Polském a Ukrajinou by musel mít platné  doklady. Z toho správní orgán usuzuje, že žalobce z schenganského prostoru vůbec nevycestoval a dopouštěl se úmyslně porušení právních předpisů. Pokud se týká respektování rodinného a soukromého života, do něhož bylo podle žalobce nepřiměřeně zasaženo, protože má na území ČR družku a trpí psychickými problémy, pak správní orgán konstatuje,  že žalobce má od roku 2003 správní vyhoštění i soudní vyhoštění a za předpokladu, že by vycestoval,  jak mu zákon ukládá, pozastavuje se nad tím, že zde má vazbu na občanku ČR     a dokládá zajištění ubytování. Toto tvrzení se jeví jako účelové  a soužití druh -  družku obdobné vztahu rodinného je nutno hodnověrným způsobem doložit.  Pokud takto žalobce s uvedenou  osobou skutečně žil ve společné domácnosti na území ČR, opět porušoval právní předpisy tím, že nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění a pobýval zde nelegálně. Žalovaná navrhla, aby soud žalobní návrh zamítl.    Připojený správní spis obsahuje čestné prohlášení o totožnosti, prohlášení                     o mezinárodní ochraně, výpis z IS Policie, poučení EURODAC, shodu ID záznamu                  a EURODAC, rozhodnutí o správním vyhoštění, trestní příkaz sp. zn. 10 T 145/2003, nařízení výkonu trestu vyhoštění, úřední záznam o vyrozumění o zajištění a poučení cizince podle        § 125 odst. 4 zákona o pobytu cizinců ze dne 22.2.2012, podle něhož nežádal vyrozumění příbuzné osoby s povoleným pobytem na území ČR, což vlastnoručně podepsal,  rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany a záznamy o zkoumání důvodů zajištění. K žalobě připojeno čestné prohlášení Ing. Marie Sázavské, nar. 5.5.1948  o zajištění ubytování pro žalobce ze dne 16.3.2012.   pokračování                                                                                                             36 A 14/2012   Z obsahu žaloby vyplývá posoudit soudem, zda vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení ust. § 124a zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 15  tzv. návratové směrnice      a § 2 - § 8 správního řádu. Z ust. § 124a zákona o pobytu cizinců vyplývá oprávněnost cizince zajistit za účelem správního vyhoštění tehdy, pokud učinil prohlášení o mezinárodní ochraně nebo podal žádost o mezinárodní ochranu,  jestliže již bylo o jeho vyhoštění pravomocně rozhodnuto, nebo je řízení o správním vyhoštění zahájeno z důvodu tam uvedených. V projednávané věci došlo k naplnění obou podmínek  pro oprávnění žalované cizince zajistit, neboť žalobce učinil prohlášení o mezinárodní ochraně a existuje pravomocné rozhodnutí        o správním vyhoštění. Podle soudu je zajištění v případě žalobce  nezbytné vzhledem k uskutečnění cíle, k němuž má směřovat, tedy k realizaci správního vyhoštění vzhledem ke skutkovým zjištěním uvedeným shora – dvě rozhodnutí o správním vyhoštění, pravomocné odsouzení žalobce z důvodu maření výkonu  úředního rozhodnutí ze dne 16.9.2003,               sp. zn. 10 T 145/2003-48 a odsouzení k trestu  vyhoštění na 2 roky. Vzhledem k těmto okolnostem případu je takový zásah jakým  je zajištění nezbytný a jiná dostatečně účinná        a mírnější donucovací opatření nejsou v tomto konkrétním případě aplikovatelná. Navíc všechna skutková zjištění nasvědčují tomu, že žalobce z ČR nikdy nevycestoval, jinak by jeho návrat do ČR musel nastat na základě jiných okolností, než žalobce tvrdil, resp. byla zjištěna v době jeho zajištění – neměl platný cestovní doklad, neměl vízum opravňující ho k pobytu. Bez těchto náležitostí mohl do ČR přicestovat pouze letecky, ale k k cestě po zemi potřeboval ke vstupu do schenganského prostoru v případě přicestování z Polska platné cestovní doklady a vízum. Do Přijímacího střediska cizinců Zastávka se sice dostavil dobrovolně s úmyslem požádat v ČR o mezinárodní ochranu, avšak bez jakéhokoliv průkazu totožnosti, z čehož          i soud usuzuje, že jde o účelové jednání směřující k získání přechodného legálního pobytu na území ČR. Správní orgán neporušil zásady v § 2 - § 8 správního řádu, protože přijaté řešení odpovídalo okolnostem tohoto případu a správní orgán z úřední povinnosti zjistil všechny okolnosti svědčící v neprospěch žalobce, když okolnosti ve svůj prospěch žalobce žádné neuváděl. Přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Pokud se týká tvrzení, že zajištěním bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého a rodinného života, protože má na území ČR družku, pak z doloženého čestného prohlášení k žalobě ze dne 16.3.2012 soud neusuzuje, že jde o družský   poměr s Ing. Marií Sázavskou, neboť tímto  prohlášením pouze ztvrzuje, že je zajištěno ubytování  žalobce, což samo o sobě neprokazuje družské  soužití s touto ženou. Vzhledem k datu sepsání čestného  prohlášení je zřejmé, že jde o potvrzení o ubytování vydané až v době po zajištění žalobce, což soud posuzuje jako účelový úkon, což lze dovodit    i z toho, že v rámci řízení o zajištění cizince podle písemného záznamu  ve spise, žalobce nepožadoval  po policii, aby o jeho zajištění byla vyrozuměna příbuzná osoba s povoleným pobytem na území ČR, kterou by měla být vzhledem k tvrzení žalobce  osoba shora uvedená. Soud tedy uzavírá, že na základě posouzení shora není první ani druhá námitka žalobce důvodná, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítá.   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť náklady řízení žalovaná  nežádala a ani jí nevznikly, neboť úkony, které ve věci provedla souvisí s její běžnou úřední činností.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu.   pokračování                                                                                                        36 A 14/2012-20     V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 19. dubna 2012               JUDr. Milada Haplová, v.r.               samosoudkyně