22 A 81/2014-46   ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K   J M É N E M    R E P U B L I K Y     Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr. Michaelem Brázdou, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00  Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01  Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2014, č. j. MPSV-UM/6356/14/4S-JMK, sp. zn. SZ/688/2012/9S-JMK,   t a k t o :   I. Žaloba   s e   z a m í t á .   II. Žalobce   n e m á   p r á v o   na náhradu nákladů řízení.   III. Žalovanému   s e  n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení.   IV. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce Mgr. Michaela Brázdy, advokáta se sídlem Příkop 8, 602 00  Brno se určuje částkou 1.300 Kč, která je splatná z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.     O d ů v o d n ě n í :     Rozhodnutím Městského úřadu Kuřim ze dne 21. 4. 2010, č. j. 3156/2010/KUR (dále též „správní orgán I. stupně“) byl žalobci snížen příspěvek na péči nezletilého Jiřího Šoltyse, nar. 22. 2. 2001 z částky 9.000 Kč na částku 5.000 Kč měsíčně ode dne 1. 4. 2010. S odůvodněním, že posouzením nároku na příspěvek bylo zjištěno, že podle ust. § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále též „zákon o sociálních službách“), jde o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). V zákonné lhůtě podal proti němu žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný dne 28. 5. 2014, č. j. MPSV-UM/6356/14/4S-JMK, sp. zn. SZ/688/2012/9S-JMK, a to tak, že podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) napadené rozhodnutí zčásti měnil tak, že:   1)        1) příspěvek na péči v souladu s ust. § 14 odst. 4 zákona o sociálních službách bude snížen ode dne 1. 5. 2010,   2)        podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu ve zbytku bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno.     Ve včas podané žalobě napadl žalobce rozhodnutí žalovaného, které neprodleně doplní po přidělení právního zástupce.   Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 2. 2015, č. j. 22 A 81/2014-12 soud ustanovil žalobci pro soudní přezkum citovaného rozhodnutí žalovaného zástupce Mgr. Michaela Brázdu, advokáta se sídlem Příkop 8, 602 00  Brno.   Právní zástupce žalobce v podání ze dne 13. 4. 2015 označeném „doplnění žaloby“ pokládal rozhodnutí žalovaného za nezákonné, jelikož žalobci nebyla dána možnost vyjádřit k podkladům pro své rozhodnutí, rozhodnutí nebylo dostatečně, náležitě a důvěryhodně odůvodněno tak, aby z něj bylo jasné, na základě jakých podkladů správní orgán rozhodl a jaké důkazy ve věci provedl, nebylo zřejmé, zda žalovaný vychází z náležitě zjištěného skutečného stavu věci. Obsahem rozhodnutí musí být především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí a uvedení jakými úvahami se správní orgán při jeho hodnocení řídil. Uvedené podmínky orgány obou stupňů nesplnily, ve správním řízení tak došlo k porušení ust. § 2 ve spojení s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Navrhl proto jeho zrušení.   Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 21. 5. 2015 odkázal na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. Námitku týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pokládal za lichou, úvahy, jimiž se správní orgán řídil, jsou uvedeny v obsahu rozhodnutí. Ve věci bylo postupováno v souladu s právním názorem Krajského soudu v Brně vyjádřeném v rozsudku ze dne 31. 5. 2012, č. j. 57 A 30/2011-46. Na základě uvedených skutečností byl žalovaný přesvědčen, že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky uvedenými v právních předpisech, navrhl proto, aby žaloba byla zamítnuta.   Ze správního spisu soud zjistil, že proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 4. 2010, č. j. 3156/2010/KUR, jímž byl snížen příspěvek na péči žalobce o syna J. Š., nar. ….. z částky 9.000 Kč na částku 5.000 Kč ode dne 1. 4. 2010 podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný dne 28. 12. 2010, napadené rozhodnutí zčásti změnil tak, že příspěvek na péči byl snížen z částky 9.000 Kč na částku 5.000 Kč měsíčně, a to ode dne 1. 5. 2010 s odůvodněním, že závislost účastníka řízení na péči jiné fyzické osoby byla ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu dne 19. 8. 2010 a 16. 12. 2010 znovu přezkoumána a zhodnocena PK MPSV ČR s tím, že z dostatečně doložené zdravotní dokumentace bylo zjištěno, že nezletilý se podle ust. § 8 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), a protože správní orgán I. stupně při stanovení počátku změny výše příspěvku na péči nepostupoval v souladu s ust. § 14 odst. 4 zákona o sociálních službách, bylo napadené rozhodnutí zčásti změněno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 1. 2011.   Proti pravomocnému rozhodnutí krajského úřadu podal žalobce žalobu, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2012, č. j. 57 A 30/2011-46 bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno pro vady řízení a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaný v souladu s právním názorem Krajského soudu v Brně požádal o spolupráci posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí za účelem vypracování posudku na nezletilého J. Š. Posudková komise učinila z hlediska zásady součinnosti správního orgánu s účastníky řízení ve smyslu ust. § 4 správního řádu maximum, aby zákonný zástupce nezletilého měl možnost v dostatečném rozsahu uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy, zdravotní stav nezletilého byl zhodnocen na jednání dne 19. 12. 2012. Posudková komise jednala bez přítomnosti nezletilého a zákonného zástupce, neboť účast při jednání nezajistili. Vycházela z podkladové a zdravotní dokumentace, a doznala, že ode dne 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011 šlo osobu, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Ode dne 1. 1. 2012 jde o osobu do 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost).   Vzhledem k připomínkám ze strany zákonného zástupce nezletilého, tj. žalobce, týkající se posouzení stupně závislosti nezletilého na pomoci jiné fyzické osoby, byl zdravotní stav nezletilého znovu přezkoumán a zhodnocen na jednání PK MPSV dne 15. 5. 2013, a to za účasti nezletilého i jeho zákonného zástupce a byl přijat posudkový závěr, který pokud se týká hodnocení období ode dne 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011, korespondoval s posudkovým závěrem PK MPSV ČR ze dne 19. 12. 2012. Dále byla zhodnocena doba ode dne 1. 1. 2012 do            15. 5. 2013 a to tak, že nezletilý se považuje za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Ode dne 15. 5. 2013 nebyl považován za závislou na pomoci jiné fyzické osoby, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byť vyžadoval každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby, nebyl však neschopen zvládat alespoň tři základní životní potřeby. Žalovaná strana doznala, že má dostatečně shromážděné a doložené podklady pro rozhodnutí o odvolání, a proto na základě posouzení zdravotního stavu nezletilého ze dne 19. 12. 2012 a doplňujícího posouzení ze dne 15. 5. 2013, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 4. 2010 bylo vydáno v souvislosti s ust. § 14 odst. 4 zákona o sociálních službách, proto příspěvek na péči byl snížen z částky 9.000 Kč na částku 5.000 Kč měsíčně ode dne 1. 5. 2010.     Právní názor Krajského soudu v Brně:     Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).   Žaloba není důvodná.   Podmínky nároku na příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) stanoví část druhá hlava I. ust. § 7 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.   Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona příspěvek se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištěné potřebné pomoci.   Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8.   Vzhledem k účelu a charakteru dávky je příspěvek na péči dávkou v nemoci, a to bez ohledu na skutečnost, že náklady na něj jsou hrazeny ze státního rozpočtu.   Vlastní hodnocení úkonu péče o posuzovanou osobu a soběstačnosti je realizováno ve čtyřbodové škále, a to ve stupních – zvládá (ke zvládnutí úkonu nepotřebuje jakoukoliv pomoc nebo dohled), zvládá s dohledem (posuzovaná osoba sice daný úkol zvládá, ale pro kontrolu jeho správnosti potřebuje dohled druhé osoby), zvládá s pomocí (osoba daný úkol zvládá pouze s pomocí, byť i částečnou, ze strany druhé osoby) a nezvládá. Záleží na tom, zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jaká je míra závislosti na pomoci.   Stupeň závislosti osoby pro účely příspěvku na péči posuzuje dle ust. § 8 odst. 1 písm. n) bodu 5 zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, příslušný úřad práce na základě žádosti příslušného správního úřadu. V odvolacím řízení vydává posudek o zdravotním stavu osoby Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 28 odst. 2 zákona o službách). Pokud jde o náležitosti posudku o stupni závislosti, tyto vyplývají zejména ze základních zásad správního řízení. Podle ust. § 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s dalšími zásadami správního řízení. Správní orgán musí mj. dbát o to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu, a aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikly nedůvodné rozdíly. Posudkový závěr musí proto vycházet z dostatečně zjištěného skutkového stavu a musí být přesvědčivým způsobem odůvodněn. Podkladem posudku je sociální šetření, které provádí sociální pracovník, a to za účelem zjištění schopnosti samostatného života osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí a posouzení nepříznivé sociální situace osoby (§ 25 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb.). Cílem sociálního šetření je, co nejobjektivnější posouzení schopnosti žadatele pečovat o vlastní osobu a soběstačnost. Pro účely zhodnocení schopnosti péče o vlastní osobu a soběstačnosti používá sociální pracovník tiskopis, ve kterém zaznamenává hodnocení jednotlivých úkonů stanovených v § 9 odst. 1 a 2 citovaného zákona. Hodnocení každého bodu je třeba, aby sociální pracovník ještě písemně komentoval. V rámci tohoto komentáře doplňujícího základní čtyřbodové hodnocení je nutné popsat případné rozdíly mezi tvrzeními osob účastnícími se rozhovoru a chování osob v době sociálního šetření a současně pozorování prostředí. Komentář musí také obsahovat i další důležité informace, prostřednictvím kterých chce sociální pracovník doplnit jednotlivá hodnocení, tzn. že sociální pracovník by měl shrnout výsledek šetření v celkovém komentáři. Měly by být uvedeny celkové poznatky a další údaje důležité pro dokreslení situace žadatele. Patří sem tudíž i komentáře k úkonům, které ovšem svým významem a souvislostmi přesahují jednotlivé posuzované úkony. V posuzované věci byl snížen příspěvek na péči nezletilému J. Š., nar……, ode dne 1. 4. 2010 z částky 9.000 Kč na částku 5.000 Kč měsíčně. Krajský soud v Brně přistoupil k posouzení námitky žalobce, podle níž skutkový stav, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí, nemá oporu ve spise. Jak vyplývá z odvolacího řízení, rozhodnutím krajského úřadu ze dne 28. 12. 2010, č. j. JMK 85902/2010, bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Kuřim ze dne 21. 4. 2010, č. j. 3156/2010/KUR, rozhodnutí krajského úřadu však na základě žaloby bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2012, č. j. 57 A 30/2011-46 zrušeno pro vady řízení a věc vrácena Krajskému úřadu, resp. Ministerstvu práce a sociálních věcí k dalšímu řízení.   V rámci nového správního řízení byly vypracovány ve věci dva posudky PK MPSV ČR v Brně, a to dne 19. 12. 2012 a doplňující posouzení ze dne 15. 5. 2013. Zdravotní stav byl posouzen v souladu se zákonem č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon o sociálních službách, zákon č. 117/1995 Sb., o státní podpoře, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Při hodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i procesu, který mu předcházel, dospěl soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, jsou natolik dostatečně odůvodněné, že zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků i postup, ze strany žalovaného v předmětné věci nevyvolává pochybnosti o objektivním posouzení věci. Soud předně konstatuje, že žalovaný se v průběhu odvolacího řízení správně v souladu s ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, obrátil na posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí za účelem posouzení stupně závislosti posuzované osoby. Posudková komise postupovala v souladu s ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, když při vypracování posudků ze dne 19. 12. 2012 a 15. 5. 2013 vycházela z podkladové a zdravotní dokumentace, včetně lékařských nálezů a protokolu o jednání a sociálního šetření. Pokud se týká počtu úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti posuzovaného podle ust. § 8, § 9 zákona č. 108/2006 Sb., účinné do dne 31. 12. 2011 (specifikovány v odůvodnění napadeného rozhodnutí), konstatovala, že nebyly shledány důvody pro změny již dříve přiznaného posudkového závěru. Posudková komise dále uvedla, že na základě vyšetření nezletilého při jednání posudkové komise dne 15. 5. 2013 přísedící neuroložkou z klinického pracoviště byla objektivně prokázána paréza brachiálního plexu vlevo obojího typu. U nezletilého je dokumentován horní typ středně těžkého stupně, dolní typ lehkého stupně. Projevuje se omezením hybnosti levého ramenního kloubu – upažení a předpažení do 50 stupňů, lehkou hypotrofií trupového svalstva levé poloviny trupu, dále je lehce omezená hybnost levého lokte do propnutí. Rovněž je dokumentována porucha čití na levé horní končetině, diskrétní porucha jemné motoriky, která je však dostačující k provádění základních životních potřeb. Posuzovaný má omezení pro úkony prováděné oběma rukama a nad hlavou. Pravá horní končetina a dolní končetiny jsou bez poruchy funkce. Jiné závažné poruchy hybnosti s dopadem na funkční schopnosti k provádění základních životních potřeb nebyly prokázány. Při jednání posudkové komise bylo prokázáno, že se u nezletilého nejedná o funkční ztrátu levé horní končetiny. Levá horní končetina je akrálně plně funkční, částečné omezení hybnosti levého ramene. Nezletilý se s postupujícím věkem a rehabilitací dobře adaptoval na zdravotní postižení, které se datuje od narození a naučil se používat náhradní mechanismy. Nebylo u něho prokázáno jiné onemocnění, které by omezovalo funkční schopnosti pro vykonávání základních životních potřeb. Nebyly prokázány ani závažné poruchy hybnosti nosných kloubů ani páteře. Nebyly dokumentovány vady zraku, sluchu ani mentální postižení, které by omezovaly orientaci a komunikaci. Je kardiopulmonálně kompenzovaný, mobilní, orientovaný a komunikativní. Nejedná se o osobu s úplnou nebo praktickou hluchotou, ani nejde o osobu hluchoslepou, ani osobu s praktickou nebo úplnou nevidomostí. Jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na zvládání základních životních potřeb. Jde o osobu do 18 let věku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby při zvládání 1 základní životní potřeby – péče o zdraví. Tato životní potřeba byla uznána z důvodu potřeby rehabilitace a pravidelného cvičení. Z výše uvedených důvodů proto posudkový závěr byl v souladu s posudkovým závěrem ze dne 19. 12. 2012.   Bylo-li tedy prokázáno a z nového posouzení zdravotního stavu nezletilého zjištěno, že příspěvek na péči odpovídal I. stupni (lehká závislost) a to ode dne 1. 10. 2010, nikoliv jak původně PK MPSV uvedla v posudku ze dne 20. 8. 2010 a dne 17. 12. 2010, že jde                 o II. stupeň závislosti (středně těžká závislosti), kdy byla stanovena platnost posouzení ode dne 22. 2. 2010 do 21. 2. 2011. Žalovaná konstatovala, že vzhledem k tomu, že správním orgánem I. stupně bylo rozhodováno dle ust. § 14 odst. 4 zákona o sociálních službách, o snížení příspěvku na péči z III. stupně na II. stupeň závislosti nelze zpětně z tohoto důvodu snížení na I. stupeň závislosti provést, neboť dávka již byla vyplacena v dobré víře ve II. stupni, tedy ve výši 5.000 K měsíčně do dne 31. 8. 2011 a tato byla spotřebována pro potřeby zdravotně postiženého nezletilého. Vzhledem k tomu, že ode dne 15. 3. 2013, kdy úřad práce zahájil řízení z moci úřední se vede až do současnosti na úřadu práce řízení o opětovném posouzení nároku a výše příspěvku na péči pro nezletilého, nebude se tímto aktuálním obdobím žalovaný zabývat, a proto přezkoumává pouze průběh správního řízení a posouzení zdravotního stavu nezletilého za období ode dne 1. 1. 2010 do 31. 8. 2011, a to         i z toho důvodu, že pravomocným rozsudkem krajského soudu ze dne 31. 1. 2013, č. j.            22 A 34/2012-41 byla zamítnuta žaloba podaná zákonným zástupcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2012, č. j. MPSV-UM/5571/12/9S-JMK ve věci snížení příspěvku na péči z částky 5.000 Kč na částku 3.000 Kč měsíčně ode dne 1. 9. 2011. Citovaný rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 4. 3. 2013, pro žalovaného je závazný.   Optikou shora uvedeného náhledu a na základě nastoleného právního režimu dospěl soud k závěru, že rozhodující subjekty učinily správné právní úvahy, z nichž následně zdejší soud vyvodil závěry, že žaloba není důvodná a proto dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.   Žalobce ve věci nebyl úspěšný, žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení (ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s.).   Odměna právnímu zástupci žalobce Mgr. Michaelu Brázdovi, advokátovi se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, ustanoveného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2015, č. j. 22 A 81/2014-12 byla určena ve výši 1.300 Kč, tj. 1 úkon právní služby (převzetí a příprava věci, doplnění žaloby přiznáno ve věci sp. zn. 22 A 59/2015) dle ust. §7 bod 3, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 1.000 Kč a 1 režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky v částce 300 Kč. Jelikož právní zástupce nedoložil, zda je plátcem DPH, soud mu částku odpovídající DPH nepřiznal.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Brně dne 21. ledna 2016 JUDr. Eva Lukotková, v. r.  samosoudkyně     Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová