32 A 82/2014-29 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y  Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou ve věci žalobkyně: N. S., nar. ………., státní příslušnost Ukrajina, t. č. bytem ………………, zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2014, č. j. CPR-9955-2/ČJ-2014-930310-V231, takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í :  Včas podanou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 10. 2014 žalobkyně brojila proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. 9. 2014, č. j. CPR- 9955-2/ČJ-2014-930310-V231, kterým žalovaná podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) zamítla její odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend (dále též správní orgán prvního stupně) ze dne 6. 5. 2014, č. j. KRPB-42156-46/ČJ-2014-060026-SV, a napadené rozhodnutí potvrdila.  Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) žalobkyni uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou nelze cizince umožnit vstup na území členských 2 32 A 82/2014 délce jeden rok. Počátek doby, po kterou nelze cizince tátů Evropské unie, byl stanoven v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinka pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Doba k vycestování z území byla podle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně pro případ, že by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo ve lhůtě stanovené k vycestování nevykonatelné z důvodů podle ust. § 119, § 119a, § 179 nebo § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nebo z důvodu dle ust. § 32 odst. 5 zákona o azylu, byla doba k vycestování stanovena do 30 dnů od odpadnutí těchto důvodů.  Žalobkyně v žalobě uvedla, že již ve správním řízení namítala porušení ustanovení o doručování, odkázala přitom na bod 2 podání ze dne 30. 5. 2014. Nadto žalobkyně namítala nezákonnost postupu při doručování spočívající v postupu dle ust. § 23 odst. 1 zákona, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky. Žalobkyně má za to, že ze správního řádu vyplývá, že správní orgán má při doručování povinnost v případě nedoručení písemnosti na adrese dle části první ust. § 20 odst. 1 správního řádu doručovat písemnosti adresátovi i na jiných místech. Teprve v případě, že není možné doručit písemnost ani jiným způsobem, lze postupovat dle ust. § 23 odst. 1 správního řádu. Nelze tedy akceptovat, aby správní orgán v případě prvního neúspěšného pokusu o doručení písemnosti na adrese pro doručování rezignoval na další postup o doručení jiným způsobem, a přistoupil hned k uložení písemnosti. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek NSS č. j. 8 As 16/2011-90. Z ustanovení správního řádu podle žalobkyně dále vyplývá, že pro nastání fikce doručení je nutné řádné poučení adresáta o uložení zásilky. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že od 1. 6. 2013 do 17. 2. 2014 nemohla na území pobývat nelegálně, neboť na řízení o odvolání ze dne 2. 5. 2013 je nutno nahlížet jako na řízení o odvolání podaném v zákonné lhůtě, stanovení data právní moci rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nulitní a nelze k němu přihlížet. Za zohlednění zavinění orgánů veřejné moci na tvrzeném nelegálním pobytu žalobkyně na území je potom doba uloženého správního vyhoštění nepřiměřená.  Žalobkyně dále namítá, že správním vyhoštěním by došlo k zásahu do jejího soukromého a rodinného života, neboť na území žije manžel žalobkyně, pan M. L. S poukazem na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca 330/2006-89 žalobkyně namítá, že v daném řízení nebylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem státu a zájmem cizince na ochraně rodinného života, kdy závažnost protiprávního jednání žalobkyně nedosahovala vysoké intenzity, pokud žalobkyně, která pobývala na území ČR po dobu delší pěti let, pobývala na území bez platného povolení pouze v důsledku nesprávného správního postupu.  Nad rámec uvedeného žalobkyně namítá, že správní orgány rozhodly nesprávně v případě uložení správního vyhoštění za situace, kdy dne 6. 5. 2014, tedy v době vydání rozhodnutí, pobývala žalobkyně na území oprávněně. Žalobkyně uvedla, že správní orgán má rozhodovat na základě skutkového stavu v době vydání rozhodnutí, jak plyne z konstantní judikatury NSS. I z gramatického výkladu ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že cizinci je možné uložit správní vyhoštění pouze pokud v době pravomocného rozhodnutí pobývá na území bez víza, ač k tomu není oprávněn. Správnost tohoto výkladu podle jejího názoru dokládá užití dokonavého vidu času minulého v ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 3, oproti nedokonavému vidu času přítomného v bodě 2 téhož ustanovení. Nepobývá-li tedy žalobkyně na území ČR neoprávněně v době vydání rozhodnutí, nejsou podle jejího názoru splněny podmínky pro uložení správního vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. 3 32 A 82/2014 ě navrhla, aby soud rozhodnutí žalované a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.  Žalovaná ve vyjádření k žalobě především odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K pobytovému statusu manžela žalobkyně žalovaná uvedla, že mu bylo rovněž uloženo správní vyhoštění. K žalobní námitce týkající se přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně žalovaná odkázala na rozsudek NSS sp. zn. 1 As 166/2012. Uvedla, že žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že s manželem mají dlouhodobý intenzivní vztah, neuvedla, že by spolu měli a vychovávali děti, vyhoštění tak nemůže mít za následek nepřiměřený zásah do jejího rodinného nebo soukromého života. Naplnění skutkové podstaty podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 podle názoru žalované není vázáno na konkrétní dobu vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.  V reakci na vyjádření žalované byla soudu doručena replika, v níž žalobkyně zdůraznila, že po celou dobu řízení namítala oprávněnost svého pobytu na území ČR, když opakovaně poukazovala na nesprávnost při doručování. Žalobkyně má s poukazem na rozsudek NSS č. j. 4Azs 181/2014-30 za to, že posouzení včasnosti odvolání ve věci žádosti o povolení k pobytu představuje předběžnou otázku k řízení o správním vyhoštění, a správní orgán měl vyčkat v řízení o správním vyhoštění na rozhodnutí o včasnosti podaného odvolání.  Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.).  Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.).  V návaznosti na podání žalobkyně ze dne 26. 11. 2014 soud v předmětné věci nařídil jednání, které se konalo za účasti zástupkyně žalobkyně, žalovaná se z jednání omluvila. Žalobkyně především odkázala na obsah podané žaloby. Namítala nezákonnost postupu správního orgánu při doručování písemnosti – usnesení o zastavení řízení o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu spočívající v tom, že písemnost byla doručována vhozením do cizí poštovní schránky, a to přes existenci řádně označené poštovní schránky žalobkyně. O těchto skutečnostech svědčí podle jejího názoru jednak fotodokumentace poštovních schránek, jednak písemné prohlášení vlastníka nemovitosti pana V. N., které jsou součástí spisu sp. zn. 32 A 16/2014.  V předmětné věci má soud přezkoumat a posoudit, zda žalobkyně pobývala na území ČR od 1.6.2013 do 17.2.2014 nelegálně a je tedy dán důvod k rozhodnutí o správním vyhoštění a zda správním vyhoštěním došlo k zásahu do jejího soukromého a rodinného života a zda bylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem státu a zájmem cizince na ochraně rodinného života, neboť je toho názoru, že závažnost protiprávního jednání žalobkyně nedosahovala vysoké intenzity. Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6.5.2014, kterým bylo žalobkyni podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze umožnit vstup na území členských států 4 32 A 82/2014 ímto rozhodnutím jsou vymezeny rozhodovací důvody uvedené žalobní námitky. Námitky žalobkyně týkající se doručování rozhodnutí č.j. OAM-4524-7/DP-2013 ze dne 27.3.2013 byly předmětem přezkoumání soudem a rozhodování přezkoumání soudem ve věci sp. zn. 32 A 16/2014.  Ze správního spisu soud zjistil, že o žádosti o změnu účelu pobytu na podnikání podané dne 29.1.2013 rozhodlo MV ČR OAMP dne 27.3.2013 usnesením č.j. OAM-4524- 7/DP-2013 zastavením řízení o této žádosti, neboť žadatelka i přes řádně doručenou výzvu nedoložila ve stanovené lhůtě všechny zákonem stanovené náležitosti. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 30.4.2013. Dne 2.5.2013 byl žalobkyni na pracovišti OAMP vydán výjezdní příkaz k vycestování s platností od 2.5.2013 do 31.5.2013. Dne 7.10.2013 vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutí č.j. MV-108272-6/SO/sen- 2013, kterým zamítla odvolání proti usnesení vydaném pod č.j. OAM-4524-14/DP-2013 ze dne 4.6.2013 o nevyhovění žádosti o určení neplatnosti okamžiku doručení usnesení ze dne 27.3.2013. Rozhodnutí Komise nabylo právní moci 8.10.2013. Dne 16.1.2014 vydala Komise rozhodnutí č.j. MV-108272-11/SO/sen-2013, které nabylo právní moci dne 20.1.2014 a kterým bylo odvolání účastnice řízení proti usnesení vydaném OAMP č.j. OAM-4524-7/DP- 2013 ze dne 27.3.2013 jako opožděné zamítnuto. Dne 30.1.2014 podala žalobkyně proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobu, současně s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby, Krajský soud v Brně vydal 20.3.2014 pod č.j. 32 A 16/2014-28 usnesení, kterým žalobě ze dne 30.1.2014 odkladný účinek nepřiznal a následně podané ústavní stížnost ze dne 14.4.2014 proti tomuto usnesení byla Ústavním soudem odmítnuta.  Ze shora uvedeného je zřejmé, že do rozhodnutí správního orgánu I. stupně dne 6.5.2015 vydaným Policí ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, odborem cizinecké policie, oddělení pobytových agend bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti o určení neplatnosti okamžiku doručení usnesením ze dne 27.3.2013 a to rozhodnutím Komise ze dne 7.10.2013, č.j. MV-108272-6/SO/sen-2013, které nabylo právní moci 8.10.2013 a dne 16.1.2014 vydala Komise rozhodnutí č.j. MV-108272-11/SO/sen-2013, které nabylo právní moci dne 20.1.2014, a kterým bylo odvolání žalobkyně proti usnesení o zastavení řízení ze dne 27.3.2013 jako opožděné zamítnuto. Na základě daného právního stavu ke dni 20.1.2014 (nelze nahlížet na odvolání ze dne 2.5.2013 jako na podané v zákonné lhůtě) podle soudu nelze v době od 1.6.2013 do 17.2.2014 považovat pobyt žalobkyně ve smyslu ust. § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců za oprávněný. Rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobkyně o změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu ze dne 27.3.2013 nabylo právní moci 30.4.2013 a v den 2.5.2013, kdy žádala o vystavení překlenovacího štítku vydávaného po dobu probíhajícího řízení o podané žádosti bylo rozhodnutí pravomocné, a proto jí byl vydán výjezdní příkaz s dobou platnosti do 31.5.2013. Na základě toho byl vymezen neoprávněný pobyt žalobkyně na území ČR od 1.6.2013 do dne, kdy se dostavila na pracoviště správního orgánu I. stupně 17.2.2014 k vyřešení pobytové situace a kdy bylo zjištěno, že výjezdní příkaz nesplnila a do této doby z území ČR nevycestovala. Soud uzavírá na základě shora uvedeného, že žalobkyně pobývala na území ČR od 1.6.2013 do 17.2.2014 v rozporu s ust. § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, tj. porušila povinnost cizince pobývat na území ČR s platným vízem, čímž naplnila skutkovou podstatu ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců.  Pokud se týká vznesené námitky, že správním vyhoštěním by došlo k zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně, neboť na území ČR žije její manžel, žalobkyně tuto obecně vznesenou žalobní námitku nijak nekonkretizovala tj., v čem by uvedený zásah měl spočívat a neuvedla ani žádné další skutečnosti naplňující její rodinný a soukromý život. 5 32 A 82/2014 hodě se správním orgánem dospěl k závěru, že veřejný  omým životem žalobkyně, neboť je zájem na tom, aby cizinci pobývali na území ČR na základě splněných zákonných podmínek. V projednávaném případě nelze rozhodně pominout skutečnost, že to byla žalobkyně, která ignorovala řízení o žádosti o změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, neboť k řádnému projednání této žádosti nepředložila požadované náležitosti, které byly výzvou, jí řádně doručenou, po ní požadovány. Touto svou ignorací zavinila vydání rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti i přes to, že o tomto úředním postupu byla v předmětné výzvě správním orgánem řádně poučena. Podle soudu dodržování čs. právních předpisů a součinnost cizince při vyřizování jeho žádosti k legalizaci jeho pobytu lze podsunout pod pojem veřejný zájem, který pak musí být v této věci upřednostňován.  Na základě shora uvedeného posouzení žalobních námitek žalobkyně dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítá.  O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 19. ledna 2016 JUDr. Milada Haplová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová