32A 30/2017-24   ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y      Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobce: Y. H., nar. ………….., státní příslušnost Ukrajina, trvale bytem ……………………………, v České republice bytem V. 3356/60, B., zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 6. 2017, č.j. CPR-3104-2/ČJ-2017-930310-V231,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů.   O d ů v o d n ě n í :   I. Vymezení věci    Shora specifikovaným rozhodnutím bylo v části změněno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend ze dne 31. 10. 2016, č. j. KRPB-166623-31/ČJ-2016-060026-SV (dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně), a to tak, že byla změněna doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie z původního 1 roku stanoveného rozhodnutím správního orgánu I. stupně na dobu 6 měsíců. Ve zbylé části bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 2 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie byla stanovena na 1 rok.   II. Žaloba   Žalobce především uvedl, že dle výroku rozhodnutí o správním vyhoštění se na něj nevztahují důvody znemožňující vycestování dle ust. § 179 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně i žalovaný přitom vycházeli ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 13. 9. 2016, ev. č. ... Správní orgán I. stupně k závaznému stanovisku uvedl, že „podle § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., je obsah závazného stanoviska závazný pro výrokovou část správního orgánu.“ Správní orgán I. stupně bez dalšího vlastního zkoumání a prověřování převzal závěry uvedené v předmětném závazném stanovisku jako podklad pro tu výrokovou část svého rozhodnutí, ve kterém konstatuje, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. Tato část výrokové části byla následně potvrzena rozhodnutím žalovaného.   Žalobce namítal, že takový postup není v souladu s § 149 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a ani § 120 a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. § 149 správního řádu upravuje toliko formu, ale nikoliv obsah závazného stanoviska. Samotná závaznost stanoviska musí vyplývat z konkrétního ustanovení zvláštního zákona, které současně podmiňuje vydání rozhodnutí předchozím závazným stanoviskem. Z § 120 odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádná závaznost závazného stanoviska pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně neplyne. Je zde dána toliko podmínka, aby si správní orgán I. stupně závazné stanovisko vyžádal. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy plyne, že bez dalšího vlastního přezkumu toho, zda jdou na straně žalobce důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců, učinil závěr, že na žalobce se nevztahují překážky vycestování dle § 179. Tento postup je v rozporu s § 3 správního řádu, neboť v § 120 a odst. 1 zákona o pobytu cizinců absentuje závaznost stanoviska pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tj. vázanost, aniž by měl správní orgán I. stupně možnost provádět další dokazování a vlastní správní uvážení. To, že správní orgán vyšel výlučně z takového stanoviska, aniž by sám prováděl dokazování či správní úvahu, je tedy v rozporu s § 3 správního řádu a je nepřezkoumatelné. Potvrdila-li žalovaná postup správního orgánu I. stupně, je její rozhodnutí nepřezkoumatelné a její postup znemožnil přezkum odvoláním napadeného rozhodnutí v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu.     III.  Vyjádření žalované   Žalovaná ve svém vyjádření zejména uvedla, že překážky vycestování neposuzuje správní orgán I. stupně a ani žalovaná ve své vlastní působnosti, ale prostřednictvím dotčených orgánů (závazné stanovisko). Správnost závazného stanoviska pak není oprávněn přezkoumávat ani správní orgán I. stupně a ani žalovaný a jsou jim vázáni. Žalobce rovněž obsah závazného stanoviska v rámci správního řízení před správním orgánem I. stupně a ani v odvolacím řízení nenapadl a neuvedl nové skutečnosti, které by vedly správní orgány k vyžádání nového závazného stanoviska k posouzení důvodů znemožňujících vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců na území ČR. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.   IV.  Posouzení věci krajským soudem              Jediná žalobní námitka směřovala do charakteru závazného stanoviska dle § 120 a zákona o pobytu cizinců.             Podle  § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a 120 je povinna si vyžádat závazné stanovisko9b) ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179); to neplatí, rozhoduje-li policie o správním vyhoštění při vycestování cizince na hraničním přechodu a cizinec výslovně uvede, že jeho vycestování je možné.             Přímo v § 120 a odst. 1 zákona o pobytu cizinců je v případě závazného stanoviska formou poznámky pod čarou odkázáno na § 149 správního řádu.              Podle § 149 odst. 1 správního řádu závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.              Posouzení důvodů znemožňujících vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců považuje za závazné stanovisko rovněž i Nejvyšší správní soud (např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8.10.2013, č.j. 6 Azs 15/2010-82 a č.j. 6 As 48/2013-33 ze dne 26.7.2013).  Závazné stanovisko může tedy s ohledem na zásadu legality vydat pouze správní orgán, který je k tomu na základě zákona oprávněn (v posuzovaném případě Ministerstvo vnitra ČR) a také jeho vydání musí mít zákonnou oporu (§ 120 a ve spojení s § 179 zákona o pobytu cizinců). Dle § 149 odst. 4 správního řádu o odvolání proti obsahu závazného stanoviska rozhoduje správní orgán nadřízený správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Porušení této povinnosti může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Soud zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.9.2010, č.j. 5 As 56/2009-63, kde je uvedeno: „Jestliže odvolací orgán rozhodne o odvolání, které směřuje proti obsahu závazného stanoviska dotčeného správního orgánu, aniž by si v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004 vyžádal potvrzení či změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného dotčenému správnímu orgánu, dopustí se podstatného porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.“  Institut závazného stanoviska tedy znemožňuje, aby správní orgány rozhodující o správním vyhoštění samy posoudily důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců, neboť k jejich posouzení a vydání závazného stanoviska je příslušné Ministerstvo vnitra ČR. Porušení takového postupu by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí správních orgánu o vyhoštění je pak podmíněno rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR jako dotčeného orgánu, které podle § 120 a ve spojení s § 179 zákona o pobytu cizinců vydalo závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince (žalobce) dne 13.9.2016, č.j. KRPB-166623-17/ČJ-2016-060026-SV. Závazné stanovisko bylo vydáno pro potřeby řízení o správním vyhoštění, přičemž bylo rozhodnuto, že vycestování žalobce je možné. Z obsahu správního spisu soud nezjistil ani to, že by odvolání žalobce směřovalo proti obsahu závazného stanoviska tj. uplatnění konkrétních námitek vztahujících se důvodům znemožňujícím vycestování dle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Nebyl proto ani dán důvod k postupu dle § 149 odst. 4 správního řádu.             S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí včetně řízení, které k jeho vydání vedlo, nebylo stiženo vadami namítanými žalobcem a bylo tedy přezkoumatelné a souladné se zákonem. Proto žalobu zamítl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.   V. Náklady řízení              Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 17. srpna 2017         JUDr. Petr Polách, v.r.                                                                                                                         samosoudce         Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová