Tím, z jaké datové schránky je úkon vůči soudu učiněn, je provedena jednoznačná identifikace osoby, která úkon u soudu učinila. Je vyloučeno, aby prostřednictvím datové schránky fyzické osoby učinila vůči soudu procesní úkon právnická osoba a aby prostřednictvím datové schránky právnické osoby učinila vůči soudu procesní úkon fyzická osoba.

47 Co 71/2010-249 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Bachratým jako samosoudcem ve věci žalobkyně Soukup Zlín s.r.o., se sídlem Zlín – Kudlov, Václavská 45, identifikační číslo 26976315, zastoupené obecným zmocněncem J. Š., bytem ¨XXXXX, proti žalovaným 1) HEŠKO v.o.s., se sídlem Holešov, Hankeho 252, identifikační číslo 18188567, 2) V.H., nar. XXXXX, bytem XXXXX, 3) R.H., nar. XXXX, bytem XXXXX, zastoupenému obecným zmocněncem J.K., CSc., bytem XXXXX, o zaplacení částky 68.259,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané 2) žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2011, č.j. 47 Co 71/2010-222, takto: I. Žaloba 2) žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Dne 17.1.2012 obdržel Vrchní soud v Olomouci z datové schránky 2) žalovaného podání, označené jako „Žaloba pro zmatečnost a to podle § 229 odst. 4 o.s.ř.“. Usnesením ze dne 15.3.2012, č.j. Nc 13/2012-10, vrchní soud rozhodl o tom, že k projednání a rozhodnutí podání žalovaného 2) ze dne 17.1.2012, označeného jako žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2011, č.j. 47 Co 71/2010-222, jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. V podání žalovaného 2) ze dne 17.1.2012 zcela absentovalo skutkové vylíčení některého z přípustných zmatečnostních důvodů, upravených v ust. § 229 o.s.ř., namísto toho v něm byla uvedena polemika s právním hodnocením věci přijatým odvolacím soudem v napadeném rozsudku. Problém byl dále v tom, že podle § 229 odst. 4 o.s.ř. lze žalobou pro zmatečnost napadnout jen pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost však směřovala proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o potvrzení a změně rozsudku soudu I. stupně, tedy proti rozhodnutí, proti kterému není žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.s.ř. přípustná. Kromě toho by žaloba podaná z důvodu podle § 229 odst. 4 o.s.ř. mohla být odůvodněna pouze tvrzením o tom, že odvolací soud učinil skutkově nebo právně (tj. v rozporu se zákonem) chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno, přičemž chybnost závěru by musela být po skutkové stránce rozvedena. Žaloba byla z uvedených důvodů buď vadnou pro její obsahovou zmatenost, anebo nepřípustnou, a proto krajský soud podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval 2) žalovaného usnesením ze dne 2.5.2012, č.j. 47 Co 71/2010-244, k odstranění žalobních vad a poučil jej podle § 229 a § 232 odst. 1 o.s.ř. Výzva byla doručena do datové schránky 2) žalovaného dne 3.5.2012. Ve stanovené 10-ti denní lhůtě obdržel krajský soud reakci jen z datové schránky 1) žalované ze dne 12.5.2012, přičemž jako autor tohoto písemného podání je pod ním označen „Heško v.o.s., H.V. společník“. V obsahu textu je několik úvah a tvrzení týkajících se důvodnosti (či spíše nedůvodnosti) žaloby ve věci samé. Podle § 41 odst. 1 o.s.ř. účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu. Podle § 42 odst. 1, věta první a druhá o.s.ř. je podání možno učinit písemně nebo ústně, přičemž písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, telegraficky nebo telefaxem. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 300/2008 Sb., v platném znění (který podle § 1 odst. 1 písm. a/ upravuje mj. elektronické úkony fyzických osob a právnických osob vůči orgánům veřejné moci), datová schránka je elektronické úložiště, které je určeno k provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb., v platném znění, fyzická osoba má nárok na zřízení jedné datové schránky fyzické osoby. Podle § 5 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb., v platném znění, právnická osoba má nárok na zřízení jedné datové schránky právnické osoby. Podle § 8 zák. č. 300/2008 Sb., v platném znění, k přístupu do datové schránky fyzické osoby je oprávněna fyzická osoba, pro niž byla datová schránka zřízena (odst. 1), k přístupu do datové schránky podnikající fyzické osoby je oprávněna podnikající fyzická osoba, pro niž byla datová schránka zřízena (odst. 2) a k přístupu do datové schránky právnické osoby je oprávněn statutární orgán právnické osoby, člen statutárního orgánu právnické osoby nebo vedoucí organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro něž byla datová schránka zřízena (odst. 3). Podle § 18 odst. 1 zák. č. 300/2008 Sb., v platném znění, fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. Podle § 18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb., v platném znění, úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Z citované právní úpravy je zřejmé, že fyzické i právnické osoby mohou činit úkony vůči soudům (které jsou jako státní orgány veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a/ zák. č. 300/2008 Sb., v platném znění) také prostřednictvím datových schránek. Tím, z jaké datové schránky je úkon vůči soudu učiněn, je provedena jednoznačná identifikace osoby, která úkon u soudu učinila. Z uvedeného vyplývá, že je vyloučeno, aby prostřednictvím datové schránky fyzické osoby učinila vůči soudu úkon právnická osoba a aby prostřednictvím datové schránky právnické osoby učinila vůči soudu úkon fyzická osoba. Z důvodů vysvětlených v předchozím odstavci podání ze 17.1.2012, učiněné prostřednictvím datové schránky fyzické osoby V.H., bylo podáním 2) žalovaného, i když na jeho úplném konci bylo uvedeno „Heško V.o.s. v zast. V. H.“. Ze stejných důvodů podání ze dne 12.5.2012, učiněné prostřednictvím datové schránky HEŠKO, v.o.s., jako právnické osoby, bylo podáním 1) žalované, i když jím bylo reagováno na výzvu zcela jednoznačně adresovanou 2) žalovanému. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit skutečnost, že 2) žalovaný je jako fyzická osoba statutárním orgánem 1) žalované, z kteréhož titulu je osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky 1) žalované a tím i za ni činit úkony (prostřednictvím datové schránky) vůči soudu. Lze tedy uzavřít, že na výzvu krajského soudu k odstranění vad žaloby pro zmatečnost ten, kdo žalobu podal, vůbec nereagoval. A i kdyby bylo podání z 12.5.2012 odesláno z datové schránky 2) žalovaného, k nápravě žalobních vad vést nemohlo, neboť v něm nebyly uvedeny žádné skutečnosti mající relevanci z hlediska ust. § 229 o.s.ř. V žalobě pro zmatečnost ze dne 17.1.2012 žalovaný 2) uvedl, že ji podává podle ust. § 229 odst. 4 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení lze žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Zmíněné ustanovení jednoznačně omezuje rozhodnutí, která lze napadnout žalobou pro zmatečnost, pouze na usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Zmatečnostním důvodem je v takovém případě tvrzení o tom, že odvolací soud rozhodl nesprávně, pokud odvolání odmítl nebo pokud odvolací řízení zastavil. V žalobě pro zmatečnost nebyly uvedeny žádné konkrétní výhrady vůči tomu, proč odvolací soud nesprávně odmítl odvolání nebo nesprávně zastavil odvolací řízení. Takové důvody tam ani uvedeny být nemohly, protože žalobou napadeným rozhodnutím nebylo usnesení, nýbrž rozsudek odvolacího soudu, kterým nebylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání ani o zastavení odvolacího řízení. V žalobě byly rozvedeny důvody, pro které měla být dle 2) žalovaného žaloba zamítnuta. Tyto výhrady jsou podle obsahu spíše důvody odvolacími (§ 205 odst. 2 o.s.ř.), které ovšem v žalobě pro zmatečnost uplatnit nelze (§ 229 o.s.ř.). V důsledku toho žaloba zmatečnostní důvod jakožto nezbytnou náležitost (§ 232 odst. 1 o.s.ř.) postrádala, neboť jak komentář k občanskému soudnímu řádu (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1832), tak i ustálená soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.3.2010, sp. zn. 21 Cdo 4198/2008) shodně uvádějí, že důvod žaloby pro zmatečnost musí být po skutkové stránce vylíčen tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů zmatečnosti se uplatňuje (nestačí pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod zmatečnosti obsažen). Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek a uplatněnými žalobními důvody může být zpochybněna jen správnost procesního postupu soudů v řízení, tedy postupu předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí. Smyslem žaloby pro zmatečnost není přezkoumání věcné správnosti rozhodnutí soudů I. a II. stupně, což znamená jednak to, že žalobou pro zmatečnost se nelze domáhat, aby příslušný zmatečnostní soud rozhodl jinak, než dosud rozhodly soudy I. a II. stupně, a jednak to, že žalobou pro zmatečnost nelze zpochybňovat správnost hmotněprávního posouzení napadeného rozsudku, ani správnost a úplnost provedeného dokazování a správnost učiněných zjištění. Neupravuje-li procesní předpis žádný procesní prostředek, kterým by bylo možné zpochybnit správnost a úplnost provedeného dokazování a správnost učiněných skutkových zjištění odvolacím soudem, pak tento zákonný stav nelze obcházet využitím procesního prostředku, který slouží k jinému účelu nebo způsobu obrany účastníka řízení. Nesprávnost právního posouzení věci pak lze za dalších omezujících podmínek uplatnit jen cestou dovolání k Nejvyššímu soudu (§ 236 a násl. o.s.ř.). Důsledkem všech výše uvedených skutečností a důvodů je pak nejen to, že podání, které 2) žalovaný označil jako žaloba pro zmatečnost, postrádá skutkové vylíčení některého z přípustných zmatečnostních důvodů, ale současně vzniká pochybnost i o tom, zda se vůbec podle obsahu jednalo o žalobu pro zmatečnost, když 2) žalovaný uplatnil důvody, které by mohly být kvalifikovatelné spíše jako důvody odvolací (§ 205 odst. 2 o.s.ř.) nebo dovolací (§ 237 o.s.ř.). Pokud ovšem 2) žalovaný setrval na tom, že uplatňuje žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.s.ř., pak v této žalobě chybí skutkové vymezení toho, jakými procesními vadami se má krajský soud zabývat v rámci svého zmatečnostního přezkumu. Pro tuto vadu, která nebyla odstraněna ani po výzvě, nelze dále v řízení pokračovat, a proto krajský soud podle § 43 odst. 2 o.s.ř. žalobu 2) žalovaného odmítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 3 o.s.ř., když ostatním účastníkům řízení žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně. V Brně dne 12.6.2012 Za správnost vyhotovení: JUDr. Pavel Bachratý, v.r. Soňa Melová samosoudce