33 Ad 12/2020-47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce:  J. Š.  nar. X  trvale bytem X   proti   žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení  sídlem Křížová 25, Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2020, č. j. X     takto: I.  Žaloba s e z a m í t á. II.  Žádný z účastníků n e m á  p r á v o na náhradu nákladů řízení.   O d ů v o d n ě n í: I. Vymezení věci 1.         Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) brojil žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2020, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2020, č. j. X 4194 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím došlo ke snížení invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to ode dne 20. 4. 2020. Invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně činí 7223 Kč měsíčně. 2.         Podkladem prvostupňového rozhodnutí byl posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení v Uherském Hradišti (dále jen „OSSZ Uherské Hradiště“) ze dne 6. 2. 2020, podle něhož žalobce byl uznán invalidní pouze v I. stupni invalidity, neboť jeho pracovní schopnost ode dne 6. 2. 2020 poklesla z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 40 %.   II. Napadené rozhodnutí   3.         Žalovaná vycházela v napadeném rozhodnutí z následující charakteristiky zdravotního stavu žalobce. Byly u něho prokázána následující zdravotní postižení: ankylozující spondylitida IV-V. stadia s rozvojem nemoci od roku 2015, HLAB 27 pozitivita, nyní bez trvalé medikace, skolióza hrudní páteře bez neurologického deficitu.   4.         V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě lékařem žalované ze dne 4. 5. 2020, který byl v opravené verzi vydán dne 5. 5. 2020. Podle tohoto posudku bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie) položce 3c  (ankylozující spondylitida, se středně těžkým funkčním postižením) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“) Jde o ankylozující spondylitidu IV. – V. stadia s rozvojem nemoci od roku 2015, u níž byla potvrzena HLAB 27 pozitivita, podle dokumentace nyní bez zavedené medikace.   5.         Dále posudek lékařky žalované uvedl, že klinicky je páteř s omezenými rotacemi, přičemž dále je přítomno omezení hybnosti pravého ramenního kloubu, horní končetiny jsou bez známek artritidy, ostatní nemoci mají menší posudkový či funkční dopad. Žalobce byl posuzován jako řidič, naposledy v chráněné dílně jako montážní dělník. Nově dodaná vyšetření nemají zásadní posudkový vliv (rehabilitace a revmatologie), neboť nálezy nevykazují funkční zhoršení v čase. Lékař žalované uzavřel, že trvá stabilizace nemoci s plnou adaptací posuzovaného na chronické onemocnění.   6.         Pokles pracovní schopnosti byl stanoven v míře 40 % ve středu daného rozpětí (35 – 49 %), tedy ve shodě s posudkem OSSZ Uherské Hradiště. Podle posudkového závěru byl v daném posudkovém hodnocení zohledněn i dopad nemocí na pracovní zapojení, a proto nelze prokázat těžší funkční postižení.   7.         Jelikož v námitkovém řízení byly potvrzeny závěry o snížení stupně invalidity žalobce na první stupeň invalidity, byly námitky žalobce zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí o snížení invalidního důchodu na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně bylo potvrzeno jako správné.   III. Žaloba   8.         V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce především uvedl, že od roku 2016 do dubna 2020 žalobce pobíral invalidní důchod pro invaliditu II. stupně (pokles pracovní schopnosti o 55%). Zdravotní postižení ankylozující spondylitidou mu způsobuje omezení hybnosti, chronickou únavu, točení hlavy, pískání v uších, nesoustředění se, jakož i ranní ztuhlost. Žalobce prodělal v roce 2017 urologickou operaci pro tvorbu ledvinového kamene.   9.         Žalobce je svým povoláním stavař. Zcela odmítá posudkový závěr, že souměrně chodí a že klouby jsou bez bolesti. Poukázal na lékařské zprávy MUDr. B. ze dne 9. 3. 2020 a MUDr. G. ze dne 19. 2. 2020. Podle jeho názoru posudek v námitkovém řízení vycházel ze starého rentgenového vyšetření. Žalobce také nebyl přizván k posudkovému jednání lékaře žalované v námitkovém řízení.   10.     Podle názoru žalobce by měl jeho stav být kvalifikován podle kapitoly XIII, odd. E, položky 3, písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů.  Podle názoru žalobce též měla být provedena aplikace § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb.   11.     Ze všech shora uvedených důvodů žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení.   IV. Vyjádření žalované   12.     Ve svém vyjádření ze dne 23. 6. 2020 žalovaná shrnula právní úpravu posuzování invalidity a uvedla, že podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí byl posudek o invaliditě ze dne 4. 5. 2020, podle něhož žalobce nebyl uznán invalidním. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla stanovena podle kapitoly XIII, odd. E, položky 3, písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Žalovaná navrhla vypracování posudku Posudkové komise MPSV.   13.     Za takto zjištěného stavu věci žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.     V. Řízení před krajským soudem   14.     Ze správního spisu žalované a spisu OSSZ Uherské Hradiště krajský soud zjistil následující skutečnosti. Podle zjišťovacího posudku OSSZ Uherské Hradiště ze dne 3. 2. 2016 byl žalobce posouzen jako invalidní ve II. stupni invalidity, přičemž den vzniku invalidity II. stupně byl stanoven ke dni 14. 1. 2016 a pokles pracovní schopnosti činil 55 %.   15.     Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena podle kapitoly XIII., odd. E, položka 3d přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Ve zjišťovacím posudku se uvádí, že postiženy byly všechny úseky páteře, výrazné funkční omezení a trvá humorální i klinická aktivita onemocnění (doloženo revmatologickým nálezem).   16.     Žalobci byl poté přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně rozhodnutím žalované ode dne 5. 3. 2016. Dále byl vypracován při kontrole zdravotního stavu žalobce posudek OSSZ Uherské Hradiště ze dne 6. 2. 2020, jímž došlo ke změně stupně invalidity (snížení na první stupeň invalidity) ode dne 6. 2. 2020, přičemž žalobce byl účasten jednání.   17.     V řízení před soudem byl vypracován posudek Posudkové komise MPSV, pracoviště v Brně (dále jen „PK MPSV“) ze dne 10. 9. 2020. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a dalšího lékaře s odborností ortopedie. Žalobce byl jednání komise přítomen a byl vyšetřen při jednání komise. Mezi podklady posudku patří posudkový spis OSSZ Uherské Hradiště, dále lékařské zprávy ve zdravotní dokumentaci, lékařské nálezy z námitkového řízení, zdravotnická dokumentace praktického lékaře (MUDr. Z.). Žalobce byl posouzen jako stavební technik. Při vyšetření v komisi přítomnými lékaři žalobce byl shledán jako lucidní, orientovaný, chodící bez pomůcek. Krční páteř se jevila pohybově omezena na polovinu.   18.     Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 3c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. způsobující pokles pracovní schopnosti ve výši 40 %, tedy ankylozující spondylitida (Bechtěrevova choroba) podle rentgenu v intenzitě  IV.-V. stupně.   19.     PK MPSV uvedla, že podle jejího názoru, že při posouzení v roce 2016 (OSSZ Uherské Hradiště) došlo k posudkovému nadhodnocení subjektivních potíží nad objektivně prokázané poruchy funkce. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobce o onemocnění ankylozující spondylitidou se středně těžkým funkčním postižením více než dvou úseků páteře se středně těžkým omezením pohyblivosti, nešlo ale o onemocnění s těžkým funkčním postižením a nešlo ani o ztuhnutí jednoho úseku páteře s omezeným rozvíjením hrudníku.   20.     PK MPSV dále zdůvodnila, že subjektivní potíže žalobce jako jsou specifikované bolesti a únava patří k onemocnění a jsou součástí hodnocení v rámci dané položky. Lehká spastická paréza dolních končetin nezpůsobovala funkční deficit s dopadem na pracovní schopnost. S ohledem na ostatní zdravotní postižení a předchozí výdělečnou činnost byla zvolena horní hranice rozpětí dané položky. Podle pracovní rekomandace byl schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky tělesné schopnosti.   21.     Podáním ze dne 23. 10. 2020 se žalobce vyjádřil k předmětnému posudku tak, že je rozporuplný a neodborný. Konkrétně namítl, že dle revmatologického vyšetření                            ze dne 19. 2. 2020 MUDr. G. uvádí, že žalobce má zánětlivé onemocnění s těžkým postižením páteře v celém jejím rozsahu, v jehož důsledku dochází k významnému funkčnímu omezení, jež pacienta limituje i v každodenních činnostech. To však PK MPSV popírá, neboť tvrdí, že nešlo o postižení všech úseků páteře s velmi těžkým omezením pohyblivosti. Dle rentgenového vyšetření ze dne 19. 2. 2020 (Revmatologický ústav Praha) se uvádí srůsty obratlů v bederní, hrudní a krční páteři. Žalobce navrhl, aby došlo k nezávislému znaleckému posouzení.   22.     Krajský soud nařídil ve věci ústní jednání, které se uskutečnilo dne 31. 8. 2021 za účasti žalobce a zástupkyně žalované. Krajský soud vyslechl přednes procesních podání, shrnul obsah napadeného rozhodnutí a konstatoval obsah připojených správních spisů. Poté provedl dokazování posudkem PK MPSV ze dne 3. 11. 2020 a dal stranám příležitost k vyjádření k tomuto posudku. Jelikož krajský soud na základě provedeného dokazování považoval skutkový stav za dostatečně zjištěný, nevyhověl návrhu žalobce na další znalecké dokazování ve věci a ukončil dokazování ve věci.  Poté krajský soud přikročil po přerušení jednání k vyhlášení rozsudku ve věci.   VI. Posouzení věci krajským soudem 23.     Žaloba není důvodná.   24.     Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.   25.     Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení.  Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak  s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, přístupný na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz).   26.     Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz).   27.     Krajský soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav ve světle uplatněných žalobních námitek.   28.     K tomu byl v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV ze dne 10. 9. 2020, kterým byl proveden důkaz při ústním jednání soudu ve věci dne 31. 8. 2021. Krajský soud hodnotí tento posudek po formální stránce jako zcela souladný s požadavky vyhl. č. 359/2009 Sb. PK MPSV zasedala vzhledem k rozhodujícímu zdravotnímu postižení v adekvátním složení (členem byl odborný ortoped). Krajský soud považuje z hlediska odborných podkladů předmětný posudek za zcela úplný, neboť PK MPSV měla k dispozici též kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře, posudkový spis, jakož i lékařské zprávy, které žalobce předložil v soudním řízení (lékařské zprávy MUDr. B. ze dne 9. 3. 2020 a MUDr. G. ze dne 19. 2. 2020 citované v podkladech posudku). 29.     Co se týká námitky žalobce, že v námitkovém řízení posudek lékaře žalované vycházel ze starého rentgenového vyšetření, lze uvést tolik, posudek lékaře žalované ze dne 5. 5. 2020 cituje rentgenové nálezy z října 2017 s tím, že v novějším revmatologickém vyšetření nebyl nový rentgenologický nález dokladován. Přitom však rentgenové vyšetření bylo zjevně provedeno v lednu 2020 jako součást vyšetření v Revmatologickém ústavu Praha a PK MPSV z něho vycházela (MUDr. M. ze dne 19. 2. 2020). V tomto ohledu byly tedy poznatky v posudku lékařky žalované posudkem PK MPSV korigovány. Takto datované rentgenové vyšetření je přiměřeně aktuální vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované, přičemž prokazuje oboustrannou ankylózu a syndesmofyty v úseku hrudní až bederní páteře, bez kompresí a se správným postavením osy všech úseků páteře.   30.     Ohledně namítaných subjektivních potíží žalobce lze na základě předmětného posudku konstatovat, že zdravotní postižení ankylozující spondylitidou způsobuje omezení hybnosti, chronickou únavu, točení hlavy, pískání v uších, nesoustředění se, jakož i ranní ztuhlost. Uvedené syndromy jsou logické následky postižení touto chorobou a z posudkového pohledu nezvyšují pokles pracovní schopnosti (viz k tomu ze dne 30. 11. 2009, č.j. 4 Ads 81/2009-46, přístupný na www.nssoud.cz).   31.     K samotnému snížení stupně invalidity a přesvědčivosti zdůvodnění tohoto posudkového závěru krajský soud uvádí následující. Jak posudek OSSZ Uherské Hradiště, tak i posudek v námitkovém řízení i posudek PK MPSV dospěly k závěru, že z podkladových lékařských zpráv nevyplývá funkční zhoršování choroby, které by mělo za následek zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Posudek lékařky žalované v námitkovém řízení ze dne 5. 5. 2020 je založen na úsudku o stabilizaci zdravotního stavu žalobce (§ 39 odst. 4 písm. b), § 39 odst. 6 ZDP). Posudek PK MPSV tento úsudek výslovně sice nepotvrzuje, ale zase uvádí, že původní hodnocení žalobce na základě zjišťovacího posudku v roce 2016, kdy byl uznán ve druhém stupni invalidity, bylo založeno na posudkovém nadhodnocení. Tuto úvahu PK MPSV specifikuje tak, že v případě žalobce nejde (a tedy ani nešlo) o těžké funkční postižení všech úseků páteře s velmi těžkým postižením pohyblivosti, ani ztuhnutí několika úseků páteře, přičemž z rentgenového vyšetření se nepodává obraz tzv. „bambusové tyče“.   32.     Krajský soud považuje toto posudkové hodnocení za přesvědčivé, a to jak vzhledem k podkladům posudku, tak i k provedenému vyšetření žalobce při jednání komise, které nedokladuje zásadní snížení pohyblivosti či ztuhlost všech úseků páteře. Úsudek o posudkovém nadhodnocení je legitimním důvodem pro ospravedlnění snížení stupně invalidity, je-li dostatečně zdůvodněn (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2003, čj. 4 Ads 19/2003-48, dále také rozsudek téhož soudu ze dne 30. 12. 2008, čj. 4 Ads 85/2008-95, přístupné na www.nssoud.cz).   33.     Krajský soud zčásti přitakal žalobci v tom směru, že posudek měl za dané situace více rozvést, proč nebylo aplikováno ustanovení § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. PK MPSV k tomu pouze uvádí, že horní hranice položky byla aplikována již „s ohledem na ostatní zdravotní postižení a předchozí výdělečnou činnost“. Krajský soud to považuje za minimální nezbytné odůvodnění neaplikace ustanovení § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., ale vzhledem ke kontextu předmětného posudku jej považuje za dostačující.   34.     Mezi posudky vypracovanými ve správním řízení a posudkem PK MPSV krajský soud neshledal takové rozdíly či rozpory, který by vyvolaly nutnost dokazování znaleckým posudkem, či alespoň další doplňující či srovnávací posudek podaný ze strany PK MPSV ve shodném či jiném složení. Proto krajský soud v předmětné věci vycházel z předmětného posudku PK MPSV jako ze stěžejního důkazu v otázce invalidity žalobce.   35.     Jelikož v soudním řízení o přezkumu napadeného rozhodnutí nebylo prokázáno, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí stále ještě invalidní ve druhém stupni invalidity, ale pouze v prvním stupni invalidity, krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.   VII. Závěr a náhrada nákladů řízení 36.     Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud shledal žalobu jako nedůvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.   37.     O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu        § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku).   P o u č e n í :     Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.  Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Brně dne 31. srpna 2021   JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r.                                                                                                     samosoudce     Za správnost vyhotovení: K. M.