č. j. 29 A 43/2019-44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci   žalobce: E. M.  zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Knitlem,  sídlem Údolní 222/5, Brno proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj  sídlem Staroměstské nám. 6, Praha za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. K.   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2019, čj. MMR-47921/2018-83/3139, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci  1. Žalobce dne 22. 6. 2018 doručil Krajskému úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) návrh na obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“). Krajský úřad rozhodnutím ze dne 23. 8. 2018 (ve znění opravného rozhodnutí ze dne 4. 9. 2018) návrh žalobce zamítl, jelikož neshledal naplnění podmínek pro povolení obnovy. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání a v nynějším řízení se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo jeho odvolání zamítnuto a rozhodnutí krajského úřadu potvrzeno. 2. Řízení, jehož obnovy se žalobce domáhal, bylo skončeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne 29. 6. 2015, čj. JMK – 82890/2015, sp. zn. S-JMK 57917/2015/OÚPSŘ. kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Blansko, odbor stavebního úřadu (dále jen „městský úřad“) ze dne 2. 4. 2015, kterým byla na základě žádosti Ing. M. K., MBA (osoba zúčastněná na řízení), a Mgr. J. K. povolena změna blíže specifikované stavby před jejím dokončením. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobce zrekapituloval své argumenty pro obnovení řízení. Zejména jde o skutečnost, že rozhodnutí stavebního úřadu vydaná v letech 1994 a 1995 pozbyla platnosti a nemohla sloužit jako podklad pro rozhodnutí v řízení zahájeném v roce 2015. Zároveň poukázal na to, že v řízení nebyl dostatečně zjištěn stav věci, jelikož nebyly provedeny výslechy svědků zasvěcených do stavu věci. 4. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a bez přihlédnutí ke skutečnosti, že sousední stavba byla realizována přímo na hranici sousedního pozemku bez řádného stavebního povolení a že sousední pozemek a stavbu značně zastínila, resp. znehodnotila. 5. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 6. Žalovaný uvedl, že tvrzení o neplatnosti předchozích rozhodnutí stavebního úřadu nebyla prokázána a důvody uvedené v žádosti o obnovu řízení nebyly shledány relevantními k povolení obnovy řízení. 7. Na základě uvedeného navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Posouzení věci soudem 8. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), bez nařízení jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí krajského úřadu vydané v prvním stupni, a to včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 9. Napadené rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, čj. 1 As 21/2010-65), přičemž předmětem tohoto soudního řízení je pouze otázka splnění podmínek pro povolení obnovení řízení (nikoliv otázky související se správním řízením, jehož obnova je vyžadována – tedy s řízením o změně stavby před jejím dokončením). 10. Obnova řízení na žádost je mimořádným opravným prostředkem, v jehož důsledku může dojít ke znovuotevření již pravomocně ukončeného řízení. Základ právní úpravy tohoto institutu je obsažen zejména v ustanovení § 100 správního řádu a jeho podstatou je umožnit nápravu skutkový vad (v důsledku nově najevo vzešlých skutečností či důkazů či v důsledku změny/zrušení rozhodnutí, která sloužila jako podklad pro rozhodování). Podstatou obnovy řízení naopak není opakované řešení námitek, které již byly (či mohly být) předmětem řízení, jehož obnova je vyžadována (to zcela zřejmě vyplývá z ustanovení § 100 odst. 2 věta druhá správního řádu, která říká, že obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení). 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí postupně uvedl řadu důvodů, pro které skutečnosti uvedené žalobcem nepovažuje za důvody pro povolení obnovy řízení, a zároveň tyto skutečnosti vypořádával poměrně obsáhle i po věcné stránce. Vzhledem k výše vymezenému předmětu nynějšího řízení jsou pro rozhodnutí soudu klíčové pouze následující okolnosti. 12. Předně jde o to, že žalobní body jsou tvořeny v podstatě výlučně skutečnostmi, které žalobci byly známy již v průběhu původního správního řízení, jelikož v zásadě pouze opakuje svoji argumentaci z původního správního řízení (tvrdí neplatnost původních rozhodnutí stavebního úřadu z let 1994 a 1995 a domáhá se výslechu určitých osob). Současně žalobce nepřednesl ani žádné jiné pro povolení obnovy způsobilé skutečnosti, které by již v tomto původním správním řízení nemohl uplatnit. Vzhledem k tomu, že obnovení řízení nemá sloužit k bezúčelnému zopakování již ukončeného správního řízení, nebylo možné žalobci na základě jím uváděných skutečností vyhovět. 13. Dále lze poukázat i na to, že žalobce o obnovu řízení požádal až v červnu roku 2018, přičemž mu důvody, na nichž svůj požadavek postavil, musely být známy již mnohem dříve (vzhledem k tomu, že se obnovy řízení domáhá z totožných důvodů, které uplatňoval i v samotném správním řízení, které bylo pravomocně skončeno dne 30. 6. 2015). Ve věci je proto zřejmé, že nelze mít za splněnou ani tříměsíční subjektivní lhůtu k podání žádosti o obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 2 správního řádu. I na tuto skutečnost žalovaný v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí správně poukázal. V. Závěr a náklady řízení 14. Při přezkumu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 věta první soudního řádu správního soud shledal podanou žalobu jako nedůvodnou. Proto ji podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl. 15. O náhradě nákladů soudního řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci (srov. § 60 odst. 1 soudního řádu správního). Žalobce neměl v řízení o žalobě úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, ale vzhledem k tomu, že mu nevznikly náklady přesahující jeho běžnou administrativní činnost, nebyla mu náhrada nákladů řízení přiznána. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení bylo rozhodnuto dle pravidel uvedených v § 60 odst. 5 soudního řádu správního. Náhrada nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení nebyla přiznána, jelikož jí soud neuložil žádnou povinnost a návrh na přiznání dalších nákladů řízení nebyl vznesen. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Brno dne 14. prosince 2020     JUDr. Zuzana Bystřická v.r. předsedkyně senátu