č. j. 34 A 25/2019-32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem v právní věci   žalobce:  M. Š. sídlem X zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6   proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2019, č. j. JMK 66499/2019, sp. zn.                       S-JMK 59035/2019/OD/Kš,   takto:   I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 9. 5. 2019, č. j. JMK 66499/2019, sp. zn. S-JMK 59035/2019/OD/Kš, a rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice ze dne 8. 2. 2019, č. j. OD/103057/2016, č. př. 2016/59437, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Václava Voříška.     Odůvodnění:   I. Vymezení věci   1. Městský úřad Židlochovice rozhodnutím ze dne 8. 2. 2019, č. j. OD/103057/2016, č. př. 2016/59437, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Přestupku se žalobce dopustil tím, že jako provozovatel vozidla registrační značky: X., v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť řidič vozidla dne 28. 3. 2016 v Židlochovicích překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/h a více a téhož dne v Holasicích překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h. Za uvedený přestupek uložil správní orgán žalobci pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Namítá pochybení žalovaného při postupu po vznesené námitce podjatosti, provedení měření v rozporu se zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii, a namítá též promlčení obou skutků. Nový zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), stanoví tříletou prekluzivní dobu pro projednání přestupku, a jedná se tudíž o pozdější právní úpravu, která je pro žalobce příznivější. 3. Poté se žalobce vyjadřuje ke způsobu zveřejňování soudních rozhodnutí na webu Nejvyššího správního soudu a navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl. Dle žalovaného vzhledem k přechodnému ustanovení § 112 odst. 2 zákona o přestupcích není v případě přestupku provozovatele vozidla spáchaného před účinností tohoto zákona nová právní úprava pro přestupce příznivější (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2017, č. j. 3 As 266/2016 – 28).     IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 6. Žaloba je důvodná. 7. Z hlediska systematiky se krajský soud nejprve zabýval otázkou zániku odpovědnosti žalobce za spáchání přestupku, neboť pokud by jeho odpovědnost zanikla, bylo by nadbytečné zabývat se tím, zda správní orgány provedly měření rychlosti v souladu se zákonem, či zda se v řízení dopustily jiných procesních pochybení namítaných žalobcem. 8. Správní orgány ve svých úvahách zřejmě vycházely z § 125e odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, podle něhož odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm příslušný orgán nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán. Dle odst. 5 téhož ustanovení na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby; obdobně to platí pro odpovědnost fyzické osoby za správní delikt podle § 125f. 9. V průběhu správního řízení však došlo dne 1. 7. 2017 k nabytí účinnosti zákona o přestupcích, který zavedl nová pravidla ohledně délky a běhu promlčecích dob, jejichž uplynutí má za následek zánik odpovědnosti za přestupek. 10. Podle § 30 písm. a) zákona o přestupcích promlčecí doba činí 1 rok. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku. Podle § 32 odst. 2 písm. téhož zákona se promlčecí doba přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, c) vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. Podle § 30 odst. 3 zákona o přestupcích byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání. 11. Dle § 112 odst. 1 zákona o přestupcích na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. 12. Toto pravidlo bylo modifikováno v § 112 odst. 2 zákona o přestupcích, ve kterém bylo v druhé větě stanoveno, že odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt pro projednání přestupku podle dosavadního zákona, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona o přestupcích. 13. Ústavní soud ovšem nálezem ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/20, publ. pod č. 325/2020 Sb., tuto část zákona zrušil. V odůvodnění daného nálezu konstatoval, že úprava běhu promlčecích dob stanovených zákonem k zániku odpovědnosti za přestupek je součástí trestnosti ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. K porušení tohoto článku přitom dle Ústavního soudu dojde také tehdy, pokud je pachatel potrestán za spáchání přestupku přesto, že by odpovědnost za přestupek podle nové právní úpravy zanikla ještě před vydáním rozhodnutí o přestupku, tedy že přestupek by za užití nové právní úpravy byl již promlčen. 14. Za této situace je pro žalobce úprava zániku odpovědnosti za přestupek dle přestupkového zákona příznivější právní úpravou. Jak již bylo uvedeno, dle § 30 přestupkového zákona činí promlčecí doba za přestupek žalobce 1 rok, zatímco § 125e odst. 3 zákona o silničním provozu ukládal správnímu orgánu zahájit řízení do 2 let od spáchání správního deliktu a objektivní promlčecí lhůta činila 4 roky. Ustanovení § 112 odst. 2 přestupkového zákona nemůže na uvedeném závěru ničeho změnit, neboť již není s ohledem na zásah Ústavního soudu součástí právního řádu. Citovaným nálezem Ústavního soudu byly přitom také překonány závěry rozhodnutí třetího senátu Nejvyššího správního soudu, na které žalovaný odkazuje ve vyjádření k žalobě. 15. Žalobce nynější přestupek (dle dřívější úpravy správní delikt) spáchal dne 28. 3. 2016. Správní řízení bylo zahájeno příkazem ze dne 8. 2. 2018 coby prvním úkonem v řízení, téhož dne byl příkaz doručen zástupci žalobce. K zahájení řízení proto došlo po uplynutí prekluzivní lhůty dle § 30 písm. a) ve spojení s § 32 odst. 2 zákona o přestupcích, který je nutno v dané věci na základě shora uvedeného výkladu použít. Zbývá dodat, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne                    15. 5. 2019, tedy také po uplynutí lhůty dle § 30 odst. 3 zákona o přestupcích – v tomto ohledu by musel krajský soud přisvědčit žalobní argumentaci. Jelikož je však soud povinen otázku zániku odpovědnosti za přestupek posoudit z úřední povinnosti, nezávisle na žalobním tvrzení dospěl k závěru, že odpovědnost žalobce za přestupek zanikla z jiných důvodů již uplynutím dne                 29. 3. 2017. 16. Protože krajský soud shledal, že odpovědnost žalobce za přestupek zanikla, vypořádání zbývajících žalobních námitek by nemělo pro další řízení před správními orgány význam. 17. Otázka zveřejňování soudních rozhodnutí na internetu nemá žádnou souvislost s předmětem tohoto řízení.     V. Závěr a náklady řízení 18. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. S ohledem na povahu vytýkané vady shledal krajský soud nezbytným též zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu (§ 78 odst. 3 s. ř. s.).   19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Ze soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a na právní zastoupení. Zástupce žalobce učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a dále má nárok na 2 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobce je registrovaným plátcem DPH, je třeba k nákladům zastoupení přičíst částku 1 428 Kč, která odpovídá 21% sazbě daně. Celkem je tedy žalovaný povinen žalobci na nákladech řízení nahradit částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Václava Voříška.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o ní musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.      Brno 20. května 2021       Mgr. Filip Skřivan, v. r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje: B. Z.