41A 38/2017-37           ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y     Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce ……, se sídlem ………., zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 15, 184 00  Praha 8, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.7.2017, č. j. JMK 101259/2017, sp. zn. S-JMK 94648/2017/OD/Př,   t a k t o :   I. Žaloba se  z a m í t á .   II. Žádnému z účastníků se nepřiznává  náhrada nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í :   Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí vydané žalovaným dne 13.7.2017, č.j. JMK 102259/2017, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 10.5.2017, č.j. ODSČ-62153/17-35, jímž byl žalobce uznán vinným ze 2 přestupků (správních deliktů) podle § 125f zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“), kterých se měl podle výroku rozhodnutí I.stupně dopustit tím, že „jako provozovatel vozidla tovární značky …….., v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu; porušení pravidel silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívající v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti dle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno Městskou policií Brno na pozemní komunikaci Merhautova 84 v Brně dne 18.1.2016 v 11.20 hodin (a) porušení povinnosti dle ust. § 27 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno Městskou policií Brno na pozemní komunikaci Těsnohlídkova 1 v Brně dne 23.1.2016 v 8.10 hodin.“ Jednotlivé žalobní námitky uvedl žalobce takto: I. Pokračování správního deliktu Žalobce nejprve namítá, že napadená rozhodnutí stojí na nesprávném právním posouzení, neboť správní orgány posoudily daná jednání jako dva správní delikty, ačkoliv podle názoru žalobce se zjevně jedná o jeden pokračující správní delikt spočívající ve dvou dílčích útocích. Již z výroku je totiž zřejmé, že obojí porušení pravidel provozu bylo zjištěno pouze pár dní po sobě, mělo k němu být užito stejné vozidlo, v obou případech se mělo jednat o neoprávněné zastavení a to nedaleko od sebe, a rovněž v obou případech byla zjevná stejná motivace řidiče – na chvíli zastavit a vyřešit tak nedostatek volných parkovacích míst. Správní orgán proto postupoval v rozporu s § 125h odst. 1 silničního zákona, pokud po žalobci požadoval určenou částku dvakrát, neboť zákon opravňuje správní orgán k tomu, aby požadoval určenou částku za jeden přestupek, nikoliv za jeden dílčí útok pokračujícího přestupku (či správního deliktu). Přitom z výše uvedených důvodů se jednalo o jeden pokračující správní delikt, resp. přestupek, sestávající ze dvou dílčích útoků. Postup správního orgánu tedy nebyl v souladu s § 125h silničního zákona, neboť po žalobci požadoval více, než mohl, a nebyly tak splněny podmínky řízení o správním deliktu dle § 125f silničního zákona. II. Sankce Žalobce rovněž namítá, že uložená pokuta je nezákonná a její výměra je nepřezkoumatelná, jelikož správní orgán nezohlednil řádným způsobem všechna zákonná kritéria dle § 125e odst. 2 silničního zákona. Správní orgán zohlednil pouze souběh dvou správních deliktů, což je jistě kritérium přípustné, nicméně správní orgán zcela pominul přihlédnout „k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán“ (§ 125e odst. 2 silničního zákona). Nadto není z úvahy správního orgánu zřejmé, proč je nutné pouze na základě toho, že se jednalo o souběh dvou správních deliktů, uložit pokutu právě v polovině sankční sazby (2000,00 Kč). Žalobce je přesvědčen o tom, že konkrétní okolnosti případu odůvodňovaly daleko nižší sankci, neboť se jednalo pouze o krátkodobé a nezbytné zastavení pro účely vyložení a naložení nákladu. Současně nebyl dle jeho názoru nikdo způsobem zastavení vozidla omezen v chůzi, jízdě či výhledu. Žalobce rovněž zastává názor, že správní orgán měl při výměře sankce bez návrhu žalobce zohlednit a popsat též svou rozhodovací praxi v obdobných případech (takto není žalobce schopen přezkoumat, zda není uložená sankce diskriminační), a dále měl bez návrhu ve prospěch žalobce zohlednit též nestandardní délku stíhání (16 měsíců), která nebyla způsobena jednáním žalobce. III. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů Dále namítal, že rozhodnutí I.stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť správní orgán pouze konstatoval naplnění jednotlivých znaků dané skutkové podstaty, aniž uvedl relevantní právně kvalifikační úvahy. Správní orgán tedy pouze konstatoval a nijak nezdůvodnil např. závěr, že se jednalo o neoprávněné zastavení a stání vozidla, aniž řešil definiční znaky stání a zastavení podle § 2 písm. n) a o) silničního zákona, stejně jako paušálně uzavřel, že jednání vykazuje znaky přestupku, aniž se jednotlivými znaky přestupku (mj. zavinění, subjekt, následek, příčinná souvislost) zabýval. Správní orgán rovněž nijak nezdůvodnil závěr, že porušení pravidel nemělo za následek dopravní nehodu, a v tomto směru ani neprovedl žádné dokazování. Závěr o naplnění skutkové podstaty je tedy nepřezkoumatelný. Žalobce shledává nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí dále v tom, že jsou zjevně šablonovitá. Zdejšímu soudu musí být dle názoru žalobce z úřední činnosti známo, že všechna rozhodnutí správního orgánu i žalovaného v podobných případech jsou v podstatě až na skutečnosti typu datum, čas, místo a způsob spáchání přestupku naprosto totožná, a právě z tohoto důvodu je odůvodnění napadených rozhodnutí natolik obecné až vágní, aby bylo použitelné v podstatě na jakýkoliv správní delikt podle § 125f silničního zákona, pokud porušení pravidel spočívá v neoprávněném zastavení nebo stání. Podle názoru žalobce nelze mechanické vyplňování šablon v případě meritorních rozhodnutí připustit, neboť v takovém případě nelze vyloučit, ale naopak se jeví jako velmi pravděpodobné, že oprávněná úřední osoba při přípravě rozhodnutí nijak nezvážila konkrétní okolnosti daného případu, ale že postupovala ryze formalisticky. Je vlastně otázkou, zda rozhodnutí bylo vůbec připraveno fyzickou osobou, získat potřebné údaje ze strojově čitelných dokumentů a vyplnit je následně do šablony, dokáže už i kancelářský software. Ryzí vyplnění šablony tedy podle názoru žalobce nasvědčuje tomu, že i postup oprávněné úřední osoby byl čistě formalistický, čemuž nasvědčuje i naprosto totožná (a pro svou vágnost nepřezkoumatelná) úvaha o materiální stránce přestupku jako v desítkách či stovkách dalších případů. Žalobce současně namítá, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť neobsahují „úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů“. Jelikož se jedná o mechanicky vyplněné šablony, neobsahuje odůvodnění úvahy, kterými se správní orgán řídil, jelikož oprávněná úřední osoba žádné úvahy o věci neměla, ale pouze vyplnila šablonu rozhodnutí, resp. pokud nějaké úvahy o věci měla, do odůvodnění rozhodnutí je neuvedla. Žalobce rovněž poukazuje na to, že správní orgán se nijak nezabýval tím, co je to křižovatka, a co jsou to hranice křižovatky, ačkoliv s odkazem na tyto pojmy dovozuje porušení § 27 odst. 1 písm. d) silničního zákona. Správní orgán zcela přehlédl, že legální definici těchto pojmů obsahuje silniční zákon v § 2 písm. w) a x). V tom žalobce taktéž shledává nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť správní orgán nejen že neuvedl, jakými úvahami subsumoval zjištěné skutečnosti pod dané právní normy (a ani neuvedl, kde přesně se má hranice křižovatky podle jeho názoru nacházet), ale tyto právní normy, ačkoliv definují znaky dané skutkové podstaty, ve svém rozhodnutí vůbec nezmiňuje. Žalobce rovněž zastává názor, že správní orgán by se měl zabývat v případě porušení § 27 odst. 1 písm. d) silničního zákona i tím, zda se nejednalo o zastavení v obci při křižovatce tvaru "T" na protější straně vyúsťující pozemní komunikace, neboť na takovém místě zákaz zastavení podle tohoto ustanovení neplatí. Obdobně se správní orgán nezabýval ani tím, co je to přechod pro chodce, ačkoliv i tento pojem silniční zákon definuje, a to v § 2 písm. dd). Ani toto ustanovení však správní orgán nezmiňuje a nijak nerozebírá, a pouze konstatuje, že se jednalo o přechod pro chodce, aniž se zabýval tím, zda se skutečně jedná o místo na pozemní komunikaci určené pro přecházení chodců, vyznačené příslušnou dopravní značkou. Nadto správní orgán nijak neřešil a ani neprokázal to, že by případná příslušná vodorovná dopravní značka č. V 7a byla na dané místo stanovena příslušným silničním úřadem dle § 77 odst. 5 silničního zákona formou opatření obecné povahy, kdy toto opatření obecné povahy by mělo být provedeno jako důkaz, což žalobce analogicky dovozuje z rozsudku NSS ze dne 31.7.2008, č. j. 2 As 48/2008 – 58. Správní orgán rovněž zcela nedostatečně popsal hodnocení fotodokumentace, přitom právě tato by měla být popsána, neboť se jednalo v podstatě o jediný důkaz o údajném porušení pravidel, neboť oznámení přestupků je důkazně nepoužitelné. Správní orgán však dostatečné hodnocení fotografií neprovedl, neboť zřejmé, zda a případně jak lze z fotodokumentace dovodit, kde a kdy se přestupky (správní delikty) staly, a zda z nich lze poznat, že se jednalo o zastavení a stání, k čemuž by bylo nezbytné, aby byly fotografie datované a pořízené s časovým odstupem až 30 minut. Nic takového však nelze z odůvodnění rozhodnutí I.stupně zjistit, v čemž žalobce shledává nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Fotografie by správně měly být datované a mělo by na nich být alespoň částečně zachyceno okolí, které by následně mělo být ztotožněno např. na základě snímků z funkce Panorama mapového serveru dostupného na www.mapy.cz. Takové dokazování však provedeno nebylo, a zůstává tak pochybnost, kde a kdy byly fotografie pořízeny. Žalobce dále poukazuje na nepřezkoumatelnost rozhodnutí I.stupně pramenící z jeho vnitřní rozpornosti. Ve výroku totiž správní orgán např. uvádí, že v obou případech se mělo jednat o zastavení, nicméně v odůvodnění opakovaně uvádí, že se jednalo o stání. V odůvodnění si pak rozporuje i tím, že na jednom místě uvádí, že v případě dílčího útoku ze dne 18.1.2016 došlo k tomu, že řidič žalobcova vozidla zastavil ve vzdálenosti menší jak 5 m od hranic křižovatky, na jiném místě odůvodnění však uvádí, že řidič žalobcova vozidla zastavil na křižovatce. IV. Vady výroku Dále žalobce namítá, že výrok rozhodnutí I.stupně je v rozporu s § 68 odst. 2 správního řádu, neboť neobsahuje všechna ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno. Zejména se jedná o ust. § 125e odst. 2 silničního zákona, které obsahuje zákonná kritéria pro výměru pokuty, a nepochybně se tak jedná o ustanovení, podle kterého bylo (resp. mělo být) rozhodováno (toto ustanovení nadto absentuje zcela i v odůvodnění). Ve výroku (a ostatně opět i v odůvodnění) však absentuje též § 125g odst. 3 silničního zákona, podle kterého byla uložena společná pokuta za (údajně) dva správní delikty. Dále žalobce namítá, že ve výroku je toliko odkaz na § 10 silničního zákona, přitom toto ustanovení obsahuje pět odstavců, kdy každý obsahuje velmi rozdílné povinnosti, a žalobce proto zastává názor, že ve výroku by měl být uveden odkaz na konkrétní ustanovení (paragraf a odstavec), které má obsahovat povinnost, jejíž porušení je znakem dané skutkové podstaty. Tomuto požadavku však výrok nevyhovuje. Žalobce rovněž namítá, že popis skutku ve výroku neumožňuje subsumpci, neboť skutek je popsán zcela nedostatečně. O skutku lze totiž z výroku zjistit pouze to, že se mělo jednat o neoprávněné zastavení, které mělo být v rozporu s § 27 odst. 1 písm. c) a d) silničního zákona. Z výroku se však již nepodává, že by řidič žalobcova vozidla zastavil na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty nebo ve vzdálenosti kratší než 5 m před nimi, resp. že by zastavil na křižovatce nebo ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky a 5 m za ní (a z výroku nevyplývá ani to, že by se nejednalo o křižovatku ve tvaru "T" na protější straně vyúsťující pozemní komunikace). Porušení příslušného pravidla provozu tak není možné z výroku jednoznačně dovodit, neboť není zřejmé, že by nastaly skutkové okolnosti nezbytné k závěru o porušení předmětného pravidla. Popis konkrétního jednání, kterým mělo dojít k porušení tohoto ustanovení, ve výroku zcela absentuje. Velmi podobná vada spočívá i v tom, že z výroku nelze dovodit, zda mělo údajné porušení pravidel za následek dopravní nehodu či nikoliv, ačkoliv právě absence nehody je znakem dané skutkové podstaty dle § 125f odst. 2 písm. c) silničního zákona. Žalobce namítá též to, že z výroku není zřejmé, kdy a kde mělo k údajným správním deliktům dojít, neboť z výroku vyplývá toliko údaj o čase a místu, kde a kdy se Městská policie Brno o spáchání údajných správních deliktů dozvěděla, což sice může, ale rovněž nemusí souhlasit s časem a místem, kdy ke spáchání správních deliktů došlo. Podstatné je, že výrok musí být jasný, srozumitelný a určitý, což v tomto případě není, neboť výrok připouští i takový výklad, že se správní delikt stal jindy a jinde, než kde a kdy byl obecní policií zjištěn. Zcela reálně tak hrozí zaměnitelnost skutku, neboť skutek samotný není časem a místem spáchání nijak blíže specifikován, specifikováno je pouze to, kdy byly správní delikty zjištěny obecní policií, což je pro účely výroku naprosto irelevantní. Nedostatky skutkové a právní kvalifikace, kterými trpí výrok, trpělo i oznámení o zahájení řízení. Žalobce tak současně namítá též nedostatečné sdělení obvinění, což žalobce zkrátilo na jeho právech, neboť mu nebylo podrobně sděleno obvinění proti němu, a žalobce se tak nemohl řádně hájit. Rovněž namítá, že správní orgán překročil svou pravomoc, pokud mu výrokem závazně určil, že pokutu a náklady řízení musí uhradit na účet správního orgánu. Žalobce by totiž jinak mohl pokutu a náklady řízení uhradit i jinak, např. v hotovosti na pokladně úřadu, což vyplývá z § 163 odst. 3 daňového řádu. Této možnosti, kterou žalobce považuje za daleko jednodušší a levnější, však byl žalobce nezákonným výrokem zbaven, a nepochybně tak tento výrok žalobce krátí na jeho právech. V. Protiústavnost Přenesení odpovědnosti za porušení pravidel provozu na zpravidla nevinného provozovatele motorového vozidla je zcela nepokrytě tendenční, neboť veřejná moc neumí a nebo nechce odsoudit a potrestat skutečného pachatele a vychází ze zásady „lépe, když bude potrestán někdo, byť nevinný, než nikdo.“ To je přitom v přímém rozporu s tím, co judikuje Ústavní soud a Nejvyšší správní soud - srov. např. rozsudek ze dne 24.5.2006, č. j. 2 As 46/2005 - 55: „Pokud je jisté či vysoce pravděpodobné, že jedna z vícero konkrétních osob se jednání majícího znaky skutkové podstaty přestupku dopustila, avšak není na jisto postaveno, která z nich to byla, nelze za přestupek postihnout nikoho, třebaže pachatel přestupku se mezi uvedenými osobami zjevně nachází.“ Český právní řád je totiž postaven na principu subjektivní odpovědnosti, a tedy není přípustné, aby za protiprávní jednání třetí osoby odpovídala osoba, která se ničeho nedopustila, a která nic nezanedbala. Žalobce tedy namítá, že samotná skutková podstata správního deliktu provozovatele vozidla, a především pak povinnost stanovená v § 10 odst. 3 silničního zákona, je v rozporu s Ústavou, ústavními principy a základními právy. Ztotožnit se lze zejména s usnesením Senátu, ve kterém tento vyjádřil názor zpochybňující ústavní konformnost předmětné novely zákona o provozu na pozemních komunikacích: „zákon neodpovídá jednomu z principů trestního práva obecně, tj. neodvratnosti sankce za spáchaný delikt. Sankce (pokuta) uložená provozovateli vozidla v rozporu s výše uvedeným principem nepostihne pachatele deliktu, nýbrž přenáší odpovědnost na osobu odlišnou od pachatele, jejíž zjištění je pro správní orgán snadnější“. Ust. § 10 odst. 3 silničního zákona rovněž zakotvuje presumpci odpovědnosti provozovatele vozidla za jednání řidiče při užití vozidla, jehož je provozovatelem. Toto ustanovení obsahuje pravidlo vyžadující nesplnitelné chování, neboť provozovatel vozidla není schopen zabránit tomu, aby při užití vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovena zákonem o silničním provozu. Po provozovateli vozidla je tedy požadováno nesplnitelné jednání, což je v rozporu s obecnými právními zásadami. Provozovatel vozidla totiž nemůže učinit více, než poučit řidiče vozidla o tom, že má dodržovat dopravní předpisy, přinejmenším pokud řídí jeho vozidlo. Nicméně, osoba držící řidičské oprávnění musela absolvovat autoškolu a povinné závěrečné zkoušky, a tedy provozovatel vozidla je oprávněn se legitimně domnívat, že taková osoba zná své povinnosti (mj. povinnost dodržovat nejvyšší povolenou rychlost či neodstavovat vozidlo tam, kde to není povoleno). Fakticky absolutní odpovědností provozovatele vozidla za dodržení povinnosti řidiče a pravidel provozu na pozemních komunikacích při užití jeho vozidla v silničním provozu dochází k porušení základních práv provozovatele vozidla. Ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu presumuje odpovědnost provozovatele vozidla za jednání řidiče. Tato premisa je zcela v rozporu s jednou se základních zásad soudního trestání a per analogiam i trestání správního, presumpcí neviny, neboť provozovatel vozidla je automaticky shledáván vinným. Žalobce má za to, že omezení základního práva provozovatele vozidla svými negativními důsledky přesahuje klady, které představuje veřejný zájem na ust. § 10 odst. 3 silničního zákona. Žalobce má proto za to, že aplikací ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu bylo zasaženo do jeho práv garantovaných Listinou základních práv a svobod. Nelze též přehlédnout, že existencí této skutkové podstaty je popíráno ústavní právo odepřít výpověď, pokud by tím vyslýchaná osoba vystavila nebezpečí trestního stíhání sebe nebo osobu blízkou. Nejčastěji přitom dochází k situaci, jako v tomto případě, kdy vozidlo řídí provozovatel osobně, nebo osoba jemu blízká. Provozovatel přitom má omezené množství možností. Buď může popravdě sdělit, že vozidlo řídil on nebo osoba blízká, na základě tohoto sdělení však hrozí takové osobě zahájení sankčního řízení. Pokud provozovatel vozidla takové sdělení odepře, je následně zahájeno řízení o správním deliktu s ním. Provozovatel vozidla je tedy pokutován v podstatě za to, že se odepřel přiznat, (což je v rozporu se zákazem donucování k sebeobviňování), nebo případně, že odepřel podat výpověď, která by ohrozila jemu osobu blízkou. Žalobce také poukázal na to, že Krajský soud v Ostravě podal návrh na zrušení patřičných ustanovení silničního zákona k Ústavnímu soudu ČR. Proto měl žalobce za to, že by měl soud toto řízení do vyřízení předmětného návrhu přerušit. VI. Nesouhlas žalobce a jeho právního zástupce se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci Žalobce a jeho právní zástupce dále kontinuálně zastávají názor, že dřívější úprava účinná do dne 30.6.2017 tj. ust. § 39 odst. 3 písm. d) a e) Směrnice č. 39/2011, Kancelářského a spisového řádu Nejvyššího správního soudu neměla oporu v zákonech a ústavních zákonech, tedy, že pokud si to právní zástupci a advokáti nepřejí, neměli by být jejich jména a příjmení, včetně sídla vyvěšována na webu Nejvyššího správního soudu v souvislosti s konkrétními kauzami. Obdobně nepovažuje žalobce a ani jeho právní zástupce za dostatečně ústavně konformní novou právní úpravu a to Směrnici č. 3/2017, Kancelářského a spisového řádu Nejvyššího správního soudu, která v ust. § 130 odst. 1 ponechává rozsah anonymizace zveřejňovaného rozhodnutí na závěrečný referát soudce, respektive úvahu soudce bez dostatečně vymezených kritérií a bez zákonné opory pro tuto činnost soudce mající patrně mít charakter výkonu soudcovské činnosti. Žalobci a právnímu zástupci není znám opravný prostředek proti takovémuto postupu Nejvyššího správního soudu, respektive referátu soudce přesněji účinkům pokynu soudce k rozsahu anonymizace rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Právnímu zástupci se jedná o to, aby za situace, že vystupuje v roce 2017 ve stovkách případů před soudy pro věci správního soudnictví, a účastní se osobně jednání zakončenými soudními rozhodnutími, aby z jednoho webu Nejvyššího správního soudu spravovaného veřejnou mocí nebylo dohledatelné, kdy a kde advokát v roce 2017 byl, tj., časový pracovní program advokáta, neboť pokud nejsou rozhodnutí krajských soudů a Nejvyššího správního soudu plně anonymizována lze z webu Nejvyššího správního soudu dohledat ze strany veřejnosti a orgánů veřejné moci kdy tj. jakého data a kde tj. v jakém městě u kterého soudu pro věci správního soudnictví advokát vlastně byl, přičemž takovýto časový přehled pohybu advokáta po České republice je věci soukromou, která by neměla být zveřejňována. Předmětem úpravy kancelářského a spisového řádu ostatně ani nemá být publikace rozhodnutí na webu soudu, pokud proto není zákonný podklad. Žalobce tedy navrhoval, aby rozhodnutí žalovaného ze dne 13.7.2017, včetně souvisejícího rozhodnutí správního orgánu I.stupně ze dne 10.5.2017 bylo zrušeno a věc vrácena žaloanému k dalšímu řízení. Navrhoval dále, aby soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci vzniklé mu náklady řízení. V písemném vyjádření žalovaný uvedl Napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 13.7.2017, bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností, ze dne 10.5.2017, kterým bylo rozhodnuto o správním deliktu účastníka, kterého se dopustil tím, že: I. jako provozovatel vozidla tovární značky ……… v rozporu s § 10 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Porušení pravidel silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívající v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti dle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice Merhautova 84 v Brně dne 18.1.2016 v 11:20 hodin. Tímto se dopustil správního deliktu dle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu; II. jako provozovatel vozidla tovární značky …… v rozporu s § 10 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Porušení pravidel silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívající v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti dle ust. § 27 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice Těsnohlídkova 1 v Brně dne 23.1.2016 v 08:10 hodin. Tímto se dopustil správního deliktu dle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Správní orgán odvolateli uložil za správní delikty popsané ve výrocích I. a II. podle ust. § 125f odst. 3 ve spojení s ust. § 125c odst. 4 písm. f) a § 125g odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění účinném v době spáchání správního deliktu, pokutu ve výši 2000,- Kč a podle ust. § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení byla uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 1000,- Kč, se splatností pokuty i nákladů řízení stanovenou na 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.   Žalovaný s podanou žalobou, tedy s žalobními námitkami nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Je toho názoru, že on, jakož i správní orgán I.stupně při svém rozhodování postupovali zcela v souladu s platnou právní úpravou.   Žalobce podal blanketní odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I.stupně a všechny námitky, které nyní uvádí v žalobě, mohl uplatnit již v rámci odvolání. Pokud tuto skutečnost nenamítal v průběhu řízení, správní orgán vycházel pouze ze spisového materiálu. V rozsudku ze dne 23.4.2015, č. j. 2 As 215/2014-43, Nejvyšší správní soud uvedl, že jakkoliv je správní soudnictví podrobeno principu plné jurisdikce, není jeho cílem nahrazovat řízení před správním orgánem, neboť soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vnímat jako odvolací řízení v plné apelaci. Jinak řečeno, účastník správního řízení nemůže svoji liknavost zhojit až v řízení soudním. V takovém případě by byla totiž popřena samotná koncepce správního soudnictví založená na následném přezkumu zákonnosti pravomocných správních rozhodnutí. Tyto závěry jsou podle názoru žalovaného plně aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. Žalobce prostřednictvím svého zmocněnce sice podal odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I.stupně, v tomto odvolání však nebyla tato námitka uvedena. Žalobce mohl tuto námitku, kterou nyní předkládá v žalobě, uplatnit již v řízení o odvolání, což však neučinil. Je to odvolatel, který má vymezit, s jakým okruhem otázek se má odvolací orgán vypořádat v souladu s příslušnou právní úpravou, nikdo jiný proto jeho úlohu a pozici nemůže nahradit. Pro odvolání ve správním řízení platí, pokud jde o rozsah přezkumu, tzv. omezený revizní princip. Při uplatnění tohoto principu přezkoumává odvolací správní orgán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy v plném rozsahu. Správnost rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání nebo tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Řada skutkových otázek a v návaznosti i právních otázek, které je třeba řešit, totiž může být známa po přečtení odůvodnění prvostupňového rozhodnutí pouze odvolateli. S ohledem na shora uvedený právní názor, že úkolem správního soudnictví není suplovat řízení před správním orgánem, a rovněž s ohledem na omezený revizní přezkum v odvolacím řízení nelze v řízení před správními soudy posoudit důvodnost námitek zpochybňujících zjištěný skutkový stav, které byly účelově uplatněny až v řízení před soudem Pokud se žalobce domníval, že správní orgány v tomto ohledu jakkoli pochybily, nic mu nebránilo skutková zjištění rozporovat nejpozději v odvolacím řízení. Právě z důvodu účelového uplatnění námitek zpochybňujících zjištěný skutkový stav až v řízení před soudem, již Krajský soud v Brně v obdobných řízeních (sp. zn. 22 A 42/2014 a 22 A 49/2014) žalobu zamítl. Žalovaný na tomto místě na rozsudky v uvedených věcech pro stručnost odkazuje.   Žalovaný uvedl, že tedy trvá na svém právním posouzení. Námitka pokračujícího správního deliktu je zcela účelová a nemá oporu ve spisovém materiálu.   Sazba pokuty za jednání mající znaky přestupku dle § 125 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu je od 1500 do 2500,- Kč. Jestliže správní orgán žalobci uložil pokutu ve výši 2000,- Kč a jakožto přitěžující okolnost uvedl, že ve společném řízení byly projednávány 2 delikty, považuje toto žalovaný za dostatečné odůvodnění, proč žalobci nebyla uložena pokuta na spodní hranici zákonné sazby. Jelikož zmocněnec účastníka řízení vystupuje jako obecný zmocněnec v celé řadě dalších správních řízení, je mu jistě rozhodovací praxe správního orgánu dobře známá. Žalovaný nepovažuje délku řízení 16 měsíců za nestandardní.   Dále žalovaný odmítá názor, že jeho rozhodnutí je výsledkem mechanického vyplnění vzoru, ale v případě, že zmocněnec účastníka uvádí stále tytéž nekontaktní osoby a podává blanketní odvolání, mají rozhodnutí žalovaného skutečně dost společných prvků. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že žalovaný přezkoumává napadená rozhodnutí v plném rozsahu a v případě pochybení napadené rozhodnutí zruší.   Správní orgán není povinen uvádět definice jakýchkoliv pojmů. Že řidič nezastavil v křižovatce ve tvaru „T“ na protilehlé straně je zcela zřejmé z fotodokumentace, stejně tak, že přechod pro chodce byl vyznačen příslušnou vodorovnou dopravní značkou. Je na správním úřadu, aby tvrdil, že daná komunikace je skutečně přechodem pro chodce, a aby pro toto tvrzení obstaral nezbytné důkazy. V první řadě je to doložení příslušného rozhodnutí silničního úřadu. V opačném případě je to dopravně-stavební úprava, účel, ke kterému toto místo slouží a příp. též dopravní značení. Rozhodnutí správního orgánu tedy není obligatorní podmínkou (viz rozsudek NSS ze dne 31.7.2008, sp. zn. 2 As 48/2008). Zcela dostačující je, že je na základě fotografií znatelné dopravní značení Tuto skutečnost také žalobce během řízení nerozporoval. Vzhledem k tomu, že v obou případech je porušením povinnosti již zastavení, je jím zcela jistě i stání a uvedení obou pojmů není v rozporu a není tedy třeba ani prokazovat časový odstup. Odkazovaná horní hranice až 30 minut dle citovaného rozsudku není aplikovatelná na tento případ, jelikož z dokumentace nevyplývá, že by byl okolo vozidla nějaký pohyb, tedy například vykládání nákladu. Tuto verzi událostí ani žalobce v průběhu řízení nezmínil. Námitky týkající se fotodokumentace a jejího hodnocení jsou zcela účelové, fotografie jsou datovány, je z nich zcela zřejmé, kdy a kde byly správní delikty spáchány a dále je v odůvodnění rozhodnutí jasně popsáno, jakým způsobem ji správní orgán hodnotil. Závěrem správní orgán uvádí, že jak zastavení přímo v křižovatce, tak zastavení v nedovolené vzdálenosti jsou porušením ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, obdobě platí pro ust. § 27 odst. 1 písm. c).   Odkaz na § 10 silničního zákona bez uvedení konkrétního odstavce je s ohledem na ostatní skutečnosti, ale také dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu dostačující (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.12.2016, sp. zn. 6 As 208/2016). Ve výroku napadeného prvoinstančního rozhodnutí je přesně uvedeno místo, datum, čas, i druh spáchání (neoprávněné zastavení v rozporu s § 27písm. d) a c) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu). Pak je tedy (zprostředkovaně) dostatečně určitě popsán i správní delikt provozovatele vozidla spočívající v nezajištění dodržování uvedené povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j.: 6 As 128/2015-35 ze dne 23.6.2016).   Správní orgán vždy vychází z údajů uvedených v oznámení o přestupku, tedy z času zjištění přestupku Městskou policií. Pouze tento údaj je relevantní, protože k tomuto údaji je předmětné jednání prokázáno.   Uvedením platebních údajů správní orgán ani nepřekračuje svou pravomoc, ani závazně nestanovuje způsob úhrady   Povinnost stanovená v ust. § 10 odst. 3 silničního zákona není v rozporu s Ústavou. K tomuto blíže rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 23.3.2016, č.j. 6 As 128/2015-32, z kterého lze usuzovat o konstantním názoru Nejvyššího správního soudu o souladu předmětné úpravy s ústavním pořádkem.   Posouzení požadavku souvisejícího s publikací rozhodnutí ponechává žalovaný na Krajském soudu.   Závěrem žalovaný uvedl, že podaná žaloba není důvodná, napadené rozhodnutí vychází ze zcela spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci, k jeho vydání byly shromážděny naprosto dostatečné podklady, zjištěný skutkový stav byl správně právně posouzen, v řízení před správním orgánem nedošlo k porušení práv žalobce. Žalobce nebyl tedy rozhodnutím žalovaného krácen na svých právech a žalovaný proto navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.   Z připojených správních spisů soud zjistil pro rozhodnutí ve věci tyto podstatné skutečnosti:   15.2.2016 oznamovala Městská policie Brno Statutárnímu městu Brno, že tomuto orgánu poskytuje spisový materiál jako podklad pro zahájení správního řízení, přičemž tento obsahuje oznámení přestupku a fotodokumentaci.   V oznámení přestupku je uvedeno, že dne 18.1.2016 v 11:20 hod. nedodržela v místě přestupku neznámá osoba s vozidlem tovární značky ………., pravidla provozu na pozemních komunikacích tím, že neoprávněně zastavila a stála na křižovatce, nebo v kratší vzdálenosti než 5 m před a za křižovatkou. Místo přestupku je: Merhautova 84, Brno – Černá Pole.   Tímto jednáním porušila ust. § 27 odst. 1 písm. d/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dopustila se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o z měnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.   Městská policie Brno, provedla všechny úkony, jejichž účelem bylo odhalení pachatele přestupku, ale přesto se jeho totožnost nepodařilo zjistit. Dle MP zjištěných skutečností bylo vozidlo k datu přestupku evidováno na níže uvedeného provozovatele: ……….   Jelikož nelze věc projednat v blokovém řízení, oznamuje se toto podezření ze spáchání přestupku dle § 10 odst. 2 zákona 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Přestupek zjistil str. J. G. (…).   Pod tímto oznámením podepsán vedoucí jednotky str. Mgr. R. R. a součástí oznámení jsou fotografie, na nichž je vyfoceno uvedené vozidlo, reg. zn. ….. datum 18.1.2016, 11:17 AM, jedná se celkem o 5 fotografií s uvedením stejného data, stejného vozidla, na nichž je zachyceno, kde v uvedený den a čas vozidlo zastavilo.   Dne 16.2.2016 Magistrát města Brna, odbor dopravněsprávních činností zaslal Needful s.r.o., Lidická 1875/40 Brno, 602 00 Výzvu provozovateli vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky.   V této výzvě Magistrát sděluje provozovateli vozidla, že dne 18.1.2016 v 11:20 hod. na pozemní komunikaci Merhautova 84, Brno-Černá Pole, vozidlem rz. ……. došlo ke spáchání jednání mající znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k/ zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v porušení povinnosti stanovené v ust. § 27 odst. 1 písm. d/ zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu tím, že: neoprávněně zastavil a stál na křižovatce nebo v kratší vzdálenosti než 5 m před a za křižovatkou.   Magistrát vyzýval provozovatele vozidla (označeného shora) k uhrazení určené částky 700 Kč do 15-ti dnů od doručení uvedené výzvy na účet Statutárního města Brna (dále sděleno, že bude-li tato částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží). Pokud k uhrazení určené částky do dne splatnosti nedojde, správní orgán bude pokračovat v šetření přestupku. Nezjistí-li po učinění nezbytných kroků osobu pachatele přestupku, zahájí řízení o správním deliktu s provozovatelem vozidla.   22.2.2016 byla do správního spisu založena plná moc, kterou udělila ……., společnosti …….. k zastupování před Magistrátem města Brna ve věci správního deliktu provozovatele vozidla dle § 125f a násl. zák. č. 361/2000 Sb.   Poté …... prostřednictvím svého zmocněnce oznámil, že jím uvedené vozidlo řídil v předmětný čas uvedený ve výzvě pan D. P., nar. …….., bytem ……….. V případě potřeby poskytne provozovatel vozidla správnímu orgánu součinnost v požadovaném rozsahu.   Z výpisu registru obyvatel bylo zjištěno, že D. P., nar. … má hlášenu adresu pobytu ………   Dne 16.5.2016 na tuto adresu byla zasílána jmenovanému D. P. Výzva k podání vysvětlení na den 8.6.2016.   Obálka se vrátila nedoručena zpět, adresát, který při doručování nebyl přítomen, byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení, zásilka byla připravena k vyzvednutí 19.5.2016, vrátila se však správnímu orgánu jako nedoručená 31.5.2016 se sdělením pošty – adresát nezastižen, oznámeno, uloženo na poště a dále na obálce zaškrtnuto, že adresát je na uvedené adrese neznámý.   Dne 19.2.2016 postupovala Městská policie Brno, Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností spisový materiál č.j. MP006115/02D-16 jako podklad pro zahájení správního řízení, kdy spisový materiál obsahuje oznámení přestupku a fotodokumentaci.   V Oznámení  přestupku uvedeno, že dne 23.1.2016 v 08:10 hod. nedodržela v místě přestupku neznámá osoba s vozidlem tov. zn. …….., pravidla provozu na pozemních komunikacích tím, že neoprávněně zastavila a stála na přechodu pro chodce nebo ve vzdálenosti kratší než 5 m před ním.   Místo přestupku: Těsnohlídkova 1, Brno-Černá Pole. Tímto jednání porušila ust. § 27 odst. 1 písm. c/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dopustila se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.   Městská policie Brno provedla všechny úkony, jejichž účelem bylo odhalení pachatele přestupku, ale přesto se jeho totožnost nepodařilo zjistit. Dle jimi zjištěných skutečností bylo vozidlo k datu přestupku evidováno na níže uvedeného provozovatele: ……   Jelikož nelze věc projednat v blokovém řízení oznamuje MP tuto skutečnost ze spáchání přestupku dle § 10 odst. 2 zák. č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Přestupek zjistil: str. L. H. (….). K oznámení je připojeno 5 fotografií, kde je zachyceno vozidlo reg. zn. …….. datum 23.1.2016, čas: 08:13 nebo 08:14 a viditelně místo, kde došlo k zastavení a stání vozidla.   Dne 22.2.2016 zasílá Magistrát města Brna, odbor dopravněsprávních činností Výzvu provozovateli vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku k uhrazení určené částky.   V této výzvě je uvedeno, že se provozovateli sděluje, že … je provozovatelem vozidla a že dne: 23.1.2016 v 08:10 hod. v Brně na pozemní komunikaci Těsnohlídkova 1, Brno-Černá Pole došlo vozidlem rz. …. ke spáchání jednání mající znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k/ zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, spočívajícího v porušení povinnosti stanovené v ust. § 27 odst. 1 písm. c/ zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, tím, že: neoprávněně zastavil a stál na přechodu pro chodce nebo na přejezdu pro cyklisty nebo ve vzdálenosti kratší než 5 m před nimi.   Provozovatel vozidla uvedené registrační značky byl vyzýván k uhrazení částky 700,- Kč do 15 dnů ode dne doručení této výzvy na účet Magistrátu města Brna (č.účtu i banka uvedena).   Dále bylo sděleno, že bude-li určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží. Pokud uhrazení určité částky do dne splatnosti nedojde, správní orgán bude pokračovat v šetření přestupku. Nezjistí-li po učinění nezbytných kroků osobu pachatele přestupku, zahájí řízení o správním deliktu s provozovatelem vozidla.   Neuhradí-li provozovatel vozidla určenou částku, může obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který jej vyzval k uhrazení určité částky, písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení uvedené výzvy. Toto sdělení se považuje za podání vysvětlení.   …... prostřednictvím ….. pak sdělila správnímu orgánu, že jí provozované vozidlo řídil v předmětný čas uvedený ve výzvě pan D. P., nar. ……., bytem ……. a dále uvedl, že v případě potřeby poskytne provozovatel vozidla správnímu orgánu součinnost v požadovaném rozsahu. Současně byla založena plná moc, kterou …….. udělil …….., která je datována dnem 24.2.2016.   Následně Magistrát města Brna zjišťoval v registru obyvatel adresu bydliště D. P. a tato byla zjištěna jako ………..   16.5.2016 proto Magistrát města Brna zasílá D. P. na adresu ……… výzvu k podání vysvětlení. Tato se nepodařila, jak vyplývá z vrácené zásilky jmenovanému na uvedenou adresu doručit, dle údajů na doručence vyplývá, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení, zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 19.5.2016, byla vrácena odesilateli dne 31.5.2016 s uvedením, že adresát nebyl zastižen, písemnost byla oznámena, uložena a se sdělením, že adresát je na uvedené adrese neznámý.   Z karty vozidla …… pak bylo zjištěno, že provozovatelem vozidla je …., který je současně uveden i jako vlastník vozidla, obojí od 14.9.2015.   Dne 7.4.2017 zaslal Magistrát města Brna Oznámení o zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla a o provedení důkazu mimo ústní jednání, výzva k seznámení a vyjádření se k podkladům rozhodnutí.   Z tohoto Oznámení bylo zjištěno, že Magistrát města Brna zahajuje řízení o správ ním deliktu provozovatele vozidla dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že I.              jako provozovatel vozidla tov. zn. ……, v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu; porušení pravidel silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívající v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti dle ust. § 27 odst. 1 písm. d/ zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k/ zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice Merhautova 84 v Brně dne 18.1.2016 v 11.20 hod.; II.            jako provozovatel vozidla tovární značky …….., v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu; porušení pravidel silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívající v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti dle ust. § 27 odst. 1 písm. c/ zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle ust. § 125c zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikace ulice Těsnohlídkova 1 v Brně dne 23.1.2016 v 8.10 hod.;  Správní orgán řízení o přestupcích nezahájil a obě věci dne 9.6.2016 odložil.   Správní orgán dále provozovateli oznámil, že v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla bude mimo ústní jednání provedeno dokazování dne 9.5.2017 v 10.00 hod. na Magistrátu města Brna (určeno blíže ve které místnosti). Správní orgán současně vyzval účastníka řízení k seznámení s podklady rozhodnutí ve shora uvedeném termínu. Současně bylo provozovateli poskytnuto přiměřené poučení o jeho právech a povinnostech, které jsou v tomto sdělení rozvedeny.   Dále se ve spise nachází Protokol o provedení dokazování mimo ústní jednání a o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí účastníka řízení ………. Uvedeno dále, že shora uvedený účastník se nedostavil, neomluvil se a ani nezaslal písemné vyjádření. Oznámení o zahájení řízení, spolu s oznámením termínu o provedení dokazování mimo ústní jednání a výzva k seznámení se a vyjádření se k podkladům rozhodnutí, bylo účastníkovi doručeno dne 10.4.2017. Uvedeno dále, že správní orgán provedl mimo ústní jednání důkazy obsažené ve spisovém materiálu, a to čtením oznámení přestupků Městské policie Brno č.j. MP-00408/02D-16 ze dne 15.2.2016, MP0615/02D-16 ze dne 19.2.2016, shlédnutím fotodokumentace a čtením karty vozidla ……., podle  které byl účastník řízení v předmětné době provozovatelem vozidla.   Dne 10.5.2017 vydal Magistrát města Brna pod č.j. ODSČ-62153/17-35 rozhodnutí, kde uvedl, že provozovatel se dopustil ve dvou případech správních deliktů dle ust. § 125f zákona o silničním provozu z důvodu, které jsou popsány ve výroku tohoto rozhodnutí označené I. a II., jejichž text se ztotožňuje s textem uvedeným v oznámení o zahájení řízení a dále uvedeno ve výroku, že proto se mu za správní delikty popsané ve výrocích I. a II. podle ust. § 125f odst. 3 ve spojení s ust. § 125c odst. 4 písm. f/ zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 19.2.2016, § 79 odst. 5 správního řádu, § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradíj iným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení ukládá pokuta ve výši 2000,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozhodnutí a uvedeno, že uložená pokuta, která je splatná dle ust. § 125e odst. 7 zákona o silničním provozu do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci a náklady řízení je povinen zaplatit provozovatel ve prospěch účtu Statutární město Brno – Magistrát města Brna (č.účtu se všemi symboly je  ve výroku uvedeno).   V odůvodnění tohoto rozhodnutí mj. uvedeno, a to k výroku I., že správní orgán podle ust. § 125f zákona o silničním provozu zaslal provozovateli vozidla výzvu k uhrazení určené částky, nebo ke sdělení údajů o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, a to ve lhůtě 15 dů od doručení. Výzva byla provozovateli doručena 17.2.2016. Provozovatel ve výzvě určenou částku ve lhůtě neuhradil, avšak prostřednictvím zmocněnce …….. sdělil údaje o totožnosti řidiče vozidla. Správnímu orgánu je z jeho úřední činnosti známo, že uvedenému řidiči není možné doručovat a že tento údajný řidič je zejména zmocněncem …….. oznamován v celé řadě přestupků i u dalších provozovatelů, (např. sp. zn. ODSČ-34230/16 -342/33/16, 33766/16, 3314/16 – 33149/16, 34804/16 atd.). Správní orgán takové jednání považuje za účelové a obstrukční.   Dále správní orgán připomíná, že provozovatel je povinen znát údaje potřebné k určení totožnosti řidiče a na výzvu správního orgánu tyto sdělit (§ 10 zákona o silničním provozu).   Správní orgán tedy řízení o přestupku nezahájil a věc dne 9.6.2016 odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Správní orgán zahájil řízení o správním deliktu provozovatele vozidla.   K výroku II. uvedl stejné skutečnosti jako k výroku I.   Správní orgán pak zahájil řízení o správních deliktech provozovatele vozidla oznámením o zahájení řízení, jehož součástí bylo vyrozumění o provedení dokazování a výzva k seznámení a vyjádření se k podkladům rozhodnutí, které bylo zmocněnci provozovatele doručeno dne 10.4.2016. Provozovatel se 2.5.2017 k ústnímu jednání nedostavil, neomluvil se, ani nezaslal písemné vyjádření.   Správní orgán provedl dne 2.5.2017 mimo ústní jednání důkazy obsažené ve spisovém materiálu (k ad 1), a to čtením oznámení Městské policie Brno ze dne 15.2.2016, shlédnutím fotodokumentace a čtením karty vozidla ……... Z oznámení vyplývá, že neznámý řidič dne 18.1.2016 v 11.20 hod. neoprávněně zastavil ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky, což je zadokumentováno na fotografiích pořízených strážníkem. Fotografie prokazují fakt, že došlo k porušení povinnosti v § 27 odst. 1 písm. d/ zákona o silničním provozu, podle které řidič nesmí zastavit a stát na křižovatce a ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky a 5 m za ní. I když nebyla strážníky doložena fotografie s měřidlem s uvedením vzdálenosti vozidla od hranice křižovatky, z fotodokumentace zcela jasně vyplývá, a to i s přihlédnutím k délce vozidla, že tato vzdálenost byla výrazně kratší než 5 m. Dle údaje uvedeného v kartě vozidla je délka předmětného vozidla 4,756 cm a z fotodokumentace je patrné, že vzdálenosti zastaveného vozidla od hranice křižovatky nečiní ani 1/3 délky vozidla. Znaky přestupku tedy naplněny byly. Fotodokumentace rovněž potvrzuje, že bylo použito vozidlo provozovatele. Karta vozidla následně prokazuje, že provozovatelem vozidla byl v době, kdy došlo ke správnímu deliktu, právě účastník řízení. jednotlivé důkazy tedy časově i svým obsahem vzájemně korespondují a doplňují se. Správní orgán tedy vzal za prokázané, že vozidlo se v daném čase a místě nacházelo.   Dále uvedeno k ad 2), že správní orgán provedl dne 2.5.2017 mimo ústní jednání důkazy obsažené e spisovém materiálu, a to čtením oznámení Městské policie Brno ze dne 19.2.2016, shlédnutím fotodokumentace a čtením karty vozidla ………..   Z oznámení vyplývá, že neznámý řidič dne 23.1.2016 v 8.10 hod. neoprávněně zastavil před přechodem pro chodce ve vzdálenosti kratší než 5 m, což je zadokumentováno na fotografiích pořízených strážníkem. Fotografie prokazují fakt, že došlo k porušení povinnosti stanovené v § 27 odst. 1 písm. c/ zákona o silničním provozu, podle které řidič nesmí zastavit a stát na přechodu pro chodce, nebo na přejezdu pro cyklisty a ve vzdálenosti kratší než 5 m před nimi. I když nebyla strážníky doložena fotografie s měřidlem s uvedením vozidla od přechodu pro chodce, z fotodokumentace zcela jasně vyplývá, a to i s přihlédnutím k délce vozidla, že tato vzdálenost byla výrazně kratší než 5 m. Dle  údaje uvedeného v kartě vozidla je délka předmětného vozidla 4.756 cm a z fotodokumentace je zřejmé, že vzdálenost vozidla od přechodu pro chodce nečiní ani polovinu délky vozidla. Znaky přestupku tedy naplněny byly. Oznámení je podpořeno 5 fotografiemi pořízenými v daném čase, které potvrzují skutečnosti uvedené v oznámení a průkazně dokumentují předmětné vozidlo stojící na ulici Těsnohlídkova 1 v Brně. Fotodokumentace rovněž potvrzuje, že k protiprávnímu jednání bylo použito vozidlo provozovatele. Délka vozidla následně prokazuje, že provozovatelem vozidla v době, kdy došlo ke správnímu deliktu byl právě účastník řízení. Jednotlivé důkazy časově i svým obsahem vzájemně korespondují a doplňují se. Správní orgán tedy vzal za prokázané, že vozidlo se v daném čase a místě nacházelo. Fotodokumentace rovněž potvrzuje, že k protiprávnímu jednání bylo použito vozidlo provozovatele. Karta vozidla následně prokazuje, že provozovatelem vozidla byl v době, kdy došlo ke správnímu deliktu, právě účastník řízení. Jednotlivé důkazy tedy časově i svým obsahem vzájemně korespondují a doplňují se. Správní orgán tedy vzal za prokázané, že vozidlo se v daném čase a místě nacházelo.   Provozovatel tedy v době spáchání přestupků neznámým řidičem nezajistil, aby  při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovené zákonem o silničním provozu. Správní orgán posoudil k jednotlivým bodům I. a II. každý důkaz zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že obě protiprávní jednání vykazují znaky uvedeného dopravního přestupku, totožnost řidiče vozidla není známa a porušení povinností je možno projednat uložením pokuty. Právnická osoba za správní delikty odpovídá.   Podle ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.   Podle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu právnická nebo fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem,   Podle § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu právnická nebo fyzická osoba za správní delikt odpovídá, pokud porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy bez ohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání, porušení povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona a porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu.   Podle ust. § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu za správní delikt podle odst. 1 se uloží pokuta. Pro určení výše pokuty se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje; pokuta však nepřevýší 10000,- Kč.   Podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu obecní  úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odst. 1 projedná pouze, pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupků a nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.   Podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla za spáchání deliktu neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno, nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou státní poznávací značkou, nebo podal žádost o změny  provozovatele vozidla v registru silničních vozidel.   Podle ust. § 125g odst. 2 zákona o silničním provozu dopustil-li se provozovatel vozidla více správních deliktů podle § 125f, o kterých je příslušný vést řízení týž obecní úřad obce s rozšířenou působností, vede se o těchto deliktech společné řízení.   Podle ust. § 125g odst. 3 zákona o silničním provozu za více správních deliktů provozovatele vozidla podle § 125 f, projednaných ve společném řízení, se uloží pouze 1 pokuta podle § 125f odst. 3. Pro určení výše pokuty se použije sazba pokuty za přestupek nejpřísněji postižitelný.   Podle ust. § 125c odst. 6 zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 19.2.2016, s v blokovém řízení uloží pokuta do 2000,- Kč za přestupek podle odst. 1 písm. k/, 1000,- Kč za přestupek podle odst. 1 písm. f/ bodu 1 a 4, 2500,- Kč za přestupek podle odst. 1 písm. f/ bodu 3, 5, 6, 8 a 9 a písm. g/.   Správní orgán dále po provedeném dokazování dospěl k těmto závěrům:   Řidičem vozidla, který není znám, nebyla dodržena pravidla silničního provozu, jedná se o neoprávněné zastavení nebo stání vozidla, porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle zákona o silničním provozu, je projednatelné v blokovém řízení a porušení pravidel nemělo za následek dopravní nehodu. Provozovatel tak za správní delikt dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, dle ust. § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu, odpovídá.   Dotazem na totožnost řidiče v rámci výzvy dle ust. § 125h zákona o silničním provozu doručené provozovateli, byly ze strany správního orgánu učiněny nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku neboť se obrátil na osobu (provozovatele), který je ze zákona povinen údaje k určení totožnosti řidiče znát a na výzvu je sdělit. Provozovatel správnímu orgánu údaje o totožnosti údajného řidiče sdělil, tomu však není možno doručovat. Správní orgán řízení o přestupcích nezahájil a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Nezbylo tak než povolat k odpovědnosti provozovatele vozidla za správní delikt dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.   Z centrálního registru motorových vozidel bylo zjištěno, že ke dni zjištění událostí byl ve výrocích I. a II. označen subjekt provozovatelem předmětného vozidla. V registru není evidován záznam, že by v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích bylo vozidlo, jehož je provozovatelem, odcizeno nebo byla odcizena jeho tabulka s přidělenou státní poznávací značkou, nebo že by provozovatel podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel. Správní orgán tak nezjistil liberační důvody, pro které by provozovatel za správní delikt neodpovídal.   Při posuzování společenské škodlivosti jednání pachatele správního deliktu jakožto materiální stránky deliktu, dospěl správní orgán k závěru, že i tato stránka správního deliktu byla naplněna. Správní delikt má charakter ohrožovacího deliktu, u něhož k naplnění skutkové podstaty postačuje, že došlo k ohrožení zákonem chráněného zájmu, aniž by muselo dojít ke konkrétním škodlivým důsledkům. Proto je na místě trestat zastavení v místě, kde se zastavit nesmí, tj. na křižovatce nebo v těsné blízkosti přechodu pro chodce. Ohrožení či porušení zájmu chráněného zákonem je dáno porušením konkrétního zákazu, příkazu či povinnosti, za běžných, zákonem předvídaných okolností neboť již naplněním formálních znaků je ohrožen či porušen zájem společnosti. Aby tomu tak nebylo, musely by existovat významné okolnosti takový závěr vylučující. Takové okolnosti však shledány nebyly. Provozovatel vozidla rezignoval na povinnosti stanovené v zákoně, tj. zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovena zákonem o silničním provozu, neboť sám výsledek prokazuje, že tuto povinnost nezajistil.   Sankci správní orgán uložil v souladu s § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu. Má-li zjištěné porušení pravidel silničního provozu znaky skutkové podstaty přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k/ zákona o silničním provozu, pak je za správní delikt v souladu s ust. § 125c odst. 4 písm. f/ zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 19.2.2016, možno uložit pokutu v rozmezí 1500,- - 2500,- Kč. Správní orgán k tomuto doplňuje, že posuzoval sankci za správní delikt podle zákona účinného v době, kdy se provozovatel spáchání správního deliktu dopustil. Podle právní úpravy účinné později by sankci posuzoval jen tehdy, bylo-li by to pro provozovatele vozidla příznivější. Správní orgán konstatuje, že nová právní úprava účinná od 20.2.2016, není pro provozovatele vozidla příznivější, proto byla sankce za správní delikt posuzovaná podle zákona o silničním provozu ve znění účinném v době, kdy se provozovatel správního deliktu dopustil.   Při konkretizování sankce správní orgán přihlédl k závažnosti správního deliktu, způsobu jeho spáchání, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Podstatou deliktu je odpovědnost za užívání vozidla v souladu s pravidly silničního provozu při splnění povinnosti řidiče. V souladu s principem proporcionality odpovídá provozovatel vozidla stejnou měrou, kterou by odpovídal řidič za porušení zákonné povinnosti v rámci řízení o přestupku, pokud by byl znám. Tento princip je vyjádřen v ust. § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu. Tímto způsobem postihu lze spravedlivě dostát ochrany veřejného zájmu, kterým je zajištění bezpečného a plynulého provozu na pozemních komunikacích pro všechny jeho účastníky. Existence (škodlivého) následku je vyloučena podmínkou nástupu odpovědnosti za správní delikt dle ust. § 125f odst. 2 písm. c/ zákona o silničním provozu. Správní orgán uložil sankci uprostřed zákonné sazby, přičemž jako přitěžující okolnost posoudil dvojí porušení zákona. Správní orgán očekává, že provozovatel vozidla bude do budoucna řádně plnit své povinnosti vyplývající mu ze zákona o silničním provozu, čímž bude splněna i preventivní funkce sankce.   Proti rozhodnutí správního orgánu I.stupně podal žalobce prostřednictvím zmocněnce ….. odvolání, jedná se o odvolání blanketní, v němž uvedeno, že účastník řízení podal odvolání proti rozhodnutí v plném rozsahu.   Na tuto skutečnost reagoval správní orgán I.stupně tak, že žalobce vyzval prostřednictvím zmocněnce, aby podle ust. § 37 odst. 3, § 39 odst. 1 a § 82 odst. 2 správního řádu doplnil své podání – odvolání o údaje o tom, v jakém rozsahu je rozhodnutí napadáno, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, a to ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení.   Na tuto výzvu žalobce žádným způsobem nereagoval, proto správní orgán I.stupně postoupil spis žalovanému, který dne 13.7.2017 vydal rozhodnutí č.j. JMK 101259/2017 a rozhodl tak, že odvolání žalobce se zamítá a rozhodnutí správníh orgánu I.stupně – Magistrátu města Brna ze dne 10.5.2017 se potvrzuje.   Žalovaný se ztotožnil s názorem správního orgánu I.stupně a uvedl, že v přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející neshledal rozpor s právními předpisy. Na základě oznámení policie o spáchání přestupku nezjištěnou osobou správní orgán účastníku řízení jakožto provozovateli vozidla v souladu s ust. § 125h odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., zaslal 2x výzvu  k úhradě peněžité částky nebo sdělení totožnosti řidiče vozidla, přičemž mu k tomuto stanovil lhůtu určenou zákonem. Tyto výzvy byly řádně v souladu s právními předpisy doručeny. Účastník řízení stanovené částky neuhradil, přičemž sdělil údaje o totožnosti řidiče vozidla, které správní orgán vyhodnotil jako účelové. Z toho důvodu byla věc podezření ze spáchání přestupků správním orgánem odložena a současně s účastníkem řízení jako provozovatelem vozidla bylo zahájeno řízení o správních deliktech (nyní přestupcích) provozovatele vozidla, v jehož rámci vydal správní orgán rozhodnutí o správních deliktech (nyní přestupcích) provozovatele vozidla. Dle odvolacího správního orgánu byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o spáchání správního deliktu (nyní přestupku) dle ust. § 125f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., přičemž správní orgán I.stupně dostatečně prokázal, že se účastník řízení tohoto správního deliktu (nyní přestupku) dopustil.   Ztotožnil se i s výměrou a odůvodněním sankce, která byla správním orgánem stanovena.   Krajský soud v Brně ve věci nařídil jednání na den 6.6.2018, k němuž se dostavil pouze zástupce žalovaného, žalobce i jeho právní zástupce se nařízeného jednání nezúčastnili, přesto že  v průběhu řízení trvali na nařízení jednání, souhlasil pak následně s tím, aby bylo jednáno i rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.   U soudního jednání zástupce žalovaného navrhl zamítnutí žaloby, odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí i písemného vyjádření k žalobě, dle jeho názoru žádná z žalobních námitech žalobce důvodná není. Z listinných důkazů založených ve správním spise správního orgánu I.stupně zcela jednoznačně vyplývá, že k přestupkovým jednáním, která jsou popsána v rozhodnutí správních orgánů, došlo, nepodařilo se dopátrat řidiče vozidla, který na místě, kde to zákon nedovoluje, vozidlo zastavil. V takovém případě pak nastupuje odpovědnost za správní delikt provozovatele uvedeného vozidla, kterým je v daném případě žalobce. Navrhoval proto zamítnutí žaloby.   Posouzení věci krajským soudem   Žaloba důvodná není   Soud se ztotožnil se stanoviskem žalovaného v tom směru, že žádná z žalobních námitek důvodná není.   Pokud jde o jednotlivé žalobní námitky soud se k nim vyjadřuje následovně:   Pokud žalobce tvrdí, že se nejednalo o dva správní delikty, ale o pokračující správní delikt spočívající ve dvou dílčích útocích a že tedy bylo rozhodováno v rozporu dle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, když po žalobci bylo požadováno určenou částku zaplatit 2x, s tímto soud nesouhlasí.   Dle § 125f odst. 1 silničního zákona platného k datu  spáchání přestupku právnická nebo fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.   Podle odst. 2 § 125f právnická nebo fyzická osoba za správní delikt odpovídá, pokud a/ porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná neoprávněné zastavení nebo stání, b/ porušení povinnosti řidiče nebo pravidel na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona a c/ porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu.   Dle § 125h odst. 1 obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud a/ jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2, b/ totožnost řidiče vozidla není známá nebo není zřejmá z podkladů pro zahájení řízení o přestupku a c/ porušení je možné projednat uložením pokuty v blokovém řízení.   Dle § 10 odst. 3 silničního zákona provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.   Soud se v žádném případě neztotožnil se stanoviskem žalobce v tom, že se jednalo o jeden pokračující správní delikt spočívající ve dvou dílčích útocích.   Naopak se ztotožňuje se stanoviskem správních orgánů v tom, že se jednalo o 2 správní delikty, k nimž došlo 18.1.2016 a 23.1.2016, přičemž ze strany řidiče vozidla došlo k neoprávněnému zastavení, to sice v obou případech, ovšem v rozdílné dny, na různých ulicích v Brně, přičemž v jednom případě se jednalo o neoprávněné zastavení, neboť nebyla dodržena vzdálenost od křižovatky, v druhém případě vzdálenost od přechodu pro chodce.   Soud tedy uvádí, že se jednalo o dva různé přestupku spáchané v jiné dny, proto správně v souladu s ust. § 125h odst. 1 silničního zákona byla po provozovateli vozidla požadována určená částka k uhrazení 2x, tedy za spáchání dvou přestupků řidiče vozidla žalobce jejich provozovatelem.   Pokud jde o druhou žalobní námitku týkající se uložení pokuty jako sankce, když dle názoru žalobce není z úvahy správního orgánu zřejmé, proč, pouze na základě toho, že se jednalo o souběh dvou správních deliktů, byla uložena pokuta v polovině sankční sazby, tj. ve  výši 2000,- Kč.   Podle § 125e odst. 2 silničního zákona při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu  jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán.   Pokud jde o zdůvodnění uložené sankce lze rozhodnutí správního orgánu I.stupně, které v odůvodnění tohoto rozsudku soud citoval bylo přihlédnuto správním orgánem ke všem skutečnostem, které ukládá ust. § 125f odst. 3 silničního zákona a správní orgán také zdůvodnil řádně, proč byla sankce uložena v polovině zákonné sazby, a to ta skutečnost, že došlo 2x, krátce za sebou  k porušení zákona ze strany řidiče, jehož provozovatelem je žalobce, což dle názoru soudu bylo správně posouzeno jako okolnost přitěžující, když správní orgán uvedl, že očekává, že provozovatel vozidla bude do budoucna plnit řádně své povinnosti vyplývající ze zákona o silničním provozu, čímž bude splněna i preventivní funkce sankce.   Soud tedy uzavírá, že otázkou uložením sankce dle ust. § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu se správní orgán podrobně zabýval, ke všem skutečnostem přihlédl, soud neví, co dalšího, nad skutečnosti uvedené v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I.stupně ohledně uložené sankce provozovateli vozidla by mělo být ještě uvedeno. Tuto námitku žalobce soud pokládá za námitku neopodstatněnou.   Stejně tak soud nesouhlasí s další žalobní námitkou, kdy žalobce napadá nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů.   Rozhodně soud nesouhlasí, že nebylo dodrženo ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.   Dle názoru soudu bylo toto vše ze strany správního orgánu I.stupně i žalovaného respektováno, rozhodně soud nesouhlasí s tím, že se jednalo o jakési tzv. „šablonovité“ rozhodnutí, nebylo postupováno v žádném případě ze strany správních orgánů formalisticky, okolnostmi, konkrétního spáchání dvou přestupkových jednání ze strany řidiče vozidla, jehož provozovatelem je žalobce, se správní orgány řádně zabývaly.   To, že ze strany řidiče vozidla došlo k porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích a to ve dvou případech, přestupkových jednáních 18.1. a 23.1.2016 bylo zjištěno, přičemž tyto skutečnosti vyplývají ze spisu Městské policie Brno a to z oznámení přestupků a z přiložených fotografií, kde je zcela viditelná vzdálenost – zastavení vozidla před křižovatkou i přechodem pro chodce. Soud uvádí, že na fotografiích je vyznačeno jednoznačně datum i čas, kdy vozidlo v obou případech bylo hlídkou Městské policie vyfotografováno.   I když na snímcích není označena vzdálenost od přechodu pro chodce a od křižovatky, s ohledem na uvedenou délku vozidla, je z fotografií zcela zřetelné, že vzdálenost 5 m před křižovatkou, před přechodem pro chodce byla kratší. Bylo postupováno zcela v souladu se zákonem, správní orgán měl snahu zjistit jméno, příjmení i bydliště řidiče, který se měl přestupkových jednání dopustit, jak vyplývá ze správního spisu. Na adrese, kterou sdělil zmocněnec žalobce, se ani v jednom případě nepodařilo doručit, když na uvedené adrese je označený řidič vozidla neznámý. Podle názoru soudu se ze strany provozovatele vozidla jedná vysloveně o účelově sdělení jeho adresy, na níž není uvedený řidič vozidla známý. Protože se nepodařilo tedy zjistit přes snahu správního orgánu řidiče vozidla, jehož provozovatelem je žalobce, který se uvedených dvou přestupkových jednání dopustil, nastupuje v tomto případě odpovědnost provozovatele vozidla, kterým je tedy žalobce a je to v souladu se zákonem o silničním provozu.   Je totiž věcí každého provozovatele vozidla, aby si byl zcela jednoznačně vědom toho, komu vozidlo zapůjčuje, musí ho poučit o dodržování pravidel silničního provozu stanovené zákonem a v případě, že se nepodaří tedy řidiče, který se přestupkových jednání dopustil zjistit a s ním přestupek projednat, nastupuje podle zákona o silničním provozu odpovědnost provozovatele (objektivní odpovědnost).   Provozovateli vozidla však nic nebrání v tom, aby uloženou pokutu ve výši 2000,- Kč vymáhal v občanskoprávním řízení po řidiči vozidla. On sám zajisté, když vozidlo tomuto řidiči zapůjčil, ví, kde se uvedený zdržuje, provozovateli vozidla (ztráta bodů nebo zákaz činnosti) v takovém případě nehrozí, což ostatně vyplývá i ze samotného rozhodnutí a ze zákona.   Soud tedy uzavírá, že má za to, že skutkový stav byl zjištěn náležitě, že záznamy Městské policie včetně dostatečného množství fotografií jednoznačně spáchání uvedených přestupků řidiče vozidla prokazují, soud neví, jaké jiné důkazy by měly být v tomto případě prováděny.   Že se jednalo o zastavení ve vzdálenosti, která odporuje zákonu před přechodem pro chodce a před křižovatkou je zcela jednoznačně, z fotografií samotných vyplývá, že je na nich vyznačený přechod pro chodce a v druhém případě, že je zachycena křižovatka, před níž je zastaveno vozidlo žalobce.   Pouze soud zdůrazňuje, že na fotografiích je jednozančně zachycena křižovatka, stejně tak je to s přechodem pro chodce.   Další žalobní bod žalobce je označen jako vada výrobku a žalobce namítá, že správními orgány bylo postupováno v rozporu s § 68 odst. 2 správního řádu, a to proto, že neobsahuje všechna ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno. Soud tohoto názoru není.   Podle § 68 odst. 2 správní řád ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícímu jejich identifikaci (§ 18 odst. 2), účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.   Soud má zato, že bylo zcela jednoznačně postupováno správními orgány v souladu z ust. § 68 odst. 2 správního řádu, tak jak to z výroků rozhodnutí správního orgánu I.stupně, které soud citoval, jednoznačně vyplývá. Ve výroku je uvedeno, že provozovatel vozidla jednal v rozporu s ust. § 10 zákona o silničním provozu, a to tak, že nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, jednoznačně tedy je, že bylo porušeno ust. § 10 odst. 3, který je pak také plně ocitován v odůvodnění rozhodnutí, když, co je v odůvodnění citováno, tedy § 10 odst. 3 silničního zákona je přesně totéž, jaké porušení povinností se žalobci jako provozovateli vozidla klade za vinu. Dále z výroků rozhodnutí jednačně vyplývá, že došlo v jednom případě k porušení pravidel silničního provozu spočívající v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinností stanovených v § 27 odst. 1 písm. d/silničního zákona, mající znaky přestupku stanovené v § 125c odst. 1 písm. k/ zákona o silničním provozu a ve druhém případě porušení ust. § 27 odst. 1 písm. c/ zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k/ zákona o silničním provozu.   Soud tedy uvádí, že tím, že není ve výrocích I. a II. uvedeno porušení povinností provozovatele dle ust. § 10 odst. 3, přičemž jsou přesně vytyčena porušení povinnosti provozovatele dle tohoto zákonného ustanovení a citování ust. § 27 odst. 1 písm. c/ a písm. d/, které označují přestupkové jednání řidiče vozidla, je zcela zřejmé, jaká přstupková jednání jsou tímto naplněna. Je tedy zcela jasný zřetelný a dostatečně určitý výrok I. a II., kdy přestupková jednání jsou naprosto nezaměnitelná, zcela jasně z nich vyplývá, jaké povinnosti ze strany provozovatele vozidla byly porušeny a jakého přestupkového jednání a jakým skutkem se dopustil řidič vozidla.   Výrok rozhodnutí tedy dle názoru krajského soudu je zcela v souladu s ust. § 68 odst. 2 správního řádu a proto ani tato námitka není důvodná.   Pokud jde o další žalobní námitku, kterou žalobce označil jako protiústavnost, tedy že správní orgány v rozporu s ústavou přenáší odpovědnos za porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích zpravidla na nevinného provozovatele motorového vozidla, protože neumí nebo nechtějí odsoudit a potrestat skutečného pachatele, ani s tímto Krajský soud v Brně nesouhlasí.   Krajský soud v Brně se neztotožňuje ani s touto žalobní námitkou a nemá za to, že ust. § 125f  silničního zákona by bylo v rozporu s ústavou. Správní orgány samozřejmě přimárně nechtějí potrestat provozovatele vozidla, ale řidiče vozidla, pokud je přestupkové jednání řidiče zjištěno, v tomto konkrétním případě však Městská policie v obou případech zjistila, že řidič, kdy provozovatelem vozidla je žalobce, vozidlo zastavil ve vzdálenosti, která je v rozporu se silničním zákonem, v jednom případě od křižovatky, v druhém případě od přechodu pro chodce, přičemž řidič vozidla se v tomto vozidle nenacházel, takže správní orgán nemá žádnou možnost, než zjistit řidiče uvedeného vozidla od provozovatele. Provozovatel sice v tomto konkrétním případě sdělil jméno, příjmení i adresu řidiče, který se měl přestupkových jednání dopustit, přičemž, jak je patrno ze správních spisů, tomuto řidiči se ani v jednom případě nepodařilo doručit s tím, že na adrese sdělené provozovatelem, je řidič D. P. neznámý. Za dané situace má soud jednoznačně za to, že pokud provozovatel zapůjčil uvedené vozidlo jmenovanému D. P., musí s ním být nějak „v kontaktu“, jinak by nebylo možné, aby řídil jmenovaný vozidlo nynějšího žalobce a pokud skutečnou adresu řidiče nechce provozovatel sdělit, nebo místo kde se zdržuje, je to věcí provozovatele vozidla a v tomto případě je pak odpovědnost dle zákona na provozovateli vozidla, který dostatečně nepoučil řidiče o dodržování povinností řidiče a pravidel provozu. Nastupuje pak objektivní odpovědnost provozovatele (ˇviz také např. rozsudek č.j. 6 As 128/2015-32, dostupný na www.nss.cz).   Provozovatel má možnost vyhledat řidiče, který se přestupkových jednání dopustil a finanční částku, kterou provozovatel zaplatil, po něm vymáhat, ať už by šlo o splnění dobrovolné či prostřednictvím občanskoprávního řízení.   Soud trvá na tom, že toto zákonné ustanovení, tedy § 125f silničního zákona není protiústavní, s názorem žalobce tedy nesouhlasí.   Pokud jde o poslední žalobní námitku týkající se nesouhlasu žalobce a jeho právního zástupce se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci, Krajský soud v Brně poukazuje na to, že toto není věci krajského soudu, jak žalobce sám uvádí, ale věcí Nejvyššího správního soudu a soud uvádí, že v tomto směru je známo, že Nejvyšší správní soud se s uvedenou otázkou ve své judikatuře již vypořádal.   Soud tedy uzavírá, jak již předestřel, že ani jedna z žalobních námitek důvodná není, žaloba tedy důvodná není a proto byla dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního („dále jen s.ř.s.“) soudem zamítnuta.   Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, náklady řízení mu proto nebyly přiznány, pokud jde o žalovaného tomu kromě běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.       Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.       V Brně dne 6. června 2018       JUDr. Jana Kubenová, v. r. samosoudkyně