34Ad 37/2013 – 40  ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K  J M É N E M    R E P U B L I K Y  Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou ve věci  žalobkyně R.V.,  bytem ………………………………., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o invalidní důchod, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2.8.2013, č.j. 695 101 8371/47091-SL,   t a k t o :    I.  Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.8.2013, č. j.  695 101 8371/47091-SL  s e  z r u š u j e   a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.              II.   Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   Rozhodnutím žalované ze dne 2.8.2013, č.j. 695 101 8371/47091-SL, žalovaná zamítla námitky účastnice řízení  a rozhodnutí ze dne 7.6.2013 potvrdila. Potvrzeným rozhodnutím žalovaná zamítla účastnici řízení žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust.  § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o důchodovém pojištění), neboť podle posudku MěSSZ Brno ze dne 23.5.2013 nebyla účastnice řízení invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jí  poklesla pracovní schopnost  o 10%. V námitkách ze dne 23.6.2013 poukázala na zhoršující se zdravotní stav v pohybu, mrtvění prstů a otocích, které se nelepší ani rehabilitací a žádala o opětovné přezkoumání svého zdravotního stavu. Žalovaná přezkoumala napadené rozhodnutí vzhledem k námitce účastnice řízení a posoudila invaliditu podle § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zák. č. 582/1991 Sb. Podle posudku o invaliditě ze dne 31.7.2013 nebyla posuzovaná invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť procentní míra poklesu pracovní schopnosti stanovená podle kap. XIII, oddíl C, položka 4, písm. b)  činila 20 %, tedy na horní  hranici položky pro rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, když pro užití jiné výše míry poklesu pracovní schopnosti nebyl důvod.    V žalobě žalobkyně vytkla žalované nesprávné posouzení zdravotního stavu lékařem MěSSZ v Brně, předložila novou lékařskou zprávu a navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. V průběhu řízení doložila další lékařský nález.   Žalovaná ve vyjádření navrhla důkaz posudkem PK MPSV s tím, že rozhodnutí ponechává na výsledku dokazování u soudu.      Soud vyžádal a provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce            a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) v Brně ze dne 14.2.2014. Posudková komise za účasti odborného lékaře – neurologa hodnotila zdravotní stav na základě lékařských nálezů v posudkové dokumentaci, doložených nálezů k žalobě a v průběhu řízení, v námitkovém řízení a ve zdravotní dokumentaci praktické lékařky. Po zhodnocení odborných lékařských nálezů uvedených a citovaných v posudku komise shrnula, že jde o dlouhodobě nepříznivý dlouhodobě zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je algodystrofický syndrom horní končetiny, nikoliv pouze prostá leze ulnárního nervu a stav hodnotila jako regionální, komplexní bolestivý syndrom s přítomnou dysestesií, hyperestesií a hyperpatií různých částí horní končetiny a otokem předloktí, méně ruky. Tuto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti komise hodnotila a pokles pracovní schopnosti stanovila  podle  kap. XIII, oddíl B, položky 2, písm. b) - 35 % při horní hranici daného procentního rozmezí. V těchto procentech jsou zahrnuta všechna onemocnění a zahrnují i omezení schopnosti pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, omezený výběr vhodných povolání a omezenou možnost rekvalifikace na nové vhodné povolání. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, šlo o invaliditu prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval více než 49%, proto nešlo o invaliditu druhého či třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) téhož zákona. Vznik invalidity komise stanovila dnem podání žádosti, tj. 18.4.2013.   Při jednání u soudu dne 11.3.2014 žalobkyně prohlásila, že s podaným posudkem ze dne 14.2.2014 souhlasí, neměla k němu žádné připomínky a nenavrhla doplnění dokazování a soudu navrhla, aby s ohledem na závěr vypracovaného posudku PK MPSV v Brně ze dne 14.2.2014 soud napadené rozhodnutí zrušil.   Žalovaná ponechala rozhodnutí o žalobě na soudu.    Na základě shora provedeného důkazu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z důvodu zásadní žalobní námitky – nesprávné posouzení zdravotního stavu vyžádal posudek   PK MPSV se sídlem v Brně a podle tohoto posudku byla žalobkyně posouzena ke dni 2.8.2013 jako invalidní a stanovena invalidita prvého stupně. Vypracovaný posudek soud hodnotí jako objektivní, úplný a přesvědčivý, v němž posudková komise zdůvodnila odchýlení se od hodnocení  předchozích posudkových orgánů a soud tento posudek pojal jako základní důkaz pro posouzení žaloby. Vzhledem k tomu, že podle  posudku PK MPSV v Brně ze dne 14.2.2014 byla žalobkyně ke dni 2.8.2014 invalidní a šlo o invaliditu prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, není rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o invalidní důchod a napadené rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky a prvostupňové rozhodnutí ze dne 7.6.2013 potvrzeno v souladu se zákonem. Soud proto  napadené rozhodnutí ze dne 2.8.2013 zrušuje ve smyslu ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního a žalovanou zavazuje shora uvedeným právním názorem s tím, že vznik invalidity nastal dnem podání žádosti 18.4.2013.       Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., žalobkyně však náklady řízení nežádala, proto jí nevzniklo právo na jejich náhradu.    P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 11. března 2014                     JUDr. Milada Haplová, v. r.                                                                              samosoudkyně       Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová