č. j. 33A 83/2019-38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci   žalobce:  J. H. bytem ……… zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6   proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2019, č. j. JMK 142060/2019, sp. zn. S-JMK 133738/2019/OD/Šv,   takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 3. 10. 2019, č. j. JMK 142060/2019, sp. zn. S-JMK 133738/2019/OD/Šv, a výroky I. – IV. rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 21. 6. 2019, č. j. ODSČ-36744/16-149, sp. zn. ODSČ-36744/16-SOB/V, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Václava Voříška.   Odůvodnění:   I. Vymezení věci 1. Magistrát města Brna rozhodnutím ze dne 21. 6. 2019, č. j. ODSČ-36744/16-149, sp. zn. ODSČ-36744/16-SOB/V, uznal žalobce vinným ze spáchání 4 přestupků provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a řízení o dalších 2 přestupcích zastavil. Přestupků se žalobce dopustil tím, že jako provozovatel vozidla Audi registrační značky ……, v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť řidič vozidla neoprávněně zastavil na Kapucínském náměstí v Brně v pěší zóně mimo vyznačené parkoviště a v křižovatce, a to ve dnech 28. 5. 2015, 29. 9. 2015, 10. 11. 2015 a 18. 1. 2016. Za uvedené přestupky uložil správní orgán žalobci pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce proti výrokům o vině a sankci žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Namítá, že jej žalovaný v rozporu se zákonem nevyrozuměl o oprávněné úřední osobě, neodstranil pochybnosti o místě stání vozidla, zda stálo v křižovatce či nikoliv, namítá též vady odůvodnění sankce a rozpor mezi osobou podepisující rozhodnutí a skutečnou oprávněnou osobou. Dle žalobce rovněž odpovědnost za přestupky zanikla. Jednak totiž uplynula doba 3 let od jejich spáchání, mimo to uplynul také více než 1 rok od posledního rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným. Poté se žalobce vyjadřuje ke způsobu zveřejňování soudních rozhodnutí na webu Nejvyššího správního soudu a navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl.     III. Posouzení věci krajským soudem 4. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 5. Žaloba je důvodná. 6. Z hlediska systematiky se krajský soud nejprve zabýval otázkou zániku odpovědnosti žalobce za spáchání přestupků, neboť pokud by jeho odpovědnost zanikla, bylo by nadbytečné zabývat se tím, zda správní orgány dostatečně zjistily a popsaly skutkový stav, či zda se v řízení dopustily jiných procesních pochybení namítaných žalobcem. 7. Správní orgány ve svých úvahách zřejmě vycházely z § 125e odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění účinném ke dni spáchání přestupků, podle něhož odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm příslušný orgán nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán. Dle odst. 5 téhož ustanovení se na odpovědnost za správní delikt fyzické osoby dle § 125f zákona o silničním provozu vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. 8. V průběhu správního řízení však došlo dne 1. 7. 2017 k nabytí účinnosti zákona o přestupcích, který zavedl nová pravidla ohledně délky a běhu promlčecích dob, jejichž uplynutí má za následek zánik odpovědnosti za přestupek. 9. Podle § 30 písm. a) zákona o přestupcích promlčecí doba činí 1 rok. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku. Podle § 32 odst. 2 téhož zákona se promlčecí doba přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, c) vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. Podle § 30 odst. 3 zákona o přestupcích byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání. Podle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní. 10. Dle § 112 odst. 1 zákona o přestupcích na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. 11. Toto pravidlo bylo modifikováno v § 112 odst. 2 zákona o přestupcích, ve kterém bylo v druhé větě stanoveno, že odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt pro projednání přestupku podle dosavadního zákona, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 12. Ústavní soud ovšem nálezem ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/20, publ. pod č. 325/2020 Sb., tuto část zákona zrušil. V odůvodnění daného nálezu konstatoval, že úprava běhu promlčecích dob stanovených zákonem k zániku odpovědnosti za přestupek je součástí trestnosti ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. K porušení tohoto článku přitom dle Ústavního soudu dojde také tehdy, pokud je pachatel potrestán za spáchání přestupku přesto, že by odpovědnost za přestupek podle nové právní úpravy zanikla ještě před vydáním rozhodnutí o přestupku, tedy že přestupek by za užití nové právní úpravy byl již promlčen. 13. Za této situace je pro žalobce úprava zániku odpovědnosti dle zákona o přestupcích příznivější právní úpravou. Jak již bylo uvedeno, dle § 30 zákona o přestupcích činí promlčecí doba za přestupek žalobce 1 rok ode dne jeho spáchání a objektivní promlčecí doba 3 roky, zatímco § 125e odst. 3 zákona o silničním provozu ukládal správnímu orgánu zahájit řízení do 2 let od spáchání správního deliktu a objektivní promlčecí doba činila 4 roky. Ustanovení § 112 odst. 2 přestupkového zákona nemůže na uvedeném závěru ničeho změnit, neboť již není s ohledem na zásah Ústavního soudu součástí právního řádu. 14. Žalobce nynější přestupky spáchal ve dnech 28. 5. 2015, 29. 9. 2015, 10. 11. 2015 a 18. 1. 2016. Řízení o prvních třech přestupcích bylo zahájeno dne 22. 8. 2016, řízení o čtvrtém přestupku bylo zahájeno dne 16. 12. 2016. Odpovědnost žalobce za první přestupek tudíž zanikla uplynutím dne 28. 5. 2016 ještě před zahájením řízení. 15. Rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupků, bylo vydáno dne 31. 1. 2017, čímž došlo k přerušení promlčecí doby, která by uplynula dne 31. 1. 2018. Od 24. 8. 2017 do 2. 7. 2018 však o věci probíhalo řízení před krajským soudem, po dobu 312 dní proto promlčecí doba neběžela. Ze stejného důvodu se promlčecí doba stavěla i po dobu 36 dní od 10. 7. 2017 do 15. 8. 2017, kdy probíhalo před Nejvyšším správním soudem řízení o kasační stížnosti žalovaného. Promlčecí doba proto uplynula až dne 14. 1. 2019. Do dne uplynutí promlčecí doby u zbývajících tří přestupků však již nebyl učiněn žádný úkon, který by její běh opět přerušil, neboť správní orgán prvního stupně vydal druhé rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným (a které bylo potvrzeno napadeným rozhodnutím), až dne 21. 6. 2019. 16. Z těchto důvodů došlo v projednávané věci k vydání rozhodnutí ve věci všech 4 přestupků po uplynutí promlčecí doby dle § 30 písm. a) ve spojení s § 32 odst. 2 a § 32 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, který je nutno v dané věci na základě shora uvedeného výkladu použít. 17. Pouze pro úplnost krajský soud dodává, že před nabytím právní moci napadeného rozhodnutí v případě prvních dvou přestupků uplynula také objektivní promlčecí lhůta 3 let.   18. Protože krajský soud shledal, že odpovědnost žalobce za přestupky zanikla, vypořádání zbývajících žalobních námitek by nemělo pro další řízení před správními orgány význam. 19. Otázka zveřejňování soudních rozhodnutí na internetu nemá žádnou souvislost s předmětem tohoto řízení. IV. Závěr a náklady řízení 20. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. S ohledem na povahu vytýkané vady shledal krajský soud nezbytným též zrušení odvoláním napadených výroků I. – IV. rozhodnutí prvostupňového správního orgánu (§ 78 odst. 3 s. ř. s.).   21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Ze soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a na právní zastoupení. Zástupce žalobce učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a dále má nárok na 2 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobce je registrovaným plátcem DPH, je třeba k nákladům zastoupení přičíst částku 1 428 Kč, která odpovídá 21% sazbě daně. Celkem je tedy žalovaný povinen žalobci na nákladech řízení nahradit částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Václava Voříška. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.    Brno 18. srpna 2021     Mgr. Filip Skřivan, v. r. samosoudce