34 Ad 38/2014-43        ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K  J M É N E M    R E P U B L I K Y      Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou ve věci  žalobce D. K., bytem …………, zast. JUDr. Janou Pučalíkovou, advokátku se sídlem AK Bráfova 52, 674 01 Třebíč,  proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o změnu výše invalidního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1.10.2014, č. j. 960 426 4967/315-AS,     t a k t o :        I.   Žaloba   s e    z a m í t á .  II.  Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   Rozhodnutím ze dne 1.10.2014, č. j. 960 426 4967/315-AS, žalovaná změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení  ze dne 24.6.2014, č. j. 960 426 4967 tak, že účastníku řízení podle § 38 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění od 21.3.2014 přiznala invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 5.759 Kč měsíčně a změnila ve výroku nesprávně uvedené datum narození účastníka řízení. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 24.6.2014 ČSSZ přiznala účastníku řízení od 21.3.2014 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4.619 Kč, neboť podle posudku OSSZ Třebíč ze dne 15.5.2014 byl účastník řízení invalidní pro invaliditu prvního stupně z důvodu poklesu pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav o 35%. Proti rozhodnutí ze dne 24.6.2014 podal účastník řízení námitky a ČSSZ přezkoumala napadené rozhodnutí vzhledem k námitkám účastníka řízení a posoudila jeho invaliditu podle § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zák. č. 582/1991 Sb. Podle posudku o invaliditě ze dne 16.9.2014, který byl podán na základě dostupné zdravotní dokumentace vyplynulo,  že byl účastník řízení invalidní podle § 39 odst. 1 zákona  č. 155/1995 Sb.,  a šlo  o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena ve výši 50%, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kap. V,  položce 9b)   přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb.,  o posuzování invalidity, pro které byla  stanovena míra poklesu pracovní schopnosti  v rozmezí 35-60%, lékař ČSSZ zvolil střední hranici daného procentního rozmezí 50%.   Žalobou ze dne 20.11.2014 se žalobce  domáhá  přezkoumání zdravotního stavu, neboť rozhodnutí je nezákonné, protože došlo k nesprávnému vyhodnocení zdravotního stavu a s tím souvisejícího posudkového hodnocení. Nesouhlasí se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 50%, protože zdravotní postižení odpovídá těžké formě uvedené pod položkou 9c, tedy ohodnocení míry poklesu pracovní schopnosti o 70 – 80%. Navrhl soudu, aby napadené rozhodnutí i rozhodnutí ČSSZ zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.   Žalovaná ve vyjádření navrhla přezkoumání zdravotního stavu PK MPSV.    Soud vyžádal a provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce            a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) v Brně ze dne 15.5.2015. Posudková komise za účasti odborného lékaře psychiatra hodnotila zdravotní stav na základě lékařských nálezů v posudkové dokumentaci, ve zdravotní dokumentaci praktického lékaře a vyžádala si psychologické vyšetření, které bylo vypracováno dne 5.5.2015. Při prvém zasedání byl posuzovaný přítomen a bylo provedeno objektivní psychiatrické vyšetření přítomným psychiatrem, členem PK MPSV. Podle posudkového zhodnocení, posuzovaný ve věku 19-ti let navštěvuje střední odbornou školu řemesel a služeb ve Velkém Meziříčí, od dětského věku sledován pro pervazivní vývojovou poruchu – vysoce funkční autismus s lehkou mentální retardací v jejím horním pásmu, základní školu i odbornou školu absolvuje s asistentem. Na psychiatrii se neléčil, a při posuzování zdravotní stavu měla komise k dispozici psychologické vyšetření ze speciálního pedagogického centra Jihlava a psychologické vyšetření vyžádané samotnou komisí. Jejich posouzením komise dospěla k závěru, že jsou ve shodě a uzavřela zdravotní postižení posuzovaného jako vysoce funkční autismus s lehkým mentálním postižením, které je v jeho horní hranici, tedy lehkého mentálního defektu, až subnormy. Sama komise neshledala také rozpory mezi vlastním vyšetřením při jednání psychiatrem a provedenými psychologickými vyšetřeními. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila psychické postižení uvedené v kap. 9 položce 5b, tedy pervazivní vývojovou poruchu v kombinaci s velmi lehkým mentálním postižením, a proto zvolila střední hodnotu poklesu pracovní schopnosti 50%. Pro zvolení položky 9c nebylo prokázáno těžké narušení inteligence, těžká dezintegrace ani těžké narušení sociálních dovedností, jiné závažné komorbidity, poruchy chování, postižení mobility.  Na základě zdravotní dokumentace a zjištěného stavu při jednání dospěla komise k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v příloze vyhl. č. 359/2009 Sb., kap V, položka 9b, pro které byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena ve výši 50%, tj. ve středu procentního rozmezí. K námitkám posuzovaného uvedla, že vyšetřením odborným lékařem v oboru psychiatrie, psychologickým vyšetření ze speciálního pedagogického centra a vyžádaným klinickým psychologickým vyšetřením komise nenašla mezi nimi žádné rozpory a kombinaci vysoko funkčního autismu a zjištěné velmi lehké mentální retardace zhodnotila jako středně těžké funkční postižení. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., a šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona a nešlo o invaliditu třetího stupně. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně 50%, nedosahoval však více než 69%.    V průběhu řízení žalobce prostřednictvím zástupkyně navrhla výslech svědka svého otce, po nařízení jednání na den 18.8.2015 omluvila neúčast svou i svého klienta, vyslovila souhlas s projednáním a rozhodnutím věci v nepřítomnosti  obou a sdělila, že nenavrhuje další důkazy.     Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl vzhledem k závěru v posudku  PK MPSV v Brně ze dne 15.5.2015.     Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Zásadní  žalobní námitku – nesprávné posouzení zdravotního stavu, soud posuzoval podle  posudku  PK MPSV se sídlem v Brně ze dne 15.5.2015, který si vyžádal. V posudku se posudková komise podrobně zabývala posouzením zdravotního stavu žalobce z hlediska dlouhodobého onemocnění, sama si vyžádala nové psychologické vyšetření, provedla orientační psychiatrické vyšetření při svém zasedání přítomným psychiatrem v posudkové komisi a konstatovala, že jak  psychologické vyšetření ze dne 28.3.2014, tak i ze dne 30.4.2015 (vyžádané PK MPSV), tak i samotné vyšetření v posudkové komisi jsou ve shodě a po komplexním zhodnocení zdravotní postižení zhodnotila jako středně těžké funkční postižení podle kap. V, položka 9b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve výši středu procentního rozmezí, tj. 50%. Nebylo doloženou dokumentací ani vyšetřením prokázáno, že jde o těžké funkční postižení podle kap. V, položky 9c. Soud hodnotí vypracovaný posudek jako objektivní, úplný a přesvědčivý (posudková komise si sama vyžádala nové klinické psychologické vyšetření, což činí velmi zřídka a svědčí to o zodpovědnosti posudkové komise při posuzování zdravotního stavu). Soud proto pojal posudek jako rozhodující důkaz pro posouzení žaloby. Závěr posudku činí napadené rozhodnutí žalované správným a v souladu se zákonem. Soud proto žalobu ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítá.   Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku shora a nepřiznal jí náhradu nákladů řízení  (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s.).   P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 18. srpna 2015              JUDr. Milada Haplová, v.r.                                                                             samosoudkyně   Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová