30 A 81/2015 – 27     U S N E S E N Í   Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: I. H., státní příslušnost Ukrajina, zastoupeného S. D., proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2015, č. j. MV-86812-3/SO-2014,   t a k t o :   I. Žaloba   s e   o d m í t á.   II. Žádný z účastníků   n e m á   p r á v o   na náhradu nákladů řízení.   III. Žalobci   s e   v r a c í   zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč  za podanou žalobu, který bude vrácen z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám zástupce žalobce, S. D.   O d ů v o d n ě n í :    Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 22. 11. 2013, č. j. OAM-29263-29/DP-2012. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).    V podané žalobě, která byla osobně podána u Krajského soudu v Brně dne 22. 6. 2015, žalobce nejprve pod bodem I. specifikoval napadené rozhodnutí žalované, v bodě II. navrhl přiznat žalobě odkladný účinek s odůvodněním, že napadené rozhodnutí se bezprostředně dotýká jeho osobních, ba dokonce existenčních poměrů, kdy vycestováním žalobce z území České republiky by byla reálně ohrožena obživa žalobce i jeho rodinných příslušníků. Žalobce rovněž uvedl, že přiznání odkladného účinku nemůže být v rozporu s veřejným zájmem, neboť žalobce se na území České republiky nikdy nedopouštěl žádného protiprávního jednání a ani není osobu uplatňující nárok na jakýkoli příspěvek z veřejných rozpočtů České republiky. Pod bodem III. žaloby pak žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil, věc jí vrátil k dalšímu řízení a aby žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho zástupce. Současně navrhl, aby krajský soud přiznal podané žalobě odkladný účinek.    Následně, dne 16. 7. 2015 bylo zdejšímu krajskému soudu osobně doručeno doplnění žaloby. V něm žalobce předně namítal nepřezkoumatelnost vydaného správního rozhodnutí a rovněž jeho nezákonnost z důvodu nesprávných právních závěrů týkajících se splnění podmínky trestní zachovalosti žalobce. Žalobce se taktéž domníval, že důvody zamítnutí jeho žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu tak, jak byly popsány v napadeném rozhodnutí, nemají oporu v příslušných ustanoveních zákona o pobytu cizinců.    V návaznosti na výše uvedené krajský soud předně připomíná, že soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným soudním řádem správním a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem [§ 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].    Procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud a žádá jej, aby jeho veřejným subjektivním právům, k jejichž porušení či ohrožení mělo dojít, poskytl spravedlivou ochranu, představuje žaloba. Soudní řád správní požaduje, aby žaloba splňovala určité náležitosti tak, aby mohla být náležitým podkladem pro přezkum zákonnosti vydaného správního rozhodnutí, které je žalobou napadeno a proti němuž tato žaloba směřuje. Vedle obecných obsahových náležitostí podání, jak je upravuje ustanovení § 37 odst. 3 s. ř. s., tak musí žaloba splňovat také další náležitosti vyplývající ze zvláštních ustanovení o řízení podle části třetí, hlavy druhé s. ř. s. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu k těmto náležitostem patří dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.   Žalobní řízení ve správním soudnictví je dále založeno na zásadách koncentrace a dispozitivnosti. To především znamená, že soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), z nichž, jak bylo uvedeno výše, musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle § 71 odst. 2, věty druhé a třetí, s. ř. s. přitom žalobce může v žalobě formulované žalobní body kdykoli za řízení omezit, tzn. určitý žalobní bod vypustit nebo zúžit námitky v něm uvedené; rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body však může jen ve lhůtě pro podání žaloby (pozn. zvýraznění podtržením doplněno krajským soudem). Podstata citovaných zásad přitom spočívá nejenom v zájmu na rychlosti a hospodárnosti řízení, ale také v ochraně ostatních účastníků řízení ve smyslu nastolení určité právní jistoty ohledně vymezení předmětu soudního řízení, kdy po uplynutí zákonem stanovené lhůty je definitivně a najisto určeno, co bude předmětem soudního přezkumu.   Není proto možné po uplynutí lhůty pro podání žaloby vznášet další výhrady proti správnímu rozhodnutí a toto rozhodnutí přezkoumávat z hlediska později uplatněných žalobních bodů. V judikatuře Nejvyššího správního soudu jsou shodné závěry obsaženy např. již v rozhodnutí ze dne 27. 2. 2004, č. j. 4 Azs 3/2004 - 48, dostupném na www.nssoud.cz.   Ve vztahu k nyní posuzované věci je z obsahu předloženého správního spisu patrné, že žalobci bylo rozhodnutí žalované o odvolání doručeno k rukám jeho zplnomocněné zástupkyně, která si je osobně převzala dne 22. 5. 2015.   Podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců musí být žaloba proti správnímu rozhodnutí podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.   Vzhledem k tomu, že poslední den třicetidenní lhůty pro podání žaloby připadl na neděli 21. 6. 2015, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 22. 6. 2015. Tohoto dne, jak je patrné z podacího razítka podatelny, také byla žaloba osobně podána krajskému soudu. Stalo se tak tedy poslední den lhůty k jejímu podání.   Z podané žaloby, jejíž obsah byl krajským soudem citován shora, však vyplývá, že žaloba byla v rozporu s § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. podána bez náležitě formulovaného žalobního bodu (či žalobních bodů), a až následně, dne 16. 7. 2015 bylo soudu doručeno doplnění žaloby, které ji o nové žalobní body rozšířilo. Toto doplnění však bylo soudu doručeno až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání žaloby, jejíž zmeškání nelze prominout. Žalobu tedy nebylo možné o tyto později uplatněné žalobní body rozšířit a z jejich pohledu napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nad rámec výše uvedeného pak krajský soud doplňuje, že na této skutečnosti by nemohla nic zvrátit ani případná výzva soudu k odstranění vad žaloby ve smyslu § 37 odst. 5 s. ř. s., k jejímuž vydání soud v daném případě nepřistoupil, neboť ani případné doplnění žaloby učiněné v reakci na tuto výzvu by nemohlo zvrátit skutečnost, že lhůta pro podání žaloby, a tedy i pro uplatnění žalobních bodů, uplynula již dne 22. 6. 2015. Ani v případě takto učiněného doplnění by tedy žalobu nebylo možné o nové žalobní body rozšířit.   Shora vyslovené závěry korespondují také s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně např. s rozsudkem ze dne 29. 10. 2010, č. j. 9 As 32/2010 - 75, dostupným na www.nssoud.cz, či již s rozsudkem ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaným pod č. 113/2004 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil: „V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz věta druhá ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z citovaného ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť – takto široce pojímaná – povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován.“   V souvislosti s výše uvedeným pak krajský soud podotýká, že dodržování a uplatňování koncentrační zásady ze strany soudů nelze s ohledem na charakter řízení a povahu přezkumu ve správním soudnictví pokládat za projev přílišného právního formalismu. Naopak, opačný přístup by porušoval zásadu rovnosti účastníků zakotvenou v § 36 odst. 1 s. ř. s. a vytvářel by prostor pro neomezené, případně i účelové protahování soudního řízení, což by ve svých důsledcích vedlo k prodlužování stavu právní nejistoty.   Vzhledem k tomu, že v daném případě žaloba neobsahovala žádný žalobní bod, tento nedostatek již nebylo možno po uplynutí zákonem stanovené třicetidenní lhůty pro podání žaloby odstranit a v řízení nebylo možno z tohoto důvodu pokračovat, nebyl podaný návrh žalobce meritorně projednatelný. Krajský soud jej tedy podle § 46 odst. 1 písm. a) odmítl.   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.   Ve výroku III. tohoto usnesení krajský soud rozhodl, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. V daném případě došlo k odmítnutí podaného návrhu na zahájení řízení před prvním jednáním, a tedy podle § 10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), platí, že soud vrátí z účtu zaplacený poplatek. Žalobce zaplatil za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 3 000 Kč podle položky 18, bodu 2. písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že žaloba byla soudem odmítnuta, rozhodl soud tak, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, a to k rukám jeho zplnomocněného zástupce.     P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Brně dne 21. ledna 2016        Mgr. Milan Procházka                    předseda senátu