32A 39/2014-29 ČESKÁ REPUBLIKA  R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y    Krajský soud v Brně rozhodl  samosoudkyní  JUDr. Miladou  Haplovou,  v právní věci žalobce: S. M., nar. ………….,  st. příslušnost Ukrajina, t. č. bytem …………….,  zast. Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem nám. 28. října 9, 602 00 Brno, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3,  o správním vyhoštění, o žalobě proti rozhodnutí žalované  č. j.  CPR-7612-1/ČJ-2013-930310-V237 ze dne 8. 4. 2014, takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :   Žalobou ze dne 17. 4. 2014 doručenou téhož dne Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ze dne 8. 4. 2014, č. j. CPR-7612-1/ČJ-2013-930310-V237, kterým žalovaná podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) změnila výrok v délce doby, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie na tři měsíce a ve zbylé části napadené rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále jen správní orgán prvního stupně) ze dne 2.5.2013, č. j. KRPB-4126/ČJ-2013-060027-SV potvrdila.   Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 2.5.2013, č. j. KRPB-4126/ČJ-2013-060027-SV bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena v délce šesti měsíců, neboť cizinec byl na území zaměstnán nejméně v období od 23.1.2013 do 18.2.2013 bez potřebného povolení k zaměstnání, neboť předložené povolení k zaměstnání nebylo vydáno místně příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce ČR. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byl v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoven od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Doba k vycestování z území České republiky byla podle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí. Pro případ, že by byl cizinec vyňat z působnosti zákona o pobytu cizinců z důvodu uvedeného v ust. § 2 tohoto zákona, byl počátek doby k vycestování stanoven ode dne odpadnutí těchto důvodů.   Žalobce v žalobě namítal, že správní orgány se nedostatečně zabývaly dopady rozhodnutí do rodinného a soukromého života, žalovaná sice zkrátila dobu, po kterou nebude moci vstoupit na území států EU na tři měsíce z důvodu tvrzené proporcionality, ovšem tímto zkrácením doby zásadně nebyl zmírněn dopad rozhodnutí, kterým zaniká oprávněnost pobytu účastníka a opětovné získání je takřka nemožné. Bylo povinností zahrnout podstatně širší oblast faktických dopadů rozhodnutí s přihlédnutím k délce, průběhu pobytu žalobce na území ČR a skutečnost, že neporušil žádnou právní normu, pobývá v ČR s manželkou. Poukázal dále na to, že protokol o účastnickém výslechu je procesně nepoužitelný důkazem, neboť byl poučován podle § 55 správního řádu jako svědek. Výslechu předcházelo několikahodinové omezení osobní svobody bez stravy, což žalobce považuje za mučení mající vliv na jeho procesní práva. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.    Žalovaná ve vyjádření k námitce proporcionality ve vztahu k rodinnému a soukromému životu uvedla, že snížením doby vyhoštění na tři měsíce bylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zjištěným porušením zákona o pobytu cizinců a důsledky, které se promítnou do soukromého a rodinného života cizince. Správní vyhoštění je omezením dočesného charakteru nebránící znovu požádat o pobyt na území ČR a zákon o pobytu cizinců, v ust. § 122 stanovuje podmínky, za kterých lze pravomocné a vykonatelné rozhodnutí zrušit, považuje-li je cizinec za příliš tvrdé. Pro zrušení rozhodnutí je nezbytné vycestování cizince, čímž je dosaženo jednoho z účelů, pro který bylo správní vyhoštění vydáno. K otázce „pendlerství“, kterou žalobce v žalobě zmiňuje, žalovaná uvádí, že za situace, kdy má žalobce veškeré zázemí a rodinu na Ukrajině, jeho návštěvy na Ukrajině logicky nasvědčují, že se jedná o opakované dojíždění za prací mimo místo svého trvalého pobytu. Pokud se týká námitky o procesní nepoužitelnosti protokolu o účastnickém výslechu, žalovaná odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, neboť šlo o jednu z odvolacích námitek. Žalovaná popírá namítané vady svého rozhodnutí a navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl.   Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.).   K nařízenému jednání se dostavila zástupkyně žalobce, která omluvila jeho neúčast, žalovaná se omluvila, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.     Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.).   Žaloba není důvodná.    Na základě skutkového stavu zjištěného správním orgánem I. stupně v řízení, který nebyl žalobcem rozporován v odvolání ani v žalobě, soud přistoupil k posouzení dvou námitek v žalobě shora uvedených. K námitce, že napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasahuje do rodinného a soukromého života žalobce soud uvádí. Jak správní orgán I. stupně, tak i žalovaná se ve svých rozhodnutích podrobně zabývaly uvedenou námitkou a nelze jim ničeho vytknout. Lhůta tří měsíců, která byla stanovena pro dobu, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států je na spodní hranici v uvedeném ustanovení, čímž správní orgány vyjádřily na jedné straně závažnost protiprávního jednání žalobce spočívajícího ve výkonu práce bez povolení k zaměstnání a to i vhledem k délce výkonu zaměstnání nejméně v období od 23.1.2013 do 18.2.2013. Žalobce si musel být vědom toho, že zaměstnání vykonává v rozporu s právními předpisy státu, na jehož území pobývá a musel si být vědom možných postihů za takové jednání a nesl za toto své jednání plnou zodpovědnost, neboť společnost M., s.r.o. ve správním řízení sdělila, že z důvodu nedostatku pracovních zakázek měl žalobce od 1.1.2013 do 31.3.2013 neplacené volno, tzn. na uvedeném pracovišti pracoval bez povolení k zaměstnání, ač je toto podmínkou výkonu zaměstnání. Vytýká-li žalobce správnímu orgánu nedůsledné vymezení pojmu soukromého a rodinného života, když pod soukromý život žalobce zahrnuje život profesní, který měl být prokazatelně vyhoštěním dotčen, žalovaná správně k této námitce uvedla, že cizinec má pouze základní vzdělání a na příslušném pracovišti prováděl pouze pomocné práce, což je dostupná doplňková činnost pracovního trhu, kdekoliv jinde, takže nedošlo ke znemožnění osobní realizace či ztrátě nabytých profesních zkušeností rozhodnutím o správním vyhoštění. S uvedeným posouzením se soud plně ztotožňuje. Délka pobytu na území ČR, jeho průběh, bezúhonnost byla zohledněna v délce doby vyhoštění na spodní hranici zákonné sazby.    Pokud se týká námitky ve vztahu k účastnickému výslechu, není důvodná, neboť žalobce byl řádně vyslechnut ke všem v úvahu přicházejícím okolnostem souvisejícím s vyhoštěním cizince. Na kladenou otázku vyjádření se ke kladeným otázkám, doplnění protokolu, předložení listinných důkazů odpověděl záporně.  Protokol podepsal jako správný a úplný, nevznesl žádné námitky, nic nezpochybnil, nežádal doplnění, změny a jednotlivé strany protokolu opatřil svým podpisem.  Do protokolu žalobce uvedl, že rozumí českému jazyku slovem i písmem, souhlasil, aby celé řízení bylo vedeno v českém jazyce, tlumočníka nežádal, porozuměl důvodu, proč je protokol s ním sepisován. V žádném případě se nejedná o procesně nepoužitelný důkaz, pouze z důvodu, že byl mimo řádných účastnických poučení žalobce poučován ve smyslu ust. § 55 odst. 4 správního řádu, a že by se jednalo o účastnický výslech považovaný za nezákonný důkazní prostředek. Námitka, že z ostatních podkladů nebylo možné rozhodnout způsobem, který vyžaduje správní řád a nebylo prokázáno naplnění ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců je námitkou obecnou, nicméně, jak soud uvedl shora, v období od 1.1.2013 do 31.3.2013 poskytl zaměstnavatel žalobce žalobci neplacené volno a tudíž zákonitě v uvedeném období nemohl být legálně zaměstnán, tj. na základě řádného povolení k zaměstnání.      Na základě shora uvedeného posouzení žalobních námitek dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.   O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly.     Poučení:  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 26. dubna 2016                                                                                             JUDr. Milada Haplová, v.r.                                                           samosoudkyně     Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová