57 A 53/2011-90   ČESKÁ REPUBLIKA    R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y     Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: M. P., zast. JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem Martina Kříže 8,                628 00  Brno, nyní Mgr. Vlastimilem Slanařem, advokátem se sídlem Krušinova 140/1,           644 00 Brno-Útěchov, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, 587 33  Jihlava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 18. 4. 2011,          č. j. KUJI 33507/2011, sp. zn. OOSČ 6897/2010 OOSC/263/AS/3,   t a k t o :   I. Rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 18. 4. 2011, č. j.              KUJI 33507/2011, sp. zn. OOSČ 6897/2010 OOSC/263/AS/3,  s e  z r u š u j e   a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.200 Kč k rukám právního zástupce Mgr. Vlastimila Slanaře, advokáta se sídlem Krušinova 140/1, 644 00  Brno-Útěchov, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.     O d ů v o d n ě n í :   I. Vymezení věci:     Rozhodnutím Městského úřadu Třebíč ze dne 10. 9. 2010, č. j. OSČ 232/2010-6/Tu byl žalobce uznán vinen z přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť dne             8. 5. 2010 v 15:10 hod. na silnici II. třídy č. 152 řídil motorové vozidlo tovární značky L. R. D., RZ: …… a nebyl držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Tímto jednáním porušil ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů („zákona o silničním provozu“), a dopustil se tak přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích a za to mu podle ust. § 11 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1 písm. c) a § 22 odst. 4 zákona o přestupcích byla uložena pokuta ve výši 25.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 14ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.   Žalobce podal proti citovanému rozhodnutí odvolání. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 4. 2011, č. j. KUJI 33507/2011, sp. zn. OOSČ 6897/2010 OOSC/263/AS/3 bylo podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu napadené rozhodnutí změněno takto: ve třetím odstavci výroku napadeného rozhodnutí na straně 2 písemného vyhotovení rozhodnutí se text ve znění: „b/ zákaz spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 14ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí“ nahrazuje textem ve znění: „b/ zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 12ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ Ve zbylých částech napadené rozhodnutí dle ust. § 90 odst. 5 správního řádu bylo potvrzeno.     II. Shrnutí základních argumentů uvedených v žalobě:     Ze žaloby doručené Krajskému soudu v Brně dne 17. 5. 2011 plyne, že žalobce uplatnil řádně následující žalobní body:    Namítl, že ve správním spise není založen důkaz o pravomocném ukončení řízení ve věci námitek proti zápisu 12 bodů, na jehož základě měl pozbýt řidičské oprávnění. Tvrdil, že toto rozhodnutí mu nikdy fakticky doručeno nebylo, s jeho obsahem nebyl seznámen. Dle jmenovaného žádný ze správních orgánů neobstaral takové důkazy, z nichž by bylo možno přezkoumat otázku subjektivní stránky přestupku a dovodit některou z forem zavinění (tedy pravomocné rozhodnutí o skončení řízení o námitkách, doklady o jeho doručení žalobci, atd.). Rozhodnutí žalovaného je proto v otázce zavinění nepřezkoumatelné, žalovaný nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Jelikož k doručení rozhodnutí ve věci námitek proti zápisu bodů zřejmě došlo na základě fikce, je třeba ověřit, zda bylo zasláno na správnou adresu, neboť žalobce změnil v průběhu řízení trvalé bydliště (změnu adresu oznámil správnímu orgánu). Ve správním spise však nejsou dle žaloby založeny listiny, na jejichž základě by bylo možné tuto otázku zhodnotit. Správní orgány tedy neprovedly žádné důkazy objasňující právní stav ve věci pozbytí řidičského oprávnění a s tím související otázku zavinění žalobce při spáchání přestupku spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Správní orgány přitom byly povinny provést tyto důkazy i bez návrhu žalobce (tedy i v případě jeho procesní pasivity). Vždy je totiž třeba provést důkazy, které objasní všechny obligatorní znaky přestupku. Žalobce navrhl, aby ve věci byly do spisu doložené následující písemnosti – pravomocné rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí námitek proti dosažení 12ti bodů a výzvu k odevzdání řidičského průkazu, doručenky, z kterých vyplyne, zda, kdy a jak bylo citované rozhodnutí a výzva doručeny a zda rozhodnutí skutečně nabylo právní moci tak, jak je správními orgány v napadeném rozhodnutí bez důkazu o tom tvrzeno. Na základě uvedeného navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení.   III. Vyjádření žalovaného k žalobě:     V písemném vyjádření ze dne 15. 7. 2011 neuznal žalovaný nároky uplatněné v žalobě. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze kterého je zřejmé jeho posouzení celé věci, na kterém setrvává. Zdůraznil, že základním podkladem pro provedené dokazování v předmětné věci je výpis z evidenční karty řidiče tj. žalobce, který byl uzavřen ke dni 29. 6. 2010 a doručen správnímu orgánu prvního stupně dne 30. 6. 2010, přičemž údaje v něm uvedené, byly doplněny o informaci, na základě jakého rozhodnutí řízení o námitkách došlo k pozbytí řidičského oprávnění dle ust. § 123s odst. 3 zákona o silničním provozu. Tato veřejná listina je jak pro žalovaného tak pro správní orgán prvního stupně závazná.   V otázce naplnění znaků nevědomé nedbalosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž je nutné zohlednit, že žalobce ze svých vlastních úkonů v řízení o námitkách proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12ti bodů měl povinnost i možnost předvídat, že je mu doručováno rozhodnutí o odvolání na adresu trvalého pobytu, přičemž při doručení tohoto rozhodnutí tzv. fikcí dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu, u něho nastala podmínka pro naplnění znaků nevědomé nedbalosti, že s ohledem na okolnosti a své osobní poměry vědět měl a mohl, že dne 8. 5. 2010 porušuje zájem chráněný zákonem.   Žalovaný dále přiložil kopie rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ODSH ze dne 24. 2. 2010, č. j. KUJI 13860/2010, ODSH 171/2010 BA, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí o námitkách žalobce, včetně kopie doručenky, ze které vyplývá, že bylo doručeno fikcí.   Žalovaný byl přesvědčen, že v dané věci bylo postupováno v souladu s platnou právní úpravou, žalobce byl uznán vinným za spáchání přestupku, kterého se mimo jakoukoli pochybnost prokazatelně dopustil. Napadené rozhodnutí je proto zákonné a řízení, které předcházelo jeho vydání, netrpí žádnými vadami. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl zkrácen postupem žalovaného ani postupem správního orgánu prvního stupně na svých právech navrhl, aby žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta.     IV. Řízení před správními soudy:     O podané žalobě již Krajský soud v Brně jednou rozhodl – rozsudkem ze dne              30. 9. 2011, č. j. 57 A 53/2011-35, žalobu zamítl.   Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, na jejímž základě Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 16/2012-24 rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.   Vzhledem ke zrušení předchozího rozsudku krajského soudu se řízení vrátilo do stádia po napadnutí žaloby. V dalším řízení zdejší soud postupoval vázán názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem a vytýkané vady řízení odstranil.   Jednání ve věci proběhlo dne 29. 5. 2014. Žalobce, jeho právní zástupce, byli řádně předvoláni, k jednání se však nedostavili. Z písemného podání ze dne 20. 5. 2014, doručené soudu dne 27. 5. 2014 (do spisu založeno po ukončení jednání dne 29. 5. 2014) bylo zjištěno, že žalobce i jeho nově ustanovený právní zástupce Mgr. Vlastimil Slanař na základě plné moci ze dne 30. 4. 2014 (vzájemná dohoda mezi žalobcem a advokátem o ukončení zastupování JUDr. Pavlem Hálou ze dne 30. 4. 2014 předložena) se k jednání omluvili, souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný podal dne 19. 5. 2014 písemnou omluvu, v níž uvedl, že s ohledem na další pracovní povinnosti osob, které by za žalovaného mohly jednat v den konání jednání, se žádný zástupce žalovaného nemůže zúčastnit. Omluvil tak nepřítomnost svého zástupce u jednání a zároveň souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti svého zástupce. Uvedl dále, že odkazuje na svá dřívější vyjádření, která ve věci učinil a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.   Soud vyžádal spis Městského úřadu Třebíč, č. j. 9916/2009, z něhož provedl důkaz čtením oznámení o dosažení 12ti bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne 3. 11. 2009, č. j. OSČ 4320/2009/SlaJ, námitky proti dosažení 12ti bodů podané žalobcem dne 9. 11. 2009, oznámení o zahájení řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registrů řidičů a výzva k uplatnění práv účastníka řízení ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. OSČ 9916/2009-40589/09/SlaJ-2, rozhodnutí Městského úřadu Třebíč ze dne 15. 12. 2009, jímž námitky žalobce byly zamítnuty jako nedůvodné a všechny provedené záznamy bodů byly potvrzeny. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 31. 12. 2009, jak vyplývá z připojené doručenky. Dne 14. 1. 2010 podal žalobce odvolání proti tomuto rozhodnutí, rozhodnutím Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 24. 2. 2010, č. j. KUJI 13860/2010, sp. zn. ODSH 171/2010 BA bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutí je opatřeno razítkem nabytí právní moci dne 8. 3. 2010. Doklad o doručení této písemnosti žalobci není ve spise založen. Z úředního záznamu sepsaného dne 2. 5. 2011 vyplývá, že žalobce se uvedeného dne dostavil ke správnímu orgánu I. stupně s žádostí o nahlédnutí do spisu a o pořízení kopie celého spisu, což mu bylo umožněno. Dále byl proveden důkaz Oznámením povinnosti odevzdat řidičský průkaz, které vydal Městský úřad Moravský Krumlov dne 13. 4. 2010, č. j. 699/1/2010-OD/KI. Z obsahu Oznámení bylo zjištěno, že na základě rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 24. 2. 2010, které nabylo právní moci dne 8. 3. 2010, dnem nabytí právní moci pozbyl řidičské oprávnění na dobu jednoho roku. Dle ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu jako držitel řidičského průkazu, který pozbyl řidičské oprávnění je povinen řidičský průkaz odevzdat do pěti pracovních dnů ode dne převzetí citovaného oznámení Městskému úřadu Moravský Krumlov, odbor dopravy. Ve spise je založena kopie doručenky této písemnosti žalobci, který nebyl zastižen, adresátovi byla zanechána výzva a poučení dne 14. 4. 2010 s datem uložení do dne 26. 4. 2010. Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta, byla vrácena zpět.   V. Shrnutí podstatných skutečností zjištěných ze správního spisu:     Ve spise je založeno oznámení přestupku Policie ČR Krajské ředitelství Policie kraje Vysočina územní odbor vnější služby OOP Hrotovice ze dne 18. 5. 2010, č. j. KRPJ-24000/PŘ-2010-161011, dle kterého žalobce dne 8. 5. 2010 v 15.10 jako řidič s vozidlem L. R. D., RZ: ……. na silnici II. 152 v katastrálním území obce M. porušil povinnost vyplývající ze zákazové značky B1. Na základě vyrozumění Městského úřadu Moravský Krumlov- odbor dopravy bylo zjištěno, že má blokaci řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12ti bodů v bodovém hodnocení a řidičské oprávnění pozbyl dne 9. 3. 2010 (§123c odst. 3 zákona 361/2000 Sb.).   Ve spise je dále založeno oznámení městského úřadu Moravský Krumlov odbor dopravy ze dne 14. 5. 2010 prokazující blokaci řidičského oprávnění z důvodu dosažení 12ti bodů v bodovém hodnocení. Řidičské oprávnění jmenovaný pozbyl dne 9. 3. 2010.   Výpis z evidenční karty řidiče byl proveden dne 29. 6. 2010, bylo prokázáno, že žalobce je držitelem řidičského průkazu evidentní číslo: …………, který byl vydán dne 31. 1. 2007. Aktuální stav bodového hodnocení osoby je 12 bodů. V období ode dne 27. 6. 2007 do 8. 5. 2010 se dopustil celkem 7 přestupků.   Dne 25. 8. 2010 se konalo ústní jednání o přestupku, žalobce byl řádně předvolán na adresu ……………………., nebyl zastižen, byla mu proto zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, která byla připravena k vyzvednutí dne 27. 7. 2010. Vzhledem k tomu, že si zásilku nevyzvedl, tato byla vložena do schránky dne 9. 8. 2010. Vzhledem k tomu, že se k jednání žalobce bez omluvy nedostavil, ač byl předvolán, správní orgán prvního stupně ve věci rozhodl dne 10. 9. 2010 č. j. OSČ 232/2010-6/Tu, uznal jej vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích ve spojení s ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích a byla mu uložena podle ust. § 11 odst. 1 písm. b), písm. c) a § 22 odst. 4 zákona o přestupcích pokuta ve výši 25.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 14ti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.   Odvolání bylo doručeno správnímu orgánu prvního stupně dne 16. 12. 2010, v němž žalobce připustil, že dne 8. 5. 2010 řídil motorové vozidlo, de facto řídil v době, kdy motorové vozidlo řídit neměl a kdy zřejmě de iure jeho řidičské oprávnění pozbylo platnost ex lege, o této skutečnosti však nevěděl a vědět nemohl. Namítl absenci subjektivní stránky přestupku.   Ve spise se dále nachází úřední záznam, dle kterého řidičského oprávnění žalobce pozbyl dne 9. 3. 2010 na základě rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, které nabylo právní moci dnem 8. 3. 2010.   Žalovaný ve věci rozhodl dne 18. 4. 2011. Uvedené rozhodnutí je předmětem přezkumného soudního řízení.     VI. Posouzení věci Krajským soudem v Brně:     Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).   Krajský soud v Brně po zohlednění pokynů Nejvyššího správního soudu obsažených v rozsudku ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 16/2012-24 naznal, že jsou důvody změnit původně vyslovený právní názor. Po nové úvaze dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.   Ve věci je nesporné, že dne 8. 5. 2010 v 15:10 hod. na silnici II. třídy č. 152 řídil žalobce motorové vozidlo tovární značky L. R. D., RZ: …….. Sporné je posouzení, zda žalobce v té době byl držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění či nikoli.   K přezkumu správního rozhodnutí přistupuje soud jednak v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), jednak zkoumá, zda došlo ke zkrácení subjektivních práv žalobce a jakých práv konkrétně. Zjistí-li pochybení, zvažuje, zda následkem bylo vydání nezákonného správního rozhodnutí.   Podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích, přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a není držitelem příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění.   Podle ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81.   Soud vycházel ze stanoviska NSS vysloveného v rozsudku ze dne 29. 2. 2012, č. j.              1 As 16/2012-24, v němž je citováno: „pravidlo, že obsah správního spisu není považován za důkaz ve smyslu § 52 s.ř.s. se vztahuje pouze na správní spis vedený v dané věci. Toto pravidlo totiž vychází z toho, že správní spis je obrazem a výsledkem přezkoumávaného správního řízení, dokládá skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, pub. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). Nelze jej proto vztáhnout na listiny, které nejsou součástí správního spisu vedeného ve věci, jež je předmětem soudního přezkumu. Pokud tedy soud hodlá vycházet z listin, které nejsou součástí správního spisu vedeného v dané věci, musí postupovat v souladu se zákonem a těmito listinami provést důkaz (srov. postup NSS vedené pod sp. zn. 1 As 96/2011, který je popsán a zdůvodněn v rozsudku ze dne 6. 12. 2011, část III., zejména bod 14)“.   Soud proto vyžádal spis Městského úřadu Třebíč, č. j. 9916/2009 a v rámci jednání dne 29. 5. 2014 provedl důkaz čtením listin citovaných výše v obsahu tohoto soudního rozsudku. V této souvislosti byl především proveden důkaz rozhodnutím Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 24. 2. 2010, č. j. KUJI 13860/2010, sp. zn. ODSH 171/2010 BA, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu Třebíč ze dne 15. 12. 2009, č. j. OSČ 9916/2009-40589/09/SlaJ, jímž námitky žalobce jako nedůvodné byly zamítnuty a všechny provedené záznamy bodů byly potvrzeny. Toto napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Byť na citovaném rozhodnutí je vyznačena doložka právní moci dne 8. 3. 2010, není ve správním spise založena doručenka potvrzující doručení této písemnosti žalobci do vlastních rukou, případně tzv. fikcí doručení. Ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. soud provedený důkaz hodnotil v souhrnu s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a dospěl tak k závěru, že zjištěný skutkový stav správním orgánem nemá oporu pro rozhodnutí ve věci přestupku, tzn., že jestliže nebyl řádně a úplně zjištěn skutkový stav, tedy nebylo najisto postaveno a průkazně zjištěno, zda rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne              24. 2. 2010 nabylo právní moci, je pak oslabena i právoplatnost oznámení povinnosti odevzdat řidičský průkaz vydaná dne 13. 4. 2010 Městským úřadem Moravský Krumlov, č. j. 699/12010-OD/KI, sp. zn. 7872/2010, neboť nebylo náležitě provedeno ve správním řízení dokazování k otázce, zda vskutku žalobce pozbyl řidičské oprávnění, tedy zda mu bylo řádně doručeno rozhodnutí o odvolání ve věci námitek proti záznamu 12ti bodů.    Zjištěná skutečnost by následně byla rozhodná pro posouzení odpovědnosti žalobce z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích. Je tedy zřejmé, že za dané situace měl žalovaný dostupnými důkazy zjistit, zda rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 24. 2. 2010 nabylo právní moci. Jestliže tak správní orgán neučinil, nelze uzavřít, že postupoval dle § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle něhož k provedení důkazu lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Nelze také dovodit, že by správní orgán postupoval podle ust. § 52 správního řádu, podle něhož je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení.   Soud má tedy za to, že správní orgány doposud kvalifikovaným způsobem věc neprojednaly a nerozhodly, že žalobce byl zkrácen ve svých právech. V řízení před správními orgány bylo porušeno ust. § 3, § 51 odst. 1 a § 52 správního řádu, a to takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Jelikož ve správním řízení došlo k vytýkané vadě popsané a odůvodněné výše, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci přestupku žalobce, nemá smysl přezkoumávat dále proces dokazování a další kroky učiněné správními orgány v prvostupňovém i odvolacím řízení, neboť obě tato řízení jsou ztížená zásadním pochybením (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2007, č. j.                4 As 11/2006-93, www.nssoud.cz). Úkony správního orgánu směřující ke zjištění stavu věci a jeho zákonného a přesvědčivého prokázání, budou muset být správním orgánem I. stupně opakovány takovým způsobem, aby skutkový stav byl zjištěn procesně bezvadně.   Podle názoru Krajského soudu v Brně po nové úvaze ve shora naznačeném směru žalovaný pochybil ve skutkovém zjištění a následně i v právním posouzení otázky, zda žalobce pozbyl řidičské oprávnění či nikoliv. Tato rozhodná skutečnost má pak zásadní vliv i na posouzení právní odpovědnosti jmenovaného z přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích.   Krajský soud v Brně konstatuje, že rozhodnutí žalovaného vykazuje vady, pro něž muselo být zrušeno, žalovaný se dostatečně nevypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. řádně a úplně nezjistil skutkový stav ve vztahu k předmětu řízení. Soud proto po doplnění důkazního řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto ve smyslu § 78 odst. 1 s.ř.s. ji zrušil a zároveň vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším postupu žalovaný vyjde ze skutkového zjištění učiněného v rámci přezkumného soudního řízení a provede nové právní posouzení v předmětné věci (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).   O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.               Žalobce ve věci byl úspěšný, v rámci přezkumného soudního řízení byl zastoupen na základě plné moci ze dne 3. 11. 2010 JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Martina Kříže 8, 628 00  Brno, kterému bylo ukončeno zastupování ke dni                30. 4. 2014, jak vyplývá z písemného sdělení, které bylo Krajskému soudu v Brně doručeno dne 27. 5. 2014 s tím, že žalobce udělil plnou moc advokátovi Mgr. Vlastimilu Slanařovi (plná moc ze dne 30. 4. 2014). Soud odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů původně ustanoveného právního zástupce JUDr. Pavla Hály, vyčíslil za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, podání žaloby ze dne 15. 5. 2011) podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do dne 31. 12. 2012 po 2.100 Kč, dále za 1 úkon právní služby (podání kasační stížnosti ze dne 22. 12. 2011) podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném po dni 31. 12. 2012 ve výši 3.100 Kč. Dle ust. § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky byla vyčíslena náhrada hotových výdajů ve výši 3x 300 Kč. Za zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2.000 Kč a soudní poplatek z podané kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč byla vyčíslena částka 7.000 Kč. Celková částka odměny za zastupování a náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce JUDr. Pavla Hály byla přiznána ve výši 15.200 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám uvedeného právního zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Brně dne 29. května 2014      JUDr. Eva Lukotková, v. r.  samosoudkyně     Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová