62 A 107/2013-71 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y  Krajský soud v Brně rozho dl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudc ů Mgr . Kateřiny Kopečko vé , Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalo bce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalo vaném u: Energetický regulační úřad, se sídlem Masaryko vo náměstí 5, Jihlava, za účasti: FVE Horní Libchava 1, s.r.o., se sídlem Hvě zdo va 1716/2b, Praha 4, zastoupená Mgr. Ing. Tom ášem Němcem, advokátem se sídlem Mas aryko va 8/10, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Energetického regulačního úř adu ze dne 2.12.2010, č.j. 13116-8/2010-ERU, a proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20.7.2012, č.j. 07254-3/2012-ERU, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhr adu nákladů řízení. III. Žalo vanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. - 2 - O d ů v o d n ě n í:  Žalobce se žalobo u ve veřejném zájmu domáhá zrušení rozhodnutí žalo vaného ze dne 2.12.2010, č.j. 13116-8/2010-ERU, kterým byl a osobě zúčastněné na řízení udělena licence č. 111017588 na výrobu elektřiny se vznikem oprávnění a termínem zahájení licencované činnosti ke dni právní moci tohoto rozhodnutí (2.12.2010) na dobu 25 let. Žalobce se též domáhá zr ušení rozhodnutí žalo vaného ze dne 20.7.2012, č.j. 07254-3/2012-ERU, kterým bylo pře dchozí rozhodnutí o udělení licence změ něno v údaji ohledně sídla osoby zúčastněné na řízení. I. Shrnutí podstaty věci  Žalo vaný ve s právní m říze ní zahájeném na žádost o udělení licence ze dne 27.10.2010 vedeném podle záko na č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvět vích a o změ ně některých zákonů, ve zně ní do 31.12.2010 (dále jen „ener getický zákon“), udělil osobě zúčastněné na řízení licenci na výrobu elektřiny ve fotovoltaic ké elektrárně. Na základě této licence vzniklo osobě zúčastněné na řízení o právně ní k výrobě elektřiny od 2.12.2010 na dobu 25 let. Sídlem osoby zúčastněné na říze ní byla „Pl zeň, Na Roudné 443/18“, rozsah podnikání na základě licence byl vyme zen celko vým instalovaným výkone m 1,998 MW, pro vozo vna byla vymeze na jako „FVE Horní Libchava, k.ú. Horní Libchava, obec Horní Libchava, p. č. 1607, 1665/1“.  Na základě žádosti o změnu licence ze dne 10.7.2012 pak žalo vaný dne 20.7.2012 rozhodl o změně této licence; v údaji o držiteli licence (osobě zúčastněné na řízení) bylo změně no sídlo „Pl zeň, Na Ro udné 443/18“ na „Praha, Nusle, Hvě zdo va 1716/2b“.  Žalobce se nyní domáhá zrušení o bou těchto rozhodnutí žalobou ve veřejném záj mu, jenž je podle jeho názoru dán přede vší m okolností, že licence byla udělena bez to ho, že by pro její vydání byly splněny podmínky, a že rozhodnutí o změně licence je rozhodnutím nepřezkoumatelným. II. Shrnutí žaloby  Podle žalobce pro udělení licence nebyly splněny podmínky stano ve né energetickým záko nem a pro váděcí vyhláškou k energetickému zákonu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělo vání licencí pro podnikání v energetických odvět vích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“).  Pokud jde o rozhodnutí o změ ně licence, pak toto rozhodnutí formálně mění celé půvo dní rozhodnutí o udělení licence, ze správního spisu vš ak nelze dohledat, z jakých důvodů bylo takto rozhodnuto a jaké důkazy byl y pro ve deny, a změna neplyne ani z „ko mpletní ho výroku“ (z něj nelze seznat, jak se rozhodnutí o změně licence dotýká půvo dní ho rozhodnutí, zda jej celé nahrazuje anebo zda tak či ní jen v rozs ahu, v němž bylo ve skutečnosti pro váděno řízení o změ nu licence). - 3 -  Pokud jde o samotné rozhodnutí o udělení licence, to je podle žalobce zatíženo vadami řízení s počí vajícími v tom, že žalo vaný neodstranil rozpory v žádosti a licenci udělil i přes nejasnosti o skutečnostech rozhodných pro udělení licence. Žadatel o licenci musí prokázat vlastnické nebo uží vací pr ávo k energetickému zaříze ní a splnit finanční a technické předpoklady pro výkon licencované činnosti. Energetické zařízení musí mít technickou úro ve ň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Žalo vaný byl nadto vázán žádostí, o níž rozhodoval. Konkrétní vady řízení, jež udělení licence předcházelo, podle žalobce spočívají v tom, že osoba zúčastněná na říze ní předložila zprávu o re vizi elektrické instalace, z níž pl yne, že j ako místo instalace je uve deno „VÝSTAVBA FOTOVOLTAICKÉHO SYSTÉMU v k.ú. Horní Libchava, parc. č. 1577/1, 1607, 1665/11“, což odpo ví dá údaj ům uve deným na žádosti o udělení licence, avšak licence byla udělena s identifikací pro vozo vny po zemky parc. č. 1607 a 1665/1 (v k.ú. Horní Libchava). To neodpo vídá ani údajům vyplývajícím z kolaudačního souhlasu vydaného Městským úřadem Česká Lí pa ze dne 30.11.2010, neboť tam jsou pozemky identifikovány parc. č. 1607 a 1665/11.  Dále ze shora uve dené zpr ávy o re vizi plyne, že ve nko vní prostory mají po vahu prostoru zvlášť nebezpečného, avšak osoba zúčastněná na říze ní nedoložila stano vis ko Technické i nspe kce České republiky. Nadto se zpráva o re vizi t ýká pouze elektrické instalace NN části foto voltaického systému. Pak žalo vaný nemohl při rozhodování o udělení licence uzavřít, že osoba zúčastněná na říze ní doložila splnění technických předpokladů k zajištění licencované činnosti.  Ze shora uve dených důvo dů tedy žalobce do vo zuje, že licence byla udělena, ani ž pro to byly splněny po dmí nky a aniž by byl y ozřejměny rozpory v po dkl adech. Rozhodnutí o udělení licence je nezákonné a rozhodnutí o udělení licence je nepřezkoumatelné. Proto navr huje žalobce zrušení o bou rozhodnutí. Na s vém procesním postoji setrval žalobce po celou do bu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí vyjádření žalo vaného  Žalo vaný ve s vém vyjádření k žalo bě navr hl zamítnutí žalo by, ne boť pro udělení licence byly splněny po dmí nky a rozhodnutí o změně licence není zatíženo nepřezkoumatelností. V doplnění s vého vyjádření pak žalo vaný uvedl, že s ohledem na systémová a personální opatření s podporou vl ády a prezidenta České republiky k zajištění re vize licenčních s pisů, jejichž součástí je i podání žalo b nej vyššího státního zástupce (tedy i této žaloby), po nechává posouze ní důvodnosti žaloby zcela na úvaze so udu. IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na říze ní  Osoba zúčastněná na říze ní ve s vém vyjádření zpochybňuje veřejný zájem, pro který byla žaloba po dána, věcně pak po kládá žalo bu za nedůvodnou. Stano visko Tec hnic ké inspekce České republiky nebylo po vinnou náležitostí pro udělení licence. Přestože osoba zúčastněná na říze ní disponuje re vizní zprávou i pro č ásti - 4 -  VN foto voltaické elektrárny, její předložení t aké nebylo třeba pro udělení licence. Jestliže jsou pak v rozhodnutí o udělení licence uvede na jiná parcelní čísla, jde o administrativní pochybení žalo vané ho, které nemůže být důvodem pro zrušení rozhodnutí o udělení licence. I rozhodnutí o změ ně licence bylo vydáno v souladu se zákonem a jas ně z něj plyne jeho o bsah i rozsah pro vedených změn.  Osoba zúčastněná na říze ní tedy pokládá žalobu za ne důvo dno u. V doplnění své ho vyjádření pak s voji ar gument aci doplnila a věc ně setrval a na s vém procesním postoji po celou dobu říze ní před zdejším soudem. V. Posouzení věci  Podle § 66 odst. 2 záko na č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s .ř.s.“) , je žalobu (proti rozhodnutí s právní ho orgánu) oprávněn po dat nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shle dá závažný veřejný zájem.  Podle § 72 odst. 2 vět y pr vní s.ř.s. může žalobu po dle § 66 odst. 1 až 3 s.ř.s. oprávněný žalobce podat do tří let od právní moci rozhodnutí, nestano ví-li zvl áštní zákon jinak, a nenabývá-li rozhodnutí právní moci, od doručení rozhodnutí poslednímu účastníku, který proti němu mohl žalobu sám podat. Žaloba byla podána dne 2.12.2013, žalobou napade né rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci dne 2.12.2010, žalobo u napade né rozhodnutí o změně licence pak nabylo pr ávní moci dne 14.8.2012. Žaloba tedy byla podána vč as.  Pokud jde o aktivní legitimaci a (další) podmínky říze ní o žalo bě, ty pokládá zdejší soud ro vněž za s plně né. Aktivní procesní legitimace podle § 66 odst. 2 s.ř.s. nevyžaduje „prostý“ ( „j akýkoli “) veřejný zájem, nýbr ž „závažný“ veřejný zájem. Zdůrazněním kritéria závažnosti se vyčleňují užší kategorie potenciálních případů z širšího rámce dotčeného veřejného zájmu. Jak vyplývá z důvo do vé zprávy k s.ř.s., „…může tu jít o případy nepříliš časté, ale veřejností citlivě vnímané, například tam, kde nezákonné rozhodnutí bylo dosaženo úplatkem a není tu již jiná právní cesta, kterou by bylo možné takové rozhodnutí odstranit…“ (důvo do vá zpr áva k návr hu zákona ze dne 15. 4. 2002, sněmo vní tisk č. 1080/0, digitální repositář www.psp.cz). Smyslem této žaloby ne ní chránit soukromý zájem, ale ani každý veřejný zájem, nýbrž musí být dána existence kvalifikované formy veřejného záj mu, kterou je závažný veřejný zájem. Aktivní procesní legitimace proto má místo v závažných případech, kdy bude skutečně s ohledem na závažný veřejný zájem žádoucí podání této žaloby, byť to s amo o sobě ještě nepře dzname nává její důvodnost a výsledek říze ní o ní. Judikatura správních soudů přitom dospěla k závěr u, že úvaha nej vyššího státního zástupce, zda je ve věci dán závažný veřejný zájem, nepo dléhá pře zkumu správními soudy. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2007 ve věci sp. zn. 8 As 27/2006, publ. pod č. 1455/2008 Sb. NSS, je úvaha, zda je v konkrétní věci dán závažný veřejný zájem, vyhrazena nejvyššímu státnímu zást upci ; záleží na nejvyšším státním zástupci, zda tohoto své ho práva po dat žalobu v konkrétní věci z důvo du závažné ho veřejného zájmu, který sám shledal, využije, jeho aktivní legitimace k podání tako vé žaloby je dána, existence závažného veřejného zájmu je tím presumována (shodně Šimíček, V., - 5 - Potěšil, L. a kol.: So udní řád s právní . Komentář. Nakl adatelst ví Le ges 2014, str. 574 a násl.). Žalobce tedy bezpochyby k po dání žalo by aktivně legitimován je, a to bez ohledu na charakter a obsah jednotlivých jím upl atně nýc h žalobních bo dů.  Pokud jde v této souvislosti o obecné otázky řízení o žalobě ve veřejném záj mu, jejichž zodpo vě zení je pak určující konkrétně ve vzt ahu k nyní posuzo vané věci, pak zdejší soud, zčásti s ohledem na již uvede né, vyc hází z toho, že řízení o žalo bě ve s mysl u § 66 odst. 2 s.ř.s. neslouží k ochraně žádnýc h konkrétních subjektivních veřejných práv, j ako je tomu v případě řízení o žalobě ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s.ř.s., kde soud zkoumá pr ávě míru a po vahu dotčení na subjektivních veřejných pr ávech toho, kdo žalobu po dává a kdo o sobě t vr dí, že byl ro zho dnutím správního orgánu dotčen na s vých s ubjekti vníc h veřejnýc h pr ávech. Institut zvl áštní žalo by podle § 66 odst. 2 s.ř.s. byl zave den k ochraně objektivního pr áva (zákonnosti), a to ve specifických případech, kdy to vyžaduje (závažný) veřejný zájem; tím je tento prostředek zcela mimořádným, což se nutně musí proje vit při posuzo vání důvo dnosti žalo bních bodů, jež jsou v žalobě podle § 66 odst. 2 s.ř.s. upl atně ny.  Smyslem soudního přezkumu na základě takto podané žaloby ne ní a ani nemůže být realizace neohraničeného do zoru nad absolutní správností postupů a rozhodnutí s právníc h orgánů, ani tu správní soud není od toho, aby se v tomto typu řízení metodicky vyj adřo val k tomu, jak má konkrétní správní orgán realizovat výkon státní správy (to je primárně otázkou pro moc výkonnou), ani aby se aktivně podílel na prosazování systémových opatření, byť by ohle dně jejich nezbytnosti v r ámci moci výkonné pano val a shoda, či na všeobecné re vizi licenčních řízení ve dených žalovaným. Ro zhodo vání o udělení licence (a o změně tohoto rozhodnutí) představuje čistě vertikál ní vztah mezi žalo vaným a osobou zúč astněno u na řízení, přitom rozho do val-li žalo vaný o veřejném s ubje kti vním právu osoby zúčastněné na řízení získat licenci, pak přede vší m bylo na žalovaném, aby řízení proběhlo bez vad a aby žádnou vado u nebylo zatíženo ani rozhodnutí o udělení licence (a o její změ ně). Přestože v situaci, kdy žádosti o udělení licence bylo vyho vě no, neexistoval prve k jakékoli vnější kontroly nad procesem rozhodování o udělení licence, a tedy ani nad jeho výsledkem (osoba zúčastněná na říze ní ani žalo vaný sám z po vahy věci proces rozhodování ani výsledek neměl důvo du napadat), „ote vře ní případu“ na samém konci tříleté lhůty pro podání žalo by ve smyslu § 66 odst. 2 s.ř.s. za situace, kdy v mezidobí přede vším žalo vaný ne využil možnosti přezkumného řízení či obno vy říze ní dané správním řádem a kdy již jsou pr ávní vzt ahy navazující na udělení licence stabilizovány, představuje nepochybný zásah do pr ávní jistoty osoby zúčastněné na řízení, jenž by se jistě umocnil přede vším v případě zr ušení rozhodnutí o udělení licence. Tako vé narušení pr ávní jistoty by tedy muselo být vyváže no vskutku závažným důvo dem, který by vyvážil rizika a negativní důsledky zpětného přehodnocení právních vztahů zalo žených rozhodnutím o udělení licence. Za této situace musí být nutným východiskem zdejšího soudu i imperativ Nej vyššího spr ávní ho soudu plynoucí z jeho rozsudku ze dne 2.7.2010 ve věci sp. - 6 -  zn. 7 As 21/2010, v ně mž kas ační soud akcentuje, že zvláště v případech čistě vertikál ních vztahů (konkrétně vzt ahů stát – jednotlivec), v nichž byly nezákonnými rozhodnutími založe na oprávnění nebo výhody jednotli vce oproti stavu, který měl podle objektivního pr áva nastat, avšak který v důsledku nezákonnosti nenastal, je nut no prve k právní jistoty za naplnění nutné ho vstupní ho předpokladu existence dobré vír y jednotlivce, resp. za neexistence skutečností opravňujících k závěru, že dobrá víra dána není , po kládat za kardinální a ustoupit od její ochrany pouze za situace ohrožení vskutku závažného veřejného zájmu, neboť je věcí státu, aby ve správních řízeních, která ve de, nechyboval, a pokud ano, aby zásadně sám nesl následky svých pochybení. Kupř . podle nálezu Ústavní soudu ze dne 9.10.2003 ve věci sp. zn. IV. ÚS 150/01 či podle rozsudku Nejvyššího s právní ho soudu ze dne 22.7.2011 ve věci sp. zn. 7 As 26/2011 musí být podstatou upl atňo vání veřejné moci kromě jiného t aké princip dobré vír y jednotli vce ve správnost akt ů veřejné moci a ochrana do bré vír y v nabytá pr áva ko nstituo vaná akty veřejné moci, přitom princip do bré víry působí bezprostředně v ro vině s ubjekti vní ho práva jako jeho ochrana, v ro vině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti akt u veřejné moci.  Právě uve dená východiska, byť plynou z rozhodovací pr axe ve věcech nikoli zcela sho dných s věcí nyní pos uzo vanou, se nutně uplatní obecně – a tím spíše pak v nyní posuzo vané věci konkrétně při presumovaném střetu principu do bré víry jednotli vce (držitele licence) na straně jedné a žalobcem do vo zeného závažného veřejné ho záj mu na „pro věření podmínek“, za nichž měla být dobr á víra jednotli vce nastolena, na straně dr uhé.  Závěr o důvodnosti žaloby by tak měl být podle přes vědčení zdejšího soudu zalo žen výlučně na závažných zjištěních, jimiž by v podstatné míře byla zpochybněna či vyvráce na zjištění žalo vané ho, jež učinil z obs ahu s právní ho spisu a jež se stala základem pro vyho vě ní žádosti o udělení licence. Ke zrušení rozhodnutí, jež tato žalo ba napadá, by tak měl soud přistoupit až v případě tako vých zjištění, která kupř. vypl yno u z důkazů získaných v součinnosti s orgány činnými v trestním řízení, případně z rozsudků trestních soudů o tom, že byl spác hán trestný čin, a která zás adně zpochybní věrohodnost či pr avdi vost skut ko vých podkladů, z nichž vyšel správní orgán, a to za situace, kdy nápravu nemohl sám správní orgán realizovat. Kromě toho by ke zr ušení rozhodnutí, jež tato žaloba napadá, měl soud přistoupit v případě jiných obdobně významných zjištění indikujících důvo dné pochybnosti v tom směru, že t ato rozhodnutí vůbec neměla být vydána, ne boť pro to nebyly s plně ny zákonem stano ve né po dmí nky, ne bo že je jejich splně ní zamlženo natolik významně, že zjištění, k nimž soud dospěje, nemoho u opr avňo vat k závěr u, že byl a dána dobr á víra žadatele o udělení licence ve správnost rozhodnutí o udělení licence.  Žalobce zpochybňuje udělení licence a její změnu poukazem na vady a nedostatky obs ahu a náležitostí skutkových podkladů, které argumentačně do vo zuje přímo z těchto skut ko vých podkladů, jak jsou obsaženy ve správním spise. Zdejší soud tedy důvodnost jednotli výc h žalobních bo dů posuzo val na základě skut ko vého - 7 - stavu zachyceného v listinách obs aže nýc h ve správním s pisu, které byly podkladem rozhodnutí o udělení licence a o její změně.  Pokud jde o vyjádření Tec hnic ké inspekce České republiky, které nad r ámec správního spisu předložil žalobce, nejde o listinu, z níž by mohlo vyplynout cokoli ke skut ko vému stavu; jde o listinu na podporu právního názoru žalobce, která z pohledu zdejšího soudu nemá prakticky žádný význam (nejvýše z ní může plynout zdroj právního názoru žalobce nebo skutečnost, že sho dný právní názor se žalobcem má i ně kdo jiný – v tomto případě orgán veřejné moci). Totéž zdejší soud ko nstat uje ve vzt ahu k o dborné mu stanovisku ze dne 25.11.2014 předloženému osobou zúč astněno u naříze ní (jen s tím rozdílem, že tu jde o právní názor soukromého subjektu). Není-li ani jedna z uvedených listin podkladem ke zjištění skut ko vého stavu věci ( nad r ámec obs ahu správního spisu), soud jimi ne dokazo val .  Předmětem přezkumu je rozhodnutí o udělení licence (a na ně navazující rozhodnutí o změně licence), tedy rozhodnutí o udělení oprávnění k podnikání, nikoli rozhodnutí opravňující osobu zúč astněno u na řízení uvést energetické zařízení do pro vozu. Shodně na licenční říze ní nahlížel Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 8. 2009 ve věci sp. zn. 8 As 18/2008, zdůraznil přitom, že předmětem licenčního řízení je pouze po vole ní k podnikatelské činnosti (tam v oblasti pl ynárenst ví) a že pr ávo uvést zaříze ní do pro vo zu a nadále jej provozo vat ke ko nkrétní mu věc nému účelu (tam k úpravě plynu) rozhodnutí žalo vaného v řízení meritorně nezakládá. K po volení pro vozu zařízení (tam plynárenského) byl příslušný správní orgán odlišný od žalovaného. Podle Nejvyššího správního soudu řízení o udělení licence „…není založeno na správním uvážení správního orgánu, který by se mohl pohybovat volně v zákonem vytyčených hranicích. Právní úprava stanoví přesně požadavky, které musí žadatel o licenci splnit; na druhou stranu však nedává správnímu orgánu možnost např. ve veřejném zájmu licenci po splnění zákonných požadavků neudělit. Důvodová zpráva k energetickému zákonu a ostatně sama logika věci nabízí přirovnání licence dle energetického zákona k živnostenskému oprávnění. Specialita této regulace a tedy vynětí z obecné úpravy živností je dána jen strategickým významem energetiky pro chod národního hospodářství a životní úroveň obyvatelstva…Znamená to, že při splnění zákonem stanovených podmínek musí správní orgán licenci udělit, nemá volbu, zda tak učiní či nikoliv…“. To je výc hodis ko využitelné i ve vzt ahu k nyní posuzované věci. Na zákl adě shora shr nut ých výchozích premis se tedy zdejší soud zabýval jednotli vými žalobními bo dy.  Žalobce předně brojí proti rozhodnutí o změně licence ze dne 20.7.2012, č.j. 07254-3/2012-ERU, resp. proti způsobu pro vede ní změ ny, jež se materializovala v „ro zho dnutí o změně rozhodnutí o udělení licence “, které nemění půvo dní rozhodnutí o udělení licence pouze v té části, které se změna týká, nýbrž je fakticky „úplným zněním“ původního rozhodnutí o udělení licence se zahrnutím měněných údaj ů. - 8 -  Podle § 9 odst. 1 energetického zákona je držitel licence povine n neprodleně oznámit Energetickému regulačnímu úřadu změ ny podmínek pro udělení licence podle § 5 a všechny změ ny týkající se údaj ů a dokladů, které jsou stano ve ny j ako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 7, předložit o nich doklady a po žádat o změ nu ro zho dnutí o udělení licence. Podle § 9 odst. 5 energetického záko na v případě rozšíření počtu pro vozo ve n, změny technických parametrů stávajících pro vozo ve n ne bo změ ny rozsahu vymezeného území je držitel licence oprávněn zahájit výkon licencované činnosti v těchto pro vo zo vnách nebo na vymezeném úze mí dnem pr ávní moci rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence.  Žalo vaný tedy rozho do val o změně licence na základě oznámené změny ohledně sídla osoby zúčastněné na řízení, jíž předtím byla licence udělena, na zákl adě předložených do kladů týkajících se této změny a žádosti o změnu (§ 9 odst. 1 energetického zákona).  Z obs ahu žádosti o změ nu licence, konkrétně z č ásti 12 formuláře – „Předmět změ ny (popis změny)“ – pl yne, že předmětem byl a změ na sídla a tím i kontaktní adresy pro doručování písemností opřená o akt uál ní výpis z o bcho dní ho rejstříku. Předmět změny, a tím i samotného řízení o změně, je tím vymezen jednoznačně, tomu odpo vídá i obsah rozhodnutí o změně, které se od půvo dní ho rozhodnutí o udělení licence liší právě v údaji ohle dně sídla osoby zúčastněné na řízení. Skutko vý důvo d ve vzt ahu k předmětu řízení, tedy ve vztahu ke skutečnostem týkajícím se změny, ani žalobce nezpochybňuje. Sporným ne ní ani to, co se nakonec v půvo dní m rozhodnutí o udělení licence změnilo. Přestože rozhodnutí o změ ně půvo dní ho rozhodnutí o udělení licence je formulováno jako „úplné zně ní “ původního rozhodnutí o udělení licence (s promítnutím změny, jež byla předmětem řízení o změně) a výrok rozhodnutí o změně působí j ako „celé no vé rozhodnutí o udělení licence “, jeho materiální obsah je nutno posuzo vat ve spojení s nosnými s kut ko vými důvo dy, které vyplývají ze žádosti o změ nu a z obs ahu správního spisu a které pro ve deno u změ nu vymezují.  Rozhodnutí o změně licence je rozhodnutím formulářovým; jde o rozhodnutí o udělení licence, materializováno je jako listina, jež je samotnou „licencí“ (v posledním – pr ávě aktuálním – znění). Byť toto rozhodnutí v sobě zahrnuje původní, změ nou dotčený text licence, nemá ve vzt ahu k předchozímu rozhodnutí o udělení licence pr ávní účinky, jež by bylo obdobné účinkům ve smyslu § 109 odst. 6 správního řádu, te dy „o dkli zení “ předchozích rozhodnutí týkajících se téže licence. Nemůže být přitom dalším „no vým“ rozhodnutím o „udělení“ licence již z toho důvodu, že se skutko vě o pírá pouze o doklady týkající se změ ny a zakl ádá právní účinky po uze ve vztahu k no vě posuzovaným skutečnostem v návaznosti na obsah žádosti.  Řízení o změně licence, v ně mž bylo nakonec vydáno rozhodnutí o změně licence, bylo vyme zeno žádostí. Jestliže bylo zažádáno o změnu rozhodnutí o udělení licence z důvodu změny sídla osoby, jíž předtím byl a licence udělena, pak v tomto rozsahu měl žalo vaný o žádosti rozhodnout. To se podle zdejšího soudu - 9 - také stalo, ne boť žalo vaný rozho dl tak, že údaj o sídlu osoby zúčastněné na řízení změnil.  Rozhodoval-li žalo vaný o změ ně licence, pak buď mohl vydat rozhodnutí, jehož výrok by obs aho val půvo dní text (z půvo dní ho rozhodnutí o udělení licence) s údajem o tom, že tento text se nahrazuje, a s no vým textem nahrazujícím dosavadní text, te dy s no vým údajem ohledně sídla, anebo zvolit tako vou formu rozhodnutí, jež má formu „úplného znění licence“ (kde výrokem je ve skutečnosti aktuální text udělené licence po zahrnutí změn, o něž bylo požádáno). Zvolil-li žalo vaný dr uhý způsob, nikterak to nepři vo dilo nejasnost o tom, nakolik se změna licence dotýká půvo dní ho rozhodnutí. Ze shora uve deného je zřejmé, že změna se původního rozhodnutí dotýká v údaji o sídlu osoby zúčastněné na řízení. Rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence (rozhodnutí o změně licence) tak ze shora uve de nýc h důvo dů není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, jak žalo bce do vozuje, ani není zatíže no jinou vadou. Samo o sobě tedy rozhodnutí o změ ně licence obstojí; není důvo d jej rušit.  Ve vztahu k rozhodnutí o udělení licence ze dne 2.12.2010, č.j. 13116- 8/2010-ERU, žalobce namítá, že v řízení o udělení licence mělo být doloženo stano vis ko Technické inspekce České republiky.  Podle § 5 odst. 3 energetického záko na fyzická ne bo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je po vinna doložit vlast nické ne bo uží vací pr ávo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licenco vané činnosti. Není-li žadatel o licence vl astní kem energetického zařízení, je po vine n doložit i souhlas vl astníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Energetické zaříze ní musí mít technickou úro ve ň odpo ví dající právním předpisům a technickým normám. Finanční předpoklady není po vine n prokazovat žadatel o licenci na výrobu elektřiny, po kud bude instalovaný elektrický výko n výrobny elektřiny ni žší než 200 kW, ne bo žadatel o licenci na výro bu tepelné energie, po kud bude i nstalo vaný tepelný výko n zdroje tepelné energie ni žší než 1 MW. Podle § 7 odst. 4 pís m. d) energetického zákona se k žádosti o udělení licence připojí doklady prokazující finanční a technické předpoklady.  Podle § 9 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb. se u no výc h energetických zařízení technické předpoklady prokazují územním so uhl asem, kolaudačním rozhodnutím, oznámením záměru započít s uží vání m stavby stavebnímu úř adu a současně prohlášením žadatele, že stavební úř ad užívání stavby nezakázal, nebo kolaudačním souhlasem, a dále dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti pr áce (zpr áva o re vizi) st ano ve ných zvláštním právním předpisem. - 10 -  Z energetického záko na ve spojení s vyhl áškou č. 426/2005 Sb. vyplývá, že posouzení požadavků zvláštních právních předpisů na uve dení energetického zařízení do pro vo zu (a s tím související otázka doložení všech závazných stano visek) není předmětem licenčního řízení. Technické předpoklady dokládá žadatel o licenci jednak rozhodnutím stave bního úř adu a kromě toho do kladem prokazujícím splně ní požadavků zajištění bezpečnosti práce (zpráva o re vizi) stanovených zvláštním právním předpisem. Zákonodárce odkázal v poznámce pod čarou, která jako nenormativní část legislativního aktu slouží jako výklado vá pomůcka, na § 6c odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, podle kterého organizace a po dni kající fyzické osoby zajistí při uvádě ní do pro vozu a při pro vo zo vání vyhrazených technic kýc h zařízení bezpečnostní opatření a pro vede ní prohlídek, re vizí a zkoušek ve st ano ve ných případech; při výrobě vyhrazených tlakových zařízení, ne vzt ahuje-li se na ně pl atné nařízení vlády vydané k pro ve dení zvl áštní ho zákona.  Z citovaných ust ano ve ní, ve spojení s tím, že zákonodárce výslo vně zmiňuje pro účely licenčního řízení doložení zprávy o revi zi, nevyplývá, že by měl žadatel o licenci nutně dokládat ještě stano visko Tec hnic ké inspekce České republiky.  V licenčním řízení je tedy žadatel o licenci povi nen pouze doložit splnění technických požadavků rozhodnutím stave bního úřadu a dokl ade m prokazujícím zajištění re vize energetického zařízení ve vztahu k bezpečnosti práce ; jedná se o tzv. po vi nné důkazy, předkládané spolu se žádostí o udělení licence. V rozsudku ze dne 3. 8. 2009 ve věci sp. zn. 8 As 18/2008 Nejvyšší s právní soud vyložil podstatu licenčního řízení a rozhodnutí o udělení licence tak, že toto rozhodnutí pr ávo uvést energetické zaříze ní do pro vozu a nadále jej provozo vat in merito nezakládá. Příslušným orgánem státní správy k po volení pro vozu energetického zařízení tohoto typu je stavební úřad.  Nelze přijmout argumentaci, že by v licenčním řízení měla být meritorně posuzována problematika, která spadá do kompetencí jiného orgánu státní správy; již s ohledem na to nelze z výše citované právní úpr avy do vodit oprávnění žalo vaného posuzo vat v licenčním říze ní technickou dokumentaci energetického zařízení z to ho hlediska, do j aké třídy ve s mysl u vyhlášky č. 73/2010 Sb. s padá, a to obzvláště za situace, kdy stavební úřad jeho zkušební pro vo z za stano ve ných podmínek již po volil. Odpo vě ď na t uto otázku poskytuje technická dokumentace stavby energetického zařízení (nikoli tedy re vizní zpráva) a tu musel mít k dispozici stavební úřad při s vém rozhodování.  Ani v této části tedy zdejší soud ne dává žalobci zapravdu; zdejší soud nesouhlasí se žalobcem, že žalo vané mu ne bylo prokázáno splnění technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti.  Dále žalobce namítá, že zpráva o re vizi ze dne 27.10.2010 (č. 23/27/10/2010) se týká pouze elektrické instalace NN části fotovoltaického systému, a tedy ani z tohoto důvo du nemo hl žalo vaný při rozho do vání o udělení licence uzavřít, že - 11 - osoba zúčastněná na řízení doložila splnění technických předpokladů k zajištění licencované činnosti.  Ani v této otázce nedává zdejší soud žalobci zapravdu, ne boť po žadave k na revi zi elektrické instalace VN části systému ze žádné ho právního předpisu neplyne, nadto nejde ani o požadavek rozumně do voditelný. Je nepochybné, že smyslem doložení splnění technic kýc h předpokladů pro udělení licence je doložení toho, že žadatel disponuje konkrétním energetickým zařízením, které lze bezpečně a spolehli vě využívat – v posuzo vané věci k výrobě elektřiny v její výrobně. Výrobnou elektřiny je podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 20 energetického zákona energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení. Ve vztahu k t ako vé výrobně elektřiny se tedy pro účely licenčního řízení předkládá re vi zní zpráva podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb. VN částí (tedy ve skutečnosti přípojkou do stanice vysokého napětí) je přitom podle § 2 odst. 2 písm. a) bo du 3 energetického zákona zařízení, které začí ná odbočením od spínacích pr vků nebo přípojnic v elektrické stanici a mimo ni odbočením od vede ní přenoso vé nebo distribuční soustavy a je určeno k připojení odběrného elektrického zařízení. Tato přípojka tedy není samotným zařízením využívaným k výrobě elektřiny ani jeho součástí; je totiž vymezována samostatně a od zařízení k výrobě elektřiny odlišně. Prokazo vat splnění technických předpokladů pro přípojku by též nekorespondovalo s tím, že ve vzt ahu k této přípojce není třeba po dle § 4 energetického zákona prokazo vat vl astnic ké ani uží vací pr ávo (není-li samotným zařízením využívaným k výrobě elektřiny ani je ho součástí).  Jestliže tedy osoba zúčastněná na řízení žalo vaném u v řízení o udělení licence doložila revizní zpr ávu k NN části fotovoltaické elektrárny, žalo vaný nepochybil, pokud ji ne vyzval k doložení obdobné re vize pro přípojku ( pro VN část). Je přitom nerozhodné, že kolaudační souhlas Městského úřadu Česká Lípa ze dne 30.11.2010 vymezo val foto voltaickou elektrárnu t ak, že její součástí je i přípojka do VN stanice. Požadavky na doložení listin podle energetického zákona nemoho u být bez výslo vné záko nné (či alespoň podzákonné) opory směšovány s požadavky na dolože ní listin ke kolaudačnímu souhlasu, resp. obecně s požadavky plynoucími ze stavebního pr áva. Obsaho vé náležitosti kolaudačního souhlasu plynou podle § 122 odst. 6 záko na č. 183/2006 Sb., stave bního záko na, ve znění účinném do 31.12.2012, z prováděcího právního předpisu, konkrétně z § 12 vyhlášky č. 526/2006 Sb., podle níž kolaudační souhlas musí obsaho vat též označení a místo stavby. Stavbo u se přitom podle § 2 odst. 3 stavebního zákona rozumí vešker á stavební díla, která vznikají st ave bní ne bo mo ntážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické pro ve dení, použité stave bní výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu tr vání . Je-li tedy předmět kolaudačního souhlasu (stavba) definován (mimo jiné) pro řízení o kolaudačním souhlasu jinak než výro bna elektřiny pro účely licenčního řízení, nelze automaticky do vozo vat , že zahrnutí VN části fotovoltaic ké elektrárny do kolaudačního souhlasu nut ně znamená nutnost re vize této části (její zahrnutí do re vize a do zprávy o ní) pro účely říze ní o udělení licence. - 12 -  Zřetelný záko nný po žadave k na to, aby se zpráva o re vizi týkala též VN části fotovoltaické elektrárny, chybí, a nelze tak dos pět k závěru, že jejím nedoložením nebyly splně ny po dmí nky pro udělení licence.  Dále žalobce namítá rozpor v o značení po zemků, na nichž se energetické zařízení nachází.  Provozo vna se na žádosti o udělení licence a dokladech přikl ádanýc h k žádosti vymezuje údaji, podle kterých je možné jednoznačně určit energetické zařízení, na němž je vykonávána nebo má být vykonávána licenco vaná činnost výroby elektřiny, tedy jinými slo vy lokalizovat pro vozo vnu výrobny z hlediska jejího umístění. Identifikačními údaji jsou pak náze v ne bo jiné rozlišující označení výrobny elektřiny a údaje identifikující umístění pro vozo vny, zejména náze v obce a případně její části, náze v ulice, číslo popisné a orientační, bylo-li přiděleno, poštovní směrovací číslo, dále náze v a číselný kód katastrálního úze mí, kde je pro vozo vna umístěna, parcelní číslo pozemku po dle katastru nemo vitostí, na kterém je pro vozo vna umístěna, zákres umístění pro vozo vny do kopie katastrální mapy (§ 5 vyhlášky č. 426/2005 Sb.).  Z obs ahu správního spisu plyne, že v žádosti („Se znam jednotli výc h pro vozo ve n“ – str. 1) bylo umístění energetického zaříze ní identifikováno po zemky p.č. 1577/1, 1607, 1665/11 v k.ú. Horní Libava. K po zemkům t akto vymezeným bylo osobou zúčastněnou na řízení dokládáno též uží vací pr ávo, takto byl y též uve deny pozemky ve zpr ávě o re vizi ze dne 27.10.2010, shodné vyme zení pak je obsaže no i v rozhodnutí Městského úř adu Česká Lípa o umístění stavby ze dne 24.11.2009, ve s mlouvě o dílo ze dne 1.7.2010, všechny tři pozemky jsou takto uváděny též v energetickém auditu. Z promítnutí zařízení do geometrického plánu, který je též obsažen ve s právní m spisu, pl yne umístění zařízení na pozemcích p.č. 1607 a 1665/11, tomu též odpo ví dá kolaudační souhlas Městského úř adu Česká Lípa ze dne 30.11.2010. Z rozhodnutí o udělení licence pak plyne, že licence byla udělena s identifikací pro vozo vny po zemky p. č. 1607 a 1665/1 (není sporu o to, že vždy se jednalo o p.č. v k.ú. Hor ní Libchava).  Zapravdu je tedy třeba dát žalobci v tom, že rozhodnutí o udělení licence se odchyluje přede vším od vymeze ní poze mků v žádosti (chybí p.č. 1577/1), na víc namísto identifikace po zemku parcelním číslem 1665/11 jej identifikuje parcelním číslem 1665/1. Nepochybně se jedná o vadu postupu žalo vané ho. Nut ně navazující úvahou pak musí být úvaha, zda tento nedostatek je natolik významným zjištěním, jež indikuje důvo dno u pochybnost v tom směru, že rozhodnutí o udělení licence pro konkrétní energetické zaříze ní nemělo být vůbec uděleno, neboť pro to nebyly splněny záko nem stano ve né podmínky, ne bo že je dán jiný stejně závažný důvo d pro zrušení rozhodnutí, jímž by bylo celkové zamlžení okolností vydávání tohoto rozhodnutí. Vhlede m k tomu, že především z grafického vyznačení zařízení v terénu nemoho u být dány obje kti vní pochybnosti o tom, že energetické zařízení osoby - 13 -  zúčastněné na řízení se nachází na pozemcích p.č. 1607 a 1665/11 (tedy že pro vozo vna ve skutečnosti ne ní umístěna na po zemku p.č. 1577/1), čemuž odpo vídá i kolaudační souhlas, pak nezahrnutí pozemku p.č. 1577/1 do vymeze ní umístění energetického zařízení v rozhodnutí o udělení licence, byť se jím žalo vaný od vymeze ní těchto pozemků v žádosti odchýlil, může být stavěno logicky do souvislostí se skutečným stave m, jak bezprostředně pře d vydáním rozhodnutí o udělení licence žalo vané mu plynul ze správního spisu. Ten totiž žalo vaném u mohl vypl yno ut z grafického vyznače ní zaříze ní v terénu a následně z doručení kolaudačního souhlasu, k němuž podle razítka došlé pošty došlo dne 30.11.2010 (rozhodnutí o udělení licence pak bylo vydáno dne 2.12.2010).  Žalo vaný tedy vydal rozhodnutí o udělení licence s takto vymezeným umístěním energetického zařízení bez toho, že by o dstraňo val rozpor mezi takto zjištěným stave m a údaji obs aže nými v žádosti osoby zúčastněné a řízení o udělení licence, což bylo procesní chybou, nejde však o pochybení, jež by přede vším zamlžovalo identifikaci energetického zařízení, pro jehož pro voz byl a licence udělena, ani jinak činilo ne věrohodným s plně ní po dmí nek pro udělení licence.  Pokud jde o identifikaci pozemku parcelním číslem 1665/1 v rozhodnutí o udělení licence, jde vysoce pravdě podo bně o překlep, a tedy zřejmou nesprávnost rozhodnutí odstranitelnou postupem podle § 70 správního řádu. Ze žádného podkladu rozhodnutí o udělení licence neplyne, že by na tomto poze mku mělo být energetické zařízení vybudováno, tento pozemek je pozemkem samostatným a oddělným od ostatních poze mků, všechny podklady rozhodnutí přitom jako pozeme k, na němž má být energetické zaříze ní umístěno, identifikují pozeme k p.č. 1665/11, který žalo vaný v rozhodnutí o udělení licence nezmiňuje vůbec. Překlep je nadto racionálně lehce vys větlitelný po dobnou identifikací obou po zemků ( p.č. 1665/1 a 1665/11).  Zdejší soud tedy uzavírá, že ani označení po zemků, na nichž se energetické zařízení nac hází, v ro zho dnutí o udělení licence není důvodem, pro který by mělo být toto rozhodnutí rušeno. VI. Závěr  Zdejší soud tedy ze shora uve dených důvo dů uzavír á, že žádný z upl atně nýc h žalo bních bodů neshledal důvo dným, záro ve ň nezjistil žádnou vadu, k níž by musel přihlédnout ze své úřední po vi nnosti, a proto žalo bu po dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Zdejší soud přitom rozhodoval bez jednání za s plně ní podmínek uvedených v § 51 odst. 1 s.ř.s. (žalobce i žalo vaný s rozhodnutím bez jednání souhlasili), nutnost ve věci jednat nebyla dána ani potřebou nad r ámec obs ahu správního spisu dokazovat. VII. Náklady řízení  O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něho ž nestano ví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný ús pěch, pr ávo na náhr adu nákladů řízení před soudem, které důvo dně vynalo žil proti účastní ko vi, - 14 -  který ve věci ús pěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu právo na náhr adu nákladů řízení proti žalo vaném u ne nále ží; to by formálně mo hlo nále žet žalo vaném u (byť ten ve skutečnosti nebyl k žalobci v nikterak kontradiktorním postave ní), tomu vš ak přede vší m žádné náklady vynaložené nad rámec jeho běžné úřední činnosti po dle obsahu soudního spisu ne vzni kly, a proto zdejší soud rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů říze ní nepřiznává.  Ve vzt ahu k osobě zúčastněné na říze ní pak o nákladech soud rozho dl tak, že tato osoba nemá právo na náhradu nákl adů říze ní o žalobě. Osoba zúčastněná na řízení má pr ávo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikl y v souvislosti s plně ním povinnosti, kterou jí soud ulo žil; případně jí soud může z důvodů zvl áštní ho zřetele hodnýc h na návr h přiznat i náhr adu dalších nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s.ř.s.). V daném případě však žádná z těchto zákonem předví daných situací nenastala. P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze po dat kas ační stížnost ve lhůtě dvo u týdnů ode dne jeho doručení. Kasač ní stížnost se podává ve dvo u ( více) vyhoto veních u Nej vyššího s právní ho soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Br no. O kas ační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.  Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se s vým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůt y (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo s vátek, je posledním dnem lhůt y nejblíže následující praco vní de n. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.  Kas ační stížnost lze podat po uze z důvo dů uvede nýc h v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecnýc h náležitostí podání musí obsaho vat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvo dů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozho dnutí doručeno.  V řízení o kasač ní stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advo kátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná ne bo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvl áštních zákonů vyžado váno pro výkon advo kacie. V Br ně dne 30. 3. 2015 JUDr. David Raus , Ph.D. předseda senátu