32 Ad 16/2018-48   ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y     Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci   žalobkyně:  P. K., bytem …………………….,   zast.    opatrovníkem J. K., bytem N. 222,   proti   žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2018, č.j. RN-796 211 4600-47091-VD, ve věci snížení výše invalidního důchodu,   t a k t o :   I. Žaloba   s e   z a m í t á . II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci   1.Žalobkyně brojila svou žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 4.5.2018, č.j. RN-796 211 4600-47091 VD (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 23. 2. 2018, č.j. R-23. 2. 2018-423/796 211 4600 ze dne 23. 2. 2018 (dále jen “prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni postupem podle § 56 odst. 1 písm. e) a  § 41 odst. 3 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invaliditu prvního stupně. 2. Podkladem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl posudek o invaliditě OSSZ Uherské Hradiště ze dne 8.1.2018, podle kterého žalobkyně není podle § 39 odst. 2  písm. c) ZDP invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale byla podle § 39 odst. 2 písm. a) uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 40%. 3. Podkladem pro rozhodnutí žalované byl posudek o invaliditě vypracovaný lékařem žalované dne 30. 4. 2018, podle něhož je žalobkyně invalidní, avšak se jedná o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) ZDP, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla míra její pracovní schopnosti pouze o 40%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je pak zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. (postižení nervové soustavy), položce 4b (epilepsie formy částečně kompenzované, zpravidla déle než jeden měsíc bez záchvatů, několik záchvatů během roku, ale ne více, jak 12 záchvatů do roka, přítomnost lehkého organického postižení mozku různé etiologie, bez neurologického deficitu a bez jiní duševní poruchy, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška č. 359/2009 Sb.)., pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25-40%. V současné době se tedy u žalobkyně jedná o kompenzovanou formu nemoci se zavedenou medikací a sledováním, s redukcí jen některých denních aktivit, nyní bez popsaných epileptických záchvatů. Těžší funkční postižení nyní prokázat nelze. S ohledem i na ostatní nemoci, byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena až na samé horní hranici, tj. ve výši 40%. Je zde zohledněn i dopad nemoci na pracovní zapojení.   II. Žaloba 4. Žalobkyně namítala, že posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav. Nebyla ani přítomna posouzení, přičemž bylo vycházeno i ze starých lékařských zpráv (např. stará lékařská zpráva z psychiatrického vyšetření z roku 2008). Odbornými lékaři jí bylo řečeno, že není zaměstnatelná. Od narození trpí DMO s lehkou mentální retardací. Byla i na operaci se srdcem, kdy ji byl voperován kardiostimulátor (přiložená lékařská zpráva). Od roku 2008 se pak léči s epilepsií, pravidelně užívá léky a dochází na neurologické kontroly. Od ledna 2018 do května 2018 byla kvůli epileptickým záchvatům několikrát odvezena do nemocnice. V současné době je objednaná dne 18.7.2018 na gastroskopické vyšetření, což doloží později. 5. Dle názoru žalobkyně se posudkový lékař zabýval otázkou vztahu invalidity k § 39 odst. 2 písm. a) ZDP. Nezhodnotil přitom však celkovou výkonost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Podle zprávy MUDr. K. pak není schopna samostatně vykonávat pracovní povinnosti (žalobkyně zde odkázala na odborné vyšetření v psychiatrické ordinaci MUDr. K. a zprávy z neurologických vyšetření).   III. Vyjádření žalované   6. Žalovaná ve svém vyjádření zejména uvedla, že žalobkyni byl v roce 2008 přiznán částečný invalidní důchod. Invalidní důchod pro invaliditu III. stupně ji pak byl přiznán až v roce 2016 pro nově zjištěnou epilepsii, která je však nyní stabilizovaná. Důvodem uznání invalidity není vlastní vyhodnocení zdravotních potíží a svého zdravotního stavu, ani nutnost zaplatit bydlení, živobytí, nemožnost sehnat přiměřené zaměstnání apod. Pro přiznání invalidity je rozhodující posudková rozvaha vycházející výhradně z objektivně zjištěného zdravotního stavu posudkovými lékaři dle platné vyhlášky o invaliditě. Je-li žalobkyně v tíživé finanční situaci, pak to nelze řešit ponecháním invalidního důchodu nejvyššího stupně, když zdravotní stav neodpovídá invaliditě, ale třeba dávkami SPP. Žalovaná navrhla posouzení zdravotní stavu žalobkyně PK MPSV, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění.     IV. Jednání před soudem   7. Žalobkyně ani její opatrovnice se jednání nezúčastnily.   8. Žalovaná setrvala na svém vyjádření a navrhla, aby bylo rozhodnuto v souladu s předloženým posudkem PK MPSV.   9. Soud provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 30. 5. 2019. K posudku žalovaná uvedla, že žalobkyně nebyla posouzení svého zdravotního stavu osobně přítomna, avšak její přítomnost není nezbytně nutná, neboť se vychází z doložené zdravotnické dokumentace.     V. Posouzení věci krajským soudem   10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.  11. V posuzované věci nechal soud vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 30. 5. 2019. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a odborných lékařů – psychiatra a neurologa. V posudku je uvedeno, že žalobkyně se z jednání omluvila. V posudkovém zhodnocení je mj. uvedeno, že žalobkyni je 39 let, vyučená zahradnice, v oboru nepracovala. Pracovala převážně jako uklízečka. Od 1. 4. 2008 je poživatelkou částečného invalidního důchodu dle kap V. položky 1b) s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 40%. Dne 23. 2. 2009 pak podala žádost o plný invalidní důchod, přičemž byla nadále uznána částečně invalidní dle kap. VI,  položky 6 c) s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 50% a dalších 10% pro debilitu. Od 1. 1. 2010 byla tedy uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně. Dne 18. 8. 2011 podala žádost o změnu výše invalidního důchodu a dne 17. 10. 2011 byla posouzena na základě vlastní žádosti o zvýšení, a to dle kap. V. pol. 8b) s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 45%., přičemž bylo přihlédnuto i ke kompenzované epilepsii. Invalidní důchod jí tak byl snížen, přičemž platnost byla stanovena trvale. Dne 14. 12. 2015 pak opět podala žádost o změnu invalidního důchodu. Dne 18. 1. 2016 byla posouzena a uznána invalidní ve 3 stupni pro dekompenzovanou epilepsii dle kapitoly VI., položka 4 c) s mírou poklesu pracovní schopnosti v celkové výši 70%. Na základě stanovené KLP byla provedeno nové posouzení dne 8. 1. 2018. Bylo zjištěno, že se jedná o invaliditu prvního stupně (kapitola VI., položka 4 b) s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 40%). V posudku je dále uvedeno, že žalobkyně je sledována na psychiatrii, kam dochází sporadicky s odstupem let. Jedná se dle dokumentace o osobnost nevyzrálou se sklonem k unáhlenosti. Intelektové schopnosti jsou na hranici subnormy až lehké mentální retardace. Dominuje pomalé psychomotorické tempo, simplexní myšlení, limitované úkoly nezvládá, horší koncentrace pozornosti, doporučena zkrácení pracovní doba a práce pod dohledem. Z posudkového hlediska se nejedná o lehkou mentální retardaci, kterou by bylo možné hodnotit dle kap. V položky 8b) při její horní hranici (aby míra poklesu pracovní schopnosti dosáhla stupně invalidity). Dále občasně vyšetřena na neurologii pro epiparoxysmy, vždy dekompenzace stavu po vynechání léčby. Poslední nakupení záchvatů v roce 2015, nadále bez záchvatů i bez medikace. V 12/2017 porucha vědomí, ale bez křečí, možné hodnotit jako parciální záchvat opět při neužívání medikace. Jedná se tedy dle posudkových kritérií o formu epilepsie částečně kompenzovanou (ale bez medikace, kterou žalobkyně neakceptuje). Nejedná se tudíž o formu nekompenzovanou (dle položky 4 c nebo 4 d). V 6/2016 provedena implantace kardiostimulátoru pro sick sinus syndrom s MAS paroxysmy. Dle doložené dokumentace je kardiopulmonálně kompenzovaná, funkce přístroje správná. Z posudkového hlediska se tedy jedná o stav bez omezení srdeční funkce a celkové výkonnosti při běžném zatížení, která nedosahuje posudkové významnosti. Ostatní nemoci se podílejí na celkovém zdravotním stavu žalobkyně bez posudkového či funkčního dopadu. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je kompenzovaná epilepsie, případně přechodně částečně kompenzována při neužívání medikace dle kapitoly VI, položky 4b) pro které je stanoveno procentní rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 25-40%. Samotné neurologické postižení je na spodní hranici procentuálního rozmezí. S přihlédnutím k režimovým opatřením epileptiků a jejich pracovnímu zařazení a mentálním schopnostem, je pak celková míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena na horní procentní hranici, tj. 40%. Předchozí uznání III. stupně invalidity bylo velmi vstřícné a bylo považováno spíše za dekompenzované onemocnění (to však i při dlouhodobém nedodržování medikace). V posudkovém závěru je pak mj. uvedeno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. položky 4 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které je stanoveno procentuální rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 25-40%. PK MPSV stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti 40%, tj. horní hranici. Pro stanovení vyššího poklesu pracovní schopnosti nebyly nalezeny objektivní důvody. Žalobkyně je schopna vykonávat pracovní činnost jen s omezenými nároky na psychické a fyzické schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Zdravotní stav žalobkyně tak k datu vydání rozhodnutí žalované odpovídal I. stupni invalidity. K námitkám žalobkyně bylo uvedeno, že byla prostudována a posudkově zhodnocena veškerá doložená dokumentace včetně karty PL. 12. Podle § 56 odst. 1 písm. e) zdp zjistí-li se, že se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c). 13. Podle § 41 odst. 3 zdp při změně stupně invalidity se nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity. Nová výše procentní výměry invalidního důchodu se stanoví jako součin procentní výměry invalidního důchodu, který náležel ke dni, který předchází dni, od něhož došlo ke změně stupně invalidity, a koeficientu, který se vypočte jako podíl procentní sazby výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění uvedené v odstavci 2, která odpovídá novému stupni invalidity, a procentní sazby výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění uvedené v odstavci 2, která odpovídá dosavadnímu stupni invalidity. Koeficient podle věty první se stanoví s přesností na 4 platná desetinná místa. 14. Soud dále k věci uvádí, že právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. 15. Soud dále k věci uvádí, že správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení.  Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak  s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, přístupný na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). 16. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz). 17. V posuzované věci soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 30. 5. 2019 jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudek byl vypracován PK MPSV zasedající v řádném složení za účasti lékařů s odborností psychiatrie a neurologie. Žalobkyně se ze zasedání komise omluvila. V posudku byly hodnoceny i žalobkyní k žalobě doložené lékařské zprávy, tj. propouštěcí zpráva z interní kliniky, KNTB Zlín od 20. 6. 2016 do 22. 6. 2016 vyhotovené MUDr. M., psychiatrický nález ze dne 20. 6. 2018 MUDr. K., neurologický nález ze dne 12. 6. 2018 MUDr. H. a MUDr. P. ze dne 21. 3. 2018 a 19. 6. 2018. Jak plyne z posudku, tak byly hodnoceny i odborné nálezy doložené žalobkyní současně s omluvou ze zasedání komise, tj. nález PL MUDr. B. ze dne 15.4.2019 a psychologický nález PhDr. H. ze dne 20. 3. 2008 a ze dne 18. 4. 2019.  Dle názoru soudu byl tedy komplexně zhodnocen zdravotní stav žalobkyně. Posudek rovněž reagoval na námitky žalobkyně a tato ani nenamítala, že by některé lékařské zprávy nebyly hodnoceny. Soud k věci dále uvádí, že u žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižená uvedené v kapitole VI., položky 4b) přílohy k vyhlášce č.359/2009 Sb. V souhrnu krajský soud shledal, že předložený posudek PK MPSV je po stránce obsahové úplný a přesvědčivý, a splňuje tak požadavky kladené judikaturou na to, aby mohl být stěžejním důkazem o invaliditě žalobkyně. PK MPSV tak potvrdila, že pokles pracovní schopnosti činil 40%, tj. žalobkyně dosáhla na invaliditu prvního stupně. Současně se i PK MPSV dle § 5 vyhl. č. 359/2009 Sb v posudku vyjadřuje i ke schopnosti využití zachované pracovní schopnosti žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná postupovala správně, pokud žalobkyni postupem dle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s úst. § 41 odst. 3 ZDP snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invaliditu prvního stupně. 18. Pro úplnost soud k případnému zhoršení zdravotního stavu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2007, č.j. 4 Ads 125/2006-39, podle něhož rozhoduje-li Česká správa sociálního zabezpečení o nároku na dávku, jejíž přiznání je podmíněno zdravotním stavem (zde: zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost, § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení), vychází z odborného lékařského posouzení o zdravotním stavu, který je zjišťován k datu rozhodnutí správního orgánu. Zhoršení zdravotního stavu po tomto datu může být předmětem posouzení teprve na základě nové žádosti. 19. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je ve výroku I. uvedeno. 20. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu   § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 5. září 2019           JUDr. Petr Polách, v.r.                                                                                                                         samosoudce       Za správnost vyhotovení: K. M.