30 A 22/2015 – 72   ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K   J M É N E M    R E P U B L I K Y              Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce Š. K., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina, se sídlem Vrchlického 46, Jihlava, v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu,   t a k t o :     I.    Zásah policisty Policie České republiky dne 8. 2. 2014 provedený v  16:00 hod.  ve       městě Jihlava na ulici Třída Legionářů,  spočívající v odtažení motorového vozidla      zn. BMW 318 IS 3 C CA, reg. zn. 5MO 2676, byl   n e z á k o n n ý . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2.   O d ů v o d n ě n í :   I. Obsah žaloby         V návrhu na zahájení řízení žalobce uvedl, že policista Policie České republiky provedl dne 8. 2. 2014, „v době kolem 15:40 hodin v městě Jihlavě na ulici Třída Legionářů (silnice)“ zásah spočívající v odtažení motorového vozidla z důvodu neuhrazení kauce.          Žalobce namítal, že důvody odtažení vozidla nebyly uvedeny na místě samém do zápisu o odtažení vozidla nebo oznámení o odevzdání přestupku ze dne 8. 2. 2014, ale až ex post následující den (Úřední záznam ze dne 9. 2. 2014, č. j. KRPJ-15327-18/PŘ-201-1600007).  Důvody byly tedy policistou domyšleny a dopsány až následující den. Žalobce s nimi nebyl seznámen na místě samém, protože neexistovaly a tudíž je zásah nezákonný. Rovněž z formálního důvodu je zde patrné extenzívní jednání policie a byla porušena zásada ne bis in idem, když policie jedná dvakrát o téže věci, neboť věc již postoupila (oznámila) správnímu orgánu dle § 58 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), tj. došlo k přechodu věcné příslušnosti na správní orgán. Správní orgán dosud nerozhodl, a proto i policista porušil presumpci nevinny vyplývající z čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“).          Žalobce dále namítal, že policie není oprávněna vydat pokyn ke „sjednání nápravy“. Policie přitom uvedla: „Řidič přesto nezjednal nápravu.“ Policista takový pokyn přitom ani nevydal. Policista má oprávnění zakázat další jízdu, ale nemá oprávnění, aby vozidlo uvedl do nějakého stavu.          Důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupku u osoby, která je policii jednoznačně známá, je pak zcela zjevný exces, kdy došlo ke zneužití smyslu a účelu zákona. PČR standardně požaduje vyjádření na zápisy „oznámení o přestupku“, a to za okolností, kdy předtím osoba není řádně poučena o svých právech a povinnostech. Policie v praxi požaduje vyjádření na místě samém a ihned, tj. na silnici mezi auty, s psaním na kapotě vozidla či sedadlech motorového vozidla bez provádění důkazů a řádného poučení o právech obviněného. Při odmítnutí takového nátlaku spočívajícího ve využití skutečnosti, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 LZPS a čl. 2 odst. 4 Ústavy) je to pokládáno za důvod, že se osoba bude vyhýbat přestupkovému řízení a vede k uložení kauce. Jde o zcela jednoznačné zneužití práva PČR. Uvedením důvodu „…v předchozích případech řidič na místě s uvedenými přestupky nesouhlasil a v oznámení na místě samém se odmítal vyjádřit a podepsat…“ je policisty navozeny prakticky bezvýchodná situace, kdy je buď vybrána nezákonná kauce, nebo je žalobce předem uznán vinným (odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které takový stav aprobují, např. sp. zn. 1 As 118/2011, 1 As 100/2010, 3 As 67/2006).          Žalobce dále uvedl, že podmínky pro zásah spočívající v odtažení vozidla jsou totožné jako podmínky pro uložení kauce, přičemž logicky přistupuje podmínka nesplnění předchozího rozhodnutí o uložení kauce. V posuzovaném případě nebylo dáno důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Důvodná obava je dána v případě, kdy z jednání řidiče nebo dalších konkrétních okolností lze předpokládat, že by se mohl danému řízení vyhýbat (odkázal na odbornou literaturu či důvodovou zprávu k zákonu č. 411/2005 Sb.). Důvodné podezření dle důvodové zprávy či odborné literatury je totiž dáno u osob, jež nemají na území ČR trvalý pobyt nebo se zde nezdržují po významně dlouhou dobu. Jde-li o přestupkové řízení, jedinou možností, jak se mu vyhnout, je nemožnost doručení obviněnému předvolání, a to ani fikcí. Je-li předvolání doručeno, může správní orgán věc projednat v nepřítomnosti a rovněž mu takto rozhodnutí doručit fikcí.          Žalobce dále namítal, že nelze připustit možnost, aby uložení kauce sloužilo jako další donucovací prostředek k tomu, aby věc byla projednána v blokovém řízení či jako šikana řidičů. Využití práva (nesouhlas s přestupkem a odmítnutí se vyjádřit na tiskopis rozhodnutí oznámení o přestupku), nemůže být důvodem k uložení kauce. Žalobce toliko využil svého práva k projednání přestupku před správním orgánem, kde budou policisté vystupovat jako svědci. Policie disponuje řadou prostředků, kterými i na místě samém, či za pomoci celého aparátu (operační středisko, stálá služba na oddělení policie) mohou zjistit informace, které zavdávají důvod pro skutečnost, že řidič se bude chtít účinně vyhýbat správnímu řízení (PČR disponuje on-line přístupy do mnoha rejstříků a evidencí, a to i policisté v autě). Takovou okolností může být, že nemá bydliště či podnikání v ČR ani v EU, je hlášen na úřední adrese a současně nepracuje, je na něj vyhlášena insolvence, v minulosti na něj bylo vyhlášeno pátrání apod.   II. Vyjádření žalovaného k žalobě        V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že hlídka oddělení silničního dohledu v součinnosti s hlídkou pohotovostního a eskortního oddělení žalovaného provedla dne 8. 2. 2014 v ul. Třídy Legionářů v Jihlavě kontrolu osobního motorového vozidla tov. zn. BMW 318, RZ 5 MO 2676, jehož řidičem byl žalobce. Žalobce byl již v minulosti opakovaně podroben silničním kontrolám a na jeho vozidle byly přitom opakovaně zjištěny technické závady bezprostředně ohrožující bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu na pozemních komunikacích. Ve všech předešlých případech bylo podezření z přestupku oznámeno dle § 58 odst. 1 zákona o přestupcích příslušnému správnímu orgánu k projednání. Žalobce se však řízení o přestupcích soustavně a opakovaně vyhýbá. Při kontrole dne 8. 2. 2014 byly zjištěny nedostatky v technickém stavu obdobné povahy. Silniční kontrola s ohledem na situaci v provozu a na povahu zjištěných závad v technickém stavu vozidla využila § 118 a odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“) a současně řidiči uložila kauci dle § 125 a odst. 1 zákona o silničním provozu. Žalovaný považuje postup hlídky provádějící kontrolu za adekvátní opatření v mezích stanovených zákonem.   III. Posouzení věci krajským soudem         V projednávané věci připadlo soudu rozhodnout o zásahové žalobě ve smyslu ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), přičemž se jedná o adekvátní procesní obrany proti odtažení motorového vozidla z důvodu neuhrazení kauce dle § 118 odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 As 6/2014 – 27). Předmětnou žalobu soud posoudil následovně.        Podle potvrzení o nařízeném odtahu z rozhodnutí policisty ze dne 8. 2. 2014 v 16:00 hod (vozidlo se nacházelo v Jihlavě, na ulici Třída Legionářů) důvodem k odtažení vozidla byla skutečnost, že majitel (provozovatel) nesložil kauci uloženou dle zákona o silničním provozu. V oznámení přestupku ze dne 8. 2. 2014, č. j. 15327/PŘ-2014-160007 je mj. uvedeno, že dne 8. 2. 2014 v 15:45 v obci Jihlava, na ul. Třídy Legionářů žalobce řídil motorové vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích (rozdílné pneu na obou nápravách, nadměrně opotřebované pneu na zadní nápravě - hloubka dezénu 1mm a 0 mm, na přední nápravě cca 4 mm a 1,5mm). Dále byl poškozen levý přední blatník a chybí část světla. Na vozidle byla vylepena neplatná dálniční známka. Žalobce byl již pro tento přestupek opakovaně oznamován, nesjednal nápravu. Proto mu byla uložena kauce ve výši 10 000 Kč, kterou nesložil, a proto byl nařízen odtah vozidla. Oznámení o přestupku bylo podepsáno žalobcem jako řidičem. Součástí správního spisu je i Úřední záznam PČR ze dne 8. 2. 2014, č. j. KRPJ-153271/PR-2014-160007, kde je popsán průběh silniční kontroly, závady zjištěné na vozidle apod. Rovněž je zde uvedeno, že žalobce se opakovaně dopouští přestupku v dopravě dle § 125 c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu, pro který byl již v minulosti několikrát oznamován (uvedena jednací čísla). V Úředním záznamu ze dne 9. 2. 2014, č. j. KRPJ-15327-18/PŘ-2014-160007 je pak mj. uvedeno, že žalobce byl řádně seznámen s přestupkem, kterého se dopustil a následně i se všemi potřebnými písemnostmi. K oznámení o přestupku se vyjádřil a následně jej i podepsal. Za stejný přestupek byl již opakovaně oznámen, a proto bylo hlídce známo, že na místě s uvedenými přestupky nesouhlasil, odmítal se vyjádřit a podepsat. Nápravu na vozidle nesjednal a nadále jej využíval.  Na místě proto vzniklo podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení a byla mu uložena kauce dle zákona o silničním provozu. Kauci na místě nesložil a z tohoto důvodu bylo prostřednictvím OD IOS Jihlava vozidlo firmou Pretol HB zajištěno.         Podle § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu, policista může při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích přikázat řidiči motorového vozidla jízdu na nejbližší, z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, vhodné místo k odstavení vozidla a zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen "technický prostředek") nebo odtažením vozidla, jestliže řidič je podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení a nesložil kauci jako záruku, že se dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku.        Podle § 125a odst. 1 věty první zákona o silničním provozu, policista je oprávněn vybrat od řidiče motorového vozidla podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení, kauci od 5.000 Kč do 50.000 Kč, nejvýše však do výše hrozící peněžní sankce za spáchaný přestupek.        V posuzované věci se jedná především o posouzení otázky, zda žalovaný postupoval v souladu s § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu.        Ze shora citovaného ustanovení § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu vyplývají tři podmínky, za jejichž kumulativního splnění je policie oprávněn zabránit řidiči v jízdě: 1) řidič je podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, 2) existuje důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení a 3) nesložil kauci uloženou mu dle § 125a zákona o silničním provozu.        Potvrzení o nařízeném odtahu z rozhodnutí policisty neobsahuje žádné důvody, z kterých by bylo možné dovodit podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. K tomu, aby bylo možné postupovat podle § 118a odst. 1 písm. i) zákona o provozu na pozemních komunikacích, je však nutné, aby zde byla dána existence důvodného podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení. V tomto směru však příkaz k zabránění v jízdě odtažením vozidla neobsahuje žádné relevantní skutečnosti. Ani oznámení o přestupku ze dne 8. 2. 2014, č. j. 15327/PŘ-2014-160007 neobsahuje žádné důvody, z nichž by bylo možno dovodit podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. Je zde sice uvedeno, že žalobce byl za stejný přestupek opakovaně oznamován a nesjednal nápravu. Avšak ani z toho nelze dovodit důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. Žalovaný zde navíc ani neuvádí, že by takové okolnosti zakládaly důvodné podezření o vyhýbání se přestupkovému řízení. Takové konkrétní okolnosti důvodu vzniku podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, měly být uvedeny v potvrzení o nařízeném odtahu, případně i v oznámení o přestupku, které časově odtahu vozidla předcházelo. Důvody, v nichž policie spatřuje důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, je totiž třeba alespoň stručně uvést již v příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla, a to proto, aby se s nimi mohl kontrolovaný řidič bezprostředně seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. 4 Aps 9/2013 - 48, bod 24).         Soud nadto uvádí, že ani úřední záznam ze dne 8. 2. 2014, č. j. KRPJ-15327-1/PŘ-2014-160007 neobsahuje konkrétní skutečnosti zakládající důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. Až úřední záznam ze dne 9. 2. 2014, č. j. KRPJ-15327-18/PŘ-2014-16007 obsahuje důvody týkající se podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. V tomto záznamu je uvedeno, že žalobce byl řádně seznámen s přestupkem, kterého se dopustil a následně i se všemi potřebnými písemnostmi. K oznámení o přestupku se vyjádřil a následně jej i podepsal. Za stejný přestupek byl již opakovaně oznámen, a proto bylo hlídce známo, že na místě s uvedenými přestupky nesouhlasil, odmítal se vyjádřit a podepsat. Nápravu na vozidle nesjednal a i dále vozidlo užíval. Z těchto důvodů na místě vzniklo podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení a byla mu uložena kauce dle zákona o silničním provozu. Kauci na místě nesložil, a proto mu bylo vozidlo prostřednictvím OD IOS Jihlava zajištěno firmou Pretol HB. Dle názoru soudu popsané jednání žalobce nasvědčuje spíše tomu, že ani případná hrozící sankce za přestupek jej neodvrátila od nezákonného jednání.  V posuzovaném případě byl žalobce sice za spáchání přestupku opakovaně oznámen, ale není zde uvedeno, že se přestupkovým řízením vyhýbá, případně je jiným způsobem maří. V posuzovaném případě se neodmítl vyjádřit k vlastnímu přestupku a neodmítl ani podepsat oznámení o přestupku, což jsou okolnosti, z nichž může zasahující policista při přistoupení i dalších skutečností (např. chování, jednání a vystupování řidiče na místě samém) oprávněně nabýt podezření, že se řidič hodlá vyhýbat přestupkovému řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, č. j. 4 Aps 9/2013-48).        Soud pro úplnost dodává, že § 118a zákona o silničním provozu výslovně neukládá policii povinnost vystavit jakékoli písemné potvrzení o zabránění v jízdě. Povinnost vystavit takovéto potvrzení však lze dovodit z toho, že při výkonu jiných oprávnění, které podobným způsobem zasahují do právní a majetkové sféry řidiče je policie povinna písemné potvrzení vystavit.  Jedná se o zadržení řidičského průkazu (§ 118b odst. 3 zákona o silničním provozu), které stejně jako zabránění v jízdě brání ve svých důsledcích řidiči užívat vozidlo či převzetí kauce (§ 125a odst. 3 téhož zákona), které stejně jako zabránění v jízdě odtažením vozidla zasahuje do majetkové sféry řidiče.  Dále je třeba uvést, že povinnost policie písemně vystavit příkaz k zabránění v jízdě odtažením vozidla vyplývá také z povahy věci, kdy je důležité, už jen s ohledem na hodnotu vozidla a často citelné omezení pro život jeho řidiče pramenící z nemožnosti jej užívat, aby o tomto úkonu byl pořízen písemný záznam, v němž budou uvedeny podstatné okolnosti případu a důvody, které policii vedly k zabránění v jízdě odtažením vozidla. Pořídit písemný záznam je vhodné také proto, že řidič má ihned k dispozici písemný doklad, v němž jsou zaznamenány důležité skutečnosti, které nemusí být schopen v okamžiku policejní kontroly, ať už ze subjektivních či objektivních důvodů, řádně vnímat a pamatovat si je. Ostatně i pro žalovanou je vhodné, aby takový záznam existoval a nemohla být později neprávem osočována z nezákonného, nesprávného či neadekvátního postupu. Pokud dojde mezi policií a řidičem k soudnímu sporu, pak písemný příkaz k zabránění v jízdě (potvrzení o nařízeném odtahu z rozhodnutí policisty) představuje jeden z rozhodujících podkladů (důkazů) pro rozhodnutí soudu. Povinnost vydat písemné potvrzení o příkazu k zabránění v jízdě lze dále dovodit i ze základních zásad činnosti správních orgánů, jak jsou zakotveny v hlavě druhé správního řádu, konkrétně z povinnosti uvědomit dotčené osoby o úkonu, který činí a povinnosti umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva (§ 4 odst. 3 a 4 správního řádu). Úkon policisty spočívající ve vydání příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla není rozhodnutím ve smyslu § 67 a násl. správního řádu. Není ostatně ani fakticky možné vyžadovat, aby příkaz k zabránění v jízdě odtažením vozidla měl náležitosti správního rozhodnutí, neboť je vydáván přímo na místě kontroly, bez přípravy, okamžitě a často navíc za nepříznivých povětrnostních či jiných podmínek. To však neznamená, že by tento úkon, který je, jak již bylo zdůvodněno výše, třeba písemně potvrdit, nemusel obsahovat jakékoli důvody. Z písemného potvrzení totiž musí být alespoň zřejmé, kterého vozidla a řidiče se příkaz týká a z jakých důvodů a podle které právní normy policie postupovala. Příkaz k zabránění v jízdě (potvrzení o nařízení odtahu z rozhodnutí policisty) odtažením vozidla tedy musí obsahovat základní skutečnosti, tj. datum, označení řidiče, vozidla, ustanovení právního předpisu, podle kterého je příkaz vydáván, důvody, které k jeho vydání zasahující hlídku policie vedly a podpis policisty (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 As 6/2014-27).         Soud se neztotožnil s argumentací žalované ve vyjádření, že v posuzovaném případě bylo postupováno dle § 118 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a vozidlo bylo odtaženo, neboť je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Tuto argumentaci žalované však nepovažuje zdejší soud za relevantní, neboť v posuzované věci postupovala podle § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu, nikoli podle § 118 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Je tudíž třeba se zabývat tím, zda jsou kumulativně splněny podmínky § 118 odst. 1 písm. i) a není na místě hodnotit splnění podmínek stanovených v § 118a odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Zabránění v jízdě podle § 118a odst. 2 písm. b) a podle § 118a odst. 1 písm. i) jsou zcela jasně odlišné úkony policie, zákon u nich stanoví odlišné důvody i postup. V posuzovaném případě se jedná o postup podle § 118a odst. 1 písm. i) zákona o silničním provozu, a to nejen proto, že v písemném potvrzení, jako i oznámení o spáchání přestupku i úředních záznamech je uvedeno, že vozidlo bylo odtaženo z důvodu neuhrazení (nesložení) kauce. K tomuto ustanovení tedy směřují i důvody, na které se žalovaná odvolala a i její postup. Nelze proto nyní přezkoumávat, zda by předmětný úkon žalované případně obstál z jiných důvodů či při aplikaci jiných ustanovení zákona (obdobně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 4 As 6/2014-27 bod 38).        Soud proto dospěl k závěru o nezákonnosti předmětného zásahu a žalobě vyhověl (viz ust. § 87 odst. 2 s.ř.s.).   IV. Náklady řízení        Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit mu náklady řízení. Náhrada nákladů řízení se sestává z odměny zástupce žalobce za dva úkony právní služby po 3 100 Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. d), § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby) a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Přiznaná náhrada byla zvýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je povinen odvést zástupce žalobce. Žalobci byla též přiznaná náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Celkem přiznaná náhrada nákladů řízení činí částku 10 228 Kč.   P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Brně dne 23. 7. 2015                                                                                    Mgr. Milan Procházka                                                                                                                         předseda senátu