Pokud v době podání žaloby měl žalobce za žalovaným více pohledávek, lze za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva považovat jen ty náklady, které by žalobce musel vynaložit v případě, že by se zaplacení všech pohledávek domáhal současně jednou žalobu.

54 Co 951/2012-39 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců JUDr. Ivany Čeledové a JUDr. Tomáše Lichovníka v právní věci žalobkyně Solidní Finance, uzavřený investiční fond, a.s. se sídlem Špitálka 8, Brno, identifikační číslo 29235871, zastoupené Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 3, proti žalovanému P.H., nar. XXXXX, bytem XXXXX, o 1.015,- Kč s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou z 18. června 2012, č. j. 9 EC 674/2012-31, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.015,- Kč s úroky z prodlení z této částky, a to jako rozsudkem pro uznání. Výrokem II. pak žalovanému uložil, aby žalobkyni nahradil náklady řízení ve výši 8.720,- Kč, a to s odůvodněním, že žalobkyně byla v řízení úspěšná. Rozsudek, a to jeho výrok II., napadl odvoláním žalovaný. Namítl, že nesouhlasí s tím, aby hradil náklady právního zastoupení. Měl za nespravedlivé, aby se jeho dluh takto osminásobně navýšil. Uvedl, že žalobkyni byla doposud zaplacena částka 15.573,- Kč, a to pouze na nákladech řízení, každá pohledávka byla požadována zvlášť, čímž došlo k nepřiměřenému nárůstu dluhu. Odkázal i na usnesení Krajského soudu v Brně (pobočky Jihlava) z 11.6.2012, č. j. 54 Co 578/2012-37, který uznal nepřiměřenou výši nákladů a měl za to, že se jedná o spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. změnil. Žalobkyně v reakci na podané odvolání uvedla pouze, že žalovaný zaplatil jen to, k čemu byl zavázán rozsudkem a splátkovým kalendářem. Žalovaný podal odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen „o.s.ř.“) a jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.). Protože soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, nelze pro posouzení přípustnosti odvolání užít ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., nýbrž toliko ust. § 202 odst. 1 o.s.ř. a contr. Odvolání žalovaného proti napadenému nákladovému výroku tak bylo třeba považovat za přípustné. Proto odvolací soud bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.) přezkoumal napadený nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Žalobkyně byla se svým návrhem ve věci samé v plném rozsahu úspěšná. Soud prvního stupně proto správně o náhradě nákladů řízení rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení zákona přizná soud tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z citovaného ustanovení zákona nutno dovodit, že úspěšnému účastníku přísluší právo na náhradu toliko nákladů účelně vynaložených. Při posuzování, zda náklady v tomto řízení vynaložila účelně, nebylo dle názoru odvolacího soudu možno odhlédnout od skutečnosti, že smlouvou o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně předložila společně s žalobou, nebyla na žalobkyni převedena pohledávka za žalovaným toliko jediná, nýbrž celkem pět pohledávek (ve výši od 1.011,- do 1.081,- Kč). Ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 11 EC 223/2011, ve kterém odvolací soud v odvolání zmíněným usnesením z 11.6.2012, sp. zn. 54 Co 578/2012-37, rozhodoval o odvolání téhož žalovaného proti nákladovému výroku elektronického platebního rozkazu, bylo zjištěno, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pro pohledávku 1.011,- Kč s příslušenstvím byl doručen do centrální podatelny dne 6.12.2011 v 11.48 hodin. V předmětné věci pak byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 1.015,- Kč doručen do centrální podatelny 6.12.2011 v 11.51 hodin. Výše uvedené potvrzovalo pravdivost tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyně uplatnila každou z pohledávek zvláštním návrhem. Odvolacímu soudu je známo, že v minulosti byl soudní praxí opakovaně vysloven závěr, že uplatňování různých pohledávek samostatnými žalobními návrhy jednoho žalobce proti témuž žalovanému, stejně jako i jediné pohledávky postupně několika žalobami není vyloučeno a není důvodem pro krácení náhrady nákladů řízení. Dle názoru odvolacího soudu je nutno se s touto dřívější praxí vypořádat obdobně, jak to učinil Ústavní soud v nálezu z 15.5.2012, sp. zn. II. ÚS 3011/11 (a v řadě nálezů dalších), se stanoviskem Nejvyššího soudu z 15.10.2008, sp. zn. Cpjn 201/2008. Soudy při formulaci dřívějších závěrů nebyly konfrontovány s živelným uplatňováním žalob o zaplacení bagatelních částek, kde cílem žalobce nebylo (alespoň na prvém místě) získat právo na zaplacení žalované částky, nýbrž především právo na přisouzení paušální náhrady nákladů výrazně přesahující náklady skutečně vynaložené. Tento vývoj dle názoru odvolacího soudu ukazuje na nesprávnost a neudržitelnost závěrů dřívějších. Je skutečností, že žádné ustanovení zákona výslovně žalobci neukládá, aby - má-li za žalovaným více pohledávek - tyto uplatnil jednou žalobou. Nezakazuje ani domáhat se zaplacení každé pohledávky žalobou samostatnou (či dokonce uplatnění jedné pohledávky postupně žalobami několika). To však současně neznamená, že podobný postup lze považovat za správný a že mu lze poskytovat právní ochranu. Dle ust. § 1 o.s.ř. je tímto zákonem upravován postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna mimo jiné i spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků – tento požadavek se vztahuje nejen na práva a oprávněné zájmy žalobce, nýbrž i žalovaného. Tuto základní procesní zásadu musí mít soud na zřeteli po celou dobu soudního řízení, tedy i při rozhodování o náhradě nákladů řízení, při posuzované účelnosti nákladů vynaložených úspěšným účastníkem. Jak již zmíněno, dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží úspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Za takové lze (i s ohledem na korektiv dle ust. § 1 o.s.ř.) považovat jen náklady, které žalobci umožňují jeho právo beze zbytku uplatnit při současném toliko nezbytném zatížení žalované. Ve vztahu mezi účastníky tohoto řízení výše uvedené znamená, že pokud v době podání žaloby měla žalobkyně za žalovaným více pohledávek, lze za účelně vynaložené náklady považovat jen náklady nezbytné k uplatnění všech těchto pohledávek, tedy náklady, které by žalobkyně musela vynaložit v případě, že by se zaplacení všech dlužných částek domáhala žalobou jedinou. Pokud by se v konkrétním případě žalobkyně domáhala zaplacení obou již zmíněných pohledávek (jak v tomto řízení žalované částky 1.015,- Kč, tak i částky 1.020,- Kč požadované v řízení dalším), pak by nejen soudní poplatek, nýbrž i odměna právního zástupce (a to i dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném v době podání obou návrhů) byly shodné jako v případě řízení o žalobě pouze jediné. Uplatnění každé z pohledávek samostatným žalobním návrhem pak mohlo mít pouze jediný smysl, a to navýšit především odměnu právního zástupce žalobkyně. Podobný postup je v příkrém rozporu se zásadou ochrany práv účastníků, tak jak byla výše vyložena, jedná se o zneužití práva na právní zastoupení, kterému nelze přiznat jakoukoliv ochrany. Takto navýšené náklady proto třeba mít bezezbytku za neúčelné. Zvolený postup právního zástupce též nutno považovat za nečestný a neetický, nerespektující práva žalovaného – článek 17 odstavec 3 pravidel profesionální etiky, stanovených usnesením představenstva České advokátní komory z 31.10.1996 č. 1/1997 ve znění následujících změn, tedy i v rozporu s ustanovením § 16 odst. 2, 17 zák. o advokacii. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že náklady vynaložené žalobkyní v tomto řízení byly náklady neúčelnými, nemohl než uzavřít, že právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni přes úspěch ve věci v tomto řízení nepřísluší. Proto za přiměřeného užití ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném nákladovém výroku změnil a právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl se svým odvoláním v plném rozsahu úspěšný. Protože mu však v souvislosti s odvolacím řízením náklady nevznikly, nebylo toto právo přiznáno žádnému z účastníků. Poučení : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Jihlavě dne 8. listopadu 2012 JUDr. Jaroslav Mádr v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Petra Jánová