22 A 3/2012-61     ČESKÁ REPUBLIKA  R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y    Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: M. R., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01  Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 7. 11. 2011, č. j. JMK/148733/2011, sp. zn. S-JMK 148773/2011/OSV-Br,     t a k t o :     I. Žaloba   s e   z a m í t á .   II. Žádný z účastníků   n e m á   p r á v o   na náhradu nákladů řízení     O d ů v o d n ě n í :     Rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 15. 9. 2011, č. j. 206385/2011/BBA (dále jen „správní orgán I. stupně“) nebyla žalobci přiznána mimořádná okamžitá pomoc z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 11. 2011, č. j. JMK 148733/2011, bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že se žádost o mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením zamítá podle ust. § 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hmotné nouzi“).   Ve včas podané žalobě ze dne 14. 1. 2012 napadl žalobce rozhodnutí žalovaného, domáhal se jeho zrušení.   Namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Tvrzení v odůvodnění nejsou v souladu se skutečností. Jeho situace hmotné nouze vznikla a trvala, od Úřadu Brno-Černovice, sociální odbor neobdržel ode dne 1. 12. 2010 žádnou pomoc, přestože o ni opakovaně žádal. Sociální a odvolací orgán postupoval v rozporu se zákonem, jeho skutečný sociální, zdravotní a majetkový stav nezjišťoval, protože by musel zjistit, že nemá žádné prostředky k živobytí, nemá části prostředků k bydlení a ostatních potřeb, že je osoba sociálně vyloučená a zdravotně ohrožována a že u úřadu žádal ze zdravotních, sociálních a hmotných důvodů o pomoc. Byl toho názoru, že ze strany žalovaného nedošlo ani po věcné stránce ani po obsahové stránce ke správnému a oprávněnému závěru v jeho rozhodnutí a odůvodnění. Navrhl, aby přezkoumávané rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno.   Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 9. 3. 2012 uvedl, že vzhledem k tomu, že s účinností od 1. 1. 2012 přešla na základě zákona č. 366/2011 Sb. působnost krajských úřadů rozhodovat ve věcech dávek státní sociální podpory, dávek pomoci v hmotné nouzi na Ministerstvo práce a sociálních věcí, stalo se tímto dnem ministerstvo procesním nástupcem žalovaných krajských úřadů v soudních řízeních v těchto věcech.   K žalobě směřující proti rozhodnutí žalovaného uvedl, že žaloba je neodůvodněná, ve svém základě neopodstatněná. Strana žalovaná se po seznámení se spisem a s napadeným rozhodnutím ztotožňuje s rozhodnutím žalovaného. Navrhl proto, aby v plném rozsahu byla žaloba zamítnuta.   Krajský soud v Brně nařídil ve věci na žádost žalobce jednání dne 30. 8. 2013, kterého se však žalobce nezúčastnil, z jednání se neomluvil, ale vzhledem k tomu, že doručení bylo vykázáno, soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Rozhodl též v nepřítomnosti žalovaného, neboť tento s uvedeným postupem souhlasil.   Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 24. 8. 2011 žádost o mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením. V odůvodnění žádosti však nebyly uvedeny žádné skutečnosti, které by předpokládaly hrozbu sociálního vyloučení. Dne 31. 8. 2011 byl žalobce vyzván k doplnění skutečností prokazujících ohrožení sociálním vyloučením, ve stanovené lhůtě však tyto skutečnosti nedoložil. Správní orgán I. stupně proto věc posoudil tak, že se nejedná o osobu v hmotné nouzi.   Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná posoudila jako nedůvodné. Přihlédla k tomu, že po podání žádosti o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením, byl žalobce vyzván dne 31. 8. 2011 k doplnění a doložení požadovaných údajů, sice doplněním skutečností prokazujících ohrožení sociálním vyloučením. Byl vyzván k doložení dokladu, který by potvrzoval, že se stal obětí trestné činnosti jiné osoby vydaný orgánem činným v trestním řízení a že tato skutečnost jej sociálně vylučuje. Dále byl poučen, že pokud nesplní povinnost, která v dané výzvě mu byla uložena, pak podle § 49 odst. 5 citovaného zákona dávka nebude přiznána. Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu nereagoval, nebyly dány důvody k úvaze, zda jsou u něho splněny podmínky a lze jej považovat za osobu v hmotné nouzi.   Podle ust. § 2 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., v platném znění, za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která v daném čase, s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí a nedostatky finančních prostředků, nemůže úspěšně řešit svoji situaci a je ohrožena sociálním vyloučením, jestliže zejména:   a)        je propuštěna z výkonu zabezpečovací detence, z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, nebo   b)        je po ukončení léčby chorobných závislostí propuštěna ze zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb, psychiatrické léčebny nebo léčebného zařízení pro chorobné závislosti, nebo   c)        je propuštěna ze školského zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy nebo z pěstounské péče po dosažení zletilosti, resp. devatenácti letech, nebo   d)        nemá uspokojivě naplněny životně důležité potřeby vzhledem k tomu, že je osobou bez přístřeší, nebo   e)        je osobou, jejíž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby.     Ze shora citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že jednou ze základních podmínek pro rozhodnutí o přiznání dávky v systému pomoci v hmotné nouzi je mj. i průkaznost, že žalobce je osobou, jejíž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby. V daném případě, byť žalobce tvrdil, že jeho práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, na výzvu správního orgánu I. stupně ze dne 31. 8. 2011 ve lhůtě do 8 dnů ode dne oznámení této výzvy neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, nedoložil skutečnosti prokazující ohrožení sociálním vyloučením, nedoložil doklad vydaný orgánem činným v trestním řízení, že se stal obětí trestné činnosti jiné osoby. Za daného stavu tak nesplnil žalobce povinnost vyplývající z ust. § 49 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Postup správního orgánu I. stupně i žalovaného proto koresponduje s ust. § 49 odst. 5 citovaného zákona, dle kterého nesplní-li osoba uvedená v odst. 1 až 4 ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odst. 1 až 4 může být po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávka zastavena, nebo dávka odejmuta.   Vzhledem ke zjištěné skutečnosti, která znemožnila žádosti vyhovět, neprovedl proto správní orgán další dokazování a žádost oprávněně zamítl (ust. § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).   Jak z výše uvedeného vyplývá, vznesené námitky žalobce nebyly shledány opodstatněnými, žalovaný se nedopustil právního pochybení v projednávané věci. Vady řízení, které by měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy soud neshledal. Žaloba proto podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná byla zamítnuta.   O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, který měl tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení v soudním řízení důvodně vynaložených. Žalovaný však nárok na náhradu neuplatnil a ani ze soudního spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady v souvislosti s řízením před soudem vznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení proti žalobci nepřiznal.     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Brně dne 30. srpna 2013       JUDr. Eva Lukotková, v.r.   samosoudkyně     Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová