22 A 14/2016-42     ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K   J M É N E M    R E P U B L I K Y     Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobce: Z. Š., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2016, č. j. JMK 20338/2016, sp. zn. S-JMK 161289/2015/ODOS/Bo,     t a k t o :     I.             Žaloba   s e   z a m í t á .   II.          Žalobce   n e m á   p r á v o   na náhradu nákladů řízení.   III.       Žalovanému   s e   n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :     Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále též „žalovaný“) ze dne         8. 2. 2016, č. j. JMK 20338/2016, sp. zn. S-JMK 161289/2015/ODOS/Bo, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 4. 11. 2015, č. j. ODSČ-73860/15-17.   Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 4. 11. 2015 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích (dále též „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit jako řidič motorového vozidla tovární značky ….., RZ: …. tím, že dne 12. 7. 2015 v 10:59 hod. řídil vozidlo v …. po ulici …. a překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/hod., když mu byla naměřena rychlost 73 km/hod. (již po přihlédnutí k odchylce měření ± 3 km/hod. ze skutečně naměřené rychlosti 76 km/hod.). Za tento přestupek mu byla uložena podle § 125c odst. 4 písm. e) zákona o silničním provozu pokuta ve výši 2.500 Kč.   Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, o němž rozhodl žalovaný dne 8. 2. 2016. Rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu.   V žalobě navrhl žalobce zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že za popisovaný přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. S pokutou vyslovil na místě souhlas, následně její výši uhradil poštovní poukázkou dne 8. 12. 2015, jak potvrdil kopií poštovní poukázky A, podací číslo 24001. Proto také považoval vedené soudní řízení za nedůvodné a nadbytečné. Žaloba byla podána dne 8. 3. 2016.   Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 2. 8. 2016 podotkl, že v daném případě se jedná o napadené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce z důvodu jeho „opožděnosti“. Z údajů vyplněných poštovní doručovatelkou na obálce, kterým bylo doručováno rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplynulo, že žalobce nebyl v místě doručení zastižen. Zásilka tedy byla uložena, o čemž byl žalobce písemně vyrozuměn písemnou výzvou k vyzvednutí zásilky vloženou ve schránce, současně mu bylo zanecháno také písemné poučení o právních následcích vyzvednutí/nevyzvednutí zásilky. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 6. 11. 2015, v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu se považuje za doručenou 10. dnem ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, v tomto případě je tedy posledním dnem lhůty den 16. 11. 2015. Rozhodnutí tedy bylo doručeno dne 16. 11. 2015 a ode dne 17. 11. 2015 do 1. 12. 2015 běžela zákonná 15tidenní odvolací lhůta, o níž byl žalobce v rozhodnutí řádně poučen, přičemž jejím posledním dnem byl den 1. 12. 2015. Žalobce v této lhůtě odvolání nepodal, odvolání na podatelnu správního orgánu I. stupně podal až dne 7. 12. 2015. Odvolání bylo tedy podáno opožděně a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo ode dne 2. 12. 2015 pravomocné.    K žalobní námitce žalobce uvedl žalovaný, že přestupce s přestupkem a blokovou pokutou ve výši 1.500 Kč souhlasil, trval však na projednání přestupku ve správním řízení. A to byl také důvod, pro který nebyl přestupek na místě vyřešen blokově, neboť pouhý souhlas s přestupkem a výší blokové pokuty, avšak neuložené, nenaplňuje institut blokového řízení. Blokové řízení je naplněno až momentem podpisu bloku přestupce, k čemuž v případě žalobce nedošlo. Ústřižkem poštovní poukázky, kterou zaplatil částku 1.500 Kč dne                8. 12. 2015, prokázal, že pokutu zaplatil až po nabytí právní moci (právní moc dne                 2. 12. 2015), tedy jako reakce na rozhodnutí správního orgánu I. stupně.   Žalovaný trval na tom, že v řízení byl ze shromážděných podkladů bezpečně zjištěn stav věci relevantní pro rozhodnutí, žalobce byl náležitě poučen o svých procesních právech, v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí nedošlo k pochybení, kterým by byl žalobce zkrácen ve svých právech. Z těchto důvodů proto žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.   Soudní jednání ve věci se konalo dne 27. 10. 2017.  Žalobce poukázal na skutečnost, že s pokutou v rámci blokového řízení souhlasil, tuto také následně zaplatil. Opakovaně uvedl, že správní řízení proto bylo zahájeno nezákonně. To byl také důvod k ignorování správního řízení z jeho strany, to znamená nevyzvednutí si rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a nedodržení lhůty k odvolání.   Zástupkyně žalovaného setrvala na argumentech uvedených v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí a písemném vyjádření ze dne 2. 8. 2016 s upozorněním, že předmětem napadeného rozhodnutí bylo posouzení, zda odvolání žalobce bylo podáno opožděně či nikoliv.   V dané věci z obsahu správního spisu vyplývá, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 4. 11. 2015, č. j. ODSČ-73860/15-17, sp. zn. ODSČ-73860/15-RT/PŘ bylo uloženo k vyzvednutí na poště dne 6. 11. 2015 a téhož dne byla účastníkovi řízení zanechána výzva k vyzvednutí uložené poštovní zásilky s poučením o právních důsledcích nevyzvednutí či odmítnutí převzetí. Posledním dnem lhůty dle § 24 odst. 1 správního řádu byl den                     16. 11. 2015. Žalobce předal odvolání na podatelnu správního orgánu I. stupně dne                 7. 12. 2015. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 12. 2015. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 2. 2016, č. j. JMK 20338/2016, sp. zn. S-JMK 161289/2015/ODOS/Bo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl pro opožděnost.     Právní posouzení:     Krajský soud předně podotýká, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, jímž nebyla věc projednána věcně, nýbrž procesně. Z těchto důvodů také žalobní námitky nebyly adekvátní předmětu řízení, neboť žalobce brojil proti skutkovému stavu přestupkového řízení, nikoliv proti „opožděnosti“ odvolání. Optikou tohoto náhledu proto soud se zabýval úvahou, zda žalovaný správně posoudil, bylo-li odvolání podáno opožděně či nikoliv.   Podle § 23 odst. 1 správního řádu nebyl-li v případě doručování podle § 20 správního řádu adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20 správního řádu, písemnost se uloží. Podle odst. 4 citovaného ustanovení se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dní vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, od kdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Podle odst. 5 citovaného ustanovení se zároveň s oznámením adresát písemně poučí o právních důsledcích překážek při doručování ve smyslu § 24 správního řádu.   Podle § 24 odst. 1 správního řádu, jestliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.   Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 72/2010-60, www.nssoud.cz uvedl, že „podmínky řádného uložení písemnosti upravuje § 23 odst. 4 a 5 správního řádu, podle kterého …za splnění těchto podmínek pak fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu nastala tehdy, jestliže si adresát uložené písemnosti tuto písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nevyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této 10denní lhůty, a to i tehdy, kdyby se adresát v místě doručování nezdržoval, ovšem za předpokladu splnění všech shora popsaných úložních podmínek.“ Je tedy možné rozlišit řádné uložení písemnosti, k němuž dochází za splnění podmínek uložení stanovených v § 23 správního řádu a uložení písemnosti vadné, při němž jedna nebo více z těchto podmínek splněna není.   Pro fikci doručení písemnosti správní řád v § 24 odst. 1 stanoví podmínku, že písemnost byla k vyzvednutí připravena a od tohoto dne uplynulo 10 dnů. Zároveň se musí jednat o písemnost uloženou, tedy písemnost v režimu uložení podle § 23 správního řádu. V případě řádně uložené písemnosti, a to včetně jejího vložení do domovní schránky, nastává fikce jejího doručení. Pokud všechny podmínky uložení doručovacím orgánem splněny nebyly, pak nelze k tíži adresáta dovodit, že se písemnost považuje za doručenou. Opačný závěr by vedl k situaci, kdyby se podmínka vhození písemnosti do domovní schránky stala de facto fakultativní, neboť písemnost by byla doručena bez ohledu na její splnění.   Smyslem a účelem doručování je, aby se účastníci řízení seznámili s písemnostmi správního orgánu a aby měli možnost uplatnit svá práva a oprávněné zájmy při zachování efektivního fungování veřejné správy. Při výkladu právní úpravy doručování musí být tato východiska zohledněna. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek NSS ze dne                  29. 6. 2011, č. j. 8 As 31/2011.   Zdejší soud se ztotožňuje s žalovaným, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo doručováno žalobci na adresu jeho trvalého pobytu. Jelikož nebyl v místě bydliště zastižen, zásilka byla uložena, o čemž byl žalobce písemně vyrozuměn písemnou výzvou k vyzvednutí zásilky vloženou ve schránce a současně mu bylo zanecháno písemné poučení o právních následcích vyzvednutí/nevyzvednutí zásilky. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne              6. 11. 2015 s tím, že byl vyzván k vyzvednutí zásilky. Tuto si však ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedl, tudíž dle § 24 odst. 1 správního řádu taková písemnost byla považována za doručenou posledním dnem této lhůty, tj. dne 16. 11. 2015 (pondělí). V souladu s § 83 odst. 1 správního řádu pak odvolací lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí začala běžet ode dne 17. 11. 2015 (§ 40 odst. 1 s.ř.s.) a končila dnem 1. 12. 2015, tj. úterý. Žalobce však odvolání předal na podatelnu správního orgánu I. stupně až dne 7. 12. 2015, tudíž opožděně.   Z hlediska procesního postupu proto soud ze strany žalovaného neshledal pochybení.   Pouze nad rámec soud konstatuje, že s argumentací žalobce, dle které považoval zahájené správní řízení za nezákonné, jelikož s pokutou v rámci blokového řízení souhlasil a tuto také zaplatil, se nemohl soud ztotožnit, neboť z obsahu správního spisu (oznámení o přestupku a úředního záznamu) vyplynulo, že nebyla uložena bloková pokuta, neboť žalobce na místě přestupku uvedl, že s přestupkem i uloženou pokutou souhlasí, avšak trvá na projednání přestupku ve správním řízení. Jeho jednáním tak nebyly naplněny podmínky blokového řízení dle § 84 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k absenci vypsaného a podepsaného pokutového bloku týkající se předmětného přestupku, tak nebyly naplněny aspekty institutu blokového řízení a věc byla převedena do řízení správního.   Optikou shora uvedeného a na základě nastoleného právního závěru soud konstatuje, že žalobcem uplatněné žalobní námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozhodnutí důvodnými, rozhodnutí žalovaného nevykazuje zásadní vady, pro něž by muselo být zrušeno, žalovaný se dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. řádně a úplně zjistil skutkový stav ve vztahu k předmětu řízení. Soud tak dospěl k jednoznačnému a ucelenému závěru, sice, že přezkoumávané správní rozhodnutí netrpí vadou chybného posouzení právní otázky, žaloba proto jako nedůvodná byla zamítnuta (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).   O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     V Brně dne 27. října 2017 JUDr. Eva Lukotková, v. r.  samosoudkyně     Za správnost vyhotovení: B. Z.