Pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, která byla v řízení ve věci úpravy styku s nezletilým ustanovena podle § 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, opatrovníkem proto, že žádný z rodičů nemohl nezletilého zastupovat vzhledem k možnému střetu zájmu mezi rodiči a nezletilým, není úřední osobou, neboť neplní úkoly státu nebo společnosti a nepoužívá přitom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů (§ 127 odst. 1 tr. zákoníku) a nevykonává pravomoc, spočívající v oprávnění vykonávat veřejnou moc, která umožňuje autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech jiných osob či subjektů, ale pouze vykonává práva zákonných zástupců, kteří nemohou pro možný střet zájmů nezletilého v řízení zastupovat.

4 To 435/2012 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání dne 30. 10. 2012 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Šoukala a soudců JUDr. Světlany Bartošové a Mgr. Adama Kafky o odvolání obžalovaného P. Z., nar.XXXXX, bytem XXXXX, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici H. a paní J. Z., matky obžalovaného, nar. XXXXX, bytem XXXXX, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 6. 2012, č. j. 1 T 79/2012-330, takto: Podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu se k odvolání obžalovaného P. Z. a jeho matky paní J. Z. napadený rozsudek zrušuje ve výroku o vině, kterým byl uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst.1 písm. b) trestního zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst.1 trestního zákoníku a ve výroku o trestu (odsuzující část výroku rozsudku). Podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhoduje odvolací soud tak, že obžalovaný P. Z., nar. XXXXX, bytem XXXXX, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici H. je vinen, že1) v období od 10. 12. 2010 do 28. 11. 2011 opakovaně vyhrožoval Bc. E. S., nar. XXXXX, že jí něco udělá, že si to s ní vyřídí. Nejvážnější byly tyto vyhrůžky - dne 10. 12. 2010, kdy vyhrožoval, že až se spolu potkají na soudě, neudrží svoji pravačku a může si domyslet, co se jí stane, - dne 6. 5. 2011, kdy vyhrožoval, že ji zlikviduje, bude ležet v lepším případě v nemocnici, zda sleduje televizní zprávy, že jsou případy, kdy někoho už nenajdou, spravedlnost vezme do svých rukou, ona bude první na řadě a spravedlnost vykoná, a to vše v souvislosti s výkonem funkce opatrovníka F. Z., nar. XXXXX, syna obžalovaného, kterému byla Bc. E. S. usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 3. 2008, č. j. P 99/2007-61, ustanovena podle § 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, neboť žádný z rodičů nemohl nezletilého zastupovat vzhledem k možnému střetu zájmu mezi rodiči a nezletilým, a to v řízení ve věci úpravy styku s nezletilým. 2) V období od 15. 3. 2010 do 17. 9. 2011 telefonicky a emailem opakovaně vyhrožoval fyzickou likvidací pracovnici Fondu ohrožených dětí Mgr. R. Š., nar. XXXXX. Nejvážnější byly tyto vyhrůžky - dne 15. 3. 2010, kdy jmenovanou v telefonickém rozhovoru důrazně varoval, aby se již neobjevovala při předávání syna a varoval ji slovy „až dojde na skutky, bude pozdě“, - dne 19. 3. 2011 v P. před domem č. XXXXX na M. ulici, kdy pronesl před Mgr. R. Š., že p. Š., pracovnici Fondu ohrožených dětí, zlikviduje, bude litovat, že ho poznala, - dne 2. 9. 2011 zaslal na Fond ohrožených dětí email, zjevně určený jmenované Mgr. Š., s textem „přijde den zúčtování, nebojte!!!“; - dne 17. 9. 2011, kdy jí sdělil, že půjde do vězení a až se vrátí, že se bude střílet, budou padat hlavy a doufá, že ví, co tím myslí, t e d y jinému vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu, č í m ž s p á c h a l přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst.1 trestního zákoníku [bod 1), 2)]. Obžalovanému se ukládá podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku se obžalovaný pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s dozorem. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný P. Z. uznán vinným přečiny: - vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu prvního stupně způsobem a v rozsahu popsaném v bodě 1) výroku napadeného rozsudku, - nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu prvního stupně způsobem a v rozsahu, popsaném v bodě 2) výroku napadeného rozsudku. Obžalovanému byl uložen podle § 326 odst. 1 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Proti rozsudku podali včas odvolání obžalovaný a jeho matka. Obě odvolání byla podána včas, byla zdůvodněna a směřovala do výroků o vině a trestu. Obžalovaný opakuje svoji obhajobu z hlavního líčení a trvá na tom, že se trestné činnosti nedopustil. Poukazuje na to, že svědkyně vůči němu byly zaujaty. Z důvodů, které jsou podrobně rozvedeny v podaném odvolání, navrhl napadený rozsudek zrušit a jeho zprostit obžaloby. Stejně tak i matka obžalovaného trvá na tom, že obžalovaný se nedopustil trestné činnosti. Poukazuje na to, že obžalovanému vždy šlo pouze o zajištění styku se synem, kterého miloval. Krajský soud v Brně jako soud odvolací z podnětu podaných odvolání přezkoumal v souladu s ustanovením § 254 odst. 1, 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. V této trestní věci odvolací soud přezkoumal všechny výroky napadeného rozsudku, neboť obě odvolání směřovala do všech výroků. Po přezkoumání dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. V řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, bylo důsledně postupováno v souladu s ustanoveními trestního řádu, zejména s těmi, které mají zabezpečit objasnění věci a právo obžalovaného na řádnou obhajobu. Řízení není zatíženo žádnými podstatnými vadami, které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku. Nebyl proto shledán důvod pro jeho zrušení podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o výrok o vině, soud prvního stupně skutková zjištění rozvedl v souladu s ustanovením § 125 tr. řádu, skutkový děj byl zjištěn správně, tj. bez důvodných pochybností, v rozsahu nutném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Skutková zjištění odpovídají výsledkům provedeného dokazování a jsou úplná a správná, takže ani odvolací soud neshledal důvody pro doplnění skutkových zjištění. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že obžalovaný skutky uvedené v bodech 1), 2), spáchal v rozsahu, v těchto bodech uvedených. Z trestné činnosti je usvědčován výpověďmi svědkyň Bc. E. S. a Mgr. R. Š., které neměly ve svých výpovědích žádné vážné a podstatné rozpory. U hlavního líčení ani u veřejného zasedání nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybnily jejich věrohodnost. Jejich výpovědi nebyly v rozporu s jinými, u hlavního líčení provedenými, důkazy. Naopak byly v souladu s výpověďmi svědkyně Mgr. E. S. a s úřednímu záznamy, na které poukázal soud prvního stupně. Jestliže za této situace dospěl soud prvního stupně k závěru, že obžalovaný se trestné činnosti dopustil v rozsahu uvedeném bodech 1) a 2) výroku rozsudku, nevzbuzuje takový postup pochybnosti, neboť je nezadatelným právem soudu prvního stupně hodnotit provedené důkazy a pokud při hodnocení důkazů dodržel logický postup a pochybnosti nemají oporu v provedeném dokazování, jak to bylo v tomto případě, nemůže potom odvolací soud požadovat, na soudu prvního stupně, aby změnil názor na hodnocení důkazů. I přes výše uvedené závěry odvolací soud zrušil rozsudek v odsuzující části, protože se neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že jednání, uvedené v bodě 1) vůči Bc. E. S., obžalovaný spáchal s cílem působit na úřední osobu. Kdo je úřední osobou, je uvedeno v § 127 odst. 1 písm. a)-i) tr. zákoníku. Zde vyjmenovaným osobám poskytuje trestní zákoník ochranu pouze v případě, že tyto osoby plní úkoly státu nebo společnosti a používají přitom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů (§ 127 odst. 1 tr. zákoníku). Pravomoc spočívá v oprávnění vykonávat veřejnou moc, přičemž veřejnou mocí je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob či subjektů. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, který nebyl nijak zpochybněn, že obžalovaný se jednání dopustil v souvislosti s výkonem funkce kolizního opatrovníka F. Z., nar. XXXXX, syna obžalovaného, v řízení ve věci úpravy styku s nezletilým, která je vedená u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. P 99/2007 [bod 1)]. Odvolací soud zjistil, ze spisu (č. l. 156) že poškozená Bc. E. S. v řízení ve věci úpravy styku s nezletilým byla podle § 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb. ustanovena usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 3. 2008, č. j. P 99/2007-61, opatrovníkem F. Z., nar. XXXXX, syna obžalovaného. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb. nemůže žádný z rodičů zastupovat dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, nebo ke střetu zájmů dětí těch rodičů. Nemůže-li zastoupit dítě žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí (§ 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb.) Z tohoto je zřejmé, že poškozená Bc. E. S. v tomto řízení neměla oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech účastníků řízení ve věci úpravy styků s nezletilým F. Z.. Pouze vykonávala práva zákonných zástupců, kteří nemohli pro možný střet zájmů, nezletilého v tomto řízení zastupovat. Jelikož neměla postavení úřední osoby, pochybil soud prvního stupně, pokud dospěl k závěru, že obžalovaný spáchal skutek s cílem působit na úřední osobu. Jednání obžalovaného, protože byl značně intenzivní, trvalo dlouhou dobu, bylo schopné u obou poškozených vyvolat důvodnou obavu, že obžalovaný svoje vyhrůžky splní. Proto odvolací soud i jednání, uvedené v bodě 1), kvalifikoval jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Skutek byl spáchán ve stejné době, jednání obžalovaného bylo vedeno stejným motivem a šlo o stejný způsob provedení, takže bylo součástí pokračujícího jednání se skutkem, uvedeným pod bodem 2). Proto odvolací soud zrušil i tento skutek a obě tato jednání kvalifikoval, jak bylo výše uvedené, jako jediný pokračující přečin podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Úmysl obžalovaného vyplývá z jeho jednání. Při rozhodování o druhu a výši trestu odvolací soud přihlédl ke všem skutečnostem, které byly dostatečně zjištěny soudem prvního stupně. Trest, uložený odvolacím soudem, co do druhu a výměry, odpovídá hlediskům, uvedeným v § 39 odst. 1 tr. zákoníku. Uložený trest je přiměřený vzhledem k povaze a závažnosti spáchané trestné činnosti, možnostem nápravy obžalovaného a jeho osobním, rodinným a jiným poměrům. Obžalovanému přitěžovalo, že se trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení a jde u něho o speciální vícenásobnou recidivu. Tyto okolnosti případu neumožnily u obžalovaného uložit mírnější trest a také neumožnily závěr, že k působení na obžalovaného, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu (§ 81 odst. 1 tr. zákona). V souladu s § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalovaný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem, neboť byl odsouzen za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody, který nepřevyšuje tři léta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný (§ 139 odst. 1 písm. a), § 140 odst. 1 písm. a) trestního řádu). Lze však proti němu podat dovolání (§ 265a odst. 1 trestního řádu). Dovolání mohou podat (§ 265d odst. 1 trestního řádu) - nejvyšší státní zástupce, který je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch či v neprospěch obviněného (§ 265d odst. 1 písm. a/ trestního řádu). - obviněný pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno (§ 265d odst. 2 trestního řádu. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl v I. stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§ 265e odst. 1 trestního řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky (§ 265c trestního řádu). V dovolání, kromě obecných náležitostí, uvedených v § 59 odst. 3 trestního řádu, musí být uvedeno (§ 265f odst. 1 trestního řádu) - proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje - který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán - čeho se dovolatel domáhá - konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu - odkaz na zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. a-l/ nebo § 265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá. Rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 trestního řádu). Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání, je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem (§ 153 odst. 1 trestního řádu). Paušální částka nákladů v řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání činí 10.000,-- Kč. (§ 3a vyhlášky č. 312/1995 Sb.). Krajský soud v Brně dne 30. 10. 2012 JUDr. Jiří Šoukal v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Markéta Brázdová