41Az 3/2018-217 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně:  …….., e. č. ..., státní příslušnost …….., pobytem v ČR, v ………, zastoupena advokátem Mgr. Ondřejem Novákem, sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek - Místek proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Praha, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2018, č. j. OAM-228/ZA-ZA11-VL13-2015   takto:   I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 1. 2. 2018, č. j.: OAM-228/ZA-ZA11-VL13-2015 s e   z r u š u j e   a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný má povinnost zaplatit zástupci žalobkyně advokátovi Mgr. Ondřeji Novákovi, sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek – Místek 12.342 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.   III. Odměna právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Ondřeje Nováka, se sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek - Místek ve výši 11.590,82 Kč, bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně.     Odůvodnění:   1.      Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2018, č. j. OAM-228/ZA-ZA11-VL13-2015 Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný vzal, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, za postavené najisto, že tvrzenými důvody žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jsou její obavy ze zadržení, uvěznění a ohrožení jejího života z důvodu příslušnosti k Církvi Boha Všemohoucího. Žalovaný však na základě výpovědi žalobkyně a informací ohledně dodržování lidských práv a svobod v zemi jejího původu dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla ve své vlasti pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ust. § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť takové důvody v průběhu řízení neuvedla. Podle žalovaného nebyla žalobkyně v zemi původu z důvodu příslušnosti k náboženské skupině nikdy vystavena pronásledování ve smyslu ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu, proto jí podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu rovněž mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný nezjistil ani skutečnosti nasvědčující tomu, že v případě žalobkyně se jedná o případ hodný zvláštního zřetele, neudělil jí proto ani azyl z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu a nedospěl ani k závěru, že by žalobkyni v případě návratu do země původu hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy a proto jí neudělil ani doplňkovou ochranu ve smyslu ust. § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu.   2.      Žalobkyně podala proti shora citovanému rozhodnutí včas žalobu, ve které žalovanému vytýkala porušení § 3 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, porušení § 50 odst. 4 správní řád, namítala také porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění rozhodnutí neobsahuje zákonem požadované náležitosti. Dále pak vytýkala žalovanému porušení ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, neboť má za to, že podmínky pro udělení azylu splňuje a § 14a zákona o azylu, protože jí v případě návratu do …. hrozí nebezpečí vážné újmy. Podle žalobkyně žalovaný porušil také čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť uvedeným rozhodnutím dochází k porušení uvedeného mezinárodního závazku, porušení čl. 3 Úmluvy proti mučení, neboť uvedeným rozhodnutím dochází k porušení uvedeného mezinárodního závazku a čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, protože uvedeným rozhodnutím dochází k porušení uvedeného mezinárodního závazku. Odkázala přitom na skutečnosti, které uvedla při pohovorech konaných dne 11. 3. 2016, 26. 5. 2016 a 11. 10. 2016. Dle jejího názoru byly jednoznačně naplněny podmínky pro udělení azylu ve smyslu Ženevské úmluvy i § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť má odůvodněný strach z pronásledování pro náboženské vyznání. Uvedla, že je členkou Církve Boha Všemohoucího, kdy v této církvi zastávala významnější pozici v jedné ze skupin. Členkou Církve Boha Všemohoucího se stala v roce 2012 a na konci roku 2013 se stala vůdkyní jedné z církevních skupin.   3.      Kromě toho žalobkyně popsala skutkový stav tak, že stejně jako se skrze své rodiče stala věřící, tak se o ni díky rodinným vztahům začala zajímat také policie.   4.      Byt rodiny žalobkyně byl navštěvován policií. Policie hledala jejího otce, tomu se ovšem podařilo uprchnout. Policisté žalobkyni vyhrožovali a zastrašovali ji, při jiném podobném incidentu zadrželi její matku. Matka žalobkyně byla vězněna, a to konkrétně několik měsíců v roce 2003 a dále byla zatčena v roce 2009, kdy byla ve vězení asi jeden rok. V roce 2012 byl zatčen rovněž otec žalobkyně. V prosinci 2012 byla žalobkyně pro svou víru téměř zatčena, kdy s dalšími členkami církve stály na ulici a měly tašky s materiály k šíření církve. Žalobkyně odešla společně s jednou z jejich souvěrkyň na toaletu, a když se vracely zpět, byly zbylé čekající souvěrkyně již zatčeny policií. Další incident se udál v listopadu 2015, kdy byla žalobkyně kontaktována ze strany bratra jejího otce, který ji varoval před návratem domů. Důvodem byla skutečnost, že jejich původní bydliště bylo prohledáváno ze strany policie. Rovněž byla varována, že se o ni policie zajímá, neboť její postavení v církvi bylo důležité. Jejímu strýci bylo také vyhrožováno policií, že pokud se o žalobkyni dozví a neoznámí to, tak bude zatčen.   5.      Žalobkyně sama nikdy zadržena nebyla, ovšem pro neustálý stres ze strachu ze zadržení a uvěznění utrpěla psychickou újmu. Nebezpečí zatčení bylo jak pro rodiče žadatelky a žadatelku naprosto reálné.   6.      Žadatelka o azyl v rámci pohovoru vypověděla na otázku „čeho se obává při návratu do vlasti“, že se obává zatčení ze strany ……...., bojí se mučení a nucených prací, protože její rodiče už mají podobnou zkušenost a žalobkyně ví, že kdyby policie zatkla ji, bude to ještě horší, než co se dělo jejím rodičům, protože zastává v její církvi důležitější místo, než měli její rodiče. K situaci z prosince 2012, kdy nebyla zatčena pouze proto, že odešla ze spoluvěřící na toaletu, když zbývající dvě sestry zatčeny byly, uvedla, že dvě sestry, které tehdy byly zatčeny, se z vězení dostaly až v roce 2015. Přestože tedy žalobkyně sama do odjezdu z …. nebyla nikdy zatčena, její rodiče a spoluvěřící ze shromáždění měli tuto zkušenost, že zatčeni byli. Byli to úplně stejní lidé jako žalobkyně, všichni mají stejnou víru, takže to, co se stalo jim, by se mohlo stát i žalobkyni, protože taktéž patří ke skupině lidí, u kterých je pravděpodobné, že se stanou cílem pronásledování, navíc teď už policie ví, že žalobkyně je věřící v Církve Boha Všemohoucího a hledá ji. Navíc v …. jsou utlačovány všechny církve, včetně té oficiální. Navíc v roce 2016 …. vyhlásil reformu náboženské politiky, což pro …… křesťany znamená, že od té chvíle budou ještě více pronásledováni a bude jim ještě více ubližováno, navíc nyní všechna média, včetně novin uveřejňují zprávy o skupině ……. křesťanů, kteří v ČR požádali o mezinárodní ochranu, takže v …… už se o nich ví.   7.      Žalobkyně tedy dopodrobna při provedených pohovorech vylíčila správnímu orgánu svůj azylový příběh, včetně důvodů, které ji vedly k opuštění vlasti a nemožnosti se do ….. navrátit. Kromě toho žalobkyně nebo její právní zástupce doložili řadu zpráv vypovídající o systematickém potírání náboženské svobody …… státními orgány nebo o rozšiřovaném pronásledování příslušníků náboženských menšin, včetně členů Církve Boha Všemohoucího. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uznává, že žalobkyně je příslušnicí Církve Boha Všemohoucího, neboť její výpověď ohledně této církve alespoň v základních rysech odpovídá informacím, které by řadový příslušník církve i s ohledem na jeho vzdělání, věk a sociální původ mohl mít. Zároveň žalovaný konstatuje, že z dostupných informací o zemi původu vyplývá, že členové náboženských menšin v ….. se obecně mohou stát terčem negativního jednání ze strany ….. státních orgánů či bezpečnostních složek. Přesto však dospěl k závěru o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni. V rámci svých argumentů žalovaný jednak uvedl, že žalobkyně nebyla v minulosti dlouhodobě pronásledována a z toho vyvozuje absenci odůvodněné obavy žalobkyně z pronásledování v budoucnu. Kromě toho se žalobkyni dle žalovaného nepodařilo v řízení prokázat, že by ji v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování nebo nebezpečí vážné újmy. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nebyla nikdy policií zadržena, ona sama žádné konkrétní problémy s policií neměla. Dle žalovaného žalobkyně pouze využila znalosti o problematice pronásledování příslušníků náboženských menšin v ……, aby svými tvrzeními následně vygradovala svůj azylový příběh a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti, přestože ona sama ve skutečnosti v zemi původu ohrožena nikdy nebyla a v tomto ohledu nepředložila žádné důkazy.   8.      Dle žalovaného svou situaci mohla žalobkyně řešit pomocí využití možnosti vnitřního přesídlení v rámci ….. Dále žalovaný poukázal na to, že materiály, které žalobkyně a její právní zástupce v rámci řízení dokládali, se netýkali přímo osoby žalobkyně, ale obecně situace v oblasti lidských práv a náboženské svobody v ….. Dále pak uvedla, že správní orgán uvádí několik dílčích vzájemně souvisejících námitek týkajících se vycestování žalobkyně z vlasti či integračních snah žalobkyně v České republice a z těchto skutečností souhrnně vyvozuje postranní ekonomický záměr žalobkyně. Je to jednak ta skutečnost, že žalobkyni byl bez jakýchkoliv problémů vydán cestovní pas a při vycestování neměla na letišti žádné problémy, při žádosti o vízum uvedla či předložila několik nepravdivých informací a dokumentů, přičemž o této skutečnosti správní orgán sama od sebe neinformovala a učinila tak až poté, co byla konfrontována, což snižuje její věrohodnost i ve vztahu k jejím dalším tvrzením ohledně důvodu odchodu z vlasti. Dále sdělila, že žalovaný namítá, že žalobkyně a další žadatelé z ….., požádali okamžitě po uplynutí šesti měsíců o pracovní povolení, nalezli si zaměstnání, opustili pobytová střediska a našli ubytování v soukromí, což nasvědčuje spíše ekonomickým motivům odchodu z vlasti. Navíc pak žádost o mezinárodní ochranu žalobkyně neučinila hned na Letišti Václava Havla, ale až později v ……….., přičemž nedokázala správnímu orgánu spolehlivě sdělit, kdo jí poradil cestu.   9.      Žalobkyně namítá, že správní orgán nesprávně a nepodloženě připisuje těmto skutečnostem význam ve vztahu k posuzování podmínek pro udělení mezinárodní ochrany, ačkoliv se nejedná o skutečnosti, jež by mohly jakkoliv relativizovat obavy žalobkyně z pronásledování nebo nebezpečí vážné újmy. Uvedla také, že veškeré tyto námitky, jež nyní uvádí, se vyskytují i ve všech rozhodnutích u těch osmi žadatelů o mezinárodní ochranu, kterým správní orgán udělil mezinárodní ochranu formou azylu z důvodu odůvodněné obavy z pronásledování coby členů menších křesťanských církví v ….. – tedy i tito úspěšní žadatelé přicestovali legálně se svými doklady, a to přes ….. letiště. Je tak nejasné, na základě jaké metody dospěl správní orgán z týchž výtek a argumentů k opačnému závěru než u žalobkyně a jakou výpovědní hodnotu těmto argumentům sám správní orgán připisuje.   10.  Žalobkyně uvedla, že připouští, že v rámci řízení nepředložila správnímu orgánu žádné konkrétní důkazy týkající se toho, že konkrétně ona ve vlasti byla před svým odchodem v hledáčku státních orgánů. Zároveň však absolvovala, jak uvedla, celkem tři poměrně podrobné pohovory, v rámci nichž poskytla správnímu orgánu ve vztahu k důvodům žádosti o mezinárodní ochranu vyčerpávající výpověď, která byla konzistentní, vnitřně bezrozporná, bez zásadnějších nesrovnalostí a kromě toho zapadala do celkového kontextu dostupných informací o systematickém pronásledování příslušníků náboženských menšin v …... Je přesvědčena o tom, že žalovanému se v řízení nepodařilo vyvrátit věrohodnost žalobkyně, přičemž právě na té skutečnosti, že tvrzení žalobkyně pokládá za nevěrohodné, žalovaný staví své rozhodnutí, kdy žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu nevyhověl.   11.  Žalobkyně má však za to, že splňuje podmínky ust. § 12 písm. b) zákona o azylu.     12.  Žalobkyně nesouhlasila ani s tvrzením žalovaného, že žalobkyně v případě obav z pronásledování v místě svého bydliště, mohla využít vnitřního přesídlení v rámci ….., tedy přestěhovat se do jiné části, když však současně žalovaný nepřipouští, že by žalobkyně jakékoliv problémy vůbec v …. měla. Žalobkyně již v rámci pohovorů však uvedla, že tato možnost pro ni reálně nepřicházela v úvahu, neboť pronásledování příslušníků Církve Boha Všemohoucího dochází na celém území …... Žalovaný však svoje úvahy nepodporuje žádnými důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že po přestěhování do jiné části země by žalobkyně jednoznačně unikla problémům se státními orgány a tedy, že by její přesun byl účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě. Nestačí totiž pouze tvrdit, že by pronásledování žalobkyně bylo pouze lokálně ohraničeno. Žalovaný vůbec totiž nebere v potaz, že žalobkyně, která byla v hledáčku policie, se neustále skrývala, měnila místo svého bydliště. Skutečnost, že žalobkyně nebyla zadržena, tedy nemusela být nutně výsledkem nezájmu čínských orgánů o její osobu, ale spíše výsledkem preventivních opatření ze strany žalobkyně. Přesto se však problémům s policií nevyhnula a v rámci pohovoru popisovala, jak ji i po jejím přestěhování hledali a jak ji v jednom případě (kdy zatkli dvě spoluvěrkyně) téměř zatkli také.   13.  Přesto, že je žalobkyně přesvědčena, že jí měla být udělena mezinárodní ochrana ve formě azylu, domnívá se, že rovněž splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu, a to zejména z důvodu jejího možného postihu souvisejícího s podáním žádosti o mezinárodní ochranu v jiné zemi.   14.  Z výpovědi žalobkyně v kontextu zpráv o zemi původu plyne, že by jí v případě návratu do ….. mohlo hrozit nebezpečí vážné újmy v podobě nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Závěry žalovaného, že by tomu tak nebylo, postrádají dostatečnou oporu ve správním spise.   15.  Kromě obavy související s náboženským přesvědčením se žalobkyně podává i postihu za podání žádosti o mezinárodní ochranu v jiné zemi, a to s ohledem na to, že případ …… žadatelů o azyl již byl medializován jak v ČR, tak i v zahraničí, včetně země původu žalobkyně. Skutečnost, že jméno žalobkyně nebylo v těchto článcích přímo zmíněno, přitom není rozhodující. Důležité je, že žalobkyně opustila ….. na krátkodobé vízum a nevrátila se před skončením jeho platnosti. Zároveň její pobyt na území ČR spadá do doby, kdy byly publikovány předmětné články. Nelze proto vyloučit, že by si ….. orgány tyto souvislosti nespojily a žalobkyni v případě navrácení neidentifikovaly jako jednu z těchto ….. žadatelů. Žalovaný si přitom neobstaral žádné informace ve vztahu k nebezpečí hrozícího špatného zacházení nebo trestání právě v souvislosti s podáním žádosti o azyl v jiné zemi, přestože ze zpráv o dodržování lidských práv v ….. vyplývá, že čínské státní orgány postihují zvláště tvrdě křesťany, kteří se projeví veřejným způsobem.   16.  Dále pak namítá, že správní orgán nesprávně a nepodloženě připisuje jiný význam skutečnostem jako je např. nalezení práce v ČR nebo poskytnutí nepravdivých informací při žádosti o vízum. Místo potřeby řešit meritum věci, tj. odůvodněný strach z pronásledování z důvodu náboženství, se žalovaný zabývá na několika stránkách úvahami, když spekuluje o okamžitém opuštění pobytového střediska po uplynutí šesti měsíců, nalezení si práce a postupné integrace žalobce v České společnosti. Snahu o řádnou integraci přitom v žádném případě nelze klást k tíži žalobkyně. Právo pracovat přitom požívá žadatel o mezinárodní ochranu po šesti měsících ode dne poskytnutí údajů v podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a realizaci tohoto práva nijak neovlivňuje naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.   17.  Žalovaný, jak bylo sděleno, dále poukazuje na skutečnost, že žalobkyně při vyřizování ….. víza poskytla nepravdivé informace a doklady a po příchodu do ČR o tom neinformovala správní orgán při první možné příležitosti. Uvedené však žalobkyně považuje za irelevantní ve vztahu k jí uváděným důvodům žádosti o mezinárodní ochranu a zároveň tato skutečnost nemůže mít vliv na posuzování její věrohodnosti. Uvedení některých informací do žádosti o vízum nepravdivě žalobkyni doporučil zprostředkovatel, který jí s vyřizováním víza pomáhal a cílem bylo zvýšit šance žalobkyně za získání víza a vycestovat ze země, což bylo v její situaci zcela logickým postupem. Žalobkyně kromě toho v řízení správnímu orgánu sdělila, které informace a dokumenty byly poskytnuty nepravdivě. To, že tak učinila teprve na základě dotazu správního orgánu, a nikoliv z vlastní iniciativy, není vůbec důležité. Neměla žádný rozumný důvod k tomu, aby tak učinila dříve. Nelze předpokládat, že osoba přicházející do zcela cizí země, v níž hledá ochranu před pronásledováním, bude hned při podání žádosti společně s uvedením důvodu jejího podání rovněž informovat příslušné orgány o tom, že při vyřizování žádosti o vízum uvedla některé informace nepravdivě. Úvahy žalovaného v tomto ohledu zcela postrádají jakýkoliv logický i právní základ.   18.  K argumentu o organizovaném příjezdu do ČR žalobkyně namítá, že by v jejím případě vůbec nemělo hrát roli, zda společně s ní přicestovalo více osob či nikoliv, stejně tak datum přicestování. Fakt, že v jistém období se v České republice objevuje početná skupina …… žadatelů, nijak neovlivňuje hodnocení podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. Tvrdí, že tvrzení správního orgánu, že přicestovala organizovaně, se nezakládá na objektivních skutečnostech. Žalobkyně před příchodem do ČR neznala téměř nikoho z ….. křesťanů žádajících v ČR o mezinárodní ochranu. Důvodem, proč přicestovala právě v období roku 2016 je skutečnost, kterou se snažila vysvětlit již v rámci správního řízení. V roce 2014 totiž tvrdě zesílilo pronásledování …… státních orgánů vůči křesťanským uskupením. K argumentu, že žalobkyně nepodala žádost o mezinárodní ochranu na letišti, uvedla, že upozorňuje na ust. § 3a zákona o azylu, který umožňuje žadateli o mezinárodní ochranu podat žádost na několika místech, a to mimo jiné na policii, na hraničním přechodu nebo v přijímacím středisku, nebo na odboru krajského ředitelství cizinecké policie za podmínky, že se dostavil dobrovolně, což se v případě žalobkyně stalo. Žalobkyně tak postupovala zcela v souladu se zákonem, když podala žádost v přijímacím středisku, kde běžně podávají žádost o mezinárodní ochranu všichni žadatelé o mezinárodní ochranu přicestovavší s platnými doklady.   19.  Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný paušálně odmítl hodnotit veškeré důkazy doložené žalobkyní, byť se jí osobně přímo dotýkají, např. důkazní materiály, které správnímu orgánu doložila v průběhu správního řízení. Doložila materiál týkající se přímo oficiální ….. státní politiky proti Církvi Všemohoucího Boha, jejíž členkou je žalobkyně. Tento konkrétní materiál prokazuje skutečnosti, že k perzekucím Církve Boha Všemohoucího dochází po celé …., že v roce 2012 bylo zatčeno více než 400 členů Církve Boha Všemohoucího v …., v provincii …. platí plán perzekuce příslušníků Církve Boha Všemohoucího.   20.  Doložila materiál týkající se nebezpečí při návratu do …., který prokazuje na případy křesťanů z Církve Všemohoucího Boha, kteří byli ………. pronásledováni k smrti. Dále doložila materiály týkající se provincie ….., kde žalobkyně pobývala, které prokazují, že čínská vláda organizuje opakované kampaně k potlačení Církve Všemohoucího Boha v této provincii, že ….. vláda vystavuje speciální informační formuláře pro vyšetřování Církve Boha Všemohoucího, pomocí nichž mohou ostatní občané udávat věřící. Doložila materiály týkající se pronásledování křesťanů přímo ve městě ….., provincii …, ze kterých vyplývá, že pronásledování členů Církve Všemohoucího Boha v její rodné provincii je velmi vážné, kdy dochází k zatčením zakázání evangelia, školy zakládají spolky za účelem perzekuce členů Církve Boha Všemohoucího apod.   21.  Ze všech shora uvedených skutečností navrhovala proto, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2018 zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení.   22.  Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, s obsahem žalobních námitek nesouhlasí, neboť dle žalovaného nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení. Při rozhodování vzal žalovaný v úvahu skutečnosti tvrzené žalobkyní a přihlédl k nim. Shromáždil k nim adekvátní, aktuální informace o situaci v zemi původu z různých zdrojů. Vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům nezbytným pro vydání rozhodnutí. Má za to, že přijaté řešení reflektuje konkrétní okolnosti daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. V průběhu správního řízení postupoval v souladu s právními normami, jimiž je pro případ správního řízení ve věci rozhodování o mezinárodní ochranu vázán. Důvody k udělení mezinárodní ochrany formou azylu v případě žalobkyně shledány nebyly, stejně tak absentují důvody k udělení doplňkové ochrany dle ust. § 14 zákona o azylu. Žalobkyně svou žádost neodůvodňovala jinak než v souvislosti s náboženským přesvědčením, důvody k udělení azylu dle ust. § 12a zákona o azylu v posuzovaném případě absentují. Na této skutečnosti nic nemění ani následná žalobní argumentace.   23.  Správní orgán sice v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že vzhledem k výpovědi žalobkyně nelze zcela vyloučit její příslušnost k Církvi Boha Všemohoucího, přestože byl nucen konstatovat přítomnost řady okolností značně snižujících její věrohodnost ve vztahu k dalším tvrzením stran skutečných důvodů jejího odchodu z vlasti, příjezdu do ČR a požádání o mezinárodní ochranu. V odůvodnění poukázal na konkrétní souvislosti, o něž své závěry opírá.   24.  Žalobkyně dne 11. 3. 2016 při poskytnutí údajů k žádosti uvedla, že žádá o mezinárodní ochranu kvůli utlačování víry v ….. Z jejích dalších sdělení v průběhu správního řízení však byly zjištěny okolnosti nenasvědčující tomu, že by žalobkyni hrozilo pronásledování pro její příslušnost a působení v neregistrované církvi na celém území …... Pokud by tomu tak bylo a žalobkyně by byla policií sledována jako nežádoucí či problémová osoba z náboženských důvodů, sotva mohla ze země vycestovat legální cestou bez problémů, s vlastním pravým pasem obsahující biometrické údaje. Takový sled událostí nesvědčí o vážném, skutečném zájmu státu žalobkyni zadržet či postihnout v souvislosti s jejím vyznáním, měly-li státní orgány dostatek potřebných informací o její osobě, a přesto k tomu nepřistoupily.   25.  Mezi podklady žalovaný zařadil dostatečné spektrum aktuálních informací z různých zdrojů, aby mohl své závěry opřít o spolehlivě zjištěný stav věci. V rozhodnutí uvedl, které doložené či navrhované materiály mezi podklady pro rozhodnutí nezařadil, včetně důvodů, jež jej k takovému kroku vedly. Je přesvědčen, že žalobkyni svým postupem na jejích právech nezkrátil a jednal i v souladu se související judikaturou.   26.  Opakované konstatování o nezpochybnění obecně problematické situace křesťanských náboženských menšin a jejich věřících v …. zdůrazňující nicméně nezbytnost shledat individuální pronásledování ve smyslu konkrétních ustanovení zákona o azylu, je logickou reakcí správního orgánu na situaci opakovaných četných doložení nejrůznějších materiálů žadatelkou a jejím právním zástupcem.   27.  Ze sdělení samotné žalobkyně vyplývá, že naprostá většina dokládaných materiálů se týká situace křesťanů v zemi její státní příslušnosti, nicméně v nich není ona sama zmiňována. Pokud správní orgán shledal takové materiály jako nadbytečné a z důvodu hospodárnosti a efektivity správního řízení nepřistoupil k jejich překladu, nelze jeho postup označit jako nezákonný, zejména disponoval-li a do spisu zařadil dostatečné množství podkladů pro vydání rozhodnutí, splňujících standard charakteristik u takových informací běžně požadovaných. Informace, ze kterých při vydání rozhodnutí žalovaný vycházel, naplňují požadavky formulované např. v rozsudku NSS sp. zn. 1Azs 105/2008 či v ust. § 23c zákona o azylu. Za takových okolností tedy žalovaný oprávněně neshledal, že by zadávání překladů doložených materiálů za účelem zařazení dalších obecných informací o pronásledování křesťanských náboženských menšin neobsahujících konkrétní skutečnosti týkající se přímo žalobkyně a jejích konkrétních problémů ve vlasti mohlo přispět ke spolehlivému zjištění stavu věci či vnést do případu cokoliv nového. V tomto kontextu se konstatování o nezpochybňování obecně problematické situace křesťanských náboženských menšin a jejich věřících v …. jeví jako případné, stejně jako zdůrazňovaná nutnost shledat individuální pronásledování osoby žadatele ve smyslu konkrétních ustanovení zákona o azylu.   28.  Za okolností odjezdu ze země popsaných samotnou žalobkyní se jeví logickou úvahou žalovaného, že žalobkyně mohla svou situaci řešit cestou vnitřního přesídlení v rámci historicky, sociálně i jazykově pro ni blízkého prostředí …., kde by navíc byla vlastním rodinným příslušníkům nepochybně blíž než v Evropě. Žalovaný nemohl pominout ani fakt, že žalobkyně přistoupila k objasňování předložení nepravdivých informací Zastupitelskému úřadu ČR a rovněž cizinecké policii na mezinárodním letišti v Praze až po dotazech správního orgánu souvisejících s kopií žádosti o udělení víza, obsahující informace rozdílné od těch, které poskytla v řízení o mezinárodní ochraně. Správní orgán v odůvodnění popsal konkrétní skutečnosti a souvislosti, které svědčí o tom, že tvrzené motivy a důvody jejího odjezdu z vlasti nejsou důvody skutečnými. Žalovaný v tomto pak odkázal zejména na bezproblémové získání cestovního pasu, uvedení nepravdivých informací vůči Zastupitelskému úřadu ČR a cizinecké policii na letišti v Praze a podání vysvětlení těchto skutečností až na výzvu žalovaného s odkazem na příslušné materiály, vysokou pravděpodobnost organizovanosti příjezdu. Organizovanosti příjezdu žalobkyně a jejích ostatních souvěrců, bezproblémového odcestování z mezinárodního letiště v ….. a nejasný bezprostřední konkrétní impuls k odjezdu ze země původu, žalovaný uzavřel, že důvody žalobkyně k odjezdu z …. byly jiné, než prezentuje, s vysokou pravděpodobností se jedná o důvody ekonomické. Žádost o vydání potvrzení pro úřad práce za účelem zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání podala žalobkyně dne 5. 9. 2016, tedy skutečně relativně krátce po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty, kdy to pro ni začalo být možné.   29.  Poukázal rovněž na to, že žalobkyně dalšímu tvrzenému zájmu policie o svou osobu dle vlastního vysvětlení úspěšně unikala až do svého odletu, nicméně nečila žádná speciální opatření, a pokud z tohoto důvodu měnila bydliště, bylo to pouze v rámci nevelkého území. Státními orgány nikdy zadržena či vězněna nebyla. Po zvážení všech ve věci podstatných skutečností žalovaný konstatoval, že žalobkyně pouze využila uvedených znalostí o problematice pronásledování příslušníků některých náboženských menšin v ….., aby svými tvrzeními následně vygradovala svůj azylový příběh a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti, přičemž dle názoru žalovaného prezentované potíže značně nadhodnotila. Státní orgány v …. měly dostatek času i prostředků k zadržení žalobkyně, pokud by skutečně o ni měly zájem. V rozhodnutí správní orgán poukázal na souvislosti, na jejichž základě shledal tvrzení o intenzivním zájmu čínských orgánů o osobu žalobkyně jako nepřesvědčivé.   30.  Po celkovém posouzení žalovaný konstatoval, že pokud jde o individuální tvrzené pronásledování z důvodu náboženského vyznání žadatelky nebo budoucí údajnou hrozbu v případě návratu do vlasti, její žádost jako důvodnou neshledal. V této souvislosti zdůraznil, že žalobkyně nebyla policií zadržena a nebyla ….. státními orgány či bezpečnostními složkami pronásledována, nečelila závažnému porušení jejích základních lidských práv. Takové porušení žalovaný u žalobkyně z náboženských důvodů neshledal ani ve vztahu k minulosti, ani ve vztahu k možným obavám z jednání budoucího.   31.  Správní orgán považoval za irelevantní žalobou navrhované důkazy odkazující na jiná řízení a rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu podaných jinými osobami. Každá žádost o mezinárodní ochranu je správním orgánem vždy posuzována striktně individuálně na základě konkrétních skutkových okolností, stejně tak tomu bylo i v případě žalobkyně. Taková argumentace je tak bezpředmětná. Žalovaný má za to, že odůvodnění v logickém sledu a srozumitelně reaguje na zjištěné skutečnosti. Sdělení žalobkyně ve svém souhrnu nevedou v důsledku k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování či vážné újmy. Důvody závěrů vyslovených správním orgánem jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně zřejmé. Doplňková ochrana nebyla žalobkyni udělena, neboť na základě individuálního posouzení případu žalovaný neshledal přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Skutečnosti prezentované v této souvislosti žalobkyni ani po zohlednění shromážděných podkladových informací o zemi původu netvoří logický základ k důvodným obavám z jejího vystavení riziku pronásledování či skutečného nebezpečí vážné újmy pro případ návratu do ….. V tomto ohledu žalovaný odkázal na konkrétní souvislosti uvedené v odůvodnění správního rozhodnutí.   32.  Závěrem uvedl, že neshledává obsah žalobních námitek způsobilým zpochybnit jím vyslovené závěry. Správní rozhodnutí považuje za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné, netrpící vadami vytýkanými v žalobě. Odkázal na obsah spisového materiálu správního orgánu, který tento shromáždil a navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodný.   33.  Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2018, č. j.: OAM-228/ZA-ZA11-VL13-2015, z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího, ze Zprávy o šetření z vlastní iniciativy ve věci neudělení mezinárodní ochrany Veřejného ochránce práv č. j. KVOB-46235/2018 ze dne 31. 10. 2018 a také ze zprávy Amnesty International Zamítnutý azyl ….. křesťanů v ČR: Po návratu do ….. jim hrozí zatčení a mučení, založený např. ve spise Krajského soudu v Brně sp. zn. 41A 5/2018. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.).   34.  Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně dne 3. 3. 2016 podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 11. 3. 2016 poskytla údaje k žádosti o mezinárodní ochranu, kdy uvedla, že do ČR přicestovala dne 28. 2. 2016 letecky z ….. do Prahy, na cestovní pas a české vízum. Jako jediný důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedla utlačování kvůli náboženskému vyzvání. Následně byl s žalobkyní o mezinárodní ochranu proveden pohovor téhož dne a dále pak dva další doplňující pohovory dne 26. 5. 2016 a 11. 10. 2016. Z protokolu o pohovoru krajský soud zjistil důvod žádost o mezinárodní ochranu, který je ten, že žalobkyně je věřící ve Všemohoucího Boha, přičemž z důsledku své víry, kdy její církev je zakázána a je označována za „zlé kulty“, byla pronásledována policií, popisovala zatčení i svých rodinných příslušníků, a to matky i otce, obávala se stejného, když v roce 2012 se jen náhodou vyhnula zatčení ze strany policie, kdy stála skupinka čtyř souvěrkyň, žalobkyně s jednou odešla na toaletu, a když se vrátily, zbývající dvě již zatýkala policie. V roce 2015 se pak dozvěděla od bratra svého otce, aby se nevracela do původní domácnosti, neboť její původní bydliště bylo prohledáváno ze strany policie a žalobkyně měla velké obavy ještě z většího útisku, než měli její rodiče, neboť měla v církvi vůdčí postavení.   35.  V důsledku těchto skutečností se rozhodla z …… odjet, neboť se obávala dalšího pronásledování ze strany …. policie, neboť zatýkání a fyzické napadání věřících zakázaných náboženství bylo v …. celkem běžné a po roce 2014 začalo docházet k jejich stupňování. Žila pak v každodenním strachu. Uvedla, že útlak v celé zemi je stejný, proto přestěhování do jiné oblasti v …. by bylo bezpředmětné a vyslovila také obavy, že pokud by se do ….. vrátila, začaly by ji vyšetřovat a mohly by zjistit, že v České republice požádala o mezinárodní ochranu.   36.  Součástí správního spisu jsou pak i žalovaným shromážděné zprávy o zemi původu, s nimiž byla žalobkyně seznámena.   37.  Podle § 12 písm. b) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.   38.  Podle ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání nebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Podle odst. 5 téhož ustanovení, ochranou před pronásledováním nebo vážnou újmou se rozumí zejména přiměřené kroky příslušných státních orgánů, strany nebo organizace, včetně mezinárodní organizace kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, směřující k zabránění pronásledování nebo působení vážné újmy, zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představující pronásledování nebo vážnou újmu za předpokladu, že je taková ochrana účinná, není pouze přechodná a cizinec k ní má přístup. Podle odst. 6 téhož ustanovení, původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace včetně mezinárodní organizace kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, nejsou schopny nebo ochotny nebo odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.   39.  Podle čl. 9 odst. 1 Směrnice Rady 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohly žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (tzv. kvalifikační směrnice) za pronásledování ve smyslu čl. 1 odst. 1A Ženevské úmluvy je považováno jednání, které je: a) svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze odchýlit nebo b) souběhem různých opatření, včetně porušování lidských práv, který je dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce způsobem podobným uvedenému písm. a). 40.  Podle odst. 2 písm. a) téhož článku kvalifikační směrnice za pronásledování ve smyslu odst. 1 může být mimo jiné považováno použití psychického nebo fyzického násilí včetně sexuálního násilí.   41.  Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se udělí doplňková ochrana cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem nebo svého posledního trvalého bydliště. 42.  Podle odst. 2 téhož ustanovení se o vážnou újmu podle tohoto zákona považuje: a)      uložení nebo vykonání trestu smrti b)      mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu c)      vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d)      pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 43.  Krajský soud v Brně ve věci nařídil na den 12. 6. 2019 jednání, jehož se zúčastnila jak žalobkyně se svým právním zástupcem tak také zástupce žalovaného. U tohoto soudního jednání žalobkyně sama přímo uvedla, že její rodiče žijí stále v …., jsou také členy Církve Boha Všemohoucího. Její rodiče byli v …. uvězněni, tak jak o tom žalobkyně hovořila již před správním orgánem a v obou případech to bylo právě proto, že jsou členy Církve Boha Všemohoucího. K události z roku 2012, kterou správnímu orgánu popisovala, uvedla, že tehdy stála společně venku s dalšími členkami Církve Všemohoucího Boha. S jednou souvěrkyní odešla na toaletu a zbývající dvě členky čekaly na ulici. Když se z toalety vracely, tyto dvě zbývající členky církve byly již zatýkány policií a bylo to kvůli jejich víře. Byly pak i odsouzeny, myslí si, že na jeden rok, úplně přesně na jakou dobu to bylo, již nepamatuje. Než vycestovala z ….., s rodiči už nebydlela, přestěhovala se do jiného města, kde žila se dvěma sestrami ve víře. Od té doby pak žádný konkrétní problém neměla, telefonoval jí však její strýc, bratr jejího otce a ten jí sdělil, že v místě jejího původního bydliště ji hledala policie. Také ve městě, kam se přestěhovaly, byli však zatčeni spoluvěřící bratři i sestry, bylo to mnoho lidí. Dále pak poukázala na příběh jedné své sestry ve víře, které byl v České republice udělen azyl, když má za to, že její příběh je velmi podobný příběhu žalobkyně, které azyl udělen nebyl. Uvedená sestra ve víře byla původně vdaná, její manžel i její tchán na ni tlačili, aby víru opustila. To se však nestalo, jmenovaná se rozvedla a přijela také do ČR požádat o azyl. Jmenovaná jeden den v …. byla zadržována policií. U tohoto soudního jednání pak zástupce žalobkyně do spisu založil s odkazem na čl. 46 odst. 1 Procedurální směrnice odsuzující rozsudek jedné z členek Církve Boha Všemohoucího, která po neudělení azylu ve ….. a návratu do …., byla v …. odsouzena ke třem a půl letům vězení.   44.  U tohoto soudního jednání zástupce žalovaného poukázal na to, že každý případ, případ každého žadatele o azyl je posuzován přísně individuálně a z těchto důvodů dle jeho názoru není potřeba provádět další dokazování.   45.  Krajský soud pak uvádí, že žalobkyně do spisu založila Zprávu o šetření z vlastní iniciativy ve věci neudělení mezinárodní ochrany Veřejnou ochránkyní práv, kterou provedl důkaz v rámci soudního jednání a z níž vyplynuly tyto podstatné skutečnosti: OAMP ve svých rozhodnutích činí nedůvodné rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými žadateli o mezinárodní ochranu. OAMP formuloval odůvodnění jednotlivých rozhodnutí tak, že nelze rozlišit, proč v konkrétních případech byla či nebyla udělena mezinárodní ochrana. Je nezbytné, aby bylo z jednotlivých odůvodnění zřejmé, že OAMP posoudil individuální okolnosti konkrétního žadatele a své závěry o důvodnosti nebo naopak nedůvodnosti jeho žádosti stáhl k těmto individuálním okolnostem. Takové úvahy v jednotlivých rozhodnutích zpravidla chybí. Ve skutečnosti se celé pasáže odůvodnění beze změny opakují, v příkrém rozporu s požadavkem na individualizaci rozhodnutí.   46.  OAMP pochybil ve způsobu hodnocení věrohodnosti jednotlivých žadatelů. Při posuzování věrohodnosti je klíčovou povinností správního orgánu postupovat jednotlivě, objektivně a nestranně při zohlednění skutečností významných pro posouzení samotné žádosti o mezinárodní ochranu, a své negativní závěry náležitě odůvodnit. OAMP tuto povinnost porušil.   47.  OAMP nepodnikl žádné kroky vedoucí k identifikaci možných obětí mučení či jiných forem špatného zacházení. OAMP tato tvrzení zpochybňuje, aniž by žadatelům nabídl provedení lékařského či psychologického vyšetření nebo je o této možnosti alespoň informoval.   48.  Ve vztahu k naplnění požadavků ohledně důkazního břemene a důkazního standardu v řízení o mezinárodní ochraně OAMP pochybil. Své závěry o neexistenci přiměřené pravděpodobnosti pronásledování neopírá OAMP o relevantní informace o zemi původu vztahující se ke konkrétním skutkovým okolnostem jednotlivých případů, a zároveň se dostatečně nezaměřuje na hodnocení budoucího rizika pronásledování.   49.  Posouzení možnosti vnitřního přesídlení ze strany OAMP je v jednotlivých rozhodnutích naprosto nedostatečné, neboť neodpovídá podmínkám kladeným na taková posouzení kvalifikační směrnicí a judikaturou. Strohé konstatování, že problémy žadatelů byly omezeny pouze na určité území, bez dalšího nepostačuje k přijetí závěru o možnosti žadatelů předejít pronásledování přestěhováním se na jiné místo v rámci …... Závěr o možnosti vnitřního přesídlení nebyl vůbec posouzen na podkladě informací o zemi původu, ale byl pouhou domněnkou OAMP nepodloženou důkazy. Takový závěr je nepřezkoumatelný.   50.  OAMP nesprávně pracoval s informacemi o zemi původu žadatelů o azyl. Ačkoliv zprávy o situaci křesťanů v …. shromážděné OAMP byly do značné míry po obsahové stránce relevantní, v rozporu s čl. 4 odst. 3 písm. a) a c) kvalifikační směrnice nepokrývají celou řadu otázek nutných pro posouzení potřeby mezinárodní ochrany. Naprostá většina informací o zemi původu byla zastaralá, neboť kromě zprávy Ministerstva vnitra Spojeného království o ….. křesťanech existovaly ke dni vydání rozhodnutí minimálně o rok aktuálnější zprávy. Byl tak porušen i požadavek čl. 8 odst. 2 procedurální směrnice na obstarání aktuálních a přesných informací o zemi původu. OAMP využil pro všechny žadatele totožné informace o zemi původu, s výjimkou informace OAMP, která se vždy vztahuje k obecným informacím o konkrétní církvi.   51.  Z uvedené zprávy Veřejné ochránkyně práv pak cituje krajský soud dále následující:   52.  Po prostudování jednotlivých rozhodnutí o mezinárodní ochranu jsem dospěla k závěru, že své povinnosti rozhodovat podobné případy stejně OAMP v případě skupiny žadatelů z ….. nedostál. Naopak na základě velmi podobných skutkových okolností a v kontextu totožných informací o zemi původu došlo v některých případech k udělení mezinárodní ochrany, neprostá většina žádostí však byla zamítnuta.   53.  Z přijatých rozhodnutí musí však být vždy jasně patrno, co k odlišným rozhodnutím správní orgán v jednotlivých případech vedlo. Tak tomu u posuzovaných rozhodnutí není. Ve skutečnosti se celé pasáže odůvodnění beze změny opakují, aniž by byly přizpůsobeny konkrétním okolnostem případu. Naopak části obsahující individualizaci odůvodnění neudělení ochrany v řadě případů takřka chybějí, v příkrém rozporu s požadavkem na individualizaci rozhodnutí.   54.  Považuji za problematické, že je celá výše uvedená argumentace obsažena jak v pozitivních, tak v negativních rozhodnutích. V rozhodnutích, kterými azyl nebyl udělen, tyto argumenty působí jako klíčové pro negativní závěr OAMP o žádosti. V pozitivních rozhodnutích přitom došlo k udělení azylu bez zdůvodnění, proč vyjmenované okolnosti nakonec v hodnocení OAMP nesehrály žádnou roli.   55.  Ve skutečnosti se ani po prostudování všech rozhodnutí nedá zjistit, z jakého důvodu byla některým žadatelům mezinárodní ochrana udělena a některým nikoliv.   56.  Veřejná ochránkyně práv zdůraznila, že ani v jednom případě OAMP nezpochybnil, že je daný žadatel členem církve, o které to tvrdí.   57.  V případě osmi žadatelů, kterým OAMP mezinárodní ochranu udělil, bylo součástí odůvodnění: „Původcem negativního jednání vůči jmenované[mu] byly přitom zcela jednoznačně …. bezpečnostní složky a dle správního orgánu s ohledem na výše citované informace o situaci v oblasti lidských práv v ….. a zejména stavu náboženské svobody nelze očekávat, že by žadatelce [žadateli] v případě, že by se na ně obrátil[a], byly případné nadřízené …. složky ochotné a schopné poskytnout ochranu jejich [jeho] základních lidských práv před nezákonným jednáním jím složek podřízených“.   58.  Rovněž neúspěšní žadatelé však v průběhu celého řízení vyjadřovali  obavu z policejního násilí a uváděli, že byli sledováni či kontaktováni ….. bezpečnostními složkami, někteří byli dokonce již vzati do vazby a vyslýcháni, přičemž tyto výslechy měly podobný průběh jako v případě úspěšných žadatelů. Není tak vůbec jasné, jak mohl správní orgán na základě v zásadě obdobných individuálních okolností a týchž zpráv o zemi původu v jejich případě dospět k závěru, že žádost o mezinárodní ochranu je nedůvodná. Pokud jde o zatčení a vyslýchání těchto neúspěšných žadatelů, OAMP v něm pouze uvedl: „jednání policistů vůči žadatelce [žadateli] překročil akceptovatelnou míru a šlo zcela evidentně o porušení služebních povinností i zákona z jejich strany, jednalo se o jediný konkrétní incident. V této argumentaci považovala Veřejná ochránkyně práv za nutné zdůraznit, že i jediný incident může představovat pronásledování, je-li svou povahou dostatečně závažné.“ 59.  Dále soud ze zprávy cituje, že pokud jde o údajnou organizovanost příchodu žadatelů, argumentace OAMP je problematická hned z několika důvodů. 1. Závěry OAMP nemají žádnou oporu v objektivních důkazech, ve výpovědích jednotlivých žadatelů nebo shromážděných informacích o zemi původu, ale vycházejí pouze ze subjektivního přesvědčení a ničím nepodložených domněnek.   60.  Krajský soud, jak již uvedl, měl pak k dispozici z jiného soudního spisu Zprávu Amnesty International ze dne 7. 3. 2018, z níž vyplynulo, že Amnesty International je znepokojena informací, že většina žádostí o azyl ….. křesťanského vyznání byla v ČR zamítnuta. Z výzkumu Amnesty International, které mělo ministerstvo vnitra při svém rozhodování k dispozici, jednoznačně vyplývá, že občané ….., kteří jsou křesťanského vyznání, čelí ve své zemi pronásledování a perzekucím. Už v roce 2013 odstartovala kampaň za ničení kostelů a odstraňování křesťanských křížů z budov. Právník, který nabídl pastorům pomoc i samotní členové církve čelí zastrašování, absurdním obviněním a vykonstruovaným procesům. 1. února 2018 navíc vstoupila v platnost nařízení, která úřadům zvyšují pravomoci monitorovat, sledovat a potenciálně postihovat některé náboženské praktiky. Ještě více se tak zvyšuje státní kontrola nad všemi aspekty náboženského vyznání. Nadále hrozí, že pravidla zdůrazňující národní bezpečnost s cílem omezit „infiltraci a extremizmus“, můžou být zneužita k dalšímu omezování práv na svobodu náboženského vyznání a víry. ….. pečlivě monitoruje své občany, kteří jsou v zahraničí. Jako vlastizrádce bere ty, kteří v jiné zemi kritizují režim – třeba tím, že požádají o azyl. Například i ……, jejichž náboženství je …., čelili po nucených návratech do ….. zatýkání, mučení a obvinění ze „zrady rodné země“. Fakt, že lidé žádají v zahraničí o azyl, bere ….. vláda jako důvod k obvinění z trestného činu nebo pokusu o něj.   61.  Krajský soud pak uvádí, že měl k dispozici seznámit se s pěti rozhodnutími Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, rozhodnutí, z nějž vyplynulo, že žalovaný udělil azyl dle § 12 písm. b) zákona o azylu ……. občanům, kteří vyznávají křesťanskou víru a jsou členy zakázaných náboženství, které jsou označeny za „zlé sekty“, tak jako je to v případě žalobkyně v této projednávané věci, které mezinárodní ochrana udělena nebyla.   62.  Krajský soud uvádí, že z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí a z připojeného správního spisu v daném případě vyplynulo, že žalobkyně jako zásadní a jediný důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla obavy z pronásledování a zatčení z důvodu té skutečnosti, že je příslušnicí náboženské skupiny, konkrétně příslušnicí Církve Boha Všemohoucího. Jak z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, žalovaný nezpochybnil věrohodnost výpovědi žalobkyně ohledně její příslušnosti k této náboženské skupině a nezpochybnil ani její tvrzení o životě v zemi jejího původu a její konkrétní potíže. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že v …. je potlačována náboženská svoboda a dochází k postihu osob praktikujících křesťanské náboženství. Přiložené materiály potvrzují, že vláda ve sledovaném období postihovala menší křesťanské církve a uskupení, které označovala za zakázané kulty či zakázané sekty. Dle shromážděných zpráv vyplynulo, že jejich členové jsou vystaveni mučení, šikaně a týrání. Zákon tyto náboženské skupiny označuje jako „zlé sekty“. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že žalobkyně je příslušnicí Církve Boha Všemohoucího, neboť její výpovědi stran uvedené církve alespoň v zásadních obrysech odpovídají informacím, které by řadový příslušník církve i s ohledem na její vzdělání, věk a sociální původ mohl mít. Žalovaný pak uvádí, že s ohledem na příslušnost žalobkyně k Církvi Boha Všemohoucího se seznámil se situací v oblasti dodržování svobody vyznání v …... Cituje Informace Human Rights Watch ze dne 12. 1 2017, podle které vláda omezuje praktikování náboženství na pět oficiálních uznaných náboženství a pouze v oficiálně uznávaných náboženských prostorách a zároveň kvalifikuje mnoho náboženských skupin, které nejsou pod kontrolou, jako „kulty“. Dle Zprávy Freedom House nazvaný Svoboda ve světě 2017 – … ze dne 27. 1. 2016 je svoboda vyznání ze strany ateistické ……… přísně omezována. Všechny náboženské skupiny jsou povinny se registrovat u státní správy, některé skupiny jsou zakázány a jejich členové jsou pronásledováni, vězněni a mučeni. Neregistrované skupiny včetně neoficiálních protestanských a římskokatolických kongregací působí v legální šedé zóně. Některé jsou schopny se postupně setkávat za tichého souhlasu místních správních orgánů, zatímco shromažďování jiných domácích církví jsou naopak přepadána nebo vykazována ze svých shromáždění. Podle zprávy Amnesty International 2015/2016 – Čína ze dne 24. 2. 2016 byla svoboda vyznání v …. i nadále systematicky potlačována. Dle této zprávy pokračovala vláda ve své kampani demolicí kostelů a strháváním křesťanských křížů v provinciích ….. Podle zprávy Ministerstva zahraničních věcí ….. ze dne 21. 4. 2016 v …. docházelo i nadále k omezování aktivit občanské společnosti, k omezování bohoslužeb a kulturních projevů menšin. Žalovaný dále pak cituje Zprávu Ministerstva zahraničních věcí … o svobodě vyznání za rok 2015 ze dne 10. 8. 2016, ve které ústava … stanoví, že občané mají svobodu náboženského přesvědčení, ale omezuje praktikování náboženské víry na „normální náboženské aktivity“ a nedefinuje pojem „normální“. V této zprávě je rovněž uvedeno, že v průběhu uplynulého roku se nadále objevovaly zprávy, že státní orgány fyzicky týraly, zadržovaly, zatýkaly, mučily, odsuzovaly k trestu odnětí svobody nebo šikanovaly stoupence zaregistrovaných i nezaregistrovaných náboženských skupin za aktivity související s jejich náboženskou vírou a jejich provozováním náboženských praktik. Podle zprávy Ministerstva vnitra ….: Křesťané z března 2016 se ….. úřady snaží mít pod kontrolou všechny oblasti náboženského života. Omezování náboženských svobod a činností je rozsáhlé, existují ovšem také značné rozdíly v přísnosti omezování v jednotlivých regionech. Protestantské skupiny, které nemají vazby na vlastenecké sdružení a katolíci vyznávající loajalitu k …., nemají možnost se registrovat jako právnické osoby. Některé z nich se mohou scházet s tichým souhlasem místních úřadů, ale setkání jiných domácích církví jsou rozháněny nebo jejich členové vyháněni z míst, kde se scházejí. Z citovaných zpráv o zemi původu žalobkyně žalovaný pak učinil dílčí závěr: „Po porovnání informací sdělených žadatelem, resp. jejím právním zástupcem a jejich porovnání s výše uvedenými informacemi o situaci členů náboženských menšin v …., správní orgán konstatuje, že tito se obecně mohou stát terčem negativního jednání ze strany …… státních orgánů či bezpečnostních složek. Jinými slovy, žalovaný z citovaných shromážděných zpráv o poměrech v zemi původu žalobkyně má za prokázané, že v …….. je svoboda náboženského vyznání do značné míry omezována a že v této zemi existuje pronásledování z náboženských důvodů. S tímto „dílčím“ závěrem žalovaného Krajský soud v Brně souhlasí.   63.  Krajský soud v Brně ovšem nemůže souhlasit s dalším závěrem žalovaného, a sice „že pokud jde o individuální tvrzené pronásledování z důvodu náboženského vyznání žalobkyně nebo její budoucí údajnou hrozbu v případě návratu do vlasti, pak v tomto správní orgán důvodnost žádosti jmenované o mezinárodní ochranu podle zákona o azylu neshledal“. Podle názoru žalovaného, ačkoliv byla žalobkyně podle svých sdělení příslušnicí Církve Boha Všemohoucího a svou víru po značnou část života vyznávala, nebyla ze strany …….. státních orgánů či bezpečnostních složek dlouhodobě pronásledována ve smyslu zákona o azylu, tj. nebyla závažným způsobem porušena její základní lidská práva, když žalovaný dovodil pak další závěr, že „žalobkyně pouze využila znalosti o problematice pronásledování příslušníků některých náboženských menšin v ….., aby svými tvrzeními následně vygradovala svůj azylový příběh a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti, přesto, že ona sama policií nebyla ani v jednom případě zadržena a sdělení žalobkyně ve svém souhrnu nevedou v důsledku k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování či vážné újmy. Žalovaný tedy uvedl, že v odůvodnění rozhodnutí v logickém sledu a srozumitelně reaguje na zjištěné skutečnosti a důvody závěrů vyslovených správním orgánem jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně zřejmé. Doplňková ochrana nebyla pak žalobkyni udělena, neboť na základě individuálního posouzení případu žalovaný neshledal přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Skutečnosti prezentované v této souvislosti žalobkyní ani po zohlednění shromážděných podkladových informací o zemi původu, netvoří logický základ k důvodným obavám z jejího vystavení riziku pronásledování či skutečného nebezpečí vážné újmy pro případ návratu do ….   64.  Soud uvádí, že výpověď žalobkyně ohledně jejich potíží v …. však žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nezpochybnil a proto je pro Krajský soud v Brně nepřezkoumatelný jeho závěr o tom, že „základní lidská práva žalobkyně nebyla závažným způsobem porušena“. Argument žalovaného, že žalobkyně nebyla ze strany …… státních orgánů či bezpečnostních složek dlouhodobě pronásledována, nemůže obstát se zřetelem k definici pronásledování dle čl. 9 odst. 1 kvalifikační směrnice, z níž vyplývá mimo jiné to, že se jím rozumí jednání, které svou povahou je natolik dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv. Podle názoru krajského soudu se žalovaný s otázkou pronásledování v odůvodnění svého rozhodnutí nedostatečně vypořádal uvedením důvodů, proč popisované jednání policie vůči žalobkyni nepovažuje svou povahou za dostatečně natolik závažné, aby jej bylo možno kvalifikovat jako pronásledování. Nelze pominout, že podle citovaného článku kvalifikační směrnice se za pronásledování mimo jiné považuje použití fyzického nebo psychického násilí, které bylo v případě žalobkyně dle její výpovědi použito. V důsledku zatčení a uvěznění jejich rodičů, zatčení dvou sester ve víře a jejich věznění, prohledávání domácnosti žalobkyně policií, v době, kdy tam již nebydlela, rozhodně lze hodnotit jako psychické násilí na osobě žalobkyně. Krajský soud ze stejných důvodů musí hodnotit jako nesrozumitelný závěr žalovaného, že dle něho žalobkyně nebyla v zemi z důvodu příslušnosti ke konkrétní náboženské skupině nikdy vystavena pronásledování ve smyslu ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu, tedy závažnému porušení jejich základních lidských práv ze strany ….. orgánů, a že ani neuvedla žádné konkrétní a relevantní skutečnosti, které by svědčily o tom, že se na této její situaci v případě jejího návratu do vlasti cokoliv změní.   65.  Za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů pak považuje krajský soud odůvodnění napadeného rozhodnutí také v té části, v níž žalovaný odkazuje na možnost žalobkyně využít vnitřního přesídlení v rámci ….. Tento závěr žalovaného nemá oporu ve správním spise, neboť žádná z použitých zpráv o poměrech v zemi původu žalobkyně neuvádí, že by v některé části ……… nedocházelo k náboženskému pronásledování. Naopak z informací vyplývá, že k pronásledování dochází na celém území …..   66.  Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí dále vyplynulo, že s otázkou neudělení doplňkové ochrany žalobkyni podle ust. § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu, tedy s tím, zda žalobkyni hrozí v případě návratu do …. nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, se žalovaný řádně nevypořádal, resp. vypořádal se pouze tak, že doslovně opsal odůvodnění, které se týká neudělení azylu podle § 12b zákona o azylu. V této části proto hodnotí odůvodnění rozhodnutí žalovaného soud jako nepřezkoumatelné.   67.  Krajský soud proto uvádí, že v tomto směru při vydání nového rozhodnutí bude třeba, aby se žalovaný s otázkou případného návratu žalobkyně do …. bez toho, že by jí hrozilo shora uvedené nebezpečí, řádně vypořádal, když soud poukazuje i na zprávu Amnesty International ze dne 7. 3. 2018, která hovoří o tom, že po návratu do … hrozí „….. křesťanům, kteří se navracejí do …..“ nebezpečí zatčení i mučení, přičemž soud uvádí, že se jedná o zprávu od organizace, od které běžně v rámci řízení o azylu žalovaný získává potřebné informace a považuje je za pravdivé.   68.  Soud pak dále konstatuje, že v odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně a ostatní ….. státní příslušníci přicestovali do ČR výhradně v období od července 2015 do léta roku 2016 a všichni hovořili o dlouhodobém pronásledování z náboženských důvodů a o tom, že se před příchodem vzájemně neznali, dle žalovaného toto svědčí o „jasné organizovanosti příchodu jmenovaných do ČR“, přičemž o jejich důvodech a motivech lze pouze spekulovat. To, že požádali po uplynutí 6 měsíců od zahájení správního řízení o udělení mezinárodní ochrany o pracovní povolení a nalezli si zaměstnání a poté bezprostředně opustili pobytová střediska a přihlásili se k pobytu na privátní adresy, často v ubytovacích kapacitách svých zaměstnavatelů v rámci celé ČR, dle názoru žalovaného nasvědčuje tomu, že motivem jejich příjezdu byly spíše ekonomické zájmy než útěk před údajnou náboženskou perzekucí.   69.  Zde soud uvádí k úvahám žalovaného, že konstatuje, že z obsahu správního spisu žalovaného nevyplynul ani z jediné listiny důkaz na podporu takového tvrzení.   70.  Dále pak v odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že považuje obavy žalobkyně ze zatčení v případě návratu do …., protože se do ….. nevrátila ve stanovené lhůtě a požádala v ČR o azyl, za nepodložené, pouze za hypotetickou spekulaci, protože žalobkyně kromě obecných tvrzení neuvedla a ani nepředložila během správního řízení žádné relevantní skutečnosti, které by jí tvrzené nebezpečí činilo reálným a které by bylo dostatečným důvodem domnívat se, že jí může s významnou pravděpodobností postihnout. Poukázal na to, že z jím shromážděných informací nelze dovodit, že by žalobkyně byla po svém návratu do vlasti zadržena, jak tvrdí a postižena za podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR z náboženských důvodů, když žalovaný v tomto směru poukázal na to, že ze strany žalovaného naprosto žádná informace ohledně žalobkyně, jejích tvrzení a žádosti o azyl, neunikla.   71.  K tomu uvádí krajský soud, že v tomto směru si žalovaný neopatřil žádné relevantní informace, což bylo jeho povinností a dopustil se tak další vady řízení. Opětovně soud poukazuje na zprávu Amnesty International ze dne 7. 3. 2018, která nasvědčuje opaku, tedy tomu, že v případě návratu žalobkyně do …., žalobkyně, která je žadatelkou o azyl v ČR a která se nevrátila ve stanovené lhůtě do …., by mohlo hrozit zatčení, mučení či nelidské zacházení.   72.  Soud pak poukazuje také na tu skutečnost, že z pěti rozhodnutí úspěšných žadatelů o azyl v ČR, které měl k dispozici, dospěl ke stejnému stanovisku, k jakému dospěla ve svém šetřeních Veřejná ochránkyně práv v tom směru, že na základě velmi podobných skutkových okolností, tedy obdobných příběhů a v kontextu totožných informací o zemi původu, došlo pouze v některých případech k udělení mezinárodní ochrany (osm žadatelů), v naprosté většině však byly žádosti zamítnuty.   73.  Krajský soud věc tedy uzavírá tak, že z důvodů, které v odůvodnění rozsudku uvedl, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení dle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc dle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. vrací žalovanému k dalšímu řízení.   74.  Na žalovaném bude, aby si před vydáním nového rozhodnutí opatřil další („čerstvé“) zprávy týkající bezpečnosti návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu do země původu žalobkyně a v novém rozhodnutí pak srozumitelně a podrobně odůvodnil neudělení (pokud setrvá na stejném stanovisku) mezinárodní ochrany žalobkyni podle § 12 písm. b) zákona o azylu či doplňkové ochrany podle ust. § 14a odst. 1, 2 zákona o azylu.   75.  Soud dodává, že zprávu Veřejné ochránkyně práv ze dne 31. 10. 2018 pokládá za zprávu, k níž je třeba přihlížet, neboť Veřejná ochránkyně práv se velmi podrobně situací žadatelů o azyl z …. zabývala, uvedla v ní řadu skutečností, které dle názoru soudu je možné využít pro posouzení této konkrétní věci tedy žádosti o azyl ze strany žalobkyně a ve smyslu ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. a proto zavazuje žalovaného, aby před vydáním nového rozhodnutí, kdy doplní podklady, použil i zásadní skutečnosti uvedené ve Zprávě Veřejné ochránkyně práv a přihlédl i ke zprávě Amnesty International ze dne 7. 3. 2018, tedy se i s těmito podklady řádně vypořádal.   76.  Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, žádala náhradu nákladů právního zastoupení advokátem.   77.  Soud zjistil, že žalobkyně byla nejprve zastoupena Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem, na základě plné moci ze dne 5. 3. 2018.   78.  Na základě udělené plné moci žalobkyni uvedenému advokátovi, tento převzal zastoupení, sepsal žalobu, podal žádost o anonymizaci osobních údajů, vyjádřil se replikou k vyjádření žalovaného k žalobě a doplnil rozhodné skutečnosti a důkazy. Požadoval v tomto směru odměnu za zastoupení za pět úkonů právní pomoci dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále „advokátní tarif“), kdy tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 3.100 Kč za jeden úkon. Mgr. Ondřej Novák pak uvedl, že vzhledem ke složitosti a náročnosti věci, zejména pak pro užití cizích jazyků a nutnosti tlumočení z …… jazyka, uplatňuje v souladu s ust. § 12 odst. 1 advokátního tarifu odměnu ve výši dvojnásobku odměny za jeden právní úkon, tj. částku 6.200 Kč za jeden úkon, tedy 5 x 6.200 Kč a 5x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 shora uvedené vyhlášky, vše zvýšeno o 21% DPH, neboť advokátní kancelář je plátcem daně z přidané hodnoty, o čemž předložil doklad.   79.  Soud zde uvádí, že pokud jde o odměnu Mgr. Nováka za zastupování žalobkyně na základě plné moci, soud mu přiznal odměnu za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a repliku k vyjádření žalovaného, dva zbývající úkony, a to žádost o anonymizaci osobních údajů a doplnění rozhodných skutečností a důkazů mu nepřiznal, neboť v jednom případě pouze krátkou žádostí žádal o anonymizaci osobních údajů a ve druhém pouze navrhoval provedení dalších důkazů.   80.  Soud však vycházel z advokátního tarifu 3.100 Kč za jeden úkon dle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., když uvádí, že dle názoru soudu se jednalo o zcela běžné zastupování v azylové věci, kdy v žádném případě soud nepřiznává. V takovýchto řízeních zvýšenou odměnu dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu, neboť k tomu neshledává důvod, odměnu však zvýšil o 21% DPH.   81.  Stejný advokát pak byl žalobkyni ustanoven soudem, a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2009, č. j. 41As 3/2018-138, kdy po tomto ustanovení soudem požadoval Mgr. Novák odměnu za úkony, a to doplnění skutečností a důkazů ze dne 7. 6. 2019 a účast u soudního jednání konaného dne 12. 6. 2019 (jednání přesahující dvě hodiny, účtováno za dva úkony právní služby).   82.  Soud nepřiznal odměnu za zastupování na základě ustanovení soudem za úkon doplnění skutečností a důkazů ze dne 7. 6. 2019, neboť skutečně zástupce pouze odkázal na důkazy, které by měl dle jeho názoru soud provést, přiznal však dva úkony za ústní jednání konané dne 12. 6. 2019, ovšem ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby, neboť ze soudního protokolu se zjišťuje, že jednání skutečně trvalo déle než dvě hodiny a je to tedy v souladu s advokátním tarifem, takže soud poté, kdy Mgr. Novák byl žalobkyní ustanoven soudem, mu přiznal za účast u soudního jednání dne 12. 6. 2019 dva úkony po 3.100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč.   83.  Vzhledem k tomu, že advokátní kancelář Mgr. Nováka je plátcem daně z přidané hodnoty, byla tato odměna a i odměna vyplácená na základě plné moci uzavřená mezi žalobkyní a advokátem zvýšena o 21% daně z přidané hodnoty.   84.  Protože soudní jednání se konalo u Krajského soudu v Brně, sídlo advokáta je ve Frýdku-Místku a advokát k tomuto jednání přijel, byla mu přiznána i požadovaná náhrada za ztrátu času za šest půl hodin, vzhledem ke vzdálenosti Frýdek-Místek – Brno a zpět, celkem 336 km, kdy soud uvěřil, že cesta z Frýdku-Místku do Brna a zpět trvala 3 hodiny, tedy přiznal náhradu za 6 půl hodin po 100 Kč za jednu půl hodinu a náhradu cestovních výdajů, kdy cestovné bylo účtováno v souladu s vyhl. č. 333/2018 Sb., v platném znění, včetně 21% DPH, kdy soud, jak již uvedl, měl za prokázáno, že Mgr. Novák je plátcem daně z přidané hodnoty. Celková výše odměny za úkony, cestovné a promeškaný čas představuje tedy částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku.     Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.    Brno 12. června 2019   JUDr. Jana Kubenová, v. r. samosoudkyně