30A 110/2012 - 76   ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K   J M É N E M    R E P U B L I K Y       Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Mgr. I. N., zast. Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem Křížová 18, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2012, č. j. JMK 158776/2010, sp. zn. S-JMK 158776/2010/OD/Fő, ve věci námitek proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů,   t a k t o :   I. Žaloba   s e   z a m í t á. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   I. Vymezení věci   Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 10. 12. 2012 žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2012, č. j. JMK 158776/2010, sp. zn. S-JMK 158776/2010/OD/Fő, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí odboru dopravně-správních činností Magistrátu města Brna ze dne 18. 10. 2010, č. j. ODSČ-128/B-09; tímto rozhodnutím Magistrátu města Brna byly jako nedůvodné zamítnuty námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů a záznam celkového počtu 12 bodů provedený ke dni 17. 3. 2009 byl potvrzen.   II. Dosavadní průběh řízení   Přípisem Magistrátu města Brna ze dne 19. 3. 2009 bylo žalobci oznámeno, že ke dni 17. 3. 2009 dosáhl celkového počtu 12 bodů a současně byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Dne 30. 3. 2009 (doplněno podáním doručeným Magistrátu města Brna dne 13. 5. 2009) obdržel Magistrát města Brna námitky proti záznamu bodů v registru řidičů, které podal žalobce prostřednictvím advokáta Mgr. Libora Valenty.   V uplatněných námitkách žalobce brojil proti přestupku ze dne 21. 11. 2007 stran jeho nespáchání, neoznámení zahájení správního řízení a doručení rozhodnutí. Dále žalobce v podaných námitkách brojil proti řízení o přestupku ze dne 30. 11. 2007 stran vedení příkazního řízení, doručení příkazu a uložení sankce v podobě záznamu bodů v evidenční kartě řidiče. Dále žalobce namítal, že v případě obou přestupků nebylo provedeno šetření ohledně toho, zda žalobce skutečně v inkriminované době řídil předmětné vozidlo. Dále tak lze podle žalobce dospět k závěru, že řízení o přestupcích ze dne 21. 11. 2007 a 30. 11. 2007 dosud nebyla pravomocně skončena. Žalobce dále brojil proti přestupku ze dne 19. 8. 2008, kdy žalobce při blokovém řízení vycházel ze skutečnosti, že mu hlídka Policie České republiky Praha udělila pokutu za porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostními pásy s bodovým hodnocením 2 bodů a nikoli za přestupek držení telefonního přístroje nebo jiného hovorového či záznamového zařízení při řízení motorového vozidla, za který byly žalobci zaznamenány 3 body. V doplňujícím podání dále žalobce zpochybnil existenci blokového rozhodnutí ze dne 17. 3. 2009.   O podaných námitkách bylo rozhodnuto rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 3. 5. 2010, č. j. ODSČ-128/B-09, a to tak, že tyto byly zamítnuty a provedené záznamy bodů byly potvrzeny. Dne 11. 5. 2010 se žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolal. V podaném odvolání žalobce tvrdil, že rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 26. 2. 2010, č. j. ODSČ-57563/PZ/07/NS, bylo nejprve rozhodnuto, že se povoluje obnova řízení ve věci pravomocného rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 2. 4. 2008, č. j. ODSČ-57563/PZ/07/NS, na základě kterého mu byly v bodovém hodnocení řidiče zaznamenány body a rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 12. 4. 2010, č. j. ODSČ-57563/PZ/07/NS, bylo rozhodnuto o zastavení tohoto řízení. Podle názoru žalobce tak nebylo možné záznam bodů provést, jelikož podklad pro záznam bodů již neexistoval.   Po ověření žalobcem uváděných skutečností bylo rozhodnutí o námitkách ze dne 3.5.2010 za použití autoremedury rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 27. 7. 2010, č. j. ODSČ-128/B-09, zrušeno, neboť nebylo možno záznam bodů ze dne 7. 5. 2008 potvrdit s ohledem na zrušující rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 12. 4. 2010, č. j. ODSČ-57563/PZ/07/NS. Dále pak Magistrát města Brna smazal tříbodový záznam z evidence bodového hodnocení, o čemž byl žalobce spolu s aktuálním stavem bodového hodnocení ve výši 12 bodů vyrozuměn dne 29. 7. 2010.   Žalobce následně dne 4. 10. 2010 doručil Magistrátu města Brna písemnost, ve které uvedl, že nadále setrvává na všech podaných námitkách a dále doplnil žádost o obnovu blokového řízení ze dne 5.11.2009, která byla postoupena Policii České republiky. V průběhu řízení Magistrát města Brna napadené přestupky postoupil v rámci přezkumného řízení či obnovy řízení těm příslušným správním a policejním orgánům, které tyto přestupky projednaly, a současně zažádal o doručení kopií pokutových bloků. O námitkách Magistrát města Brna rozhodl rozhodnutím ze dne 18.10.2010, č.j. ODSČ-128/B-09, a to tak, že podané námitky zamítl a záznamy bodů potvrdil. Proti rozhodnutí Magistrátu města Brna se žalobce dne 4.11.2010 odvolal. O odvolání žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím.   Ze spisového materiálu bylo zjištěno následující: -                      Z rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 26. 2. 2008, č. j. ODSČ-57438/Ry-07 vyplynulo, že žalobce dne 21.11.2007 porušil povinnost podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení a dopustil se tak přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zák. č. 200/1990, o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) – 3 body.   -                      Z oznámení Policie České republiky ze dne 20. 8. 2008, č.j. PSP-7860/DI-1BP-2008 vyplynulo, že žalobce dne 19. 8. 2008 porušil povinnost stanovenou v § 7 odst. 1 zákona o silničním provozu, za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení a dopustil se tak přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích – 3 body.   -                      Z oznámení Policie České republiky ze dne 17. 3. 2009, č.j. KRPB-28391/PŘ-2009-060207 vyplynulo, že žalobce dne 17. 3. 2009 porušil povinnost stanovenou v § 7 odst. 1 zákona o silničním provozu, za jízdy držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení a dopustil se tak přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o přestupcích – 3 body.   -                      Z oznámení Policie České republiky ze dne 6. 11. 2009, č.j. KRPB-553/PŘBO-2009-EVR vyplynulo, že žalobce dne 5. 11. 2009 porušil povinnost stanovenou v § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu, nedal přednost v jízdě v případě, ve kterém byl povinen dát přednost v jízdě podle zvláštního právního předpisu a dopustil se tak přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 8 zákona o přestupcích – 4 body.   III. Obsah žaloby   Žalobce brojil proti postupu žalovaného a považoval jeho rozhodnutí za nesprávné a nezákonné s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2011, č. j. 5 As 74/2011-2, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně  ze dne 29. 4. 2011, č. j. 57 A 20/2011-20. Rozsudkem Krajského soudu v Brně soud žalobu žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky ze dne 5. 1. 2011, č. j. KRPB-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA, kterým policie zamítla odvolání žalobce a potvrdila napadené správní rozhodnutí o nevyhovění žádosti o obnovu řízení ve věci rozhodnutí o přestupku vydaného v blokovém řízení dne 5. 11. 2009, jako nedůvodnou zamítl. Důvodem zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla vada spočívající v rozhodnutí bez nařízení jednání, aniž by byla žalobci řádně doručena výzva k vyslovení souhlasu s takovým postupem, přičemž tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.   Dále žalobce napadal závěry žalobou napadeného rozhodnutí ve smyslu, že žalovaný považuje odvolání žalobce vztahující se k přestupku žalobce ze dne 5. 11. 2009, za nedůvodné. Podle žalobce se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nezabýval žalobcem předloženým důkazem, tj. znalecký posudek znalce Ing. L. P. č. 382/5/2009 ze dne 1. 12. 2009.   Dále se žalobce v podané žalobě vyjádřil k okolnostem přestupku ze dne 5. 11. 2009. V souvislosti s tím žalobce uvedl, že ačkoli byl po proběhlé nehodě vysoce vystresovaný, od počátku tvrdil, že k dopravní nehodě došlo v důsledku nefunkčnosti automatické spojky, což hlídku zasahující policie vůbec nezajímalo, přistoupil k projednání přestupku v blokovém řízení. Žalobce dále uvádí, že tak již od počátku měl pochybnosti o okolnostech spáchání a zjištění přestupku, kdy k zaplacení pokuty v blokovém řízení byl ze strany zasahující hlídky dopravní policie, která využila psychického šoku, žalobce donucen. Správní orgány, které se dopravní nehodou zabývaly, odmítaly tvrzení žalobce, že tento nebyl viníkem dopravní nehody ze dne 5. 11. 2009, nýbrž k dopravní nehodě došlo vlivem technické závady na motorovém vozidle žalobce. V souvislosti s tímto žalobce odkazoval na záznam o dopravní nehodě ze dne 5. 11. 2009 určený pro Českou pojišťovnu a.s. a výše uvedený znalecký posudek.   Žalobce nesouhlasil s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí, kde bylo konstatováno, že v řízení o námitkách správní orgán I. stupně shromáždil dostatečné podklady svědčící o tom, že řízení, ve kterém byly účastníkovi uloženy sankce za přestupky zařazené do bodového hodnocení, skutečně proběhla. Žalobce poukazoval v této souvislosti na přestupek ze dne 5. 11. 2009, při jehož projednání se správní orgán nezabýval znaleckým posudkem znalce Ing. L. P. a nemohl tedy shromáždit dostatečné podklady pro rozhodnutí. Tímto znaleckým posudkem se dále nezabýval ani odvolací orgán v napadeném rozhodnutí. Na základě této vady tak žalobce shledal žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a rozporné s § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).   IV. Vyjádření žalovaného   Žalovaný ve vyjádření doručeném Krajskému soudu v Brně dne 11. 1. 2013 odkázal na § 123a a násl. zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Podle žalovaného měla právní úprava záznamu bodů kogentní charakter a pokud byly splněny zákonem stanovené podmínky pro záznam bodů, správní orgán body do registru zaznamenal. Právní úprava neumožňovala brát zřetel na vnitřní pohnutky žalobce a skutkové okolnosti, za kterých se stal přestupek a nedávala prostor pro správní uvážení, neboť postup obecních úřadů při záznamu bodů ovládala zásada oficiality. Námitky směřující proti přestupku ze dne 5. 11. 2009 nelze podle žalovaného uplatnit v řízení o námitkách, ale pouze v řízení proti rozhodnutí, na základě kterého byl záznam bodů proveden. V dalším postupu v případě zrušení podkladu pro zápis bodů do registru řidičů žalovaný odkázal na § 123e odst. 2 zákona o silničním provozu. Dále žalovaný k předmětnému přestupku zdůrazňuje, že tento byl žalobci uložen v blokovém řízení. Žalobce se tak vzdal možnosti projednat přestupek ve standardním správním řízení za možnosti uplatnit uvedené námitky. K žalobcem namítanému znaleckému posudku žalovaný uvedl, že i tento se vztahoval ke skutkovým okolnostem spáchání přestupku, tudíž není v řízení o námitkách relevantním a správní orgán tak není povinen k němu přihlížet. Žalovaný dále zdůraznil předmět řízení o námitkách a jeho vztah k řízením o jednotlivých přestupcích, na základě kterých byly žalobci body do registru řidičů zapsány. K rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2011, č. j. 5 As 74/2011-2, žalovaný podotkl, že zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2011, č. j. 57A 20/2011-20, a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení se nikterak netýkalo pochybení správního orgánu při vydání rozhodnutí o přestupku ze dne 5. 11. 2009, ale pouze procesního pochybení soudu. Žalovaný proto považuje odkaz žalobce na toto rozhodnutí za zcela bezpředmětný. Žalovaný navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.   V. Jednání   V průběhu jednání krajský soud konstatoval podstatný obsah spisů vztahujících se k napadenému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný setrval ve svém přednesu i závěrečném návrhu na svém stanovisku, stejně tak jako žalobce setrval na obsahu žaloby, ke kterému však ještě doplnil, že v mezidobí bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 57 A 20/2011 – 61, zrušeno rozhodnutí Policie České republiky ze dne 5. 1. 2011, č. j. KRPB-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno napadené rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o obnovu řízení ve věci přestupku spáchaného dne 5. 11. 2009.   Přes zrušení citovaného rozhodnutí Policie České republiky – pro vady řízení – však k žalobcem požadované obnově řízení ohledně předmětného přestupku projednaného v blokovém řízení nedošlo, což k dotazu krajského soudu potvrdil zástupce žalobce. Z hlediska předmětu řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů zde tedy trvá v podstatě stále stejný stav spočívající v existenci přestupkového bloku, který byl jedním z podkladů pro provedení záznamu bodů a který nebyl odstraněn, resp. zrušen.   Vzhledem k tomu, že žalobou je napadán především přestupek spáchaný dne 5. 11. 2009, navrhl žalobce provedení důkazů tak, jak je požadoval v žalobě a trval zejména na své účastnické výpovědi, resp. výslechu; vedle toho v žalobě navrhoval provedení množství dalších důkazů, zejména listin, které jsou součástí správního či soudního spisu, a dále též důkaz: znaleckým posudkem Ing. L. P. ze dne 1. 12. 2009, č. 382/5/2009, záznamem o dopravní nehodě ze dne 5. 11. 2009, určeným pro Českou pojišťovnu a. s., výslechem znalce Ing. L. P. a výslechem B. N.   Zmíněný návrh na provedení dokazování krajský soud zamítl s tím, že vychází-li se ve správním soudnictví z údajů obsažených ve spisech, pak není potřeba provádět dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). A pokud jde o zbývající žalobcovy důkazní návrhy, tak krajský soud vyšel především z toho, že žádný z nich není relevantní ve vztahu k tomu, o jakou věc se jedná a jak zde byla právně a skutkově nastíněna. Je si totiž třeba uvědomit, že předmětem přezkumu v dané věci nebylo řízení o přestupku (ze dne 5. 11. 2009), k němuž se veškeré zbylé důkazní návrhy upínaly, nýbrž řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů; k nutnosti odlišení mezi přestupkovým a námitkovým řízením – viz dále (v bodě VI.).   VI. Posouzení věci krajským soudem   Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem.   Před samotným meritorním přezkumem přitom považoval krajský soud za vhodné vyjádřit se stručně k charakteru bodového systému. Ten byl zaveden zákonem o silničním provozu a obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány „trestné“ body do určité výše. Tyto body nejsou sankcí za přestupek nebo trestem za trestný čin, jsou pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu a registrujícím jeho spáchání. V praxi to znamená, že za spáchaný přestupek nebo trestný čin bude řidiči uložena sankce podle zákona o přestupcích, případně trest za spáchaný trestný čin a zároveň ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, mu bude zaznamenán stanovený počet bodů. Při dosažení nejvyššího stanoveného počtu bodů pozbývá řidič odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a s tím i řidičské oprávnění. Zákon v příloze upravuje taxativní výčet protiprávních jednání a počtů bodů, které za tato jednání budou zaznamenány. Počet bodů za určité jednání je stanoven fixně, tzn. že při záznamu bodů nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které budou zaznamenány, stejně tak nelze zaznamenat počet bodů za jednání, které není v příloze uvedeno (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, č. j. 4 As 5/2005 – 63, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2009, č. j. 2 As 19/2009 – 93, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2011, č. j. 8 As 23/2010 - 89).   Stěžejní námitkou v nyní souzené věci je námitka směřující proti způsobu projednání a rozhodnutí o přestupku ze dne 5. 11. 2009, kdy žalobci byla Dopravním inspektorátem Policie ČR Brno-venkov udělena v blokovém řízení pokuta ve výši 2 500 Kč a byl tak pravomocně vyřízen přestupek žalobce proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bod č. 8 zákona o přestupcích, a to za porušení ustanovení § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu, za což byl proveden v registru řidičů záznam o dosažení 4 bodů. Podle žalobce žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nezohlednil znalecký posudek znalce Ing. L. P. č. 382/5/2009 ze dne 1. 12. 2009 zabývající se technickou závadou na vozidle a jejím vlivu na dopravní nehodu. Podle žalobce tak nebyl žalovaným zjištěn řádně a v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu skutkový stav věci. Dále žalobce ve vztahu k řízení o přestupku ve formě blokového řízení uvedl, že souhlasil s projednáním přestupku ze dne 5. 11. 2009 v blokovém řízení pouze v důsledku rozrušení způsobeném dopravní nehodou.   K tomu soud poznamenává, že je třeba od sebe striktně odlišovat řízení přestupkové a námitkové řízení, neboť se tato řízení odlišují svým předmětem. V řízení o přestupku je správním orgánem zkoumáno naplnění všech zákonných znaků přestupku, zjišťována a autoritativním způsobem deklarována odpovědnost konkrétního subjektu za spáchání přestupku a případně ukládána sankce. Zatímco v případě řízení o námitkách je předmětem přezkumu skutečnost, zda pro záznam bodů do registru řidičů existuje zákonem stanovený podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši.   Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, správní orgán rozhodující o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto podklady je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, kdy je příslušný orgán veřejné moci prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).   Okruh námitek v řízení o námitkách je tak limitován pouze na námitky v tom smyslu, že žalobce žádný přestupek vůbec nespáchal, byl mu zaznamenán nesprávný vyšší počet bodů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44) nebo, že záznam byl proveden na základě již neexistujícího podkladu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2009, č. j. 2 As 19/2009 – 93), případně nezpůsobilého podkladu.   V řízení o námitkách tak žalobce není oprávněn napadat skutkové otázky případného správního řízení, tak jak tomu bylo v nyní souzené věci. Žalobce napadal postup žalovaného a jeho závěry ohledně tvrzení žalobce o nespáchání přestupku ze dne 5. 11. 2009, přičemž se žalovaný podle žalobce v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nezabýval znaleckým posudkem znalce Ing. L. P. č. 382/5/2009 ze dne 1. 12. 2009.   Žalobcem předkládaný znalecký posudek znalce Ing. L. P. č. 382/5/2009 ze dne 1. 12. 2009 nebyl povinen v řízení o námitkách zohlednit a vyjadřovat se k němu jak Magistrát města Brna, tak i žalovaný. Námitku nezohlednění znaleckého posudku totiž v řízení o námitkách podle § 123f zákona o silničním provozu nelze uplatnit. Tato námitka je uplatnitelná pouze v rámci přestupkového řízení na základě řádných či mimořádných opravných prostředků, které již žalobce proti přestupku ze dne 5. 11. 2009 uplatnil (viz žádost o obnovu řízení a její doplnění ze dne 29. 9. 2010 a postoupení této žádosti Policii České republiky Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, Dopravnímu inspektorátu usnesením Magistrátu města Brna ze dne 12. 10. 2010, č. j. ODSČ-128/B-09), kde lze napadat nedostatky skutkových zjištění souvisejícími se spácháním přestupku. V souzeném případě, se však žalobce možnosti standardního přezkumu rozhodnutí o přestupku de facto vzdal souhlasem s projednáním přestupku v blokovém řízení. Právní řád tak žalobci s ohledem na charakter blokového řízení (forma zjednodušeného řízení, výsledkem je pravomocné rozhodnutí v podobě pokutového bloku) umožňuje využít pouze opravný, případně dozorčí prostředek v podobě obnovy řízení. Tato je pak podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010-65, publ. pod č. 2838/2013 Sb. NSS, limitována pouze na případy, kdy žalobce zpochybňuje udělení souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení.   Obdobně byl krajský soud nucen vyhodnotit námitky stran projednání přestupku ze dne 5. 11. 2009, kde žalobce uvedl, že souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení jen na základě psychického rozpoložení bezprostředně po dopravní nehodě a na základě nátlaku policie. I tato námitka byla soudem seznána bezpředmětnou s ohledem na předmět námitkového řízení.   K problematice zpochybnění souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení v rámci obnovy řízení se vyjádřil Nejvyšší správní soud v již cit. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, č.j. 1 As 21/2010 – 65, na které zdejší soud plně odkazuje. V uvedeném usnesení rozšířeného senátu byly demonstrativně uvedeny možnosti zpochybnění udělení souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení. Jedná se o případy, kdy žalobce tvrdí, že skutek nespáchal, skutek spáchala jiná osoba, která se legitimovala dokladem žalobce a došlo tak k záměně identity, případně, že podpis na pokutovém bloku byl zfalšován. Přestože tyto možnosti zpochybnění souhlasu byly vázány na obnovu blokového řízení, je možné z těchto závěrů vycházet i v nyní souzené věci.   V nyní souzené věci žalobce netvrdí, že přestupek nespáchal, případně že na místě dopravní nehody nebyl, ale pouze uvádí, že dopravní nehoda byla způsobena vlivem technické závady na vozidle žalobce. Žalobce dále nezpochybnil autenticitu podpisu na pokutovém bloku. Námitku žalobce o neudělení souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení je třeba zohlednit i ve vztahu k charakteru námitkového řízení, které je založeno na formálním přezkumu způsobilosti podkladů pro zápis bodů do registru řidičů. V řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů proto není prostor pro zohlednění neudělení souhlasu, jež spočívá ve vnitřních pohnutkách žalobce.   V další žalobní námitce žalobce považoval rozhodnutí žalovaného za nezákonné s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2011, č. j. 5 As 74/2011 – 42.   Žalobce napadl zamítavé rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, odboru služby dopravní policie ze dne 5. 1. 2011, č. j. KRBP-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA o odvolání žalobce proti obnově řízení Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, dopravní inspektorát Brno-venkov ze dne 15. 11. 2010, č.j. KRPB-106918/3/ČJ-2010-0600DP-STA. Následně žalobce dne 16. 2. 2011 napadl správní žalobou u Krajského soudu v Brně rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, odboru služby dopravní policie ze dne 5. 1. 2011, č. j. KRBP-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2011, č. j. 57 20/2011-20 byla žaloba žalobce zamítnuta a žalobou napadené rozhodnutí potvrzeno. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2011, č. j. 5 As 74/2011 – 42 bylo následně rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k novému projednání, neboť Krajský soud v Brně rozhodl o žalobě bez nařízení jednání, aniž by byly splněny podmínky § 51 s. ř. s.   Soud se přiklonil k názoru žalovaného, že se rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2011, č. j. 5 As 74/2011 – 42 s ohledem na jeho obsah a výsledek řízení nedotkl řízení před žalovaným, jelikož důvodem pro zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně bylo pouze toliko procesní pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost takto vydaného rozhodnutí. K meritu věci se následně Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku již dále nevyjádřil, žalovaný proto neměl povinnost rozsudek Nejvyššího správního soudu v řízení o odvolání proti rozhodnutí o námitkách dále zohlednit. A skutečnost, že posléze došlo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 57 A 20/2011 – 61, ke zrušení shora cit. rozhodnutí Policie České republiky ze dne 5. 1. 2011, č. j. KRPB-106918-7/ČJ-2010-0600DP-STA, na tom nic nemění, jak již bylo uvedeno dříve (v bodě V.).   Závěrem, zejména z hlediska žalobcem namítaného nedostatečného shromáždění podkladů a porušení § 50 odst. 3 správního řádu, krajský soud konstatuje následující. Správní orgán I. stupně, potažmo žalovaný s ohledem na předmět řízení o námitkách zjistili – na základě shromážděných podkladů – všechny skutečnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu tak, jak jim to ukládá § 50 odst. 3 správního řádu. A pokud žalobce považoval za porušení § 50 odst. 3 nezohlednění znaleckého posudku znalce Ing. L. P. č. 382/5/2009 ze dne 1. 12. 2009, pak tento postup žalovaného a správního orgánu I. stupně nelze považovat za vadný, neboť v případě řízení o námitkách není předmětem přezkumu správnost rozhodnutí, které pouze slouží jako podklad pro záznam bodů. Žalobce tak nebyl oprávněn v rámci řízení o námitkách zpochybňovat úplnost zjištěných okolností důležitých pro ochranu veřejného zájmu ve smyslu výše uvedeného. Tento požadavek je navíc zdůrazněn o to více v případě, že rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, vydal příslušný správní orgán v blokovém řízení. Žalobce se udělením souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení vzdal práva na projednání přestupku ve standardním správním řízení a vzdal se tak i práva provést dokazování o okolnostech spáchání přestupku. V blokovém řízení se podkladem pro rozhodnutí stává pouze zjištění správního orgánu provedené bezprostředně před vydáním rozhodnutí ve formě pokutového bloku. Rozsah dokazování je tak v blokovém řízení v porovnání se standardním správním řízení naprosto minimalizován.   Na základě výše uvedeného Krajský soud v Brně shledal žalobcovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou postupem podle § 78 odst. 7 s.ř.s.   VII. Náklady řízení   Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, a proto krajský soud rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.     P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Brno  25. 11. 2013                                                                                                             Mgr. Milan Procházka                                                                                                                                                                                                                            předseda senátu