č. j. 30 A 116/2018 - 82 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobců: a) L. Z. b) H. Z. oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Otrusinou sídlem Lešetín II 7147, Zlín proti žalovanému: Obecní úřad x sídlem x 321, x   za účasti osoby zúčastněné na řízení:  E.ON Distribuce, a.s.  sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vydání územního souhlasu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 1544/17/2, ve věci záměru: x, x, kab. NN   takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: I. Žaloba   1.         Žalobci ve včas podané žalobě uvedli, že napadený územní souhlas byl vydán ve věci záměru, který má být realizován také na pozemku parc. č. x v kat. území x (pozn. soudu: pozemek ve vlastnictví Ředitelství silnic a dálnic ČR), který sousedí s pozemkem žalobců (pozn. soudu: pozemek parc. č. x, na kterém se nachází dům č. p. x, vše v kat. území x). Žalobci namítali, že neudělili svůj souhlas s realizací daného záměru ve smyslu ustanovení § 96 odst. 3 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), jakožto osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být umístěním stavebního záměru dotčeno.   2.         Žalobci připomněli, že poté, co se dozvěděli o existenci souhlasu, zajímali se o podobu tohoto záměru, kdy z výkresu projektové dokumentace zjistili, že kabelové vedení je v celé řešené délce uloženo v přímé linii, avšak pouze v místě před pozemkem žalobců je navrženo posunutí trasy do větší vzdálenosti od společné hranice dotčeného pozemků a pozemku žalobců. Pro takové posunutí trasy však dle žalobců nebyl žádný rozumný důvod, neboť i v takovém případě bude nutno provést pod vjezdem k domu žalobců protlak (stejně jako v jiných případech, kdy je navíc protlak navržen v délce větší než v případě protlaku u pozemku žalobců), a tedy posunutí trasy kabelů v tomto ohledu nic neřeší.   3.         Žalobci tak měli za to, že navržené řešení, kterým došlo k posunutí trasy kabelu do větší vzdálenosti před pozemkem žalobců, představuje účelové obcházení ustanovení § 96 odst. 3 stavebního zákona s cílem vyloučit žalobce z účasti na vydání územního souhlasu, a to na základě zneužití výjimky dle věty poslední písm. d) § 96 odst. 3 stavebního zákona, dle kterého se souhlas nevyžaduje v případech stavebních záměrů uvedených v § 103, pokud nejsou umístěny ve vzdálenosti od společných hranic pozemků menší než 2 m.   4.         Žalobci tento účelový postup zpochybnili a pokládali jej za porušení stavebního zákona a v této souvislosti namítali zkrácení na právech, která jim při vydávání územního souhlasu přiznává stavební zákon. Nadto zpochybnili také naplnění podmínky pro aplikaci výjimky dle stavebního zákona, neboť ve výkresu projektové dokumentace je sice navržena trasa kabelu formálně vyhovující požadavku stavebního zákona (tj. vzdálenost od společných hranic pozemků je delší než 2 m), avšak v kat. území x dosud nebyla dokončena probíhající obnova katastrálního operátu novým mapováním. Aplikujeme-li na předmětný výkres mezní polohovou chybu odpovídající aktuální přesnosti dotčených pozemků, pak to dle žalobců může v krajním případě znamenat, že kabel NN povede minimálně po společné hranici dotčeného pozemku a pozemků žalobců.   5.         Pro úplnost žalobci doplnili, že jsou v případě záměru řešeného územním souhlasem dotčenými osobami nejen z titulu vlastnictví sousedního pozemku, ale také z toho důvodu, že na dotčeném pozemku, kterou má trasa kabelu přetínat (navržený protlak), se nachází dlážděný sjezd ke komunikaci sloužící k přístupu na pozemek žalobců, který realizovali na vlastní náklady a po patřičném povolení; a rovněž z toho důvodu, že přeložením kabelu NN ze sloupů do země bude dotčena přípojka žalobců (namísto stávajícího připojení na sloup), kdy bude třeba vybudovat novou přípojku s napojením na vedení NN uložené v dotčeném pozemku, který je ovšem ve vlastnictví třetí osoby, a tedy není zřejmé, zda a za jakých podmínek uložení této přípojky strpí. Žalobci se proto domnívali, že realizace záměru dle územního souhlasu se jejich vlastnických práv dotkne vždy.   6.         Žalobci uzavřeli, že při vydání územního souhlasu však žalovaný jako stavební úřad shora popsané skutečnosti nezohlednil a svým postupem naopak „posvětil“ účelový postup stavebníka (pozn. soudu: osoby zúčastněné na řízení), což vedlo k vydání souhlasu bez splnění podmínek vyžadovaných stavebním zákonem, a došlo k porušení zásady procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů, jakož i zásady ochrany dobré víry a oprávněných zájmů žalobců, neboť vůči všem dotčeným osobám nebylo postupováno stejně. Žalobcům byla upřena práva dle § 96 odst. 3 písm. d) stavebního zákona a současně došlo k zásahu do jejich vlastnických práv.   7.         Žalobci proto závěrem navrhli, aby krajský soud určil, že žalobou napadený územní souhlas je nezákonný a že se žalovanému zakazuje z tohoto územního souhlasu vycházet v jeho další úřední činnosti; a zároveň aby žalovanému přikázal obnovit stav před vydáním souhlasu a tento zrušil. II. Vyjádření žalovaného   8.         Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě konstatoval, že k dotčení vlastnických práv žalobců nedochází a ani následně nedojde, neboť jak vyplývá z předložené projektové dokumentace, přípojka pro rodinný dům žalobců zůstane nedotčena a bude zachována stávající ze sloupu, který se nebude odstraňovat. Žalovaný zároveň upozornil, že ani nadřízený správní orgán, Krajský úřad Zlínského kraje, neshledal v dané věci důvod k zahájení přezkumného řízení. III. Posouzení věci krajským soudem     9.         Krajský soud se v intencích uplatněných žalobních bodů zabýval tím, zda lze na základě zjištěného skutkového stavu dospět k závěru o nezákonnosti zásahu žalovaného, spočívajícího ve vydání územního souhlasu ve věci záměru: x, x, kab. NN. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.   10.     Žalobci jsou mj. vlastníky pozemku parc. č. x v kat. území x, jehož součástí je stavba domu č. p. X.   11.     Žalovaný jako stavební úřad vydal dne 9. 11. 2017 pod č. j. 1544/17/2 územní souhlas na základě žádosti stavebníka, společnosti E.ON Distribuce a.s. (osoby zúčastněné na řízení), kterým souhlasil s umístěním záměru: x, x, kab. NN, na pozemcích parc. č. x(veden jako pozemek ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr x), dále parc. č. x (ostatní plocha), parc. č. st. x (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. x (ostatní plocha), parc. č. x (ostatní plocha), parc. č. x (trvalý travní porost), parc. č. st. x (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. st. x (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. x (zahrada) a parc. č. x (zahrada), vše v kat. území x.   12.     Podle § 103 odst. 1 písm. e) bodu 5. stavebního zákona platí, že stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují stavby a zařízení, a to distribuční soustava v elektroenergetice s výjimkou budov. V případě stavebních záměrů podle § 103 stavebního zákona postačuje vydání územního souhlasu [srovnej znění § 96 odst. 2 písm. a) stavebního zákona].   13.     Ustanovení § 96 odst. 3 stavebního zákona upravuje, že oznámení záměru obsahuje kromě obecných náležitostí údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje dotčených pozemků a staveb. K oznámení pak oznamovatel podle písm. d) tohoto ustanovení zákona připojí také souhlasy osob, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být umístěním stavebního záměru přímo dotčeno; souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu; souhlas se nevyžaduje v případech stavebních záměrů uvedených v § 103, pokud nejsou umístěny ve vzdálenosti od společných hranic pozemků menší než 2 m.   14.     Žalobci se přitom v podané žalobě domnívali, že navržené řešení v podobě posunutí trasy kabelu do vzdálenosti větší než 2 m před nemovitostí žalobců představuje účelové obcházení ustanovení § 96 odst. 3 písm. d) stavebního zákona s cílem vyloučit žalobce z účasti na vydání tohoto územního souhlasu. K tomu však krajský soud uvádí, že je zcela v dispozici stavebníka (zde osoby zúčastněné na řízení) a také na jeho volbě, kudy konkrétně navržená trasa kabelu povede. Stavební zákon umístění kabelu NN do větší vzdálenosti od pozemku žalobců nezakazuje, a tedy v něm ani nelze spatřovat vědomé obcházení zákona. Žalovaný jako stavební úřad je po ověření souladu navrhovaného stavebního záměru s právními předpisy a technickými normami návrhem stavebníka vázán a nepřísluší mu nad rámec zákonem a prováděcími předpisy stanovených požadavků do něj zasahovat či spekulovat nad tím, jaké konkrétní okolnosti stavebníka vedly k navržení trasy kabelu NN způsobem, jakým k tomu došlo v nyní posuzované věci. Povinností žalovaného je podaný návrh řádně přezkoumat a zjistit, zda naplňuje podmínky pro vydání stavebníkem požadovaného územního souhlasu, což bylo v daném případě splněno. Umístění kabelu NN do větší vzdálenosti od pozemku v jejich vlastnictví nadto žalobce nijak na jejich právech nekrátí.   15.     Pokud žalobci v této souvislosti zpochybňovali také naplnění samotné podmínky pro aplikaci výjimky upravené v poslední větě § 96 odst. 3 písm. d) stavebního zákona s argumentací, že v katastrálním území x dosud nebyla ukončena obnova katastrálního operátu novým mapováním, což může při aplikaci mezní polohové chyby znamenat, že kabel NN povede minimálně po společné hranici pozemků parc. č. x a parc. č. x v kat. území x, ani této námitce krajský soud nepřisvědčil. Žalovaný stavební úřad nepochybil, pokud při posuzování stavebního záměru vycházel z předložené (a ověřené) projektové dokumentace, z níž jednoznačně vyplývá, že v sousedství s pozemkem žalobců je trasa kabelového vedení NN navržena ve vzdálenosti větší než 2 m (srovnej k tomu výkres č. 04: Situace NN – nový stav, datum: 7/2017, měřítko 1 : 250). Žalovanému v této souvislosti nepříslušelo předjímat, zda a jakým způsobem by při obnově katastrálního operátu mohlo dojít k případnému posunu hranic či k jiným změnám v katastrálním území dotčeném obnovou operátu, neboť rozhodným byl pro žalovaného stav, který zde existoval v době vydání územního souhlasu. Pokud tedy projektová dokumentace dokládá, že v případě pozemku žalobců je trasa kabelu jako stavebního záměru dle § 103 stavebního zákona vedena ve vzdálenosti větší než 2 m, byla ve smyslu § 96 odst. 3 písm. d), poslední věty, téhož zákona naplněna podmínka, že v takovém případě se souhlas osob, jejichž vlastnické právo k sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být umístěním stavebního záměru přímo dotčeno, nevyžaduje.   16.     Zkrácení na právech žalobců krajský soud neshledal ani v souvislosti s jimi zmiňovaným sjezdem sloužícím k přístupu k nemovitostem v jejich vlastnictví, který žalobci realizovali na vlastní náklady. V této souvislosti krajský soud z obsahu vydaného územního souhlasu ověřil, že přechod projektovaného kabelového vedení přes vjezd k domu č. p. x má být řešen tzv. protlakem, který představuje bezvýkopovou technologii, nevyžadující přerušení dlážděného sjezdu výkopem a používající se právě v případech vedení inženýrských sítí (např. často pod komunikacemi), kdy tak nedochází k žádnému omezení a odpadají také vysoké náklady na výkopové práce. Ani v tomto ohledu tak krajský soud namítané dotčení na právech žalobců neshledal.   17.     Totéž se pak týká dotčení stávající přípojky, kdy žalobci namítali, že v důsledku přeložení kabelu NN ze sloupů do země bude třeba vybudovat přípojku novou s napojením na vedení NN uložené v pozemku parc. č. x v kat. území x. Tento pozemek je však ve vlastnictví třetí osoby, a není tedy jasné, zda a za jakých podmínek vlastník tohoto pozemku uložení přípojky strpí. K tomu krajský soud ve shodě s vyjádřením žalovaného uvádí, že novou přípojku NN nebude nutno vybudovat, neboť z obsahu projektové dokumentace, která tvoří součást správního spisu, je patrné, že sloup, z něhož vede stávající přípojka NN do domu č. p. X žalobců, zůstane zachován. Následkem toho tedy současně zůstane zachována i tato přípojka NN (k tomu srovnej výkres č. 01: Situace NN – demontáže, datum: 7/2017, měřítko 1 : 500, v němž není sloup ani venkovní vedení a přípojka k domu žalobců zakreslena červeně, tj. jako určené k demontáži, ale jsou zakresleny zeleně, tj. jako určené k zachování).   18.     Krajský soud se tedy neztotožnil s námitkami žalobců, že by žalovaný svým postupem „posvětil“ účelový postup stavebníka (osoby zúčastněné na řízení), což by mělo mít za následek vydání územního souhlasu bez splnění podmínek vyžadovaných stavebním zákonem, a že by tedy tímto postupem došlo k nezákonnému zásahu do práv žalobců tak, jak v podané žalobě namítali.   IV. Závěr a náklady řízení     19.     Na základě všech výše uvedených důvodů proto krajský soud podanou žalobu dle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.   20.     Výrok o náhradě nákladů účastníků řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého žalobci, kteří neměli ve věci úspěch, nemají vůči žalovanému právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem vynaložili, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Krajský soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V případě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, který každý ze žalobců zaplatil za podaný návrh na předběžné opatření, krajský soud uvádí, že vzhledem k tomu, že žalobci následně vzali tento návrh zpět, krajský soud usnesením ze dne 31. 10. 2018, č. j. 30 A 116/2018 - 77, řízení o návrhu žalobců na vydání předběžného opatření zastavil. Na danou procesní situaci pak obdobně dopadají ustanovení § 10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterých soud vrátí z účtu zaplacený soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení o návrhu zastaveno před rozhodnutím o tomto návrhu. Zároveň vzhledem k tomu, že žalobci nebyli ve věci samé úspěšní, nemohl soud uložit povinnost k náhradě takto vynaložených nákladů ani žalovanému.   21.     Pokud se jedná o výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení, podle § 60 odst. 5 s. ř. s. platí, že osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud může osobě zúčastněné na řízení na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že krajský soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost, nemohly jí vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Krajský soud proto rozhodl tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se  podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 31. ledna 2019         Mgr. Milan Procházka předseda senátu