Ve stejné trestní věci a u stejného odsouzeného, který byl soudem pravomocně propuštěn z uloženého ochranného léčení, nelze následně na základě nového návrhu uložit totéž ochranné léčení, neboť tomuto postupu brání překážka věci již pravomocně rozhodnuté (zásada "ne bis in idem"). Takový návrh je nutno podle § 99 odst. 4 trestního zákoníku a contrario zamítnout.

5 To 4/2012-25 U s n e s e n í Krajský soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 11. ledna 2012, o stížnosti státního zástupce v trestní věci odsouzeného J. S., nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX, posledně bytem XXXXX, proti usnesení Městského soudu v Brně č.j. 2 Nt 54/2011-12 ze dne 29.11.2011 t a k t o : Podle § 148 odstavec 1 písmeno c) trestního řádu se stížnost státního zástupce z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením městský soud rozhodl dle § 99 odst. 2 písm. a) odst. 4 tr. zák. a contario o zamítnutí návrhu Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 20.9.2011 sp.zn. 6 ZT 301/2007 na uložení ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě (u odsouzeného). Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně řádně a včas stížnost, ve které s tímto rozhodnutím soudu I. stupně nesouhlasí. Namítá, že dle zprávy primářky sexuologického oodělení Fakultní nemocnice Brno MUDr. Petry Sejbalové (ze dne 27.7.2011) je výkon ochranné léčby sexuologické u odsouzeného nadále indikován, neboť i přes hormonální tlumivou medikaci vykazuje přístrojové vyšetření PPG odsouzeného reakce na sadomasochistické a agresivní podněty. Dle názoru státní zástupkyně pak nelze na režim ochranného léčení aplikovat zásadu pro ukládání trestů s tím, že pokud tedy byl J. S. z ochranného léčení propuštěn, jde o „meritorně skončenou věc, věc rozsouzenou“, a tudíž v dané konkrétní věci již nelze podat nový návrh na uložení léčby. V tomto smyslu pak podotýká, že na rozdíl od ukládání trestů je účelem ochranného léčení výhradně ochrana společnosti před nebezpečnými, duševně chorými osobami, když poskytnutí odborné lékařské péče je současně i pozitivním přínosem pro odsouzeného. Státní zástupkyně má za to, že za situace, kdy podle lékařské zprávy léčebny je ze sexuologického hlediska výkon ochranné léčby sexuologické i nadále indikován, s přihlédnutím k charakteru trestné činnosti (pro kterou byl J. S. odsouzen) a vysokému riziku recidivy v případě neléčení (dle závěrů znaleckého posudku, podaného v předmětné trestní věci), je jimi podaný návrh na uložení ochranného léčení důvodný. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak státní zástupkyně navrhuje, aby krajský soud podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené usnesení zrušil a uložil soudu I. stupně, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Krajský soud v Brně podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že stížnost státní zástupkyně není důvodná. Po prostudování spisového materiálu bylo zjištěno, že odsouzenému bylo rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 90T 113/2007-94 ze dne 12.10.2007 (s právní mocí ke dni 6.11.2007) dle § 72 odst. 1 písm. a) odst. 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.) uloženo ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní, které bylo následně usnesením téhož soudu č.j. 90 T 113/2007-137 ze dne 28.4.2009 (s právní mocí ke dni 14.5.2009) dle § 72 odst. 5 tr. zákona (zák. č. 140/1961 Sb.) změněno na formu ambulantní. S ohledem na novou úpravu ochranného léčení (dle zákona č. 40/2009 Sb.), jakož i k tomu, že příslušným zdravotnickým zařízením nebyl podán návrh na prodloužení ochranného léčení, bylo usnesením Městského soudu Brno č.j. 90 T 113/2007-158 ze dne 1.9.2011 (s právní mocí ke dni 245.9.2011) dle § 99 odst. 6 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) s poukazem na ustanovení § 353 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o propuštění odsouzeného z tohoto ochranného léčení. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že v trestní věci, vedené u Městského soudu Brno pod sp.zn. 90 T 113/2007 (u Městského státního zastupitelství Brno pak pod sp.zn. 6 ZT 301/2007), bylo již tímto soudem pravomocně rozhodnuto o propuštění odsouzeného z předmětného ochranného léčení. Nutno zároveň uvést, že proti danému rozhodnutí městského soudu (č.j. 90 T 113/2007-158 ze dne 1.9.2011) pak státní zástupce mj. ani žádný opravný prostředek nepodal. V této souvislosti je třeba uvést, že propuštění z ochranného léčení je pak jedním ze způsobů ukončení ochranného léčení (a to bez ohledu na důvody, pro které bylo rozhodnuto o propuštění odsouzeného z ochranného léčení). Krajský soud v Brně (stejně jako i další soudy a orgány činné v trestním řízení) je pak tímto pravomocným rozhodnutím městského soudu vázán. Pokud za dané situace státní zástupkyně v téže trestní věci a u stejného odsouzeného požaduje opětovné uložení téhož ochranného léčení, nelze ji vyhovět (jak to správně učinil městský soud), neboť tomuto postupu brání překážka věci již pravomocně rozhodnuté (zásada „rei iudicatae“). O pravomocně rozhodnuté věci totiž již nelze znovu jednat (dle zásady „ne bis in idem“, což platí pro všechny výroky rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 90T 113/2007-94 ze dne 12.10.2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující). S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak považuje krajský soud podané námitky státní zástupkyně za neakceptovatelné, když je nutno podotknout, že překážka věci pravomocně rozhodnuté je stavěna nad zájem ochrany společnosti před nebezpečnými, duševně chorými osobami (ačkoliv by ochranné léčení bylo případně i pozitivním přínosem pro samotného odsouzeného). Navrhovaný postup státní zástupkyně by navíc byl dle názoru krajského soudu v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 4 věty druhé, čl. 7 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Po přezkoumání spisového materiálu tudíž krajský soud zjistil, že městský soud postupoval správně, pokud tedy byl předmětný návrh Městského státního zastupitelství v Brně zamítnut. Vzhledem k tomu, že krajský soud shledal stížnost státní zástupkyně jako nedůvodnou, rozhodl pak dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu o jejím zamítnutí tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Krajský soud v Brně dne 11.1.2012 JUDr. Aleš Flídr, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení : Vypracoval : Jana Desenská JUDr. Josef Teplý, v.r.