36A 9/2012-11 ČESKÁ REPUBLIKA  R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y    Krajský soud v Brně rozhodl  samosoudkyní  JUDr. Miladou  Haplovou,  v právní věci žalobce A.Z.,   ……………………………………., zast. Asociací pro právní otázky imigrace, o.s., se sídlem Moravská 9, P.O., Box 16, 120 00, Praha 2, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka, se sídlem  Havířská 514, 664 84 Zastávka, o zajištění, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2.2.2012, č. j. CPR-1670/ČJ-2012-004025-ZZC, takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :     Rozhodnutím ze dne 2.2.2012, č. j. CPR-1670/ČJ-2012-004025-ZZC žalovaná jako správní  orgán věcně příslušný podle ust. § 163 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění změn a doplnění (dále jen zákon o pobytu cizinců) rozhodla podle ust. § 124a zákona o pobytu cizinců o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění z území členských států Evropské unie a dobu trvání zajištění podle         § 124 odst. 3 téhož zákona stanovila na 90 dní, shodnou s dobou vykonatelností. Při rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 124a zákona o pobytu cizinců vycházela z toho, že se cizinec dne 2.2.2012 dostavil do Přijímacího střediska cizinců Zastávka s platným cestovním průkazem totožnosti do 12.7.2012 opatřený výjezdním příkazem do 3.2.2012 a písemně učinil prohlášení o mezinárodní ochraně na území ČR. Kontrolou cestovního dokladu a lustrací v policejních evidencích bylo zjištěno, že do ČR přicestoval 14.4.2008, obývá zde oprávněně na základě výjezdního víza platného do 3.2.2012,   pokračování                                                                                                               36 A 9/2012   v minulosti již jednou žádal o mezinárodní ochranu a řízení skončilo odmítnutím kasační stížnosti pro nepřijatelnost pravomocně dne 7.12.2011, prochází ENO od 14.1.2009 do 14.7.2009, neboť mu bylo ICP ……………….., detašované pracoviště ……………… pod č.j. CPOV – 15480-11/ČJ 2008-64PV-SV vydáno správní vyhoštění, které bylo z důvodu probíhajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany nevykonatelné a na základě pravomocného ukončení azylového řízení byla stanovena nová lhůta v ENO od 7.1.2012 do 7.7.2012. Po ukončení azylového řízení byl vydán výjezdní příkaz s dobou platnosti od 5.1.2012 do 3.2.2012.  V té době cizinec pobýval na území ČR, vycestovat z území nemínil, naopak účelovým jednáním se chtěl vyhnout správnímu vyhoštění projevením úmyslu             o mezinárodní ochranu na území ČR den před uplynutím platnosti výjezdního příkazu. Žalovaná na základě tohoto skutkového stavu dospěla k závěru, že je dostatečně odůvodněno vydání rozhodnutí o zajištění a z prokázaného jednání vyplývá, že by mírnější donucovací opatření nebyla účinná. Uložením zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců je podle jeho chování nedostačující a není záruka, že by z území ČR vycestoval. Uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by nebylo účelné. Doba trvání zajištění byla stanovena na 90 dnů a běží ode dne vykonatelnosti rozhodnutí.   Žalobce v žalobě namítá porušení ust. § 124a zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 18 odst. 1 tzv. procedurální směrnice (směrnice Rady 2005/85/ES ze dne 1.12.2005                o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka), podle kterého členské státy nezajistí osobu pouze z toho důvodu, že se jedná          o žadatele o azyl.  Pokud žalovaný správní orgán označil jako právní důvod zajištění žalobce § 124a zákona o pobytu cizinců, nelze podle žalobce jako právní důvod jeho zajištění uvedené ustanovení použít, protože je to v rozporu s uvedeným článkem  procedurální směrnice. Mezi stranami je nesporné, že bezprostředně před vydáním rozhodnutí o zajištění žalobce učinil prohlášení o mezinárodní ochraně a o jeho vyhoštění bylo již dříve pravomocně rozhodnuto. Žalobce se do přijímacího střediska dostavil dobrovolně s platným cestovním dokladem           a s dokladem opravňujícím jej k přechodnému pobytu na území, což je nesporné, ovšem spornou zůstává otázka, zda za těchto okolností lze tvrdit, že žalobce byl zajištěn pouze z toho důvodu, že se jedná o žadatele o azyl. Porušení čl. 18 odst. 1 směrnice vidí v tom, že pokud by se 2.2.2012 nedostavil do přijímacího střediska a neučinil prohlášení o mezinárodní ochraně, policie by na základě zákona o pobytu cizinců neměla pravomoc jej zajistit a umístit do zařízení pro zajištění  cizinců. V ten den byl jeho pobyt v ČR oprávněný, neboť nevypršela platnost výjezdního příkazu. Pokud tedy na území ČR se nacházejí dva cizinci pobývající zde poslední den platnosti výjezdního příkazu, oba s pravomocně uloženým správním vyhoštěním a oba již jednou neúspěšně žádali o mezinárodní ochranu, jeden z nich o ni žádá opětovně       a druhý nikoliv pak má policie pravomoc zajistit pouze prvního z nich a to z toho důvodu, že na rozdíl od druhého požádal o mezinárodní ochranu. K zajištění došlo pouze z důvodu, že se jedná o žadatele o azyl. Žalobce dále namítá, že výrok správního orgánu, kterým žalovaná stanovila dobu trvání zajištění je nepřezkoumatelný pro zcela nedostatečné a nesrozumitelné odůvodnění a není patrno jakými úvahami se při stanovování  doby zajištění žalovaná  řídila, když odkázala pouze na to, že cizinec nevlastní cestovní doklad. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné i pro jeho vnitřní rozpornost a nesrozumitelnost, neboť žalovaná uvádí, že žalobce nevlastní cestovní doklad, na jiném místě uvádí, že má platný cestovní průkaz do 12.7.2012 a nezdůvodňuje potřebu vydání dalšího cestovního dokladu. Dále namítá nepřezkoumatelnost  úvahy o nemožnosti uložení zvláštního  opatření namísto zajištění, když žalovaná naznačila zvážení použití zvláštních opatření podle § 123b, ale úvahu nezdůvodnila. Správní orgán opomenul podložit své úvahy vazbou na skutková zjištění či odkazem na pokračování                                                                                                          36 A 9/2012-12   konkrétní zjištění. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné z důvodů nedostatečného odůvodnění výroku stanovujícího dobu trvání zajištění, hlavní výrok o zajištění ve vztahu k nedostatečnému zdůvodnění nemožnosti uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců.   Žalovaná ve vyjádření uvedla k důvodům zajištění z hlediska skutkového jako v napadeném rozhodnutí a dodala, že oprávnění policie zajistit cizince podle § 124a zákona    o pobytu cizinců není podmíněno nelegálním pobytem na území ČR, ale cizinec byl zajištěn proto, že 2.2.2012 učinil prohlášení o mezinárodní ochraně a o jeho vyhoštění již bylo rozhodnuto rozhodnutím o správním vyhoštění z území ČR, které nabylo právní moci dne 14.9.2009. Žalobce v minulosti již jednou neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu, z čehož žalovaná důvodně usuzuje, že svým novým prohlášením o mezinárodní ochraně chce oddálit výkon pravomocného správního vyhoštění a legalizovat si další pobyt na území ČR.           Ust. § 124a zákona o pobytu cizinců má za cíl zabránit  zneužití azylových procedur cizinců. V případě zajištění podle tohoto ustanovení se žalovaná zabývala  ztotožněním cizince existencí rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 8.1.2009, které nabylo právní moci dne 14.1.2009, existencí prohlášení o mezinárodní ochraně, o níž v minulosti již jednou  neúspěšně žádal a nyní projevil nový úmysl požádat o mezinárodní ochranu dne 2.2.2012. Protože jde o oprávnění  policie při zajištění podle § 124a zákona o pobytu cizinců,  policie obecně nevyhošťuje do rizikových států, a ač to zákon neuvádí, zajišťuje pouze opakované žadatele o mezinárodní ochranu, neboť řízení o ní   je několikaletý proces a pokud byla předchozí žádost zamítnuta, je předpoklad stejného rozhodnutí u řízení následujícího. V případě žalobce uběhl od doby předchozího ukončení řízení o azyl do opakované žádosti  necelý měsíc. Pokud se týká uložení zvláštního opatření podle § 123b a § 123c zákona           o pobytu cizinců  za účelem vycestování, žalovaná namítá, že o zajištění rozhodla jako orgán příslušný podle § 163  zákona o pobytu cizinců, o zvláštním opatření za účelem vycestování rozhoduje odbor cizinecké   policie na základě oprávnění v ust. § 164 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců, z čehož vyplývá, že žalovaná není k rozhodnutí ve smyslu § 123b zákona     o pobytu cizinců oprávněna.    Nesporné skutečnosti mezi oběma účastníky vyplývají  z obsahu správního spisu       č.j. CPR-1670/ČJ-2012-004025-ZZC a to z prohlášení o úmyslu požádat o azyl ze dne 2.2.2012,  z rozhodnutí č.j. CPOV-15480-11/ČJ-2008-64PV-SV ze dne 8.1.2009 o správním vyhoštění se stanovenou dobou na 6 měsíců, které nabylo právní moci dne 14.1.2009,             z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Azs 15/2011-65 ze dne 27.10.2011, které nabylo právní moci dne 7.12.2011, a kterým byla odmítnuta kasační stížnost pro nepřijatelnost.   Z obsahu žaloby vyplývá posoudit soudem, zda vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení ust. § 124a zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 18 odst. 1 tzv. procedurální směrnice. Z ust. § 124a zákona o pobytu cizinců vyplývá oprávněnost cizince zajistit za účelem správního vyhoštění tehdy, pokud učinil prohlášení o mezinárodní ochraně nebo podal žádost o mezinárodní ochranu,  jestliže již bylo o jeho vyhoštění pravomocně rozhodnuto, nebo je řízení o správním vyhoštění zahájeno z důvodu tam uvedených. V projednávané věci došlo k naplnění obou podmínek  pro oprávnění žalované cizince zajistit, neboť žalobce učinil prohlášení o mezinárodní ochraně a existuje pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění. Z uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl zajištěn pouze z důvodu, že je žadatelem o azyl, ale     i proto, že zde existuje pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění. Ustanovení tohoto pokračování                                                                                                               36 A 9/2012   paragrafu nerozlišuje, zda je cizinec v den zajištění na území ČR s legálním pobytem či nikoliv.  Podle názoru soudu došlo k naplnění podmínek  ust. § 124a zákona o pobytu cizinců a čl. 18 odst. 1 procedurální směrnice nebyl porušen. Pokud se týká namítané nepřezkoumatelnosti  výroku o stanovení doby zajištění na 90 dní, podle soudu důvodem pro stanovení této doby, jak konečně plyne z rozhodnutí je opatření cestovního dokladu, který sice není dostatečně specifikován, ale půjde o vystavení takového cestovního dokladu, na základě něhož  může být žalobce vyhoštěn z území ČR. Žalobce se prokázal cestovním průkazem totožnosti vystaveným  Českou  republikou dne 12.7.2011 s platností do 12.7.2012, ale platnost cestovní dokladu jeho domovského skončila 26.3.2010. Z uvedeného je zřejmé, že půjde o cestovní doklad domovského státu žalobce. Pokud se týká aplikace ust. § 123b zákona o pobytu cizinců soud se ztotožňuje s žalovanou v tom, že napadené rozhodnutí vydala jako orgán příslušný podle § 163 zákona o pobytu cizinců, ale o zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b téhož zákona je oprávněn rozhodnout  odbor cizinecké policie na základě ustanovení § 164 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců.   V řízení           o zajištění nemůže žalovaná rozhodovat současně o zvláštním opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců.   Na základě shora provedeného posouzení žalobních námitek dospěl soud k závěru, že nejsou důvodné, a proto žalobu podle sut. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítá.   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť náklady řízení žalovaná  nežádala a ani jí nevznikly, neboť úkony, které ve věci provedla souvisí s její běžnou úřední činností.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu.  V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 13. března 2012               JUDr. Milada Haplová, v.r.               samosoudkyně