Č. j. 34 Ad 1/2018-60     ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K   J M É N E M    R E P U B L I K Y     Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph. D., v právní věci žalobkyně: M. V., bytem ……. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 10. 2017, č. j. 655 718 6570/315-LCR,   takto:   I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 10. 2017, č. j. …………..,   s e   z r u š u j e   a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.     II. Žádnému z účastníků   s e   n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í   I. Vymezení věci     1. Žalobkyně brojila svou žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2017, č. j. ………… (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a s přihlédnutím k čl. 40 a 45 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále jen „nařízení č. 883/2004).     II. Shrnutí žalobní argumentace   2. Žalobkyně v podané žalobě především rozporovala závěry zamítavého správního rozhodnutí v tom, že údajně neměla splnit potřebnou dobu pojištění pro přiznání nároku na plný invalidní důchod. Dne 20. 11. 2017 vydal Úřad práce, sociálních věcí a rodiny Senica (dále též „úřad práce“) potvrzení, kde osvědčil, že ve své evidenci uchazečů o zaměstnání evidoval od 1. 1. 2001 do 16. 4. 2002 a od 4. 1. 2003 do 18. 8. 2004 žalobkyni jako uchazečku o zaměstnání. Podle napadeného rozhodnutí však nebyla tato evidovaná doba uchazeče o zaměstnání uvedena u žalobkyně na osobním listu důchodového pojištění.   3. Proto žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalované o tom, že nemá dokladovanou dobu pojištění, která by zakládala nárok alespoň na částečný invalidní důchod. Žalobkyně má za to, že potřebný počet let započitatelných pro splnění podmínek ke vzniku nároku na částečný invalidní důchod splnila. Žalobkyně uvedla, že potřebná léta před vznikem invalidity také doložila. Označené potvrzení úřadu práce ze dne 20. 11. 2017 rovněž předložila. Není však zřejmé, proč uvedená dokladovaná doba pojištění před vznikem invalidity nebyla zahrnuta u žalobkyně do jejího osobního listu důchodového pojištění, resp. do podmínek nezbytných pro vznik nároku na invalidní důchod.   4. S ohledem na výše uvedené žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.   III. Vyjádření žalované   5. V písemném vyjádření žalovaná především uvedla, že ČSSZ obdržela dne 23. 3. 2017 žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu od 12. 10. 2016. Přílohou žádosti byl formulář E 205 SK ze dne 18. 3. 2017 a fotokopie lékařské zprávy, potvrzení o evidenci na úřadu práce a evidenční listy důchodového zabezpečení. K tomu žalovaná uvedla, že dobu pojištění získanou na území Slovenska lze hodnotit pouze v rozsahu, který potvrdí slovenský nositel pojištění. Ten na formuláři E 205 SK ze dne 18. 3. 2017 potvrdil dobu pojištění a náhradní dobu pojištění tak, jak byla uvedena v osobním listu důchodového pojištění a jak rovněž byla hodnocena žalovanou v řízení o této žádosti.   6. Dne 21. 8. 2017 žalovaná obdržela námitky žalobkyně, v nichž byl vysloven souhlas s posouzením zdravotního stavu žalobkyně, avšak byl požadován přezkum nároku žalobkyně na částečný invalidní důchod. Na základě toho byla dne 1. 9. 2017 provedena recenze posudku o invaliditě, jenž byl původně vypracován lékařem OSSZ Břeclav dne 3. 7. 2017 s tím, že byl vysloven souhlas s výsledkem předchozího posouzení. Na základě toho přezkoumala žalovaná prvostupňové správní rozhodnutí, včetně řízení jemu předcházející, a protože neshledala rozpor s právními předpisy, podané námitky zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí ze dne           1. 8. 2017.   7. K námitce žalobkyně týkající se splnění potřebné doby pojištění a poukazu na potvrzení slovenského úřadu práce ze dne 20. 11. 2017 žalovaná uvedla, že již k žádosti o invalidní důchod žalobkyně připojila Potvrzení Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny Senica ze dne 21. 10. 2016, kterým tento úřad žalobkyni potvrzoval shodné doby vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, jako na potvrzení připojeném nyní k žalobě (potvrzení vydané o rok později). Jelikož měl slovenský nositel pojištění při hodnocení doby pojištění a náhradní doby pojištění ze slovenského pojištění již k dispozici potvrzení úřadu práce ze dne 21. 10. 2016, a přesto hodnotil doby pojištění tak, jak byly uvedeny ve formuláři E 205 SK ze dne 18. 3. 2017, důvodně se žalovaná domnívala, že tuto dobu nehodnotil jako náhradní dobu pojištění v souladu se slovenskou legislativou. Proto žalovaná nemohla tuto dobu hodnotit dodatečně jako náhradní dobu pojištění, přestože žalobkyně měla být vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce v Senici.   8. V dalším žalovaná odkázala na podklady založené v dávkovém spisu žalobkyně a také na obsah odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaná ponechala na výsledku dokazování a na úvaze soudu, popř. navrhla, aby soud žalobu zamítl.   IV. Replika žalobkyně   9. V replice ze dne 26. 3. 2018 žalobkyně uvedla, že z potvrzení úřadu práce a z osobního listu důchodového pojištění vyplývá doba pojištění. Na základě toho se domnívá, že v jejím případě byla splněna podmínka započtení období v letech od 1. 1. 2001 do 16. 4. 2002 a od 14. 1. 2003 do 18. 8. 2004, ačkoliv tato doba není uvedena v jejím osobním listu pojištěnce. Pokud jde o existenci formuláře E 205 SK, pak k tomu žalobkyně uvedla, že se k němu nemůže vyjádřit, neboť jde o listinu, která jí nebyla předložena.   10. Výše uvedené argumenty žalobkyně zopakovala v podání ze dne 1. 10. 2018 a doplnila, že se u ní zhoršuje zdravotní stav, a proto je naplněn naléhavý právní zájem na urychlené projednání jejího případu soudem.   V. Posouzení věci krajským soudem   11. Soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalované, jakož i předcházející prvostupňové správní rozhodnutí, včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), že žaloba je důvodná.   12. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 38 písm. a) ZDP, jenž stanoví, že pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod.   13. Podle § 39 odst. 1 ZDP je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. c) ZDP platí, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně.   14. Podle § 40 odst. 1 písm. f) ZDP činí potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let 5 roků. Podle § 40 odst. 2 ZDP platí, že potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních 10 roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku invalidity.   15. V nyní posuzované věci sice žalobkyně souhlasila s tím, že byla posudkem shledána invalidní pro invaliditu III. stupně od 12. 10. 2016, avšak nesouhlasila se závěrem, že nezískala potřebnou dobu pojištění.   16. Z připojených správních spisů soud k přezkoumávané věci zjistil, že dne 31. 1. 2017 žalobkyně uplatnila žádost o invalidní důchod prostřednictvím slovenského nositele pojištění. Následně dne 23. 3. 2017 obdržela žalovaná žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu od 12. 10. 2016. Přílohou žádosti byl formulář E 205 SK ze dne 18. 3. 2017, na němž slovenský nositel pojištění potvrdil žalobkyní získanou dobu pojištění a náhradní dobu pojištění, a dále ověřené fotokopie lékařské zprávy, potvrzení o evidenci na úřadu práce a evidenční listy důchodového zabezpečení. Dne 3. 7. 2017 byl vypracován posudek o invaliditě lékařem OSSZ Břeclav. V rámci řízení o námitkách byla následně dne 1. 9. 2017 provedena recenze předmětného posudku s tím, že zdravotní stav žalobkyně byl zjištěn a posouzen v souladu s platnou legislativou a byl současně potvrzen předchozí výsledek posouzení, včetně data vzniku invalidity. V námitkovém řízení pak nebyly shledány námitky žalobkyně důvodnými, pročež byly tyto námitky zamítnuty a prvostupňové správní rozhodnutí ze dne 1. 8. 2017 bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla sice žalobkyně shledána invalidní pro invaliditu III. stupně od 12. 10. 2016, avšak pro nesplnění potřebné doby pojištění byla žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítnuta.   17. V posuzované věci žalobkyně namítala jak v soudním, tak i ve správním řízení, že potřebnou dobu pojištění splnila. K tomu soudu předkládala potvrzení úřadu práce ze dne 20. 11. 2017 (ve správním řízení předložila potvrzení téhož úřadu ze dne 21. 10. 2016 se shodným obsahem). V uvedených potvrzeních úřad práce potvrzoval, že žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v období od 14. 1. 2003 do 18. 8. 2004, 1. 1. 2001 do 16. 4. 2002, 24. 2. 1999 do 31. 8. 2000, 13. 5. 1996 do 21. 8. 1998 a od 10. 4. 1991 do 2. 8. 1993. Ze správního spisu dále plyne, že doba od 1. 1. 2001 do 16. 4. 2002 a od 14. 1. 2003 do 19. 8. 2004, kdy měla být žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, nebyla uvedena v osobním listu žalobkyně. Z obsahu správního spisu a především z napadeného rozhodnutí však není vůbec zřejmé, zda slovenský nositel pojištění vůbec hodnotil (při hodnocení doby pojištění a náhradní doby pojištění ze slovenského pojištění) i doby pojištění vyplývající z předložených potvrzení úřadu práce, tj. období evidence žalobkyně coby uchazečky o zaměstnání. Není ani zřejmé to, zda tuto dobu hodnotil jen z její části, popř. zda ji vůbec nezapočítal, a to na základě jakého konkrétního důvodu. Postup slovenského nositele pojištění není zřejmý ani z formuláře E 205 SK ze dne 18. 3. 2017, z něhož nevyplynulo, zda předmětnou dobu nezhodnotil alespoň jako náhradní dobu pojištění v souladu se slovenskou legislativou. Pokud dobu nehodnotil či hodnotil jen zčásti, žalobkyni nemůže být vůbec známý důvod takového postupu, což nelze připustit. Jelikož sama žalovaná nemůže dodatečně hodnotit předmětnou dobu, po kterou byla žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u slovenského úřadu práce, jako náhradní dobu pojištění žalobkyně, musí se dotázat slovenského nositele pojištění, aby situaci vysvětlil a upřesnil, zda předmětnou dobu hodnotil jako dobu pojištění nebo nikoliv a z jakého důvodu tak postupoval. Bez tohoto kroku by se žalobkyně nemohla nikdy dozvědět o tom, jak bylo naloženo s dobou jejího řádného vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce. Mohlo totiž dojít i k pouhému opomenutí hodnocení této doby, jako potřebné doby pojištění. Přitom v případě žalobkyně je správné vyhodnocení této doby velmi důležité. Přitom současně platí, že sama ČSSZ nemůže tuto dobu vedení žalobkyně v evidenci uchazečů o zaměstnání na Slovensku hodnotit dodatečně jako náhradní dobu pojištění.   18. Výše uvedené doplnění zjištění je nezbytné proto, že žalobkyně skutečně nezískala pro přiznání invalidního důchodu potřebnou dobu pojištění. Podle § 40 odst. 2 věty první ZDP se potřebná doba zjišťuje za období posledních 10 let před vznikem invalidity, tj. od 12. 10. 2006 do                11. 10. 2016. Podle podkladů ve správním spise a obsahu napadeného rozhodnutí však žalobkyně v uvedeném období získala dobu pojištění pouze 276 dnů.   19. Podle § 40 odst. 2 věty druhé ZDP se u pojištěnce staršího 38 let považuje podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění přitom činí 10 roků. Žalobkyně nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění ani v tomto případě, neboť dle podkladů ve správním spise a obsahu napadeného rozhodnutí získala v rozhodném období od 12. 10. 1996 do 11. 10. 2016 dobu pojištění 4 roky a 189 dnů.   20. Dobu pojištění a náhradní dobu pojištění získanou na území Slovenska lze hodnotit pouze v rozsahu, který potvrdí slovenský nositel pojištění. Tento slovenský nositel pojištění v posuzované věci potvrdil na formuláři E 205 SK ze dne 18. 3. 2017 v rozhodném období pouze dobu pojištění a náhradní dobu pojištění tak, jak byla uvedena v osobním listu důchodového pojištění a jak byla rovněž hodnocena v řízení o žádosti žalobkyně o invalidní důchod. Posouzení věci proběhlo nejen dle § 38 písm. a) a § 40 odst. 1 písm. f), odst. 2 ZDP, ale také s přihlédnutím k čl. 40, 45 a 46 odst. 3 nařízení č. 883/2004.   21. V posuzované věci dokládala žalobkyně potřebnou dobu pojištění potvrzením slovenského úřadu práce, přičemž z napadeného rozhodnutí (včetně prvostupňového správního rozhodnutí), ani z potvrzení slovenského nositele pojištění na formuláři E 205 SK nebo z osobního listu důchodového pojištění, není zřejmé, zda tyto doby uvedené v potvrzení úřadu práce byly alespoň částečně hodnoceny pro potřebnou dobu pojištění. Pokud takto hodnoceny nebyly, není zřejmé, z jakého důvodu se tak stalo. Za účelem zjištění a prokázání doby pojištění bude český nositel pojištění povinen obrátit se na slovenského nositele pojištění, aby případné doby pojištění doplnil a potvrdil, popř. aby objasnil, proč období vedení žalobkyně v evidenci uchazečů o zaměstnání u slovenského úřadu práce nelze hodnotit ani jako náhradní dobu pojištění. Pouze slovenský nositel pojištění je jediný příslušný k jednoznačnému potvrzení dob pojištění získaných podle právních předpisů Slovenské republiky. Jedině tak mohou být ověřeny žalobkyní tvrzené doby pojištění získané na území Slovenské republiky.   22. Podle krajského soudu žalovaná v projednávané věci dosud nezjistila dostatečně skutkový stav věci tak, aby mohla posoudit splnění všech podmínek pro posouzení žádosti o invalidní důchod. K uvedenému závěru dospěl krajský soud na základě recentní judikatury Nejvyššího správního soudu. Obdobné závěry učinil NSS např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2015, č. j. 5 Ads 118/2015-31, přestože šlo typově o starobní důchod a státního příslušníka bývalé Svazové republiky Jugoslávie.   23. V nyní přezkoumávané věci žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně, ačkoliv byla shledána plně invalidní, nezískala potřebnou dobu pojištění podle § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 ZDP. S takovým závěrem se však krajský soud z výše uvedených důvodů neztotožnil. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí v otázce nesplnění potřebné doby pojištění žalobkyně neobstojí pro nepřezkoumatelnost z důvodu nedostatku důvodů rozhodnutí, pročež jej bylo třeba zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.]. V dalším řízení je žalovaná povinna shora vytčené vady napravit, přičemž bude v dalším řízení vázána právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).   VI. Závěr a náklady řízení   24. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení, jak bylo ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.   25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku tak, že se náhrada nákladů nepřiznává žádnému z účastníků řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak přiznání náhrady nákladů řízení nepožadovala (věc je osvobozena od placení soudních poplatků). Proto jí krajský soud žádnou náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). Žalovaná nebyla v řízení úspěšná, a nemá za žádných okolností právo na náhradu nákladů řízení ex lege (§ 60 odst. 2 s.ř.s.).   Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     Brno 29. října 2018       JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., v. r. samosoudkyně       Za správnost vyhotovení: B. Z.