33 Ad 15/2019-49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobkyně:  A. B.  bytem X zastoupena JUDr. Michal Filipinský   advokátka, sídlem Vinohradská 18, Praha 2   proti žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení  sídlem Křížová 25, Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2019, č. j. X takto: I.  Žaloba se zamítá. II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně brojila svou žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2019, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2019, č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), neboť podle posudku Městské správy sociálního zabezpečení Brno (dále jen „MSSZ Brno) ze dne 24. 1. 2019 byla žalobkyně shledána jako nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť pokles její pracovní schopnosti byl stanoven na 55%. II. Napadené rozhodnutí 3. V řízení o námitkách před žalovanou bylo přezkoumáno prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek. Žalovaná vycházela ze zjištěné diagnózy žalobkyně vyplývající ze zdravotní dokumentace. Podle ní žalobkyně trpí diagnózou  periodická depresívní porucha, středně těžká u disponované osobnosti, dyspeptické potíže dolního typu (po četných operacích – parciální resekce duodena) a cholecystektomie,  urgentní močová inkontinence mírná a  stavem po otřesu mozku a zlomenině levého zápěstí z roku 2015. 4. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě žalobkyně lékařkou žalované ze dne 21. 6. 2019. V tomto posudku lékařka žalované dospěla k následujícím zjištěním a posudkovým závěrům. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce podle lékařky žalované je zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 4c (afektivní poruchy – poruchy nálad: deprese, manie, hypomanie, cyklotymie, dystymie) se středně těžkým postižením a značně sníženou úrovní sociálního fungování podle přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. 5. Pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 45 % (rozmezí 30 – 45%), tedy byla zvolena horní hranice položky a dále bylo aplikováno zvýšení podle § 3 odst. 1 vyhlášky o 10 % na výsledný pokles pracovní schopnosti 55 %. 6. Lékařka žalované poukázala na genezi zdravotního stavu žalobkyně a posuzování invalidity v dřívějších řízeních o invaliditě. Od roku 2009 přiznána plná invalidita ode dne 30. 9. 2009, po změně právní úpravy změna na invaliditu III. stupně. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 31. 1. 2012 byla shledána stabilizace zdravotního stavu, pročež byl pokles pracovní schopnosti stanoven na 50 % (invalidita II. stupně) s rozhodující příčinou podle kapitoly XI., oddílu C položky 3 b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“). 7. Lékařka žalované též poukázala na změnu v posuzování zdravotního stavu, k níž došlo na základě posudku ze dne 5. 9. 2013 a žalobkyně počala býti hodnocena podle kapitoly V.  položka 4c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Dále podrobně zmapovala zdravotní dokumentace k jednotlivým zdravotním postižením (gastroentrologie, psychiatrie, gynekologie, neurologie) a byly hodnoceny také nové lékařské zprávy. 8. Žalovaná se v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřila též k jednotlivým námitkám. Jelikož v námitkovém řízení žalovaná dospěla k závěru, že posudkový závěr MSSZ Brno-město lze potvrdit, nebylo námitkám vyhověno a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. III.  Žaloba 9. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně uvedla, že vydané rozhodnutí nerespektuje stanoviska jejích ošetřujících lékařů. Dále namítla, že posudek lékařky žalované ze dne 21. 6. 2019 v námitkovém řízení jí byl doručen až dne 27. 6. 2019, přičemž rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne 26. 6. 2019 a doručováno dne 28. 6. 2019. Podle jejího názoru nebylo dodrženo ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) neboť nemohla nechat přezkoumat posudek nezávislým odborníkem.  10. Změna na částečný invalidní důchod pro II. stupeň invalidity způsobila, že si musela hledat zaměstnání s tím, že posléze skončila v dlouhodobé pracovní neschopnosti a byla nucena zaměstnání opustit. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalované 11. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4. 10. 2019 žalovaná k jednotlivým námitkám uvedla následující argumentaci. 12. Ohledně tvrzeného procesního pochybení při doručování posudku v námitkovém řízení žalovaná poukázala na ustanovení § 85a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů, podle něhož v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí. Proto je tato námitka irelevantní. 13. Ohledně samotného posouzení stupně invalidity žalobkyně navrhla žalovaná vypracování posudku Posudkové komise MPSV (dále jen „PK MPSV“), s tím, že v posuzované věci lze vycházet jen ze zdravotního stavu žalobkyně prokázaného ke dni vydání napadeného rozhodnutí. V. Řízení před soudem 14. Krajský soud v průběhu řízení vyžádal správní spis žalované a MSSZ Brno.  Z tohoto spisového materiálu vyplývají následující skutečnosti relevantní pro posouzení věci. 15. Žalobkyně podala první žádost o přiznání invalidního důchodu dne 3. 12. 2009, přičemž byla uznána plně invalidní ke dni 30. 9. 2009. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl pooperační stav zažívacího ústrojí (parciální resekce duodena provedená dne 19. 5. 2009). Při druhém posouzení již po datu nabytí účinností novely zákon o důchodovém pojištění, která změnila rozdělení stupňů invalidity (ode dne 1. 1. 2010) byla provedena kontrolní lékařská prohlídka dne 31. 1. 2012, při níž byla žalobkyně uznána jako invalidní ve II. stupni s poklesem pracovní schopnosti o 50 %, a to v důsledku stabilizace zdravotního stavu po onkologické operaci (kapitola XI, odd. C položka 3b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb.) 16. Druhý stupeň invalidity byl ponechán i při dalším posouzení dne 5. 9. 2013 provedeném na základě žádosti o změnu výše invalidního důchodu, což bylo potvrzeno v námitkovém řízení. Kvalifikace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla provedena podle kapitola V., položka  4c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb.,  a dalším posudkem MSSZ v Brně ze dne 21. 4. 2016 byla tato kvalifikace zachována. Tato kvalifikace byla potvrzena rovněž v námitkovém řízení se stejným posudkovým závěrem.  17. Podle posudku MSSZ v Brně ze dne 24. 1. 2019 byla zjištěna shodná rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která byla kvalifikována podle kapitoly V.  položka  4c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Podle záznamu o jednání proběhlo posouzení v nepřítomnosti na základě dostačující dokumentace, a bylo při hodnocení přihlédnuto k původní profesi zlatnice, přičemž byla aplikována horní hranice položky (45 %)s přičtením zvýšení o 10 % na výsledných 55 % poklesu pracovní schopnosti, což znamená II. stupeň invalidity. 18. Proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 12. 2. 2019 byly námitky podány dne 15. 3. 2019. V námitkovém řízení byl vypracován posudek lékařky žalované ze dne 21. 6. 2019, k němuž je založena doručenka ve spisu MSSZ v Brně, podle níž byl posudek doručen žalobkyni dne 1. 7. 2019, podle razítka bylo doručeno na ČSSZ Brno dne 24. 6. 2019. Samotné napadené rozhodnutí pak bylo vypraveno dne 26. 6. 2019 a doručeno žalobkyni dne 1. 7. 2019. 19. Krajský soud nechal v soudním řízení vypracovat též posudek PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 26. 5. 2020. Komise byla složena z předsedy komise a dalšího lékaře s odborností psychiatrie. Z tohoto posudku vyplývá, že žalobkyně byla přítomna jednání komise a při jednání byla vyšetřena odborným psychiatrem. Stran podkladů vycházela PK MPSV z vyšetření při jednání komise, dále ze spisu MSSZ v Brně a ČSSZ, zdravotní dokumentace praktického lékaře a nálezů doložené k námitkovému řízení. V posudkovém hodnocení PK MPSV uvedla, že se žalobkyně léčí pro anxiosně depresivní syndrom s rozvojem v porozvodovém období s podílem sociální a pracovní problematiky. Psychické problémy žalobkyně jsou spojeny s trvalými následky po úrazu ruky, které jí znemožňují práci v oboru (zlatnictví). Depresívní porucha je středně těžká (prakticky beze změn), v popředí subdeprese a anxieta, trvalé psychosomatické projevy s vegetativní labilitou, hypersenzitivní osobnost, disponovaná, volí vyhýbavou strategii (sociální izolace). Dále žalobkyni trápí somatické chronické obtíže – dyspepsie, gynekologie, stp. otřesu mozku. 20. PK MPSV kvalifikovala rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně shodně se žalovanou i MSSZ v Brně podle kapitoly V, položka 4 písm. c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., přičemž pokles pracovní schopnosti ve výši 45 % (horní hranice položky) a bylo aplikováno zvýšení podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky o 10% na výsledných 55 %. Podle uvedené pracovní rekomandace byla žalobkyně schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní či tělesné schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. PK MPSV uzavřela, že invalidita druhého stupně trvá u žalobkyně od data 31. 1. 2012 (datum změny stupně invalidity) trvale. 21. Krajský soud nařídil ve věci ústní jednání, které se uskutečnilo dne 15. 9. 2020 za účasti zástupce žalobkyně a zástupkyně žalované. Krajský soud vyložil předmět přezkumu a vyslechl procesní přednesy stran, které odkázaly na obsah žaloby a podané vyjádření. Dále krajský soud konstatoval obsah soudního spisu a správních spisů. Poté byl proveden důkaz posudkem PK MPSV ze dne 26. 5. 2020. Zástupce žalobkyně proti závěrům posudku nevznesl žádné věcné námitky s tím, že popis zdravotního stavu žalobkyně souhlasí se skutečností, ale jeho posudkové hodnocení není správné. Jelikož další důkazní návrhy ve věci nebyly vzneseny, krajský soud ukončil dokazování a po vyslechnutí konečných návrhů ve věci přerušil jednání za účelem vyhlášení rozsudku.     VI. Posouzení věci krajským soudem 22. Žaloba není důvodná. 23. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.   24. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení.  Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených             v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.   25. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci doplňování zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku PK MPSV (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22, přístupný na www.nssoud.cz). Rozhoduje-li pak žalovaná o odnětí určité dávky, musí v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně vysvětlit, proč příjemce dávky již nesplňuje podmínky, na základě kterých mu byla dávka přiznána (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, čj. 4 Ads 14/2009-37, přístupný na www.nssoud.cz). 26. Krajský soud vyhodnotil žalobní námitky ve světle citované právní úpravy a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného v řízení před žalovanou a doplněného na základě dokazování před krajským soudem posudkem PK MPSV ze dne 26. 5. 2020. 27. Co se týká procesní námitky žalobkyně, že žalovaná porušila její právo na seznámení se s podklady pro rozhodnutí v námitkovém řízení ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, krajský soud uvádí, že se touto námitkou neztotožnil, a to z následujících důvodů. 28. Právní úprava řízení ve věcech důchodového pojištění je ve vztahu ke správnímu řádu právní úpravou speciální a je obsažena v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Podle ustanovení § 8 odst. 9, 10 zákona č. 582/1991 Sb. platí, že  „(9) Česká správa sociálního zabezpečení posuzuje invaliditu a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost pro účely řízení o námitkách (§ 88). Česká správa sociálního zabezpečení posuzuje, zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou pro účely odvolacího řízení. Rozhoduje-li o důchodu orgán sociálního zabezpečení uvedený v § 9 odst. 1, vydává Česká správa sociálního zabezpečení posudky podle věty první na základě žádosti tohoto orgánu. Úkoly České správy sociálního zabezpečení podle věty první a druhé může plnit pouze lékař. Z posuzování podle věty první je vyloučen lékař, který tutéž věc posuzoval nebo pro takové posouzení vypracoval podklad pro účely rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni řízení. (10) Okresní správa sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení předá nebo zašle občanu do 7 dnů stejnopis posudku vydaného podle odstavce 1 písm. a) nebo podle odstavce 9 věty první; náležitosti tohoto posudku stanoví prováděcí právní předpis. 29. Podle ustanovení § 88 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. platí, že „orgán sociálního zabezpečení rozhodne o námitkách ve lhůtách stanovených podle § 71 správního řádu; tyto lhůty počínají běžet dnem doručení námitek orgánu sociálního zabezpečení, který je příslušný k rozhodnutí o námitkách. Závisí-li rozhodnutí o námitkách na posouzení zdravotního stavu (§ 8 odst. 9), prodlužují se lhůty podle věty první o 60 dnů. Orgán sociálního zabezpečení přezkoumává rozhodnutí, proti němuž byly podány námitky, v plném rozsahu; není přitom vázán podanými námitkami.“ 30. Podle ustanovení § 85a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. platí, že „v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí; zahájení řízení z moci úřední se účastníkům zpravidla neoznamuje.“ 31. Pokud krajský soud vztáhne citovanou právní úpravu na posuzovanou věc, konkrétně tedy na průběh námitkového řízení před žalovanou, je zřejmé, že žalovaná se nedopustila žádné procesní nezákonnosti. Citovanou právní úpravu je třeba vykládat tak, že jejím cílem je, aby pojištěnec posudek obdržel (aby mu byl zaslán do 7 dnů ode dne jeho vydání), a nikoliv, aby se k němu měl možnost vyjádřit ještě před vydáním rozhodnutí. Tak daleko již právo účastníka řízení o důchodovém pojištění v důsledku aplikace výjimky obsažené v ustanovení § 85a zákona č. 582/1991 Sb. nesahá. 32. Jakkoliv z pohledu obecných principů dobré správy je nepochybně záhodno, aby účastník řízení o důchodovém pojištění měl možnost seznámit se s posudkem dříve, než je vydáno rozhodnutí ve věci samé, není případné porušení této logické souslednosti kroků žalované v tomto řízení pochybením, které by znamenalo zásah do práv účastníka řízení. 33. Prima facie by se zdálo logické, že by žalovaná i tak měla vyčkat s vydáním rozhodnutí déle (tzn. až po doručení posudku o invaliditě), nicméně ze správního spisu vyplývá, že doba trvání námitkového řízení v předmětné věci již překročila 90 dnů, pročež lze pochopit urychlené vydání rozhodnutí bezodkladně v návaznosti na vypracování posudku lékařky žalované ze dne 21. 6. 2019. 34. Krajský soud k argumentaci žalobkyně dodává, že není navíc ani standardní (nikoliv však vyloučené), aby v námitkovém řízení vedeném o sporné otázce invalidity účastníka řízení byly kromě lékařských zpráv odborných lékařů funkčních specializací předkládány další (znalecké) posudky, jak tvrdí žalobkyně. Takový prostor existuje pak spíše v soudním řízení vedeném ve správním soudnictví. Krajský soud tedy neshledal tuto námitku žalobkyně jako důvodnou. 35. Co se týká druhého žalobního bodu, kterým žalobkyně zpochybnila samotné hodnocení otázky stupně invalidity, krajský soud v prvé řadě uvádí, že její argumentace je velmi kusá a obecná. Krajský soud vyhodnotil závěry předloženého posudku PK MPSV ze dne 26. 5. 2020 jako úplné, neboť se opírají o relevantní lékařské zprávy vztahující se ke všem hlavním zdravotním postižením žalobkyně a jsou založeny i na hodnocení vyšetření žalobkyně při jednání komise. Žalobkyně navíc úplnost posudku nezpochybnila, a to ani při jednání soudu dne 15. 9. 2020. Předmětný posudek rovněž obsahuje všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb. včetně pracovní rekomandace. 36. Ohledně přesvědčivosti posudku PK MPSV ze dne 26. 5. 2020 krajský soud rovněž nemá žádné pochybnosti. Jednak je posudkový závěr včetně posudkového hodnocení srozumitelně a logicky zdůvodněn ve vazbě na podkladová lékařská vyšetření, která jsou dokumentována ve spisu MSSZ Brno, a jednak se posudkové hodnocení PK MPSV zcela shoduje s předcházejícími posudkovými hodnoceními MSSZ Brno a lékařky žalované v námitkovém řízení. 37. Pokles pracovní schopnosti je určen v souladu s příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 359/2009 Sb. a navazuje na předchozí genealogii posuzování zdravotního stavu žalobkyně v řízeních ve věci jejího invalidního důchodu tak, jak jsou dokumentována ve správním spisu. Krajský soud tu opětovně poukazuje na skutečnost, že žalobkyně je opakovaně již od 31. 1. 2012 posuzována bez přerušení jako invalidní ve II. stupni invalidity, přičemž od 5. 9. 2013 je ustálena i rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kterou je nyní psychická porucha žalobkyně rezultující z jejích psychosomatických obtíží, která je kontinuálně kvalifikována posudkovými lékaři podle kapitoly V., položka  4c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb.  38. Za tohoto stavu věcí krajský soud nemá o přesvědčivosti stávajícího posouzení žalobkyně žádné pochybnosti, a proto vycházel z předmětného posudku PK MPSV jako ze stěžejního důkazu v otázce stupně její invalidity.  Žalovaná tedy v řízení o námitkách dospěla ke správnému závěru, že žalobkyně byla invalidní ve II. stupni invalidity, a proto nepochybila, pokud napadeným rozhodnutím námitky zamítla jako nedůvodné a potvrdila prvostupňové rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o zvýšení (změnu výše) invalidního důchodu.   VII. Závěr a náhrada nákladů řízení 39. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud shledal žalobu jako nedůvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.   40. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku).   P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne                             jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení                             o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li                             stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,                             vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno                             pro výkon advokacie.   V Brně dne 15. září 2020          JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r.                                                                                                                            samosoudce   Za správnost vyhotovení: K. M.