I. Výzva podle § 114b odst. 1 o.s.ř. není určena vedlejšímu účastníku vystupujícímu na straně žalovaného. II. Závěr o zjevné bezdůvodnosti žaloby, která neumožňuje vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř., je třeba odvíjet od vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě, nikoliv od skutečností, které byly do řízení uvedeny až po vydání této výzvy a k nimž se proto žalovaný neměl možnost vyjádřit.

49 Co 84/2011-66 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Malého a soudkyň JUDr. Michaely Svobodové a Mgr. Moniky Kyselové ve věci žalobce K.S., nar. XXXXX, bytem ve XXXXX, zastoupeného Českomoravskou konfederací odborových svazů se sídlem v Praze 3, nám. W.Churchila 2, proti žalovanému VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., identifikační číslo 49455842, se sídlem v Brně, Soběšická 820/156, zastoupenému JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Soběšická 820/156, za vedlejší účasti na straně žalovaného České pojišťovny a.s., identifikační číslo 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o odškodnění pracovního úrazu, o odvoláních žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. března 2011, č. j. 11 C 8/2011-12, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 178.210,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1.1.2011 do 30.6.2011 a ve výroku o nákladech řízení II. m ě n í tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. II. V části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 183.336,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1.1.2011 do 30.6.2011 se rozsudek soudu I. stupně p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem soudu I. stupně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 361.546,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od 1.1.2011 do 30.6.2011 (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Bylo tak rozhodnuto o žalobě na odškodnění pracovního úrazu (na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 48.136,- Kč, náhrady za bolest ve výši 178.210,- Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 135.200,- Kč). Soud I. stupně postupoval podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. a rozhodl rozsudkem pro uznání na základě fikce uznání žalobou uplatněného nároku, neboť žalovaný se na základě výzvy učiněné podle § 114b o.s.ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřil k žalobě. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku se žalovaný a vedlejší účastník odvolali. Žalovaný ve svém odvolání soudu I. stupně vytýká, že pominul významný procesní úkon žalobce, který v žalobě podle § 93 odst. 2 o.s.ř. navrhl vstup České pojišťovny a.s. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, které nedoručil žalobu a nevyzval ji k vyjádření ani z hlediska procesního, ani ve věci samé. Soud I. stupně tak upřel České pojišťovně a.s. právo na spravedlivý proces a účinné hájení svých zájmů, kdy je i ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě beze vší pochybnosti, že právě Česká pojišťovna a.s. z titulu zákonného pojištění za žalovaného hradí pekuniární nároky žalovaného. Žalovaný dále namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky k vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř. Žalovaný považuje žalobu za zjevně bezdůvodnou, protože ze skutkových tvrzení žalobce jednoznačně vyplývá, že plnění žalovaného vůči žalobci z titulu pracovního úrazu bylo kráceno zcela v souladu s kogentním ust. § 270 ZP. Zavinění žalobce při předmětné dopravní nehodě bylo pak žalovaným verifikováno z pravomocného rozhodnutí Městského úřadu Znojmo v přestupkovém řízení, vedeném pod sp. zn. SMUZN 3647/2009 Har. V této souvislosti poukazuje žalovaný na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 296/2003. Výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř. nebylo podle žalovaného třeba i z toho důvodu, že jeho stanovisko bylo soudu I. stupně zřejmé jednak ze skutkových tvrzení žaloby o krácení nároku žalovaným, jednak z korespondence mezi účastníky, která byla přílohou žaloby. Soud I. stupně podle žalovaného nemohl ani uvažovat, že žalovaný má k dispozici skutečnosti a důkazy svědčící v jeho prospěch, neboť podklady související s výpočtem výše nároků a výši způsobu odškodnění jsou v držení třetí osoby – vedlejšího účastníka. Hypotéza ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. „povaha věci“ pak není naplněna dle žalovaného ani s ohledem na ust. § 127 odst. 1 o.s.ř., kdy eventuální výši nároku žalobce lze stanovit výlučně znaleckým posudkem. Žalovaný rovněž vznesl námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu ve Znojmě, neboť obecným soudem žalovaného je Městský soud v Brně, přičemž ze žaloby nevyplývají úvahy žalobce o místní příslušnosti podle § 87 o.s.ř. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vedlejší účastník Česká pojišťovna a.s. soudu I. stupně vytýká, že přes podnět žalobce obsažný v žalobě o vstupu České pojišťovny a.s. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného o přípustnosti vedlejšího účastenství nerozhodl. V doplňujícím podání se vedlejší účastník připojil i k odvolací námitce žalovaného o zjevné bezdůvodnosti žaloby. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka (§ 201 a § 202 á contrario o.s.ř.) byla podána včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a odvolání shledal jen částečně důvodným; odvolací soud vyšel z ust. § 205b o.s.ř., podle kterého u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 dost. 2 písm. a/ a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b). Podle ust. § 114b o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a/ nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhoveno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobce zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 (odst. 1). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu (odst. 2). Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci (odst. 3). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (odst. 4). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (odst. 5). Podle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odstavce 3 stejného zákonného ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Usnesení podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem (srov. § 114a odst. 1 o.s.ř.), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. K přípravě jednání – a v jejím rámci též k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. – soud přistoupí až tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady v žalobě (srov. § 114b odst. 5 větu druhou o.s.ř. a také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003). Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navržených důkazů obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2010, sp. zn. 33 Cdo 315/2010). Vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. je naopak vyloučeno ve zcela jednoduchých věcech, jež nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2010, sp. zn. 26 Cdo 2054/2008). Představuje-li žaloba zjevně bezdůvodné uplatňování práva, neodůvodňuje povaha věci ani okolnosti případu, aby soud uložil žalovanému podle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. podat vyjádření ve věci; o takové žalobě nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2003, sp. zn. 29 Odo 296/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.2.2006, sp. zn. 26 Cdo 1253/2005). Žalovaný a vedlejší účastník soudu I. stupně důvodně vytýkají, že v rozporu s ust. § 93 o.s.ř. na základě návrhu žalobce na vstup České pojišťovny a.s. do řízení na stranu žalovaného Českou pojišťovnu a.s. nevyzval, aby se vyjádřila, zda skutečně hodlá v řízení jako vedlejší účastník vystupovat, a v této souvislosti ji nedoručil žalobu. Důsledkem tohoto nesprávného procesního postupu však nemůže být závěr o nesplnění předpokladů k vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř. Vedlejší účastník může za řízení učinit všechny procesní úkony s výjimkou úkonů, které znamenají dispozici s řízením (např. zpětvzetí žaloby) nebo s předmětem řízení (změnu žaloby, uznání nároku, uzavření smíru a další), a úkonů, které učinil sám účastník (zpětvzetí odvolání nebo dovolání podaného účastníkem a další). Je tedy vyloučeno, aby vedlejšímu účastníku byla adresovaná výzva podle § 114b odst. 1 o.s.ř., neboť vedlejší účastník nemůže uznat žalobou uplatněný nárok, a tedy ani svoji procesní nečinností vyvolat fikci uznání žalobou uplatněného nároku, respektive jen svojí procesní aktivitou (vylíčením rozhodujících skutečností, na nichž staví procesní obranu proti žalobě, předložením, resp. označením důkazů k prokázání svých tvrzení, aniž by tak současně učinil jím podporovaný účastník – žalovaný) této fikci zabránit. Ani Česká pojišťovna a.s. jako vedlejší účastník na straně žalovaného nemohla tedy za procesní pasivity jí podporovaného účastníka (žalovaného) fikci uznání žalobou uplatněného nároku zabránit; realizace ostatních procesních práv vedlejšího účastníka byla České pojišťovně a.s. umožněna za odvolacího řízení. Nedůvodnou též byla shledána odvolací námitka žalovaného o místní nepříslušnosti Okresního soudu ve Znojmě, neboť byla žalovaným vznesena opožděně; prvním úkonem, který žalovanému příslušel a ve kterém mohl námitku místní nepříslušnosti uplatnit (srov. § 105 odst. 1 věta třetí o.s.ř.), bylo vyjádření k žalobě, které měl učinit na základě výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř., která mu byla soudem I. stupně doručena. Na odškodnění pracovního úrazu ze dne 9.2.2009 žalobce uplatnil (žalobou ze dne 3.1.2010) nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, nárok na náhradu za bolest a nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. V případě všech tří nároků se žalobce domáhá zaplacení částek, ve kterých mu žalovaný, resp. vedlejší účastník odškodnění krátil z důvodu zaviněného porušení právní povinnosti (§ 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.) žalobcem. Podle rozhodujících skutečností žaloby byla výše bolestného žalobce stanovena v celkové výši 336.210,- Kč (304.800 + 25.200 + 6.210) a žalovaným (vedlejším účastníkem) na tomto odškodnění vyplaceno 168.210,- Kč (152.505 + 12.600 + 3.105). Z takto vylíčených rozhodujících skutečností žaloby vyplývá, že na stanoveném bolestném nebylo žalobci vyplaceno 168.000,- Kč, žalobce však na tomto nároku uplatňuje zaplacení částky 178.210,- Kč. V této části tedy žaloba obsahuje vnitřní logický rozpor, z něhož vyplývá neurčitost žaloby. Jestliže soud I. stupně k odstranění tohoto nedostatku žaloby bránícího v pokračování řízení (postupem podle § 43 o.s.ř.) nepřistoupil, nebyly ve vtahu k uplatněnému nároku na náhradu za bolest splněny předpoklady k vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř. Nároky na náhradu za ztrátu na výdělku (po dobu i po skončení pracovní neschopnosti), náhradu za bolest, náhradu za ztížení společenského uplatnění, náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhradu za věcnou škodu představují samostatné dílčí nároky na odškodnění pracovního úrazu (nemoci z povolání); tyto dílčí nároky jsou podle hmotného práva zcela samostatné, neboť předpoklady jejich vzniku jsou odchylné a také časově se mohou odchylně naplňovat (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 37/74, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 11/1976). Přes uvedenou neurčitost žaloby se tedy v posuzovaném případě uplatní závěry soudní praxe, podle kterých uplatnil-li žalobce v žalobě více práv (nároků) se samostatným skutkovým základem a soud je projednává (aniž by postupoval podle ust. § 112 odst. 2 o.s.ř.) ve společném řízení, nastává (může nastat) fikce uznání ve smyslu ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. vůči každému z těchto práv (nároků) samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153 odst. 3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2005, sp. zn. 21 Cdo 2165/2004). Též v projednávané věci je proto třeba samostatně posoudit předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k dalším dvěma žalobou uplatněným nárokům. V případě uplatněných nároků na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění žaloba splňuje všechny náležitosti pro tento procesní úkon stanovené ust. § 79 odst. 1 o.s.ř., přičemž z obsahu spisu nevyplývá ani žádný nedostatek podmínky řízení, pro který by řízení muselo být zastaveno. Nelze u nich dovozovat, že se jedná o zcela jednoduchou věc, jež nevyžaduje podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání. Naopak se jedná o věc, ve které lze předpokládat rozdílná skutková tvrzení účastníků k naplnění předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele (žalovaného) za pracovní úraz (§ 366 odst. 1 zák. práce), k předpokladům zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle § 367 zák. práce nebo k výši jednotlivých nároků, a tedy i obtížné zjišťování skutkového stavu na základě účastníky navržených důkazů včetně žalovaným namítaného znaleckého dokazování. Povaha věci tedy v posuzovaném případě vyžaduje vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. Závěr o zjevné bezdůvodnosti žaloby – kterou podle žalovaného a vedlejšího účastníka je též žaloba v projednávané věci – je třeba vždy odvíjet od vylíčení rozhodujících skutečností žaloby. V projednávané věci se žalobce domáhá odškodnění pracovního úrazu, který podle vylíčení rozhodujících skutečností utrpěl dne 9.2.2009 jako řidič-strojník nákladního motorového vozidla tov. zn. AVIA reg. zn. ZNA 38-14 poté, co na silnici přejel do protisměru, kde se levou částí vozidla střetl s levou částí protijedoucího nákladního motorového vozidla tov. zn. MAN reg. zn. 4B1 38-45 řidiče Mikulenky. Pokud žalobce v této souvislosti zmiňuje porušení právní povinnosti podle § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., tak pouze z toho důvodu, aby zdůvodnil, proč ke škodě došlo bez jeho zavinění; žalobce tvrdí, že jej postihla náhlá nevolnost, čímž vysvětluje, proč s vozidlem přejel do protisměru (ust. § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. stanoví povinnost jezdit na pozemních komunikacích vpravo) nezaviněně. Z rozhodujících skutečností žaloby nevyplývá, že by v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou bylo příslušným správním orgánem v přestupkovém řízení vydáno rozhodnutí, jimž by žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku, na něž žalovaný a vedlejší účastník odkazují; informace o tomto správním rozhodnutí byla do řízení uvedena až v odvolání žalovaného podaném proti vydanému rozsudku pro uznání, ač měla být žalovaným uplatněna v jeho reakci na výzvu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. Odvolací námitku o zjevné bezdůvodnosti žaloby proto odvolací soud nesdílí, neboť základ obrany žalovaného a vedlejšího účastníka proti nároku uplatněnému v žalobě nebyl v době vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř. soudem I. stupně ani jinak ozřejměn. Ve vztahu k žalobou uplatněným nárokům na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhradu za ztížení společenského uplatnění proto odvolací soud shledal, že byly splněny předpoklady k vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř. Výzva byla obsažena v usnesení soudu I. stupně ze dne 24.1.2011, č. j. 11 C 8/2011-8, které obsahuje veškeré náležitosti stanovené ust. § 114b o.s.ř. a které bylo žalovanému doručeno 28.1.2011. Žalovaný ve stanovené lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení ani později na výzvu jakkoliv nereagoval, tj. ve věci se nevyjádřil a ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Marným uplynutím lhůty k podání vyjádření nastala proto fikce uznání nároku uplatněného žalobou a soud I. stupně v souladu s ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. (ve vztahu k uvedeným dvěma nárokům) rozhodl rozsudkem pro uznání. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. rozsudek soudu I. stupně v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 178.210,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1.1.2011 do 30.6.2011 a ve výroku o nákladech řízení II. za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2009, sp. zn. 21 Cdo 658/2008) a v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 183.336,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1.1.2011 do 30.6.2011 rozsudek soudu I. stupně za použití ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nevyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Proti výroku II. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v tomto případě l z e dovolání podat do dvou měsíců ode dne doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. V Brně dne 16. května 2012 JUDr. Pavel Malý předseda senátu