Vlastník nemovitosti, který není jejím uživatelem a teprve následně se dozví, že dochází k neoprávněmu odběru energie a s tímto stavem se ztotožní a využívá omylu, do kterého byl uveden dodavatel energie, naplňuje svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu podvodu, nikoli trestného činu krádeže.

5 To 354/2011-97 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. února 2012 odvolání obžalovaného M. P. , nar. XXXXX, bytem XXXXX, proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 20.9.2011, č.j. 3T 15/2011-78, a v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Flídra a soudců JUDr. Hany Kleinové a JUDr. Josefa Teplého rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu se napadený rozsudek z r u š u j e v celém rozsahu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. a) trestního řádu se nově r o z h o d u j e tak, že obžalovaný M. P., nar. XXXXX, OSVČ, trvale bytem XXXXX, j e v i n e n , ž e ačkoliv věděl, že na přívodní plynovou trubku v místě na hranici pozemku rodinného domu, jež vlastní, před měřícím přístrojem ME 153 G-6 výrobního čísla: 8223816 byla neoprávněně nainstalována rozbočka s tlakovou hadicí, která byla napojena do vývodové trubky v místě za plynoměrem a tímto dochází k vyřazení měřiče plynu z provozu, tak v přesněji neustanovené době od 16.4.2010 do 13.30 hodin dne 7.2.2011 v obci L., ul. H., okres B., došlo k nelegálnímu odběru zemního plynu v množství 62,31948 MWh, zemního plynu v hodnotě 77.825,65 Kč, a svým jednáním způsobil škodu ve výši 77.825,65 Kč majiteli JMP Net s.r.o. Brno, Plynárenská 499/1, IČ: 27689841, t e d y sebe a jiného obohatil tím, že využil něčího omylu, a způsobil tak na cizím majetku větší škodu. T í m s p á ch a l trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a za to se o d s u z u j e podle § 209 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 ( jednoho ) roku. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 2 ( dvou ) roků. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl M. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Trestné činnosti se dle zjištění soudu dopustil tak, že v přesněji neustanovené době od 16.4.2010 do 7.2.2011 v obci L., ulice H., okres B., nelegálně odebíral zemní plyn, a to tak, že na přívodní plynovou trubku v místě na hranici pozemku rodinného domu s měřícím přístrojem ME 153 G-6 byla nainstalována rozbočka s tlakovou hadicí, která byla napojena do vývodové trubky v místě za plynoměrem. Tím došlo k vyřazení měřiče z provozu a odběru zemního plynu ke škodě uvedeného poškozeného, tak jak je popsáno ve výrokové části tohoto rozsudku. Za to mu byl podle § 205 odst. 3 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Včas podaným odvoláním napadl prostřednictvím svého obhájce tento rozsudek obžalovaný. Namítá, že žádný zásah do propojování neprováděl, neboť v domě 13 let nebydlí. Formálně je sice vlastníkem domu, avšak o veškeré opravy, úpravy a placení inkasa se starali jeho rodiče, od kterých získal dům darem, a po úmrtí rodičů jeho bývalá manželka. Smlouva o dodávce plynu byla sice uzavřena na jeho osobu, platby prováděli rodiče, resp. bývalá manželka jeho jménem. Soud uzavírá, že je bezpředmětné v dané věci zjišťovat, kdo nainstaloval rozbočku a v podstatě vychází z toho, že obžalovaný je vlastníkem nemovitosti. Přitom mu nebyl prokázán úmysl, neboť se nelze spokojit pouze s tvrzením, že z titulu vlastnictví lze dovozovat pachatelství trestného činu. Popírá, že by se svědkovi N. přiznal po telefonu. Matka mu před smrtí sdělila, že mělo dojít k nějakým úpravám na plynovém vedení. On však neví, kdy a kým bylo realizováno. On faktickou správu domu nevykonával, ani prakticky nezajišťoval platby za úhradu odebraného plynu. Přímý úmysl, tak jak uvádí soud, z provedeného dokazování nevyplývá. Jemu nebylo avizováno žádné snížení spotřeby, protože placení energií zajišťovaly jiné osoby. Soud také pochybil, když nevyslechl jeho syna J. P. či bývalou manželku. Žádá proto, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud přezkoumal z hledisek ust. § 254 odst. 1 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo. Soud I. stupně, v souladu s ust. § 2 odst. 5 trestního řádu, zjistil skutkový stav věci tak, že o něm ani odvolací soud pochybnosti neměl. K námitkách obhajoby pak konstatuje následující. Pokud nalézací soud věří svědkovi M. N., je to jeho výlučným právem coby orgánu, který důkaz výslechem svědka provádí a následně hodnotí. Soud také logicky vysvětlil, z jakých důvodů považuje svědka za věrohodného. Stejně tak se nelze ztotožnit s naznačenou úvahou, že by zásah byl prováděn za života matky obžalovaného. Ta zemřela dne 2.4.2010, když periodický odpočet byl proveden až 16.4.2010 a nebyla zjištěna žádná závada či jiné neoprávněné zásahy. Stejně tak není pravdou, že by nalézací soud hovořil o úmyslu přímém ze strany obžalovaného, neboť dospívá k závěru, že obžalovaný jednal minimálně v úmyslu nepřímém. V souladu s běžnou justiční praxí pak nalézací soud obžalovaného uznal vinným trestným činem krádeže. Za standardní situace, kdy pachatel je vlastníkem a zároveň uživatelem nemovitosti, dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže neoprávněným odběrem energie obvykle v těchto formách: - pachatel sám nainstaluje neoprávněný propoj plynoměru (obžalovaný je dle svých slov vyučeným instalatérem) - neoprávněný propoj provede na žádost pachatele (vlastníka a uživatele domu) jiná odborně způsobilá osoba - s vědomím a souhlasem vlastníka a uživatele nemovitosti provede či zařídí takový zásah jiný uživatel předmětné nemovitosti Dle názoru odvolacího soudu je v podstatě absurdní, aby k neoprávněném propoji došlo bez vědomí a souhlasu osoby, která je zároveň vlastníkem i uživatelem nemovitosti. Konkrétní situace je ovšem specifická tím, že obžalovaný je toliko vlastníkem nemovitosti a dle jeho tvrzení, které nebylo nijak zpochybněno, nemovitost jen příležitostně navštěvuje. Za těchto okolností může samozřejmě dojít k neoprávněnému propoji energie buď jeho aktivním jednáním či alespoň s jeho vědomím a souhlasem, může však dojít k situaci, kdy neoprávněný propoj provede uživatel nemovitosti bez vědomí a souhlasu vlastníka, který na tuto skutečnost přijde až později. Vlastník nemovitosti buď může provést nápravu stavu, nebo se stavem věcí ztotožní a srozumí a v podstatě využívá omylu, do kterého je uveden dodavatel energie. Obžalovaný přiznal pouze vědomost o nelegálním odběru, nějaký poznatek o jeho aktivnějším jednání, které je běžné u trestného činu krádeže, ve spisovém materiálu chybí. Lze tedy pouze s jistotou konstatovat, že minimálně využil vzniklé situace. Pasivnější forma chování, která se v jeho případě logický nabízí, se pak odvolacímu soudu jeví jako společensky méně škodlivá než aktivní přístup, který volí pachatel trestného činu krádeže. Odvolací soud dospívá k závěru, že posouzení skutku jako trestného činu podvodu, spáchaného shora popsaných způsobem, je pro pachatele příznivější. Obžalovaný v odvolání sice tvrdí, že placení energií zajišťovaly jiné osoby, na č.l. 4 spisu však v přípravném řízení uvedl, že po úmrtí jeho matky to bylo zavedeno tak, že on platí polovinu plateb za energie a vodu a druhou polovinu těchto plateb platí jeho bývalá manželka. Poté, co mu byla výpověď z přípravného řízení předestřena, ji před odvolacím soudem v podstatě potvrdil. Odvolací soud tedy na základě správně zjištěného skutkového stavu dovodil právní závěr, že obžalovaný sebe a jiného (bývalou manželku) obohacoval tím, že využíval omylu, do kterého byl uveden dodavatel energie a svým jednáním tak způsobil na jeho majetku větší škodu. Proto jej tedy na základě stejného skutkového stavu uznal vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, tak jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. O vině a právní kvalifikaci skutku odvolací soud pochybnosti nemá a proto nevidí důvod, proč by měli být ve věci slyšeni syn obžalovaného a jeho bývalá manželka. Shodně se soudem I. stupně uložil obžalovanému trest na samé spodní hranici zákonné sazby, když osoba pachatele i okolnosti případu ještě umožňují podmíněný odklad výkonu trestu. Zkušební doba dvou let se jeví odvolacímu soudu poněkud krátká, věc však byla projednávána z podnětu odvolání samotného obžalovaného. Poučení o opravných prostředcích: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný, takže rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné (§ 139 odst. 1 písm.a), b)cc), § 140 odst.1 trestního řádu). Lze však proti němu podat dovolání (§ 265a odst. 1,2 trestního řádu). Dovolání mohou podat (§ 265d odst. 1 trestního řádu) - nejvyšší státní zástupce, který je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch či v neprospěch obviněného (§ 265d odst. 1 písm. a), § 265f odst.l trestního řádu). - obviněný pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno (§ 265d odst. 2 trestního řádu. - je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena může i proti vůli obviněného za něho v jeho prospěch dovolání podat též zákonný zástupce i jeho obhájce. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl v I. stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§ 265e odst. 1 trestního řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky (§ 265c trestního řádu). V dovolání, kromě obecných náležitostí uvedených v § 59 odst. 3 trestního řádu, musí být uvedeno (§ 265f odst. 1 trestního řádu) - proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, - který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán, - čeho se dovolatel domáhá, - konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, - odkaz na zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. a)-l), nebo § 265b odst. 2 trestního řádu, o které se dovolání opírá. Rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 trestního řádu). Krajský soud v Brně dne 15. února 2012 JUDr. Aleš Flídr v.r. předseda senátuZa správnost vyhotovení: Jana Desenská