32 A 34/2013 – 35   ČESKÁ REPUBLIKA  R O Z S U D E K   J M É N E M   R E P U B L I K Y    Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobkyně N.S. , nar. ………….., st. příslušnost Ukrajina,  t.č. bytem ……………………., zast. JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem se sídlem Heršpická 5, P.O.Box 53, 639 53 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců, Jihomoravský kraj, Hněvkovského 30/65, 617 00 Brno, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu,   takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   Krajskému soudu v Brně byla dne 27.5.2013  doručena žaloba datovaná 24.5.2013 v níž žalobkyně namítá, že 29.11.2012 podala žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, která byla zaevidována pod č.j. OAM-75841/DP-2012, kterou postupně doplnila všemi potřebnými náležitostmi. Žalobkyně odkazuje na ust. § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a dále namítá, že i pokud by na projednávaný případ dopadalo ust. § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je zřejmé, že lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaného již marně uplynula. Žalobkyně  dále uvádí, že se po marném uplynutí lhůty v souladu s ust. § 80 správního řádu obrátila dne 15.2.2013  na nadřízený správní orgán, tj. ministra vnitra ČR s podnětem k učinění opatření proti nečinnosti žalovaného. Nadřízený správní orgán vydal opatření proti nečinnosti ze dne 3.4.2013, č.j. MV-30898-4/SO-2013, které bylo doručeno žalobkyni dne 19.4.2013 a kterým bylo žalovanému uloženo vydat rozhodnutí ve věci samé do 30-ti dnů. Žalovaný i přes toto opatření rozhodnutí ve věci samé do dne podání žaloby nevydal. Vzhledem k uvedenému postupu došlo a dochází k neoprávněnému zásahu do práv žalobkyně, přičemž je zřejmé, že žalovaný nevydáním rozhodnutí ve věci samé ve shora uvedené zákonem stanovené lhůtě zůstává nečinný. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud vydal rozsudek, kterým by uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci v řízení o žádosti žalobkyně vedeným pod č. j. OAM-75841/DP-2012 a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení.   Dne 12.8.2013 došlo soudu vyjádření žalovaného, v němž žalovaný uvádí, že žalobkyně  žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podala  dne 29.11.2012 a postupně k žádosti doložila jednotlivé náležitosti, mimo jiných doklad o zajištění ubytování, na základě něhož správní orgán požádal o provedení pobytové kontroly, kde zjistil nesrovnalosti, proto následně dne 16.5.2013 doložila žalobkyně nový doklad o zajištění ubytování, přesto musela být vyzvána k odstranění vad dokladů a proto bylo řízení přerušeno. Následně bylo požádáno o prodloužení lhůty k doložení listin a o přerušení řízení, následně byl doručen nový doklad o zajištění ubytování. Dne 25.7.2013 byla žadatelka předvolána k výslechu na 13.9.2013.  Žaloba na nečinnost není důvodná, podaná účelově. Dodržení lhůty pro vydání rozhodnutí nesmí být na újmu správně a úplně zjištěného skutkového stavu věci, a proto žalovaný ve věci činil a činí úkony shora uvedené a je zřejmé, že jde o složité a časově náročné dokazování s ohledem na předkládané náležitosti.  Náklady řízení žalovaný nepožaduje, navrhl, aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a navrhl soudu zamítnout žalobu jako nedůvodnou.   V replice k vyjádření žalobkyně namítá, že žalovaný nesprávně vykládá pojem nečinnosti správního orgánu, který je podle něho v případě, pokud je správní orgán zcela pasivní. S tímto názorem žalobkyně nesouhlasí a cituje z článku JUDr. K.F., Ph.D. Tam vyslovena definice pojmu nečinnosti je obecně přijímaná a dopadá na projednávanou věc. Žalobkyně netvrdí, že správní orgán je absolutně nečinný, ale nečinný v tom smyslu, že se dopouští neodůvodněných průtahů ve správním řízení, kdy, ač provede nějaký úkon, dávno porušil svoji zákonnou povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v zákonem uložené lhůtě. Žalobu v projednávané věci nelze posoudit jako účelovou, žalovaný zákonem stanovené povinnosti neplnil a neplní a je nepochybné, že je nečinný. Řízení u žalovaného bylo zahájeno dne 29.11.2012, podnět k učinění opatření proti nečinnosti byl podán dne 15.2.2013 a žaloba 24.5.2013. Ke dni podání repliky ke dni 2.9.2013 žalovaný rozhodnutí ve věci samé i nadále nevydal, ač nadřízený správní orgán žalovaného vydal dne 3.4.2013 opatření proti nečinnosti žalovaného, jímž žalovanému uložil vydat rozhodnutí ve věci samé do 30-ti dnů od doručení tohoto opatření. Toto opatření proti nečinnosti žalovaného bylo žalobkyni doručeno dne 19.4.2013. Přesto žalovaný zůstal nečinný až do současné doby. Vyslovil souhlas, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.   Dne  17.10.2013  žalovaný  zaslal soudu záznam o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaný dne 8.10.2013. Dne 13.11.2013 žalovaný sdělil soudu, že 30.10.2013 se žadatelka dostavila na pracoviště za účelem sejmutí biometrických údajů, nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu a byla vyzvána k převzetí průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu dne 18.11.2013.   Podle ust. § 81 odst. 1 soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle odst. 3 téhož paragrafu, soud zamítne žalobu, není-li důvodná.   Z rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 27.9.2013, č. j. 9Ans 6/2013-25) vyplývá, že rozhodující soud musí mít v době rozhodnutí o žalobě povědomí o tom, zda  rozhodnutí žalovaného již bylo žadateli doručeno či nikoliv a zda měl tudíž faktickou možnost se s ním seznámit a zda měl vůbec reálnou možnost využít svých dispozičních práv a reagovat na tento úkon, např. zpětvzetím žaloby, aniž by byl soud povinen po vydání rozhodnutí žalovaného vyzývat žadatele  k tomu, aby využil svých dispozičních oprávnění a vzal žalobu zpět. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobkyně byla vyzvána k převzetí průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu dne 18.11.2013, když s prodloužením platnosti  povolení k dlouhodobému pobytu byla seznámena dne 30.10.2013. Soud je toho názoru, že ponechal žalobkyni přiměřený časový prostor pro reakci na ukončení  nečinnosti až do dne svého rozhodnutí tj. 30.12.2013.    Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 Ans 4/2008-62 ze dne 25.6.2008 „řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nelze zastavit podle § 47 písm. b) s.ř.s. z důvodu uspokojení navrhovatele po podání žaloby. Pokud bylo po zahájení soudního řízení vydáno rozhodnutí či osvědčení, čímž došlo k ukončení tvrzené nečinnosti správního orgánu,  a žalobce nevzal žalobu zpět, soud ji zamítne podle § 81 odst.  3 s.ř.s. Pro tento případ je žalobce povinen nést nepříznivý následek svého procesního neúspěchu v podobě povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). I zde se však může uplatnit pravidlo § 60 odst. 7 s.ř.s. (nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodů  hodných zvláštního zřetele).“ (NSS EJ 366/2008).   Ze shora uvedeného je prokázáno, že žalovaný dne 8.10.2013, tj. před rozhodnutím soudu,   rozhodl o žádosti o prodloužení platnosti  povolení k dlouhodobému pobytu tak, že jí vyhověl.       Soud proto ve smyslu ust. § 81 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl.   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., ale  úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal, tudíž nepřichází v úvahu uplatnění pravidla podle    § 60 odst. 7 s.ř.s.    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 30. prosince 2013                                                  JUDr. Milada Haplová, v.r.                                                                      předsedkyně senátu                                                         Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová