62 A 110/2017-61   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: J. S.  bytem B., H. 165/5  zastoupen Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou  KLIMUS & PARTNERS s.r.o., sídlem Brno, Heršpická 813/5   proti   žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje                                  sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.4.2017, č.j. JMK 55878/2017, sp. zn. S-JMK 2174/2017/OD/Ša, takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení.   III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.   Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1.         Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12.4.2017, č.j. JMK 55878/2017, sp. zn. S-JMK 2174/2017/OD/Ša, kterým podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních agend, ze dne 15.9.2016, č.j. MMB/0360023/2016, kterým byly žalobci dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikací“), zamítnuty námitky proti záznamu bodů, které byly provedeny na základě oznámení Městské policie Brno ze dne 28.4.2014, č.j. MP-12113/13D-14, a oznámení Policie České republiky ze dne 16.5.2015, č.j. KRPB-121918/PŘ-2015-060264, ze dne 2.9.2015, č.j. KRPB-211406/PŘ-2015-060007, ze dne 17.4.2016, č.j. KRPB-93581/PŘ-2016-060264 a ze dne 6.6.2016, č.j. KRPB-137489/PŘ-2016-060213, a záznamy bodů provedené na základě výše uvedených oznámení Policie České republiky a Městské policie Brno byly prvostupňovým správním orgánem potvrzeny. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2.         Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se prvostupňový správní orgán ani žalovaný nevypořádali s námitkami žalobce v plném rozsahu, zejména ohledně ústavní konformnosti bodového systému a otázky „ne bis in idem“. Rovněž správní orgán prvního stupně a žalovaný zatížili svá rozhodnutí vadou, když nevyčkali rozhodnutí odvolacího správního orgánu ohledně odvolání, které podal žalobce dne 29.11.2016. Další vadou je nevyčkání do doby rozhodnutí o žalobcově žádosti o určení právního vztahu, pročež není najisto postaveno, zda provedené záznamy bodů v žalobcově evidenční kartě řidiče jsou vyznačeny správně. 3.         Dále žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodu, pro  nesrozumitelnost a vzájemnou rozpornost a pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a za nezákonné z titulu závažných vad v řízení a z toho důvodu, že je vydáno v rozporu se základními právními principy, výkladovými právními metodami a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. 4.         S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby soud napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 5.         Žalovaný se žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné, přičemž odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde jsou veškeré námitky žalobce vypořádány. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 6.         Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).              7.         Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s.ř.s. 8.         S ohledem na obecnost žalobní argumentace soud předně uvádí, že obecně formulovanou námitkou se může zabývat také jen v obecné rovině. Soudní řízení správní je totiž ovládáno dispoziční zásadou. Je tedy na žalobci, aby v podané žalobě nastavil referenční rámec přezkumu správního rozhodnutí, jímž je soud vázán (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2005, č.j. 2 Azs 92/2005 – 58, publ. pod č. 835/1996 Sb. NSS). Míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí a posoudí ho (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2010, č.j. 4 As 3/2008 – 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). 9.         Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.8.2009, č.j. 2 Azs 47/2009 - 71). 10.     Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 11.     Žalobce konkrétně spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v nevypořádání se s jeho námitkami ohledně ústavní konformnosti bodového systému a porušení zásady „ne bis idem“. Oběma námitkami se však žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval. K otázce ústavní konformnosti bodového systému v odůvodnění uvedl, že „[s]právní orgán I. stupně se však k této námitce na str. 2 napadeného rozhodnutí vyjádřil, když uvedl, že ústavní konformitu posuzuje Ústavní soud. Vyjádření správního orgánu je sice stručné, avšak naprosto srozumitelné a dostačující. … Nadto odvolací orgán dodává, že nesouhlas odvolatele s ustálenou praxí správních orgánů stran bodového hodnocení řidičů, které je navíc v souladu s judikaturou, nemůže mít vliv na správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí“. K namítanému porušení zásady „ne bis in idem“ pak žalovaný uvedl, že „[s]právní orgán I. stupně se však k této námitce vyjádřil, když uvedl, že se s názorem účastníka řízení neztotožňuje, neboť za přestupek lze uložit i více druhů sankcí současně a není to porušení této zásady. Sám odvolatel ve svém vyjádření ze dne 22.08.2016 polemizuje s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30.09.2015, čj. 6 As 114/2014, kdy v tomto je uveden závěr, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále pak v odstavcích 39 až 41 tohoto usnesení, že nedochází k porušení zásady „ne bis in idem“. Skutečnost, že odvolatel s názorem uvedeným v předmětném usnesení nesouhlasí, nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným“. Soud tak považuje v tomto směru napadené rozhodnutí za přezkoumatelné. 12.     Pokud jde o zcela kusé námitky žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nemůže dát zdejší soud žalobci zapravdu. V posuzované věci je z napadeného rozhodnutí naprosto zřejmé, jak bylo rozhodnuto, na základě jakých úvah, jaké právní předpisy byly na věc aplikovány a z jakých důkazů žalovaný vycházel. Soud tak neshledal námitky nepřezkoumatelnosti důvodnými ani v tomto směru. 13.     Žalobce dále namítá, že žalovaný i prvostupňový správní orgán zatížili řízení vadou, neboť nevyčkali do doby rozhodnutí o žalobcově žádosti o určení právního vztahu, na základě které mělo být postaveno najisto, zda provedené záznamy bodů v žalobcově kartě řidiče jsou vyznačeny správně. Rovněž žalovaný i prvostupňový správní orgán dle žalobce zatížili svá rozhodnutí vadou, protože nevyčkali rozhodnutí odvolacího orgánu o odvolání, které žalobce podal dne 29.11.2016. 14.     Podle § 123f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. 15.     Podle ustálené rozhodovací praxe správních soudů může správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28.3.2012, č.j. 1 As 27/2012-40, ze dne 6.8.2009, č.j. 9 As 96/2008 – 44, ze dne 24.8.2010, č.j. 5 As 39/2010 - 76, či ze dne 13.10.2010, č.j. 1 As 16/2010 – 105). 16.     V posuzované věci žalobce v řízení o určení právního vztahu zpochybňoval záznam provedený na základě oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 15.5.2015, který si prvostupňový správní orgán v průběhu správního řízení obstaral. V souladu s § 84 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se proti rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení nelze odvolat (obdobně i § 92 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). V souladu s § 73 odst. 1 správního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. Předmětný pokutový blok tak byl pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu veřejné správy, na které je třeba nahlížet jako na zákonné a správné. Žalovaný pak na základě výše zmíněné judikatury pokutový blok přezkoumal a dospěl k závěru, že je způsobilým podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Probíhající řízení o určení právního vztahu na to nemá žádný vliv. Žalovaný tedy nepochybil, pokud nevyčkal rozhodnutí v tomto řízení. Pokud by snad žalobce byl v řízení o určení právního vztahu úspěšný a došlo by ke zrušení předmětného pokutového bloku, měl by k dispozici mimořádné opravné prostředky, které by k ochraně svých práv mohl použít. 17.     Jestliže žalobce namítá, že měl žalovaný vyčkat „rozhodnutí odvolacího správního orgánu ohledně odvolání, které podal žalobce dne 29.11.2016“, tak se jedná o námitku zcela nekonkrétní, neboť žalobce neuvádí, o jaké odvolání se jedná, ani jak se mohl výsledek tohoto odvolacího řízení promítnout do napadeného rozhodnutí.  Není přitom namístě, aby soud za žalobce domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Ve správním spisu se navíc žádný dokument ze dne 29.11.2016 nenachází a žalobce jej přílohou žaloby neučinil. Pokud by tímto odvoláním mělo být odvolání proti usnesení ze dne 4.8.2016, tak to nemá odkladný účinek a žalovaný by tak nepochybil, pokud by v řízení pokračoval i před vydáním rozhodnutí o tomto odvolání. 18.     K námitkám žalobce ohledně nezákonnosti napadeného rozhodnutí z titulu závažných vad v řízení a jeho vydání v rozporu se základními právními principy, výkladovými právními metodami a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, zdejší soud uvádí, že v řízení před žalovaným, ani v řízení před prvostupňovým správním orgánem neshledal takové vady, které by způsobovaly nezákonnost napadeného nebo jemu předcházejícího rozhodnutí a nepovažuje je za rozporné s právními principy, výkladovými metodami či soudní judikaturou. Naopak lze konstatovat, že žalovaný judikaturu reflektoval a vycházel z ní. 19.     Zdejší soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by způsobovala nepřezkoumatelnost či měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.     V. Náklady řízení 20.  Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému nenáleží; to náleží žalovanému. Tomu však žádné náklady vynaložené nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Brno dne 9. ledna 2019 David Raus v.r. předseda senátu