Soudní exekutor je oprávněn uložit pořádkovou pokutu osobě, jež se na předvolání soudního exekutora podle ustanovení § 50 odst. 2 ex. řádu nedostavila k prohlášení o majetku bez řádné omluvy. Pokud nastaly účinky spojené se zahájením insolvečního řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), jež bylo zahájeno na základě návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze strany povinného, je třeba nahlížet na prohlášení o majetku takové osoby exekutorem ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 ex. řádu jako na veskrze bezúčelný úkon. Nepřiměřenou tvrdostí se pak z úhlu takového pohledu jeví, aby osobě, jež se na výzvu soudního exekutora k prohlášení o majetku nedostavila k provedení takového úkonu, byla za takový postup ukládána pořádková pokuta za použití ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř.

Usnesení Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Miroslava Pecha ve věci oprávněné Siemens, s. r.o., identifikační číslo 00268577, se sídlem v Praze 13, Siemensova 1, proti povinné atx – technická kancelář pro komplexní automatizaci, s. r. o., identifikační číslo 25333585, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nová 486, o exekuci dle zák. č. 120/2001 Sb., o uložení pořádkové pokuty, o odvolání Ing. B.V., CSc., nar. XXXXX, bytem XXXXX proti usnesení JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., soudního exekutora Exekutorského úřadu pro Prahu 5, se sídlem v Praze, Malátova 645/18, ze dne 30. listopadu 2011, č.j. 752/11-163, takto: Usnesení soudního exekutora se mění tak, že Ing. B.V., CSc., nar. XXXXX, bytem XXXXX, se pořádková pokuta ve výši 10.000,- Kč neukládá. Odůvodnění: Soudní exekutor usnesením uložil Ing. B.V., CSc., nar. XXXXX, bytem XXXXX, pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč s odůvodněním, že tento se bez řádné omluvy nedostavil na předvolání k soudnímu exekutorovi k prohlášení o majetku povinné. O uložení pořádkové pokuty rozhodl soudní exekutor dle ust. § 52 e.ř. ve spojení s ustanovení § 53 odst. 1 o.s.ř. Proti rozhodnutí soudního exekutora podal Ing. B.V. odvolání. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudního exekutora zrušil. V důvodech odvolání připustil, že dne 1.12.2011 mu bylo doručeno předvolání k prohlášení o majetku, jež bylo nařízeno na den 12.12.2011 u soudního exekutora, zároveň však poukázal na skutečnost, že již dne 5.12.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení proti povinné. Jak přitom vyplývá z ustanovení § 46 odst. 6 ex. řádu ve spojení s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), od zahájení insolvenčního řízení soudní exekutor nesmí činit žádné úkony směřující k provedení exekuce. Takovým úkonem je zapotřebí podle odvolatele chápat i provedení výslechu osoby předvolané k prohlášení o majetku povinného, jež se mělo uskutečnit dne 12.12.2011. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 55c odst. 4 ex. řádu), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 55c odst. 1 ex. řádu) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 55c odst. 1 a odst. 3 e.ř. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudního exekutora i řízení mu předcházející a nakonec dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu spisu soudního exekutora vyplývá, že spolu s písemnou výzvou k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti obsahující i předvolání k prohlášení o majetku povinné z 30.11.2011, č. j. 147 EX 752/11-164, předvolal soudní exekutor pověřený v tomto řízení provedením exekuce Ing. B.V. k výslechu do své kanceláře. V předvolání, jež bylo nesporně jmenovanému doručeno dne 1.12.2011, bylo uvedeno, aby se tento dostavil dne 12.12.2011 v 10.00 hod. do kanceláře soudního exekutora za účelem prohlášení o majetku povinné. Předvolávaný byl také poučen o následcích spojených s doručením předvolání o prohlášení o majetku, jakož i o následcích nedostavení se k onomu úkonu. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda-li je soudní exekutor pověřený provedením exekuce nadán pravomocí ukládat pořádkovou pokutu osobě, jež se nedostavila k jeho výzvě k prohlášení o majetku. Dle ust. § 50 odst. 2 e.ř. může soudní exekutor, považuje-li to za účelné, předvolat povinného a vyzvat ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá exekuční titul a též k prohlášení o majetku povinného. Je-li povinný právnickou osobou, pak je třeba takovouto výzvu adresovat statutárnímu zástupci. U citovaného zákonného ustanovení je přitom zapotřebí důsledně rozlišovat jednak oprávnění exekutora k předvolání za účelem výzvy k dobrovolnému plnění na straně jedné a předvolání osoby za účelem provedení prohlášení o majetku. Odvolací soud tedy nesdílí zejména názor prezentovaný v komentáři k exekučnímu řádu Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti – exekuční řád – Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 215, podle něhož předvolání soudního exekutora ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 ex. řádu je třeba klást vždy na roveň postupu soudu dle ust. § 259 o.s.ř. (činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí), z čeho dále komentář dovozuje, že předvolání soudního exekutora nemá účinky předvolání soudu k prohlášení o majetku dle ust. § 260a a násl. o.s.ř., pročež nedostaví-li se povinný (či statutární zástupce povinného, který je právnickou osobou) na předvolání, nelze jeho účast vynucovat ani uložením pořádkové pokuty. Naopak odvolací soud má za to, že pokud exekuční řád nijak dále neupravuje procesní postup soudního exekutora při provádění úkonu „prohlášení o majetku“, je zapotřebí, aby také soudní exekutor postupoval při provádění takového úkonu za použití ustanovení § 260a až 260h o. s. ř. s odkazem na ustanovení § 52 odst. 1 ex. řádu. Obdobné použití těchto ustanovení je podle odvolacího soudu obzvláště na místě za té situace, kdy novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 286/2009 Sb. bylo ze zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) vypuštěno ustanovení § 53, podle něhož byl soudní exekutor mimo jiné oprávněn soudu navrhnout, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o svém majetku před soudem. Jinými slovy, pakliže je s účinností od 1.11.2009 soudnímu exekutorovi znemožněno navrhovat provedení prohlášení o majetku povinného u soudu, tím spíše je třeba nahlížet na pravomoc soudního exekutora provést takové prohlášení o majetku samostatně ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 ex. řádu ve stejném režimu a se stejnými zákonnými důsledky, jak k tomu dochází v řízení před soudem podle výše uvedených zákonných ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 260d odst. 3 o. s. ř. pak jestliže se ten, kdo byl k soudu řádně předvolán (rozuměno k prohlášení o majetku), nedostaví bez včasné a důvodné omluvy, bude k soudu předveden; o tom musí být předvolaný poučen. Posledně citované ustanovení je přitom pro účely prohlášení o majetku prováděného v řízení před soudem vykládáno tak, že nevylučuje použití ani jiných donucovacích prostředků, zejména pak uložení pořádkové pokuty tomu, kdo se bez řádné omluvy nedostaví na předvolání soudu (ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř.). Ve světle posledně uvedených úvah tak odvolací soud uzavírá, že také soudní exekutor je oprávněn uložit pořádkovou pokutu osobě, jež se na předvolání soudního exekutora podle ustanovení § 50 odst. 2 ex. řádu nedostavila k prohlášení o majetku bez řádné omluvy. Odvolací soud se proto dále zabýval otázkou, zda-li použití sankce ze strany exekutora (uložení pořádkové pokuty) bylo adekvátním použitím donucovacích prostředků ve zde projednávaném případě, zejména pak s ohledem na námitky odvolatele. Předně lze konstatovat, že v řízení je nesporné, že předvolaný Ing. B.V., CSc. je skutečně statutárním zástupce povinné v tomto exekučním řízení (a to v pozici jednatele společnosti s ručením omezením), pročež soudní exekutor postupoval zcela v souladu s ustanovením § 260c odst. 3 o.s.ř., pokud předvolal k prohlášení o majetku právě Ing. V. Jak přitom vyplývá z obsahu výzvy vyhotovené soudním exekutorem dne 30.11.2011 a doručené předvolanému nesporně dne 1.12.2011, tato obsahuje jak výzvu k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti, tak i předvolání k prohlášení o majetku včetně všech náležitostí jak má na mysli zákonné ustanovení § 260d odst. 1 o.s.ř., zejména tedy je v něm uveden účel výslechu a poučení o následcích, jestliže prohlášení bude odmítnuto nebo jestliže v něm budou uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Za nespornou lze považovat i skutečnost, že předvolaný se bez omluvy k prohlášení o majetku na den 12.12.2011 k soudnímu exekutorovi skutečně nedostavil. Potud lze konstatovat, že byly splněny výše uvedené podmínky, jejichž naplnění předpokládá ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. Konečně pak z evidence probíhajících insolvenčních řízení vyplývá, že k návrhu samotné povinné bylo dne 5.12.2012 zahájeno insolvenční řízení, které se toho času nachází ve fázi řízení po prohlášení úpadku povinné, k čemuž došlo usnesením insolvenčního soudu ze dne 16.1.2012. Jak bylo zmíněno na úvod odůvodnění tohoto rozhodnutí, předvolaný (odvolatel) svoji obranu proti uložení pořádkové pokuty vystavěl na námitce, že provedení úkonu „prohlášení o majetku“ bránilo souběžně probíhající insolvenční řízení. Vzájemný vztah insolvenčního a exekučního řízení je upraven v právním řádu České republiky na několika místech, jednak v zákoně. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád), jednak v zákoně č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon). Předně podle ustanovení § 46 odst. 6 exekučního řádu, je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést (poznámka pod čarou č. 16d), exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Zmíněná poznámka pod čarou pak odkazuje přímo na zákonné ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, podle něhož je se zahájením insolvenčního řízení spojen mimo jiné takový účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze sice nařídit, nelze jej však provést. Konečně pak provádění úkonu „prohlášení o majetku“ je probíhajícím insolvenčním řízením ovlivněno takovým způsobem, že podle § 260b odst. 2 písm. a) o. s. ř. návrhu oprávněného (logicky v řízení před soudem) na prohlášení majetku nelze vyhovět, probíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek povinného (ve smyslu ustanovení zákona č 182/2006 Sb. dle poznámky pod čarou) a po dobu trvání účinků moratoria na majetek povinného. Důležité pro posouzení, zda-li vedle sebe obstojí vedení insolvenčního řízení a prohlášení o majetku, pak je i porovnání účinků každého z probíhajících řízení na majetek povinného. V daném případě lze zmínit zejména zákonná ustanovení § 260e odst. 2 o.s.ř. (jež hovoří o majetku a právech povinného, jež má být prohlášením o majetku zjištěn) na straně jedné a § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (jež upravuje obsahové náležitosti návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze strany samotného dlužníka). Dále pak lze poukázat na ustanovení § 260h o. s. ř. (jež zakládá neúčinnost právních úkonů týkajících se majetku povinného učiněných po doručení předvolání k prohlášení o majetku) na straně jedné a § 111 insolvenčního zákona (jež obdobně upravuje zákaz nakládání s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet a taktéž stanoví neúčinnost právních úkonů, které by takovému zákazu odporovaly vůči všem věřitelům povinného – dlužníka) na straně druhé. Shora citovaná zákonná ustanovení pak je zapotřebí podle názoru odvolacího soudu vykládat tak, že za situace, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), jež bylo zahájeno na základě návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze strany povinného, je třeba nahlížet na prohlášení o majetku takové osoby exekutorem ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 ex. řádu jako na veskrze bezúčelný úkon, neboť účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení fakticky suplují účinky, jež má případné provádění prohlášení o majetku. Jinými slovy, prohlášení o majetku povinné sice v daném případě bylo možno učinit a to nejméně do doby, než-li došlo k prohlášení úpadku usnesením insolvenčního soudu ze dne 16.1.2012, nicméně praktické důsledky pro oprávněnou v tomto exekučním řízení by nebyly veškeré žádné (vyjma případné hrozby vzniku trestní odpovědnosti předvolaného ve smyslu ustanovení § 260e odst. 1 o.s.ř.). Nepřiměřenou tvrdostí se pak z úhlu takového pohledu jeví, aby osobě, jež se na výzvu soudního exekutora k prohlášení o majetku nedostavila k provedení takového úkonu, byla za takový postup ukládána pořádková pokuta za použití ustanovení § 53 odst. 1 o.s. ř. a to tím spíš, že postižení případně prohlášením zjištěného majetku povinného v exekučním řízení by bylo ze zákona vyloučeno. Výše uvedené argumenty pak na daný případ dopadají s takovým výsledkem, že jakkoliv může odmítavý postup předvolaného Ing. V. (jednatele povinné), který se bez omluvy nedostavil na předvolání soudního exekutora, svědčit o neserióznosti jeho osoby či dokonce vyvolávat pochybnosti o jeho morálních kvalitách, nemůže být ve zde projednávaném případě důvodem k udělení pořádkové pokuty. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil (za analogického použití ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že se předvolanému pořádková pokuta neukládá. Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Jihlavě dne 15.2.2012 JUDr. Eva Fučíková předsedkyně senátu