36 A 54/2012-31 ČESKÁ REPUBLIKA  R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y    Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Jany Kubenové,  v právní věci žalobce M.S.,  nar. ……….., st. příslušnost …………,  t.č. bytem …………………., 628 00 Brno,   zast. JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem se sídlem Heršpická 5, P.O.Box 53, 639 53 Brno, proti žalovanému  Ministerstvu vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců, Jihomoravský kraj, Hněvkovského 30/65, 617 00 Brno,   o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   Krajskému soudu v Brně byla dne 25.9.2012 doručena žaloba datovaná téhož dne, v níž žalobce namítá, že 11.10.2011  podal žádost o udělení povolení k dlouhodobému pobytu  na území ČR za účelem podnikání, která byla zaevidována pod č.j. OAM-74004/DP-2011, kterou postupně doplnil všemi potřebnými náležitostmi. Žalobce odkazuje na ust. § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)       a dále namítá, že i pokud by na projednávaný případ dopadalo ust. § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je zřejmé, že lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaného již marně uplynula. Žalobce dále uvádí, že se po marném uplynutí lhůty v souladu s ust. § 80 správního řádu obrátil dne 22.8.2012  na nadřízený správní orgán, tj. ministra vnitra ČR s podnětem k učinění opatření proti nečinnosti žalovaného. Nadřízený správní orgán však na podnět žalobce do dne podání žaloby nijak nereagoval. Vzhledem k uvedenému postupu došlo a dochází k neoprávněnému zásahu do práv žalobce, přičemž je zřejmé, že žalovaný nevydáním rozhodnutí ve věci samé ve shora uvedené zákonem stanovené lhůtě zůstává nečinný. Žalobce proto navrhuje, aby soud vydal rozsudek, kterým by uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci v řízení o žádosti žalobce vedeným pod č. j. OAM-74004/DP-2011 a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení.   Dne 19.11.2012  došlo soudu vyjádření žalovaného, v němž žalovaný uvádí, že žalobce žádost o udělení povolení  k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podanou dne 11.10.2011 řádně nedoložil všemi potřebnými náležitostmi, a proto byl prostřednictvím zmocněné zástupkyně vyzván k jejich doložení, zároveň bylo řízení přerušeno podle               § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu. Za účelem řádného zjištění skutečného stavu věci žalovaný dne 6.9.2012 předvolal žalobce k výslechu na 9.10.2012, po provedeném výslechu vyrozuměl žalobce jeho zmocněnou zástupkyni o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. V době podání žaloby probíhalo řízení o žádosti žalobce, kterému muselo být zřejmé, že správní orgán postupuje  tak, aby o žádosti žalobce bylo rozhodnuto. Žalobce  nevyčkal na rozhodnutí  nadřízeného orgánu o jeho návrhu na provedení opatření proti nečinnosti. Ze strany žalovaného se nejedná o nečinnost, neboť provádí úkony za účelem vydání rozhodnutí.  Náklady řízení žalovaný nepožaduje, navrhl, aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání   a navrhl soudu zamítnout žalobu jako nedůvodnou.   V replice k vyjádření žalobce namítá, že žalovaný nesprávně vykládá pojem nečinnosti správního orgánu, který je podle něho v případě, pokud je správní orgán zcela pasivní. S tímto názorem žalobce nesouhlasí a cituje z článku  JUDr. Kateřiny Frumarové, Ph.D. Tam vyslovena definice pojmu nečinnosti je obecně přijímaná a dopadá na projednávanou věc. Žalobce netvrdí, že správní orgán je absolutně nečinný, ale nečinný v tom smyslu, že se dopouští neodůvodněných průtahů ve správním řízení, kdy, ač provede nějaký úkon, dávno porušil svoji zákonnou povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v zákonem uložené lhůtě. Žalobu v projednávané věci nelze posoudit jako účelovou, naopak postup žalovaného je účelový. Řízení o žádosti žalobce bylo zahájeno dne 11.10.2011, podnět žalobce k učinění opatření proti nečinnosti žalovaného  byl podán dne 23.8.2012 a žaloba dne 25.9.2012. Kroky žalovaného spočívající v provádění výslechu žalobce po roce trvání řízení byly učiněny právě v reakci na podanou žalobu proti nečinnosti, když do jejího podání žalovaný značnou dobu nevyvíjel žádné kroky směřující ke zjištění skutkového stavu. K 3.12.2012 žalovaný rozhodnutí nevydal, lhůta pro jeho vydání několikrát marně uplynula. Vyslovil souhlas, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.   Dne 27.2.2013 žalovaný  zaslal soudu rozhodnutí ze dne 22.2.2013, č.j. OAM-74004-19/DP-2011, kterým žalovaný rozhodl žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu  podanou žalobcem tak, že žádost zamítl.   Podle ust. § 81 odst. 1 soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle odst. 3 téhož paragrafu, soud zamítne žalobu, není-li důvodná.   Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 ANS 4/2008-62 ze dne 25.6.2008 „řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nelze zastavit podle § 47 písm. b) s.ř.s. z důvodu uspokojení navrhovatele po podání žaloby. Pokud bylo po zahájení soudního řízení vydáno rozhodnutí či osvědčení, čímž došlo k ukončení tvrzené nečinnosti správního orgánu,  a žalobce nevzal žalobu zpět, soud ji zamítne podle § 81 odst.  3 s.ř.s. Pro tento případ je žalobce povinen nést nepříznivý následek svého procesního neúspěchu v podobě povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). I zde se však může uplatnit pravidlo § 60 odst. 7 s.ř.s. (nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodů  hodných zvláštního zřetele).“ (NSS EJ 366/2008).   Ze shora uvedeného je prokázáno, že žalovaný dne 22.2.2013, tj. ke dni rozhodnutí soudu,  rozhodl o žádosti žalobce.     Soud proto ve smyslu ust. § 81 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl.   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., ale  úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal, tudíž nepřichází v úvahu uplatnění pravidla podle § 60 odst. 7 s.ř.s.    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 28. února 2013                                                                                              JUDr. Milada Haplová, v.r.                                                  předsedkyně senátu